Plním si sen, říká Kodýtek o Ilvesu. Jiné barvy? Snad si zvyknu!
Foto: hcplzen.cz
Poprvé nastálo v cizí zemi, poprvé bez rodiny a kamarádů. Petra Kodýtka čeká v nadcházející sezoně doposud životní výzva – bude hájit barvy finského Ilvesu Tampere. „Těším se na to, i když vím, že asi přijdou i těžké chvíle," říká s upřímností v hlase.
Petr Kodýtek, hráč Ilvesu Tampere, jak vám to zní?
Jo, zní to hezky! Poslouchá se to fakt pěkně, jsem rád, že jsem se do Finska dostal.
Berete to tak, že jste si splnil sen?
Určitě, vždycky jsem si zahraničí chtěl zkusit. Jsem zvědavý, jaké to ve Finsku bude.
Finštinu už pilujete?
Upřímně? Zatím moc ne, ale vím, že finština je strašně těžká, takže uvidíme, jestli vůbec někdy začnu. (směje se) Snad pochytím alespoň nějaká základní slovíčka. Doufám, že mě kluci něco naučí.
„Finština je strašně těžká. Snad pochytím alespoň nějaká základní slovíčka."
Česká kolonie v Ilvesu je vaší výhodou, že?
Jasně, když jsem podepisoval smlouvu, zjišťoval jsem si, kdo má v klubu být. Hodně jsem se bavil hlavně s Markem Langhamerem, ale ten paradoxně odešel. Je nás tam každopádně dost. Hlavně Máša (Dominik Mašín, pozn. red.) je v klubu delší dobu. Věřím, že kluci mi pomůžou se zajet.
Řešil jste výhradně Ilves?
Dneska už můžu říct, že jsem měl víc nabídek. Pro Ilves rozhodlo rychlé a korektní jednání, chtěl jsem mít co nejdřív jasno.
„Zelená a žlutá? Úplně to nejsou moje oblíbené barvy."
Máte rád zelenou a žlutou?
Úplně to nejsou moje oblíbené barvy, přece jen z Plzně jsem zvyklý na modrou a bílou, potažmo z nároďáku na bílou a červenou. Doufám ale, že si zvyknu a že mi budou slušet. (směje se)
Poprvé v kariéře budete daleko od rodiny…
Počítám s tím, že přijdou chvíle, které budou těžké. Budou to pro mě nové zážitky, nové věci, ale upřímně spíš převažuje to, že se těším na novou výzvu. Strach z toho nemám.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Odlétáte ve čtvrtek, loučení s rodinou už proběhlo?
Mám velkou rodinu, sourozence, babičky, dědečky… Takže jo, loučení už proběhlo. Ukápla i nějaká ta slzička. (usmívá se) Teď věřím, že už všechno bude v cajku. Doma mi fandí.
Kázání jste taky dostal?
Jako abych nedělal ostudu? Jo, to taky proběhlo. (směje se) Myslím to s nadsázkou samozřejmě.
„Počítám s tím, že přijdou chvíle, které budou těžké."
Po letech si budete muset vybudovat pozici de facto od nuly, jste na to připraven?
Snažím se být. Jsem hráč, který nikdy nedostal nic zadarmo. Když jdete do nového týmu, vždycky se musíte ukázat. Určitou roli samozřejmě dostanete, tu ale musíte potvrdit.
Trpělivost vás zdobí?
Jak kdy a jak v čem. Obecně se snažím být trpělivý, ale ne vždycky se mi to daří. Když si procházím něčím, co už jsem zažil a zvládnul, pomáhá mi to. Když je potřeba, snažím se o věcech mluvit s lidmi, kteří mi můžou pomoct. Řekl bych, že jsem komunikativní a otevřený.
„Snažím se být trpělivý."
Takže první schůzka s manažery a trenéry v Tampere byla upovídaná?
Jasně! Jsem takový, že všechno potřebuju vědět do nejmenších detailů, přičemž i z jejich strany byla komunikace naprosto skvělá. Udělalo to na mě dojem. Okamžitě mi řekli, že bych se postupně měl zařadit k lídrům.
Finská soutěž se vyznačuje zejména důrazem na bruslení. To by vám mělo sedět…
Věřím, že jo. Každopádně je možné, že se budu muset adaptovat, počítám, že ve Finsku bude hokej ještě o něco rychlejší než u nás.
Foto: hcplzen.cz
Z Finska byste mohl mít blíž do reprezentace, ne?
Beru to tak, finská liga je hodně kvalitní. Každopádně bude záležet na mých výkonech a na tom, jestli si o pozvánku řeknu.
Nemůžu se nezeptat, oba měříme 168 centimetrů, berete to tak, že se svou výškou boříte mýty o profesionálních hokejistech?
(směje se) Já už to asi nijak zvlášť neberu. Nepřemýšlím o tom. Je spousta hráčů menšího vzrůstu, kteří hrají v evropských soutěžích i v NHL. Výška podle mě už dneska není handicap.
„Z Finska bych mohl mít blíž do reprezentace."
Ani v mládí vám žádný z trenérů neřekl, že profesionální hokej kvůli své výšce hrát nebudete?
Asi se to říkalo, ale ke mně se to nikdy nedostalo. Vím ale, že když jsem začínal v extralize, byli tací, kteří říkali, že v ní dlouho nevydržím. O to víc mě těší, že jsem jim ukázal, že tu soutěž hrát můžu.
Měl jste rád Martina St.Louise?
Jo, sledoval jsem ho, byl to jeden z mých oblíbených hráčů. V hokeji toho dokázal strašně moc. Byl příkladem toho, že i malí hráči můžou mít velkou kariéru.
Petr Kodýtek | Foto: Milan Podpera, hcplzen.cz
Share on Facebook
