Rozhodčí Šindler a Lhotský: Na mezinárodní scéně máme větší respekt!
Foto: hcsparta.cz
Vladimír Šindler, Miroslav Lhotský, Pavel Hodek, Rudolf Tošenovjan a Vít Lederer si zapískají mistrovství světa, které se v květnu odehraje v Praze a Ostravě. Pro Českou republiku jde o velký úspěch, ostatní státy mají nominace dva až čtyři rozhodčí. V následujících řádcích hovoří Vladimír Šindler (na snímku)a Miroslav Lhotský o praktikách mezinárodního i českého hokeje.
V čem vidíte největší rozdíl mezi mezinárodním a českým hokejem z pozice rozhodčího?
Šindler: "Na mezinárodní scéně mají rozhodčí mnohem větší respekt než v české extralize. Nikdo se rozhodčí nesnaží tlačit někam, berou je jako personu, která je tam nominována, aby rozhodovala utkání. To je ohromný rozdíl."
I na šampionátu se posuzují sporné situace. Je jich méně, že není důvod ke kritice?
Šindler: "Nevím, zda jich je více nebo méně. Jde o to, že trenéři i hráči si jsou vědomi toho, že rozhodčí jsou na ledě od toho, aby posoudili situaci. Nehodnotí naše rozhodnutí, zda jsme situaci posoudili správně nebo nesprávně, prostě přijmou rozhodnutí rozhodčích. Samozřejmě chybujeme všichni a chyby se dělají i mezinárodní rozhodčí. Ale chyby nesnižují mandát rozhodčích na mezinárodních akcích."
Probíhá na šampionátech hodnocení výkonu rozhodčích jinak než u české extraligy?
Lhotský: "Jelikož jde o krátkodobý turnaj, platí v něm tvrdá pravidla, rozhodčí udělá zásadní chybu a dostane stop na důležité zápasy, nebo se už na ledě vůbec neobjeví. Tlak je na šampionátu určitě vyšší, všichni akceptují roli rozhodčích, je to však jednodušší než v české extralize. Řeší se pouze konkrétní situace a jsme uchráněni před okolními vlivy."
Šindler: "Postavení mezinárodních rozhodčích je na jiné úrovni. I samotné hodnocení a zpětná vazba výkonu rozhodčích probíhá stejně, jako v extralize. Hodnocení zápasu je o osobnosti supervizora, někdy se hodnocení probere povídáním u stolu, jiný vybere dvacet sporných situací a probírá každou z nich. I samotná videa slouží na šampionátech jako instruktáž pro rozhodčího, nikoli k hodnocení výkonu rozhodčích. Na šampionátu je striktně odděleno hodnocení utkání a hodnocení konkrétních situací. Tyto poznatky slouží rozhodčím k dalšímu vzdělávání a tím zlepšení jejich budoucího výkonu."
A nejsou na vině kamery, které oproti dobám nedávno minulým umožňují rozebírat jednotlivé zákroky z úhlů, které rozhodčí nemá šanci vidět?
Šindler: "Četl jsem blog, kde se redaktor zamýšlel, proč nevidíme situaci hned na ledě, když jsme profící a odborníci. Podle něj máme mít reflexi a máme reagovat hned na situace. Mnohdy však i další den, kdy je záběr rozpitván pod drobnohledem kamery z různých úhlů, se odborná veřejnost rozdělí na dva stejně argumentačně silné tábory. Technika je zcela jinde, než vnímání lidského oka.
Lhotský: "Video je však výborný studijní materiál."
Šindler: "Nedávno jsem šel na zajímavý fotbalový zápas v Plzni. Padlo pět gólů, ale platil jen jeden, a i když je na stadionu obrazovka 20 x 20 metrů, nikdo neopakoval záběr ofsajdových situací. Na zimních stadionech je běžné, že domácí střihač účelově vybírá sporné situace a pouští je na kostce. To je zcela specifické prostředí. S tím se nesetkáte nikde ve světě."
Znamená to, že čeští rozhodčí mají tvrdší pravidla, než ostatní hokejové státy?
