S Milanem Procházkou o sezoně, kariéře i kubánských doutnících
Foto: Veronika Braunová -Lénartová
Milan Procházka prožil bohatou hokejovou kariéru. V rozhovoru vzpomíná na svoje působení ve Znojmě, titul s Karlovými Vary nebo štaci na Apeninském poloostrově. Vypráví také o cestování, kubánských doutnících, popřípadě plánech do budoucna.
Před letošní sezonou jste posílil druholigové Moravské Budějovice. Co vás k tomuto kroku přimělo?
O tomhle kroku jsem dlouho přemýšlel, několik let mě Ruda Cakl, můj spolužák, spoluhráč a velký kamarád, přemlouval, ať pomůžu s trénováním ve Znojmě. No a před sezonou mě oslovil Míra Vybíral, momentální šéf Moravských Budějovic, a nakonec jsem na tuhle nabídku trénovat mládež ve Znojmě a hrát druhou ligu kývl.
Vím, že jste nějakou dobu vyčkával na možnost zahraničního angažmá. Žádná taková nabídka se nenaskytla?
Nabídky jsem měl, ale řekl jsem si, že je čas jít jiným směrem a předávat zkušenosti dětem. Proto zvítězila tahle varianta.
Jaké to vlastně je hrát s tak mladým týmem, kterým letos Žihadla jsou?
Máme hodně mladý tým, tím je to samozřejmě těžší. Borci mají šanci získávat zkušenosti, což je pro ně plus do budoucna. Zatím tam ale nevidím, ať už svým umem nebo pracovitosti někoho, kdo by se tím hokejem v budoucnu živil na nejvyšší úrovni.
U týmu jste asi takovým mentorem, který předává zkušenosti…
Určitě. Řekl bych, že zkušeností mám na rozdávání. Rád klukům poradím ve všech směrech, co jsou potřeba.
„Před sezonou jsem měl nabídky ze zahraničí, ale řekl jsem si, že je čas, abych se vydal jiným směrem. Proto jsem začal trénovat děti."
Několikrát jste prohráli dobře rozehraný zápas. Je to právě o těch zkušenostech?
Máte pravdu. Je to tak, spoustu utkání jsme prohráli tím, že je tým nezkušený.
Vám osobně trvalo celkem dlouho, než jste si letos připsal první kanadský bod. Překvapila vás 2. liga něčím?
Nepřekvapila mě. Je to na svoji úroveň kvalitní liga a hraje v ní spoustu zkušených borců, kteří u toho pracují a ještě podávají takové výkony. O těch bodech je to tak, že je strašně důležité, s kým hrajete, s kým si sednete a je jedno, co hrajete za ligu.
Milan Procházka. | Foto: Hana Řezníčková, hokejprerov.cz
Zároveň jste si ale už od prvního zápasu poctivě plnil defenzivní úkoly. Vidíte sám sebe spíše jako střelce, nebo poctivého defenzivního útočníka?
Dokážu hrát dobře na obou stranách kluziště: umím dat gól, nahrát, ale i poctivě bránit. Pokud chcete hrát na nejvyšší úrovni, tak musíte být komplexní, což těm mladým chybí.
„Pokud se chcete hokejem živit, tak musíte být komplexním hráčem. To těm mladým chybí."
Znojemské Orly momentálně trápí rozsáhlá marodka. Nepřemýšlel jste o tom, že byste si šel zahrát EBEL?
To není otázka pro mě. EBEL jsem hrál, takže vím, co obnáší. Nicméně já už nemám žádné ambice v hokejové kariéře, baví mě trénovat děti.
Pojďme teď po stopách vaší bohaté kariéry. Byl jste součástí možná nejlepšího období znojemské hokejové historie. Doby, kdy Orli hráli extraligu. Jak na to vzpomínáte?
Jsem odchovanec Znojma, co si tady zahrál druhou ligu, první ligu, EBEL a extraligu. Na ty časy budu vždycky rád vzpomínat, nejvíc asi na postup do extraligy, kdy nás na stadionu vítalo 7 000 lidi. Tolik lidí jsem pak už tady nikdy neviděl. Na chvíli lidé přejmenovali ulice podle nás, což bylo příjemné. K ránu, když jsem šel z oslav a zahlédl jsem, že jdu po své ulici, tak mě to hřálo u srdce.
Velkou zásluhu na těchto úspěších měl tehdejší majitel klubu Jaroslav Vlasák. Zkuste popsat, jaké podmínky vám tenkrát vytvořil?
Díky Jardovi mohli lidé vidět na stadionu nejlepší hokejisty republiky, měli jsme se tady krásně. Byl to takový rodinný klub, krásné časy. Podmínky v jiných klubech jsem neznal, takže nemůžu posoudit.
„Časy ve Znojmě byly krásné. Nejvíc budu asi vzpomínat na postup do extraligy. Lidé pak po nás přejmenovali ulice a když jsem šel ráno z oslav domů, tak jsem šel po svojí ulici. To mě hřálo u srdce."
