Přibyl o podpisu ve Vítkovicích: Nejistota není pro mě. Sestře většinou gratuluje
Matěj Přibyl
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Matěj Přibyl se před sezonou vrátil ze Švédska, kde se jeho působení nevyvíjelo tak, jak si představoval. Zpátky ve Vítkovicích ovšem obstál a vysloužil si také smlouvu, což po předchozích obdobích plných nejistoty jen uvítal. Právě A-tým je mu do příští sezony největší motivací, stejně tak reprezentace. Rád by se stal stálicí národního týmu jako jeho sestra Vendula.
Matěji, před sezonou jste se vrátil ze Švédska. Jaké to tam bylo?
Ve Švédsku je to určitě trošku jiné než tady v Česku. Hraje se tam jiný hokej. Já jsem hrál pod trenérem Vejvodou a musím říct, že největší rozdíl je asi v tom, že se hraje více na puku. Kdybych to měl brát i z pohledu mimo hokej, tak Švédsko má od Česka odlišnou kulturu. Působilo to tam na mě klidněji. Samozřejmě jsem se neúčastnil žádných nočních aktivit, ale život celkově mi tam přijde klidnější a pomalejší.
Očekával jste něco takového předtím, než jste do Švédska odešel?
Očekával jsem, že hokej bude bruslivější. Nevyznačuje se tím úplně Švédsko, je to spíš finský styl hokeje, ale je to hodně podobné. Když jsem došel na trénink, tak mě překvapilo, že hráči byli o hodně sebevědomější. Dovolili si víc, nebáli se něco udělat, více zariskovat. A to i přesto, že jim k tomu kouč něco řekl. Na druhou stranu ne vždy tyto situace řešil trenér řvaním, většinou klukům jen něco vytkl a oni si z toho vzali to pozitivní. Myslím si, že hráčům taky pomáhá to, že si každý může do hry přidat to své. Také to zvedá sebevědomí. Je to odlišné od hokejové kultury tady v Česku. Takové věci tady moc nevidíte.
„Švédsko má od Česka odlišnou kulturu. Působilo to tam na mě klidněji.“
Jak se vám ve Švédsku dařilo?
Přišel jsem do menšího klubu, takže očekávání nebyla taková, že bychom měli vést tabulku. Doufali jsme ale, že postavíme silnější tým a budeme schopni konkurovat prvním týmům, což jsou například Djurgårdens nebo AIK. Někdy se nám to dařilo, někdy byli soupeři bohužel výrazně šikovnější a přehráli nás. S tím se ale dalo počítat. Nicméně jsme to mohli dotáhnout dál. O pár bodů nám utekla jak první nadstavba, tak pak postup do play off z nižší skupiny. Zamrzelo nás to, protože jsme všichni věděli, že na to máme. Stačilo porazit pár týmů, které jsme v celé sezoně poráželi bez potíží, ale v jednom ve dvou zápasech to bohužel nevyšlo.
A po individuální stránce?
Individuálně to určitě mohlo být lepší. Sice jsem se na konci listopadu zranil, trošku mě to zbrzdilo a na dva měsíce jsem vypadl ze hry, ale nechci se na to vymlouvat. Mohl jsem předvést lepší výkony.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jaký byl váš návrat do Česka?
Já jsem se vrátil do stejného klubu, takže všechny kluky jsem víceméně znal. Bylo tam jen pár tváří, které jsem v předchozích sezonách neviděl. Seznámil jsem se a celkově to byl příjemný návrat do místa, kde jsem předtím strávil tři čtyři roky. Všechno proběhlo v pořádku. Co se týče dění na ledě, tak tam se nedá vymyslet nic, co by mě překvapilo, nebo s čím bych měl při návratu problém. Přechod jako takový pro mě tedy nebyl nikterak zvláštní nebo těžký.
Proč jste se vlastně rozhodl vrátit?
S agentem jsem nejdřív zvažoval pár možností toho, že bych zůstal ve Švédsku a pokusil se hrát tamní dvacítku. Bohužel mi ta sezona ale nevyšla tak, jak bych si představoval a přál, tím pádem moc týmů zájem nemělo. Proto jsem se rozhodl vrátit zpátky do Česka, kde zájem měli a přivítali mě. Za to jsem velmi rád.
„Semkli se, dokázali hrát týmově. My jsme to nedokázali.“
A jak jste s uplynulou sezonou ve Vítkovicích spokojený?
Když se ohlédnu za letošním rokem, tak nemůžu říct, že jsem spokojený. Myslím si, že jsme mohli dojít o hodně dál, a ne vypadnout hned v prvním kole. Základní část se ale určitě povedla, tu jsme řekněme dotáhli na sdílené první místo s Třincem. To bylo parádní. Bohužel ne celou sezonu jsme hráli jako tým vyrovnaně, i tak to ale byly kvalitní výkony. Play off ale nevyšlo a dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Je pravda, že v play off se od vás asi čekalo víc…
Přesně tak. Všichni byli poměrně dost naštvaní a smutní. Všichni věděli, že jsme mohli dojít dál. Dostali jsme Jihlavu, nechci jim nic brát, ale papírově to byl jeden z těch slabších soupeřů. Semkli se, dokázali hrát týmově. My jsme to nedokázali. V tomto jsme nenavázali na základní část a bohužel to nedopadlo.
