Skokan Skok o úžasném roce: Žiju svůj sen každý den. Plzeň už mám v srdci
Jan Skok
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Když před necelým rokem vyměnil Mladou Boleslav za Plzeň, tehdy ještě patnáctiletý obránce Jan Skok vůbec nemohl tušit, jaká jízda ho v novém působišti čeká. Je to jízda, která zatím nezastavuje.
Loni na jaře měl za sebou Jan Skok první sezonu v extraligovém dorostu, ani jeden reprezentační start na kontě.
A teď? Po přestupu do Plzně se mu hokejový svět otevírá před očima.
Stále ještě jako dorostenec už strávil většinu sezony v juniorce, ale po Novém roce se v šestnácti letech dočkal i prvních startů v seniorské Tipsport extralize. Objevil se dokonce i v play off.
K tomu se usadil v národním týmu U17, ale jeho progres byl tak výrazný, že ho povolal i Jakub Petr do přípravy osmnáctky před mistrovstvím světa.
Navíc do přípravy, kterou čeští mladíci absolvují v Písku, kde Skok vyrůstal.
A když si z kempu odskočil zpátky ke svému dorostu, o víkendu ho poslal do finále extraligy. Vítězným gólem rozhodl prodloužení symbolicky na ledě Mladé Boleslavi.
Radost Jana Skoka z rozhodujícího gólu v Mladé Boleslavi. Za plexisklem slaví jeho otec. | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Kdyby se oceňovali skokani roku v českých mládežnických soutěžích... Měli bychom kandidáta.
Poslední měsíce a týdny máte hokejovými událostmi opravdu neskutečně nabité, viďte?
Musím přiznat, že to je hodně náročné, za poslední měsíc jsem měl snad jen asi dva dny volno. Jsem za to ale vděčný. Určitě by se našlo hodně kluků, kteří by za takovou sezonu byli vděční, takže si nestěžuju a jsem rád za každou chvíli, kdy můžu být na ledě, v tom koloběhu a v partě mezi klukama. Moc si to užívám a vím, že si nemůžu stěžovat na únavu. Všichni to máme podobné. Sezona vrcholí a pořád je o co hrát, dávám do toho všechno. O tom, co se teď děje, jsem vždycky snil a odmala jsem pro to dřel. Žiju svůj sen každý den.
Asi byste předem nečekal, co všechno se vám povede.
Klub pro mě hodně udělal, chovají se ke mně skvěle, pracují se mnou a dávají mi příležitost. Já jsem rád, že to mohu klubu vrátit. Myslím, že tady trénujeme tvrdě, ale kvalitně, a já se snažím i trénovat navíc, pokud to aspoň trochu jde.
„Určitě by se našlo hodně kluků, kteří by za takovou sezonu byli vděční, takže si nestěžuju a jsem rád za každou chvíli, kdy můžu být na ledě, v tom koloběhu a v partě mezi klukama. Moc si to užívám.“
Určitě ve vás ještě rezonuje sobotní postup do finále dorostenecké extraligy, o kterém jste rozhodl v prodloužení. Byla to velká radost?
Ano, byla to velká euforie. Přál jsem si postoupit i s juniorkou, ale bohužel se nám to nepodařilo, takže o to víc jsem to chtěl vrátit v dorostu. Je to veliký úspěch, a to jak pro klub, tak i pro mě. Asi není náhoda být dva roky po sobě ve finále, je to určitý obrázek toho, že se s mládeží v Plzni opravdu pracuje na dobré úrovni.
Nebylo vám zároveň líto bývalých spoluhráčů z Mladé Boleslavi?
Kluků mi samozřejmě bylo líto. Myslím, že jsem srdcař, takže Boleslav budu mít vždy přirostlou k srdci a nezapomenu na to, co jsem tam prožil. Všechny kluky znám a se spoustou z nich jsem v kontaktu, takže ano, mrzí mě to za ně, ale takový je sport. Dál může jít jen jeden a jsem rád, že jsme to byli my.
Myslíte si, že sérii převážily na vaši stranu výrazné a zkušené individuality, jako jste vy nebo Adamové Jiříček, Benák a Titlbach?
Bylo by asi takové povrchní říkat, že jsme to uhráli jenom my, protože na ledě určitě nechali všichni kluci všechno. Jestli je někdo zrovna horší, nebo lepší, není až tak důležité. Hlavní je nechat tam všechno, což možná právě i ty výkonnostní rozdíly někdy vymazává. Ať posoud, někdo jiný, jestli jsme kvalitní a jestli naše kvalita rozhodla. Já to beru tak, že rozhodl celý tým. Tým jsou i trenéři, a ty my máme skvělé.
Můžete se ještě vrátit k důvodům, proč jste loni přestoupil do Plzně?
Vzal bych to asi tak, že jsem se chtěl hokejově posunout dál. Být v klubu, kde budu mít herní důvěru a důležitou roli. To jsem bohužel v Boleslavi asi úplně neměl, ale přesto mi působení tam dalo hodně a posunulo mě to. Pleň měla veliký zájem už během roku, s tátou a bráchou jsme tam byli na jednání a hodně řešili, co a jak. Nechtěli jsme udělat chybu. Rozhodlo to, že jsme cítili opravdu velký zájem a vidinu toho, že tam hodně pracují s obránci a hlavně dávají hodně příležitostí mladým hráčům v dospělém hokeji. Také nám v Plzni nabídli nejlepší podmínky. Rozhodnutí ani trochu nelituju, v Plzni jsem šťastný a už ji mám v srdci. Všechno, co jsme si před sezonou s trenéry a vedením řekli, Plzeň splnila. Za všechno klubu děkuju a snažím se to vracet zpět každý den svými výkony, přístupem a chováním.
