Premiéra za Kometu? Bojoval jsem sám se sebou, přiznává Zembol po zranění
Foto: Markéta Křížová
Jakub Zembol před sezonou změnil působiště, do ostrého zápasu v dresu Komety ovšem naskočil až v 17. kole DHL extraligy juniorů. Na konci přípravy totiž v utkání utrpěl zranění kotníku, které ho ještě dosud limituje při hře. Proto se ani za zatím jediným odehraným zápasem neohlíží s nadšením.
Jakube, před sezonou jste se přesunul ze Sparty do Komety. Jak k tomu došlo?
Už v lednu nebo únoru jsme s agentem začali řešit, co dál, jak to bude vypadat další sezonu. Měl jsem nějaké nabídky, nebylo jich sice úplně hodně, ale Kometa z toho vyšla nejlépe, protože je to s možností střídavých startů do áčka Přerova. Podle toho jsem taky vybíral. Já jsem pořád hráč Přerova, takže kluby už se pak mezi sebou domluvily takto.
Proč jste se rozhodl pro změnu?
Těch důvodů bylo víc. I s pohledem do budoucna. Ve Spartě bych i rád zůstal, bylo to tam všechno skvělé. Parta, trenéři, opravdu všechno, byl jsem tam strašně spokojený. Nevím, jestli se to tak dá říct, ale přišlo mi, že Sparta do poslední chvíle bohužel nic neřešila, tak jsem to musel začít řešit s agentem touto cestou.
Za Kometu jste ale nastoupil v juniorce až v 17. kole. Co se stalo?
Přípravu jsem absolvoval v Přerově, byla to moje první příprava mezi muži a na jejím konci jsem šel do Komety. V první třetině předposledního, nebo možná posledního přípravného zápasu, byl to můj druhý za Kometu, jsem se zranil. Měl jsem natržené vazy v kotníku a ještě stále nejsem zdravotně v pořádku, takže to byla zatím jen zkouška a moc to nevyšlo.
„Nevím, jestli se to tak dá říct, ale přišlo mi, že Sparta do poslední chvíle bohužel nic neřešila, tak jsem to musel začít řešit s agentem touto cestou.“
Kdy jste po zranění začal opět trénovat?
Já jsem chtěl hned, protože to vypadalo, že to bude v pohodě. Nebo jsem si to alespoň myslel. Bohužel to tak nebylo a bylo to těžší. Na ledě jsem začal pomalu trénovat asi po třech týdnech, ale jen tak po deseti dvaceti minutách. Víc jsem na ledě nevydržel. Předtím jsem byl vůbec rád, že se zvednu z postele, měl jsem ortézu, ale nemohl jsem přes bolest skoro vůbec chodit. Minulý týden byl první, kdy jsem do toho šel naplno, i když to ještě pořád bolí a není to úplně příjemné. V zápase proti Hradci jsem bojoval sám se sebou.
Takže benefity z přípravy s áčkem jsou pryč?
V zápasech před zraněním jsem se cítil opravdu dobře a byl jsem rád, že mi letní příprava v Přerově tolik pomohla. Po zranění to ale budu muset všechno zase dohnat a už na tom pracuju.
Foto: Markéta Křížová
Jaký pro vás byl první zápas letošní sezony?
Bylo to hodně náročné. Sice jsem se těšil, ale na druhou stranu jsem se hrozně bál, protože ta noha ještě není úplně zdravá. Docela to bolelo a jak říkám, měl jsem v tu chvíli spíš zápas sám se sebou. Bohužel jsme i prohráli, takže o to to bylo těžší.
Ano, utkání se vašemu týmu úplně nevydařilo…
Moc dobře jsme nezačali, první třetina z naší strany nebyla dobrá, ale vyrovnali jsme na 1:1. Ve druhé třetině jsme se celkově zlepšili, byli jsme celkově aktivnější a měli víc šancí. Neřekl bych, že jsme nehráli dobře, ale bohužel jsme si to prohráli posledními pěti minutami, ve kterých jsme měli zbytečné vyloučení. Navíc jsme neproměnili přesilovky, což bylo taky důležité. Bohužel jsme potom dostali rychlé góly a už se s tím nedalo nic dělat.
„Uvidím, ale pokud půjde vše podle plánu, tak bych měl s největší pravděpodobností hrát.“
Druhý zápas minulého týdne jste oproti původnímu plánu neodehráli. Jaké to pro vás bylo?
Mně to odložení spíš pomohlo, protože jsem nemusel hrát. Na zápas jsme ale byli normálně připraveni, Pardubice už byly v Brně, ale bohužel se to neodehrálo. Nebylo to nic příjemného, protože už jsme od rána byli nastavení na to, že máme zápas. Ale jak říkám, mně to spíš pomohlo.
Jak to s vámi vypadá do dalších zápasů?
Teď ve čtvrtek hrajeme v Turnově s Libercem. Uvidím, ale pokud půjde vše podle plánu, tak bych měl s největší pravděpodobností hrát.
Na druhou stranu vás potom čeká pauza. Může vám to pomoct?
Určitě mi to pomůže, protože mé zranění není na krátkou dobu. Myslím si, že potom už bych mohl být stoprocentně fit. Na druhou stranu ale nevím, co bude a jak se budu cítit. Na tréninku si dvacet minut myslím, že je to v klidu, ale pak přijde těžká chvíle, kdy si zase myslím, že to nebude dobré. Doufám ale, že se to zlepší.
V týmu jste nový. Co říkáte na vaši partu?
Jsem strašně moc rád, protože si myslím, že máme skvělou partu. Myslím, že jsem si se všemi sedl a snad dokážeme nějaký velký úspěch.
Sledoval jste zápasy vašeho týmu, i když jste byl zraněný?
Samozřejmě jsem je sledoval. Například na zápas v Olomouci, ve kterém jsem ještě nehrál, už jsem se jel podívat s týmem a na domácí zápasy jsem byl samozřejmě také.
Odkoukal jste něco, co se vám potom při ostrém startu hodilo?
To asi ani ne. Hokej je pořád stejný a mění se jen maličkosti. Myslím si, že teď hrajeme docela podobný systém tomu, co jsme hráli na Spartě. V tom problém nebude.
„Samozřejmě připsat si nějaký start za Přerov by bylo strašně super.“
V minulé sezoně jste byl na Spartě nejlepší střelec týmu. Cítíte na sebe letos tlak?
Největší tlak na sebe vyvíjím já sám, takže očekávání ostatních až tak příliš neřeším.
Máte přehled, jak to aktuálně vypadá s případnými starty za Přerov?
Po zranění zatím vůbec nevím, jak to bude. V první řadě se chci dostat do takového stavu, kdy budu moct hrát za Kometu, abych vůbec mohl nastoupit a abych byl zdravý. To, co se mi stalo, beru jako zkoušku. Jsem rád, že mi Kometa zařídila výborného fyzioterapeuta, který mi s léčbou pomůže a urychlí ji. Samozřejmě připsat si nějaký start za Přerov by bylo strašně super.
Foto: Markéta Křížová
Share on Facebook