Šindler: "Pravidla bych neřekl, ale český hokej má určitě specifické podmínky. Vytratily se jakékoliv prvky společenského uznání. Mně se teď dostává ohodnocení mých kvalit, že budu pískat mistrovství světa, ale nás je padesát a šanci pískat na šampionátu dostalo jen pět z nás. Ostatní se musejí jen koupat v destruktivní atmosféře bez jakéhokoliv uznání a respektu. Ve Švédsku, Finsku či Švýcarsku si nikdo nedovolí dát pokutu rozhodčím. I když se náš předseda komise snaží od nás rozhodčích tlaky odrážet, tak už máme nějaké zkušenosti a vnímáme, že se na nás stupňuje tlak. To do hokeje nepatří."
Lhotský: "Cítíme podporu od svazu, ale od klubů to tak necítíme."
Čím si vysvětlujete, že hokejové zákulisí je v jiných hokejových státech spravedlivější?
Lhotský: "Dám příklad. V Kanadě na MS 20 diváci zabučeli v jednom utkání na adresu rozhodčích. Jelikož jsme na českém ledě zvyklí na drsnější a neslušnou kritiku, nepřikládali jsme bučení velkou váhu. Od kanadské federace však přišel druhý den mezinárodní komisi omluvný email, že se to nemělo stát, že je to nepřípustné. Kopii poslali i nám rozhodčím."
Jak vás připravuje extraliga na mezinárodní pískání?
Šindler: "Extraliga mě připravuje velmi kvalitně, co se týká zvládání kritických situací. Psychická odolnost se u nás poslední dobou trénuje extrémně. Tuto mou už dvacátou sezonu v extralize považuji za extrémní, všichni rozhodčí čelí enormnímu tlaku. Takže český hokej posílá na mistrovství světa velmi dobře psychicky odolné rozhodčí."
Když srovnáte začátky účasti na mezinárodním hokeji, v čem došlo ke změně?
Šindler: "Posunula se profesionalita přístupu k rozhodčím, určitě je vyšší tlak na kvalitu naší práce. Rozhodčí musejí být mnohem lépe připraveni."
Jaké jsou vztahy mezi rozhodčími na mistrovství?
Šindler: "V profesionální rovině jsou v pořádku, všichni se snažíme vybudovat tým, abychom dosáhli na ledě, co nejlepšího výsledku. Pocházíme z různých zemí, jsou vidět osobnostní rozdíly, v různých momentech je znát tlak na individuální úspěch. Přesto pískání mezinárodních turnajů mi osobně dělá velkou radost. Jde o hokej a dobrou týmovou práci. Na šampionát se dostanou nejlepší rozhodčí z celého světa, a i když je u nováčků znát nervozita, hokeji rozumí."
Jsou zkušenosti rozhodčích na ledě nejdůležitější k posouzení hry?
Šindler: "Určitě je to devizou a zkušenosti nám pomáhají, ale nejsou vše. Když se rozhodčí dostane do krizové situace, určitě mu pomůže, že danou situaci již několikrát posuzoval, ale někdy k posouzení ani to nestačí. Aspektů, jak být připraven na utkání, je mnoho."
Angličtina je asi nezbytnou nutností.
Šindler: "Jednoznačně. Nemohli bychom přednášet na lékařském kongresu, ale co se týká hokejové angličtiny, ta je na top úrovni. Jinak nemáte šanci."
Budete nervóznější, když půjdete pískat na českém ledě?
Šindler: "Určitě si to budeme víc užívat, ale příprava rozhodčího na top úrovni musí vše potlačit, zápasový rytmus je stejný, atmosféra okolo bude ale určitě příjemnější. Už jsem to jednou zažil a je to super."
Jak vypadá den rozhodčího na šampionátu?
Šindler: "Vypadá to, že máme hodně dnů volna, když jsme na mistrovství tři týdny a odpískáme třeba jen sedm zápasů. Ale není to tak. Každé ráno je rozbruslení, týmy mají přednost před rozhodčími, takže náš trénink začíná v 7 nebo 7,15 h, následuje společný mítínk, pak hodnocení předešlých utkání po skupinách. Na zimním stadionu trávíme hodně času, stejně tak v posluchárnách, kde jsou promítána videa a konají se přednášky. Volno máme maximálně dva dny z celých tří týdnů. Šampionát je složitý na psychiku, večer když si lehnete, tepová frekvence je někde jinde. Zápasy jsou stejné, ale příprava je těžší. Proto se na pískání na mezinárodní úrovni dostanou rozhodčí, kteří již umí své emoce zvládat."