„Rozhodnutí ani trochu nelituju, v Plzni jsem šťastný a už ji mám v srdci. Všechno, co jsme si před sezonou s trenéry a vedením řekli, Plzeň splnila. Za všechno klubu děkuju a snažím se to vracet zpět každý den svými výkony, přístupem a chováním.“
Dotáhnout to už v šestnácti k prvním startům za extraligové áčko, to je asi splněný sen, viďte?
Sezonu jsem začínal v dorostu a po pár týdnech si mě pan trenér Vojan vytáhl do juniorky. Za tu šanci jsem mu vděčný. Nejdřív jsem byl šestý sedmý bek, měl jsem ice time kolem osmi minut na zápas, ale tvrdě a poctivě jsem pracoval, až jsem si v týmu vybudoval důležitou pozici – nebo tak to alespoň cítím –, hrál první dvě lajny a měl ice time dvacet minut na zápas. Pak si mě pan Straka s pány Kořínkem a Bombicem vytáhli do áčka a dostal jsem šanci. Když jsem pak poprvé vyjel na led před vyprodaným stadionem, byl to pro mě splněný sen. Všichni trenéři se ke mně chovají suprově, věnují se mi. Na tréninku často zůstáváme déle, naposledy zůstal pan Straka na ledě se mnou a Jířou (Adamem Jiříčkem) a házel nám to na volej (usmívá se). Nebo pan Bombic s panem Dvořákem s námi zůstávají déle a ukazují nám různé věci. Cítím od nich důvěru i to, že mě mají rádi, a za to jim moc děkuju. Tohle je pro mě důležité, pak se mi hraje úplně jinak. Samozřejmě ode mě za to čekají tvrdou práci, a tak já to beru. I spoluhráči v áčku mi hodně pomohli, nikdo se nad nás nijak nepovyšoval a byli jsme prostě tým.
O Adamovi se i díky bratrovi už hodně mluví, o vás zatím ne. Můžete sám sebe charakterizovat, jaký jste obránce?
Řekl bych, že mými hlavními přednostmi jsou dobré bruslení a důrazná silová tvrdá hra, souboje jeden na jednoho, takový ten nepříjemný hokej. Během sezony ale u sebe vnímám i velký posun v sebedůvěře a ve hře na puku. Myslím, že se mi podařilo i zrychlit bruslení.
Jan Skok v extralize | Foto: Milan Podpera, hcplzen.cz
O vašem progresu svědčí i pozvánka do reprezentační osmnáctky v přípravě před mistrovstvím světa. Čekal jste, že by mohla přijít?
Nevím, jestli jsem to čekal, ale určitě jsem v to uvnitř doufal, protože jsem cítil, že na to mám. Když mě pan Jakub Petr nominoval, byl jsem moc rád. O to víc, že se kempy konají právě v Písku, kde bydlím.
Do obrany by ale ještě mohla přibýt kvalitní jména ze zahraničních soutěží. Jak vidíte svoje naděje směrem k účasti na šampionátu?
Ke všem klukům mám samozřejmě respekt, ale jména nehrajou, rozhoduje se na ledě. Tam rozhoduje hlavně srdce a nasazení, kdo si pro to nejvíc půjde a kdo má jakou momentální formu. Nehraje se na to, jestli má někdo jméno nebo bude na draftu. Chci na mistrovství jet a věřím, že mám na to, abych se do konečné nominace dostal. Na ledě nechám všechno. Rozhodnutí samozřejmě bude na panu trenérovi, ale beru to tak, že jsem se nepřijel jen rozkoukat nebo na výlet. Rád bych to urval.
„Nehraje se na to, jestli má někdo jméno nebo bude na draftu. Chci na mistrovství jet a věřím, že mám na to, abych se do konečné nominace dostal. Nepřijel jsem se jen rozkoukat nebo na výlet. Rád bych to urval.“
Je to asi celkem těžká situace. Teoreticky se nemusíte ani dostat na mistrovství, ani si zahrát finále s Plzní… Nemáte třeba s trenéry domluvu, že kdyby to nevypadalo, tak by vás příští týden pustili zpátky do klubu?
O ničem takovém nevím, ale pokud by se mnou na mistrovství světa nepočítali, tak bych se samozřejmě moc rád připojil ke klukům a pomohl jim v boji o titul, jak jen budu moct. Jet na mistrovství světa by ale byla velká pocta, a pokud mám šanci, tak se o ni poperu.
Tak či tak byste svoje spoluhráče v Plzni podporoval na dálku. Co očekáváte od Třince?
Série s Třincem bude vyrovnaná, nečekám výsledek 4:0 nebo 0:4. Mají kvalitní hráče, některé znám z reprezentace U17. Aleš Zielinski, Matěj Kubiesa, gólman Milota… Obě mužstva ale mají dobré hráče, takže to bude o srdci a o tom, aby se tým semkl a nechal na ledě všechno. Kdo v tom bude lepší, ten bude stát na konci jako vítěz.
Skok na únorovém turnaji sedmnáctky. Teď může obléci ještě cennější dres. | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
