Pokračování kariéry? Do tří týdnů chci mít jasno, říká Ondráček. Mluví o Třebíči i trénování
Foto: Sabina Prrokešová
Letošní sezona byla pro Jiřího Ondráčka turbulentní – odstaroval ji v Rumunsku a dokončil v Třebíčí. Na Vysočině však pokračovat nebude. „Změnili se trenéři, kteří měli jiné představy," říká. Zkušený forvard ale pořád má chuť do hokeje. „Zdraví mi slouží, takže si říkám, proč nepokračovat, záleží na nabídkách," dodává.
Co se vám zpětně jako první vybaví, když se řekne sezona 2023/24?
Určitě její začátek, kdy jsem byl v Rumunsku. Bylo to pro mě první zahraniční angažmá, takže zvykat si na novou zemi, novou kulturu nebo nový styl spolupráce bylo zajímavé. Když jsem po pár měsících podepsal v Třebíči, bylo fajn zase být doma.
Rumunsko vám tedy nevonělo?
Takhle bych to neřekl, byla to fajn zkušenost. Ale z pohledu ubytování a jídla trochu zvláštní. Řekněme že to, co my tady v Česku bereme za samozřejmost, v Rumunsku samozřejmost být nemusí.
Na konci listopadu jste se přesunul do Třebíče, platí, že Horácká Slavia vyniká rodinnou atmosférou?
Jednoznačně, parta byla v Třebíči výborná. Od trenérů přes hráče až po kustody. I díky tomu byla nálada při zápasech, na trénincích i mimo ně skvělá. Je vidět, že kluci jsou delší dobu pospolu, funguje jim to. I já si tam našel nové kamarády.
„Třebíč? Je vidět, že kluci jsou delší dobu pospolu. Funguje jim to."
S kým jste si sednul nejvíc?
Asi s Davidem Michálkem. Trávil jsem s ním a jeho paní hodně času, provedli mě po Třebíči, ukázali mi co a jak… Bylo to fajn.
V Třebíči se člověk jen tak neztratí, co?
To je pravda, Třebíč je malé městečko. Ale jsem zvyklý ze Zlína, ani Zlín totiž neberu jako úplně velké město.
Byl pro vás přesun z Rumunska do Chance ligy hokejově velkým skokem?
Ani ne, v Rumunsku jsem měl hodně prostoru k trénování, takže mi to nepřišlo jako velký skok. Největší rozdíl byl v tom, že v Rumunsku hrajete de facto volný hokej bez taktiky a systému. V tomhle je Chance liga odlišná, takže znovu najít řád a systém mi chvilku trvalo.
„Třebíč hraje podobný styl jako Třinec, dobře brání a čeká na šance."
Sezona vám skončila v pátém zápase čtvrtfinále, měly Litoměřice více sil?
Mají v týmu mladé kluky, dá se říct divočáky, ale nevím, jestli měli více sil. Při pohledu na vzájemné zápasy to tak může vypadat, ale řekl bych, že Třebíč hraje podobný styl jako Třinec. Dobře brání a čeká na šance, případně na přesilovky. Takže jedna věc je, jak zápas vypadá opticky a druhá věc je realita na ledě.
Foto: Sabina Prrokešová
Každopádně jste jako tým vyhráli poslední zápas na starém třebíčském zimáku, to byl euforický zážitek, co?
Jojo, pro místní kluky to bylo důležité. Řada z nich na zimáku vyrůstala od dětství. Já byl hlavně rád, že jsme nevypadli doma. Chtěl jsem mít sezonu co nejdelší, ale nakonec bohužel.
„Bylo vidět, že pro kluky je starý zimák srdcovka."
Napadá mě, řešil se v kabině během sezony blížící se konec zimáku?
Ze začátku vůbec ale s postupujícím časem se o tom kluci bavili snad každý zápas. Bylo vidět, že starý zimák je pro ně srdcovka, což naprosto chápu. Bude pro ně zvláštní, když tam ten zimák už nebude a nahradí ho de facto jiný.
Sám ale asi můžete potvrdit, že rekonstrukce už prostě je potřeba, ne?
Jo, třebíčské zázemí je starší. Ale pro mě to nebyl žádný šok, byl jsem zvyklý ze Zlína, kde se za dobu mého působení během patnácti let na zimáku nic neudělalo. Navíc některé starší zimáky mám rád, mají svoje kouzlo. Na druhou stranu… Pokud je možnost rekonstruovat, není na co čekat. Myslím, že doba bude s ohledem na realizovatelnost investic jen horší.
Zvládnout dva roky v azylu bude náročné, že?
Náročné… Hlavně pro kustody, kteří musí všechno organizovat, ale nemyslím si, že tak moc pro hráče. Koukněte na Porubu, která hrála většinu sezony v Kravařích a stejně vyhrávala. Pro místní kluky by neměl být problém jezdit dvacet minut na zápas do okolí. I když už součástí týmu nebudu, přeju jim jen to nejlepší. Za štaci v Třebíči jsem rád.
„Azyl bude náročný hlavně pro kustody, kteří musí všechno organizovat."
Proč vlastně neklaplo její pokračování?
Změnili se trenéři, přičemž ti asi měli jiné představy. O případných plánech do budoucna jsem mluvil jen s panem Pokorným a panem Barvířem, pak už se nic neřešilo.
Nové angažmá zatím nemáte, chuť do hokeje v sobě pořád nacházíte?
Chuť by byla, zdraví mi slouží, takže si říkám, proč nepokračovat. Otázkou je kde a za jakou cenu. Mám rodinu, takže bych rozmýšlel, jestli by se mi vyplatilo jít někam daleko.
„Mám chuť pokračovat v kariéře."
Takže v ideálním scénáři čekáte na angažmá v blízkosti Zlína.
Je to tak. Problém je, že v okolí moc klubů není, takže uvidíme. Pokud se někdo ozve, budu rád a nabídku zvážím.
Do kdy byste chtěl mít jasno?
Ideálně v horizontu tří týdnů. Pokud se nic neobjeví, kariéru ukončím a budu si hledat práci. Nedokážu si představit chodit do práce a při tom dělat letní přípravu. Věci dělám naplno, nebo vůbec.
Pokud nakonec zvolíte cestu ukončení kariéry a zaměstnání, lákalo by vás zůstat u hokeje?
Upřímně říkám, že ne. Chtěl bych se naučit něco nového. Měl jsem možnost trénovat, ale stačí mi děti doma. (směje se) Obdivuju trenéry, kteří s nimi pracují. Třeba jednou řeknu, že mi hokej chybí a trénování si vyzkouším, teď o tom ale neuvažuju.
Foto: Sabina Prrokešová
Share on Facebook