Váš největší kariérní úspěch se váže předpokládám k zisku extraligového titulu s Karlovými Vary na jaře 2009…
Ve Varech se díky trenéru Venerovi vytvořil skvělý tým kolem brankáře Mensatora, který měl neskutečnou formu. Tenhle tým byl dvakrát ve finále se Slavii, která měla top mužstvo. V roce 2008 stříbro a v roce 2009 už zlato, kde nás už trénoval skvělý trenér Pepa Paleček. Díky pracovitosti a soudržnosti se vytvořila neskutečná parta, která táhla za jeden provaz. To byl základní kamen úspěchu v Karlových Varech.
Pamatujete si, jak dlouho vás pak skrz mistrovské oslavy neviděli doma?
Oslavy byly hned po zápase ve Varech, potom asi za pět dnů loučení s plechárnou. A pak jsem to ještě oslavil ve Znojmě a v Horních Věstonicích, kam jsem dovezl pohár. Ale to bylo až v červnu, takže titul se slavil na etapy. Samozřejmě nejkrásnější je to hned na stadionu s pohárem nad hlavou.
Máte schovanou zlatou medaili?
Samozřejmě, že mám. Medaile jsou doma. Stejně tak i zlatý prsten za titul, který jsme dostali od klubu. Opravdu je na co vzpomínat.
„Kuba je nádherná země. Určitě se tam jednou vrátím, abych si dal doutníček nebo kvalitní místní rum. Lidé mi tam přišli šťastní, pořád tancovali a smáli se."
Řadu sezon jste strávil v Přerově. Tam je hlad po hokeji obrovský, takže máte na zdejší angažmá jen samé dobré vzpomínky, že?
V Přerově hokej dělají moc dobře. Od mládeže až po chlapy to dělají s láskou, což je samozřejmě důležité. Mají i skvělé fanoušky, mezi kterými mám spoustu kamarádů. Je to taková velká rodina, něco jako když jsem hrál ve Znojmě.
Milan Procházka v euforii po výhře nad Energií. | Foto: Jan Gebauer, fotogebauer.cz
Z Přerova jste odešel do Itálie, kam vás zlákal váš kamarád Tomáš Demel. Co vám dala tato exotická štace?
V Itálii to bylo skvělé, přijel jsem tam, oslavil s nimi Nový rok a byl jsem jejich. (směje se) Tomášovi za tuhle štaci moc děkuju, bavil jsem se hokejem a kochal okolím, je to opravdu nádherná země. Italská liga není špatná, ale je poloprofesionální, takže kluci chodili do práce a hráli ve volném čase. Zázemí hezké a tifosi přátelští.
Vyzkoušel jste italské víno?
To bych byl Janek, kdybych v Itálii, ve vinařské oblasti, já Jihomoravák od Pálavy, neochutnal vino. Ochutnával jsem pořád, mají top vína. Taky pivo jsem ochutnával, to máme lepší.
Preferujete tedy italské víno, nebo české pivo?
Jsem spíš pivař, rád zajdu na dvě s kamarády, ale italské vino je top. Nicméně jsem ale srdcař a piju víno od Pálavy z Vinařství Červinka.
„V Itálii to bylo skvělé. Přijel jsem tam, oslavil s nimi Nový rok a hned jsem byl jejich."
Dá se čekat, že jednou zapijete konec své hráčské kariéry v některém z místních vinných sklípků?
Tak u nás pod Pálavou v Horních Věstonicích se pořád něco slaví. To nemusím ani končit, ale až skončím, tak to bude asi velký. Chtěl bych uspořádat nějaký zápas, uvidíme, už se to blíží.
Budete se po konci své hokejové kariéry, který zmiňujete, i nadále věnovat práci s mládeží?
Nemám křišťálovou kouli. Co bude, nevím. Momentálně mě to baví a naplňuje, všechno se snažím dělat naplno. Uvidíme, pokud mi to někdo neznechutí, třeba to budu dělat i nadále.
Vím o vás, že máte rád cestování. Byl jste třeba na Kubě. Co byste mohl o této zemi říct?
Kuba je nádherná, tam se ještě určitě vrátím a budu si vychutnávat doutníček, popřípadě kvalitní rum. Země je hodně zajímavá, chudá, ale lidé mi tam přišli šťastní. Pořád tancovali a smáli se. Je toho hodně zajímavého o téhle zemi, ale to by bylo na několik stránek.
Nahrál jste mi na poslední otázku. Vy tedy máte rád pověstné kubánské doutníky, že?
Samozřejmě. Domů jsem dovezl ty nejkvalitnější, ale s jedním místním jsem ochutnal jejich, co dostávají na příděl, a běžel jsem po pěti minutách na záchod. (směje se)
Foto: Facebook HC Moravské Budějovice 2019
Share on Facebook
