Růžičkovi ležel Trenčín u nohou, vzpomíná Petrovický. Jeho hokejové srdce teď bije pro Slavii
Letos na jaře už to vypadalo, že Róbert Petrovický zvolna míří do sportovního důchodu. Za zády nechal druhou sezonu v Kometě, byl volný jako pták a v duchu si říkal, že je možná čas na hokejový konec. Ale mistr světa není z měkkého těsta. Během oslnivé kariéry hrál všude na 110 procent, brusle a hokejku má hluboko v srdci. "Po sezoně je to vždycky těžké. Skončil jsem v Brně, kde se nám moc nedařilo. Ale pak jsem všechno zvážil, zdravíčko drželo, koncem léta jsem si řekl, že do toho znovu jdu," popisuje.
Zkušený slovenský reprezentant nechával budoucnost otevřenou. Tak jako v předchozích letech několikrát. Pokračuje - mimo jiné proto, že to před časem slíbil dceři. "Říkala mi, abych hrál do čtyřiceti," usmívá se. Kulatiny oslavil 26. října, tehdy byl už v činné službě tam, kde pronikl do velkého hokeje. Tedy v Trenčíně.
"S několika kamarády jsme si řekli, že pomůžeme mladému týmu Dukly. Byli jsme čtyři mistři světa, kteří v tu dobu neměli angažmá," reaguje. Do slovenské extraligy naskočili vedle Petrovického ještě Lintner, Rastislav Pavlikovský a brankář Lašák. "Mám pořád do hraní chuť, něco tam stále je. Když přišla nabídka ze Slavie, měl jsem velkou radost. Potěšilo mě to," přiznává.
V Dukle sehrál Petrovický 13 utkání, vstřelil tři góly a přidal sedm nahrávek. Přesun do Prahy uskutečnil ovšem po kratší zápasové pauze. "Byla reprezentační přestávka, pak jsem prodělal mikro chorobu. Vzhledem k tomu jsem za dva týdny sehrál jen jedno utkání a trošku vypadl z tempa. Musím se do něj rychle dostat. Jsem zdravotně fit, do Slavie jsem se velmi těšil," konstatuje.
S vedením červenobílých se domluvil prozatím na spolupráci do konce roku. "Slavia - to je pro mě nová výzva. Doufám, že týmu co nejvíc pomůžu. Chuť mám, bruslí mi to, snažím se dát do hokeje maximum," popisuje. Klíčovou osobou při jednáních se slovenským bardem byl Vladimír Růžička. Oba se znají, Róbert viděl nynějšího nadřízeného poprvé už jako dorostenec. V dobách, kdy Vladimír Růžička sázel góly na vojně v Trenčíně.
"Zrovna jsem tam pžišel a hrál za dorost, jako kluci jsme se samozřejmě chodili dívat na ligu. Co tam Růža předváděl, to bylo něco neskutečného. Celé město mu leželo u nohou! Na to se nedá zapomenout. Růžička pozvedl hokej v Dukle na jinou úroveň, lidé ho milovali. Přál bych vám vidět, když na ledě dělal ta svoje kouzla," vzpomíná.
Jako aktivní hráč Petrovický slavného útočníka v týmu nestihl. Na jaře 1992 se stal federálním mistrem, jenže to už Růžička tři roky válel NHL. "Myslím, že jsme se tam potkali, určitě jsme proti sobě hráli - já za Hartford, Růža v Bostonu. Ale to bychom museli do historických análů, přesně si nepamatuju." Cesty obou se potkaly až nyní, kdy je Petrovickému čtyřicet. "To je hokejový život. Rád bych byl mladý, ale bohužel to nejde. Jednou budou možná dnešní hráči hrát a já budu trénovat, jako to nyní zažívám pod Vláďou Růžičkou," usmívá se.
Vyřazuje z něj zvláštní pokora. A nadhled. Někdejší útočník Hartfordu, Dallasu, St. Louis nebo Tampy Bay prožil s milovaným sportem krásné časy, stále v sobě má obdivuhodnou motivaci. Cesty na tréninky ani tvrdé zápasy ho ani po těch letech neomrzely. Od soboty je členem kádru Slavie. "Probělo to bleskově. Byl jeden trénink a hned se šlo na pražské derby," popisuje.
První start si připsal v zápase, který měl mimořádný náboj. "Lepší jsem si nemohl vybrat," nepochybuje. Slavia chtěla zabodovat, jenže proti Spartě neuspěla. "Je to škoda. Za stavu 0:1 jsme nebyli bez šancí, ale pak rozhodla jedna drobná chyba. V přesilovce jsme dostali druhý gól a to bylo klíčové. Podle mého jsme to neměli špatně rozehrané," lituje. Kulisu skvělého publika bral jako velký bonus. "Během kariéry jsem vyprodané tribuny zažil, pro každého hokejistu je to samozřejmě lepší. Všechny bez rozdílu to vyhecuje."
Slávistická premiéra se v případě Róberta nepromítla do vítězství, další šance nastane už v úterý proti Liberci. "Přišel jsem natěšený a chci odvést co nejlepší služby. Parta se v kabině moc nemění, kluci jsou tu dlouho pohromadě," hlásí první dojmy. Petrovický přiznává, že se těšil i na spolupráci s Vladimírem Růžičkou. "Vím, co od něj čekat. Má velký respekt a slovo," dodává uznale.
V Praze prozatím bydlí na hotelu. Stěhování uskuteční, jen pokud dojde k prodloužení spolupráce. Chlapík, který dával góly také ve Finsku, Švédsku nebo Švýcarsku dosud jezdil do české metropole jako soupeř, ale když se teď stěhoval směr Slavie, nešel do neznáma. "V Praze jsem trávil jako mladý nějaký čas v létě, i když se za ty roky samozřejmě dost změnila. Teď máme hodně zápasů, jakmile bude chvilka volna, dorazí rodinka nebo známí. A společně někam zajdeme, uděláme si příjemnou pohodu," plánuje závěrem.
Share on Facebook