Foto: Markéta Křížová
Během sezony jste si odbyl také premiérové starty v extralize a Chance lize. Jaká to byla zkušenost?
Bylo super se porovnat s dospělým hokejem. Je to o hodně jiné než v juniorce. Je to rychlejší, celkově musíte být jako hráč trošku drzejší, abyste se dokázali prosadit. Nicméně jsem rád, že se mi takovéto příležitosti dostalo. Upřímně jsem si po výkonech, které jsem předváděl, a nebyly podle mě úplně adekvátní, ani nemyslel, že bych nějakou takovou příležitost mohl dostat.
Ve Vítkovicích jste navíc podepsal i smlouvu…
Byl jsem nadšený, že mi smlouvu nabídli. Minulý rok ve Švédsku jsem totiž dlouho neměl tým a bylo to poměrně stresující. Nevědět kde a za koho budu hrát. Ta nejistota není pro mě. Je fajn vědět, že další dvě sezony strávím ve Vítkovicích, kde už jsem nějakých pár let a znám to tam.
„Upřímně jsem si po výkonech, které jsem předváděl, a nebyly podle mě úplně adekvátní, ani nemyslel, že bych nějakou takovou příležitost mohl dostat.“
Jak teď vypadá vaše letní příprava?
Po konci sezony jsme na pár týdnů dostali volno. Potom jsme s juniorkou hned začali trénovat a čekali jsme, až A-tým skončí s play off. Jakmile začala příprava áčka, tak se malá parta asi osmi kluků z juniorky připojila. Přibližně od začátku května tedy absolvujeme suchou přípravu s A-týmem.
Jaká je vaše motivace směrem do příští sezony?
Asi bych si chtěl co nejvíce zahrát za A-tým, což ale samozřejmě závisí na tom, jak budu hrát a jestli mi trenér bude věřit. Celkově věřím, že budu hrát co nejvíc. Určitě je pak pro mě motivací také reprezentace, protože srovnání na mezinárodní úrovni je vždycky ku prospěchu. Já jsem teda ještě nehrál proti Americe a Kanadě, ale když budu počítat Finsko a Švédsko, tak jsou to hodně kvalitní mančafty. A to i přesto, že tam nejsou ti top hráči, kteří půjdou na draft. Třeba Švédové mají hodně kvalitní mužstvo složené ze hráčů ze své juniorské ligy, kteří ale už třeba pravidelně naskakují i za A-tým. Je to super srovnání, které mi ukáže, že musím ještě dál pracovat. Je přede mnou ještě velký kus cesty. Vidím na sobě spoustu mezer, v kterých bych se mohl zlepšit.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Když je řeč o reprezentaci, za národní tým nastupuje také vaše starší sestra Vendula. Řešíte spolu hokej?
Někdy se s ní o tom pobavím, ale co si budeme, většinou spíš gratuluju (směje se). Ona už za sebou pár úspěchů na rozdíl ode mě má. Když jsem hrával ve Švédsku, tak se na pár zápasů přišla podívat a na konci mi řekla, co jsem dělal špatně, co dobře. Popovídali jsme si o tom, vyříkali jsme si chyby.
Byli jste během vašeho působení ve Švédsku více v kontaktu?
V té době jsme bydleli ve stejném městě, ale i přesto jsme to od sebe měli asi dvě hodiny cesty. Obvykle jsme se scházeli třeba o víkendu na oběd si popovídat. A tedy když ona měla čas, nebo když jsem já měl čas, tak jsme se navzájem jezdili dívat na své zápasy.
„Ona už za sebou pár úspěchů na rozdíl ode mě má.“
Je pro vás sestra vzorem?
Určitě je pro mě vzor. Jak už jsem říkal, v hokeji na rozdíl ode mě něco dokázala. Přece jen dvě bronzové medaile nejsou náhoda. Je stálicí české reprezentace, o čemž já si můžu zatím nechat jenom zdát. Ještě se od ní mám co učit.
Jaké jsou tedy vaše ambice?
Mezi ty krátkodobější patří úspěšně projít suchou přípravou a pořádně se připravit na sezonu, ať se můžu předvést v co nejlepším světle a hrát konečně naplno bez zranění tak, jak vím, že umím hrát. Dlouhodobější ambicí je určitě dostat se do NHL, nebo do švédské ligy. Ale koneckonců je určitě mým cílem hrát profesionální soutěž a je mi vcelku jedno, kde to bude. Rád bych se živil tím, co mě baví.
Share on Facebook