Mrzí vás kritika českých médií na adresu výkonu rozhodčích?
Šindler: "Mám za sebou dvacet sezon a tlak na ledě se mnou dělá méně a méně. Čím jsem starší, tím víc mi však vadí mimozápasové stresy, čím dál hůř je snáším. Doléhá to na mě. Na ledě si to nepřipouštím, ale v přípravě na zápasy zjišťuji, že těch pytlů na zádech už je moc. Někdy si kladu otázku, zda mi to vůbec stojí za to."
Chápe vůbec česká veřejnost dobře úlohu rozhodčích?
Šindler: "Protože jsme v Čechách, tak i rozhodčí česká veřejnost posuzuje kriticky. U nás každý, kdo vydává jakákoli rozhodnutí, je v podezření, že to dělá špatně, ať již jde o politiky, policisty apod."
Lhotský: "Podezíravost není košer. To není jen o nás, je to o společnosti, v níž pískáme."
Tlak na rozhodčí nebyl před pár lety tak velký. Co se změnilo?
Šindler: "Na začátku všeho byl dobrý záměr, vytvořit na rozhodčí větší tlak tím, že kluby mohou posílat stížnosti na náš výkon, že předseda komise rozhodčích může dávat v odůvodněných případech pokuty rozhodčím a tím nás dostat pod přirozený tlak, protože člověk pod tlakem podává lepší výkon. Nejde však pracovat pod trvalým stresem. Dnes jsme v situaci, kdy se týmy předhánějí, kdo víc dostane rozhodčí pod tlak, to se stává kontraproduktivní. Rozhodčí nemůže vyjít z žádného utkání vítězně, protože vyhraje vždy jen jeden."
Jde to udělat jinak, když si kluby platí rozhodčí?
Šindler: "Asi se všichni shodneme na tom, že výběr na top úrovni rozhodčích probíhá nějakým odsouhlaseným způsobem. Záměrem nás všech je odvádět svou práci nejlépe, jak umíme. Když vám někdo nepřetržitě ztěžuje práci, není to přínosné pro nás, ale ani pro ty, kteří tlak vyvíjejí."
Lhotský: "Oddíly a hokejový svaz daly mandát českým rozhodčím, aby pískali extraligu, vybrali je podle jednotných kritérií - výkonů na ledě, pravidlové připravenosti atd. Proto bych čekal, že když dají těmto lidem mandát, měli by jim dát i důvěru. A tu bohužel necítíme."
Jaká je nálada mezi českými rozhodčími v nejvyšší soutěži?
Lhotský: "Nejsme naštvaní ani uražení, jsme více stmelení. Není to o tom, kdo kolik toho napískal, cítím, že držíme při sobě."
Šindler: "U mě vymizel pocit, že se na hokej poctivě těším. Není to o tom, že se připravuji méně, možná díky svému věku se připravuji stále více, ale kromě profesionálního přístupu k hokeji se vytratila radost z pískání."
Co pro vás znamená pískat mistrovství světa?
Lhotský: "Musím říct, že letošní sezona je z mého pohledu úžasná. Byl jsem na šampionátu dvacetiletých v Kanadě a považoval jsem to za nejvyšší metu, které jsem chtěl pískáním dosáhnout. Další nominace mne mile překvapila. Když jsem viděl předběžnou nominaci, přál jsem i ostatním našim klukům, aby se mistrovství zúčastnili. Samotná konečná nominace mi však udělala velkou radost."
Šindler: "Loni jsme měli na mistrovství světa čtyři rozhodčí a byl to nečekaný úspěch. Letošní pětice je proto fantastická z pohledu české diplomacie na mezinárodní úrovni. Na serveru IIHF je možné se podívat, že pět rozhodčích má jen Švédsko, ostatní státy mají dva až čtyři rozhodčí. Samozřejmě mne těší, že budu moct pískat mistrovství světa v hokeji u nás."
Share on Facebook
