Sladké semifinále pro Čáslavu: Na 200. zápas v reprezentaci jsem hrdý!
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Pomalu a trpělivě sbíral starty, jezdil na přípravné i velké turnaje, sváděl veliké bitvy stejně jako nastupoval v utkáních, kdy se zkoušeli nováčci. Petr Čáslava toho zažil na mezistátní scéně, teď se přiblížil velkému osobnímu mezníku.Sobotní semifinále proti Kanadě bude pro vyhlášeného poctivce sladké, Čáslava oblékne reprezentační dres ve 200. zápase, což se v historii našeho hokeje povedlo jen jiným 18 osobnostem! "Je to pro mě takové zadostiučinění, na tohle jubileum jsem hrdý," přiznává.
Petr nepatří k hráčům, kteří by dávali hlasitě najevo svoje úspěchy či přednosti. Pardubický zadák je vzorem poctivosti, maximálního přístupu a tvrdé dřiny. Také proto vydržel mezi nejlepšími tak dlouho. "200 zápasů za reprezentaci je dost. Jsem rád, že se mi povedlo vydržet takovou dobu. A doufám, že ještě přijde nějaký úspěch. Bylo by to super," lehce se zasní.
Druhá stovka strašně rychle utekla. Jakou lousknutím prstu
O příchodu osobního jubilea dopředu věděl. "Připomínali mi to Kuba Nakládal a Honza Kolář," usměje se. Vyšlo to krásně. "Ale finále by bylo hezčí," poví nejprve. "Jasně, je to dobrý. Hrajeme doma, proti Kanadě. Budeme bojovat o postup, co víc si přát." Když Čáslava slavil stovku v národním mužstvu, naznačoval, že další už asi nedá. "Ta druhá strašně rychle utekla, jako lousknutím prstu. Letí to, musím zaklepat, že jsem nebyl moc zraněný a tělo vydrželo."
Jakmile slyší, který duel ze dvou stovek mu nejvíc utkvěl v paměti, hned odpovídá: "Asi finále s Rusy 2010. Vyhráli jsme, člověk si to bude pamatovat do konce života." A naopak největší zklamání? Byla to neúčast na olympiádě v Soči? "To ani ne, spíš mě mrzí čtvrtfinále se Švédy na šampionátu v Quebeku. Mančaft tam byl neskutečný, dostali jsme tehdy gól v prodloužení. Myslím, že jsme mohli udělat medaili," lituje s odstupem.
První start si vybavuje velmi přesně: "Bylo to v Plzni proti Slovákům v prodloužení, to se nezapomíná," hlásí. Sám prý nikdy netušil, na jakém čísle se v elitním výběru zastaví. Dvě stovky čárek jsou každopádně unikátní. Čáslava v sobotu mimochodem vyrovná bilanci Vladimíra Růžičky, jehož v neděli o zápas překoná. "Nemá cenu přemýšlet o tom, kolik utkání člověk stihne. Abych pravdu řekl: po loňském návratu z Ruska jsem si říkal, že nevím, jestli mě Růža vůbec ještě pozve. Dostat se do nároďáku je z české extraligy těžší, jsem vůbec rád, že tady pořád mohu být," potvrzuje.
Na Kanadu musíme jít s respektem. Ale nesmíme se bát!
Kolik startů ještě dokáže přidat? "Vůbec nevím, nepřemýšlím nad tím. Uvidíme, jak to všechno dopadne. A co bude dál," naznačí. Čáslavu teď zajímá velké semifinále, v němž na hokejisty čekají nadupaní Kanaďané. "Musíme se na ně dobře připravit, jít s respektem, ale nebát se jich. V prvním zápase jsme sice dostali šest gólů, ale tři jsme jim dali. Z toho je třeba vycházet." Osobní obranu na Crosbyho nebo na další hvězdy musí vystřídat týmová práce. "Nemá cenu se soustředit na jednotlivce, protože mají dvacet výborných hokejistů. To bychom se z toho zbláznili," pálí rázně.
Stejně jako ostatní reprezentanti si i Čáslava užívá atmosféru pražského turnaje. "Je to nejlepší mistrovství, které jsem zažil! Zázemí, jak se o nás starají, fanoušci, celková atmosféra... Úplná bomba!" Hokejisté ale nemohou úplně podléhat nadšení davů. Přehnaná snaha také škodí. "Jasně, lidi to kolikrát vyblázní a pak z toho děláme zbytečný chyby. Ale myslím si, že se to zlepšuje." Šampionát je událostí nejen pro něj, ale i pro rodinu. "Manželka i děti jezdí na naše zápasy, malej je z toho nadšený," dodává závěrem.
Share on Facebook
