Slovensko nebyla správná volba, přiznává Babeliak. Teď hledá odrazový můstek
Foto: Nikola Křížová
Před téměř třemi roky se Boris Babeliak kvůli pandemii vrátil domů na Slovensko, kde dostal od mateřského Zvolenu nabídku hrát v A-týmu nejvyšši seniorskou soutěž. Minulou sezonu strávil mladý útočník převážně v první lize v dresu Žiaru nad Hronom a letos jej měla čekat sezona v Nových Zámcích. Jenže ta nedopadla. Angažmá neodpovídalo představám a Babeliak se rozhodl přesunout zpět do Česka. V juniorce Karlových Varů má ve čtyřech zápasech bilanci 2+3.
Borisi, vaše jméno se zase objevuje v české juniorské extralize. Jak k tomu došlo?
Od začátku sezony jsem byl ve slovenské extralize v Nových Zámcích. Tam jsem ukončil spolupráci, bylo to vzájemné ukončení, vzájemná dohoda hlavně z toho důvodu, že jsem tam málo hrával. Chtěl jsem hrát víc, a proto jsem se rozhodl jít ještě touto cestou do české juniorky. Bavili jsme se o tom i s agentem a domluvili jsme se, že tuto sezonu dohraju tady. Uvidím tedy co a jak.
Před dvěma lety jste odešel na Slovensko. Co vás k tomu vedlo?
Ve Zlíně jsem měl za čtyři zápasy čtyři body, ale pak se soutěž kvůli covidu přerušila. Vrátil jsem se domů do Zvolenu, kde mi slíbili, že budu hrát za áčko. Tím pádem jsem se vrátil a uzavřel tam smlouvu. Nechci říct, že to byla úplně chyba, ale v každém případě to nebyla správná volba. Málo jsem hrával, přitom v tom věku jsem potřeboval nastupovat co nejvíc. V Česku už se pak soutěž znovu nerozjela, takže tam jsem se vrátit nemohl a zůstal jsem doma. Hranice byly zavřené, všechno bylo omezené a kvůli tomu jsem se v šestnácti vrátil domů.
Jaké to tam bylo?
Byl jsem rád, že jsem v šestnácti začal trénovat s muži. Byl jsem mladý kluk, takže to pro mě bylo speciální. Nevýhodou ale bylo, že se vůbec nehrála juniorka, protože se mohly hrát jen profesionální soutěže, ale tím pádem jsem hrál strašně málo. Z tohoto hlediska to nebylo nic. Nicméně jsem aspoň trénoval a mohl se naučit něco od hráčů, kteří už něco dokázali a mají za sebou starty v profesionální soutěži.
„Nikam jsem se hokejově neposunul a taková zkušenost se na vás podepíše.“
Jak to vás to ovlivnilo jako hokejistu?
Myslím si, že mě to docela ovlivnilo. A nejen mě. Stačí se podívat na to, jak to bylo těžké pro náš reprezentační ročník 2003. Rušily se nám vrcholné světové akce, jak mistrovství světa do 18 let, tak Hlinka Gretzky Cup. Já jsem přišel do nového týmu, ale nehrál jsem. Nikam jsem se hokejově neposunul a taková zkušenost se na vás podepíše.
Nějaké starty v nevyšších slovenských soutěžích jste si ale připsal. Jak to hodnotíte?
Bylo celkem náročné si na to zvyknout. První ligu, druhou nejvyšší soutěž, jsem hrál ve Žiaru nad Hronom a musím říct, že měla celkem slušnou úroveň. Upřímně jsem to nečekal. Extraliga je také na hodně vysoké úrovni a oproti juniorce jsem pociťoval opravdu velký rozdíl.
Tréninky s A-týmem jste ale absolvoval…
Tréninky mě posunuly v tom, že jsem viděl, jak na sobě starší hráči makají, jak trénují. Pozoroval jsem je, jak pracují, což mi dalo hodně. Poznal jsem nové lidi, hokejisty, kteří něco dosáhli. V tomto ohledu mi to dalo hodně.
Foto: Nikola Křížová
Jaký pro vás byl začátek letošní sezony?
Ze začátku jsem v přípravě za Nové Zámky hodně hrával. Za mě to byly dobré zápasy, dával jsem i góly a řekl bych, že se mi dařilo. Hrál jsem taky na začátku sezony extraligu, ale pak se to změnilo. Byla to i moje chyba. Udělal jsem možná pár věcí, kterým jsem pomohl k tomu, abych nehrál. Asi jsem na to úplně neměl. Nicméně jsem potřeboval hodně hrát, a proto jsem odtud odešel. Ještě předtím, než jsem našel nové angažmá v Karlových Varech, mi výborné tréninky ve fitku ve Zvolenu připravoval kondiční trenér Michal Ragač, s kterým jsem vlastně trénoval od doby, co jsem skončil v Nových Zámcích.
Proč zrovna Karlovy Vary?
Volal jsem s kamarády, které tady mám, a zjišťoval jsem, kde jsou jaké podmínky a jak to kde vypadá. Říkal jsem si, že zrovna ve Varech by to mohlo být dobré, protože se ke mně dostalo velmi pozitivní hodnocení. Kamarádi, kteří tady hrají nebo hráli, mi řekli, jaké tu je prostředí. Myslím si, že to na tom bylo nejdůležitější. Zjistit si, jak to kde funguje. Pak jsem přišel sem a bylo to opravdu tak, jak mi kluci řekli. Jsem tady spokojený a líbí se mi tu.
Takže už jste se s někým znal?
Ano, znal jsem Filipa Krajčíka, Matyho Adámka a Mattea Kočího. Takže s nimi jsem probíral, jak to ve Varech vypadá.
Jako krok jakým směrem berete návrat do české juniorky?
Určitě mi pomohlo, že jsem nějakým způsobem hrál tři roky seniorský hokej. Trochu jsem do toho proniknul, zařadil jsem se do mužské soutěže a něčím jsem si prošel a vím, jak to funguje. V tomto to bylo dobré. Teď dohraju sezonu v karlovarské juniorce a uvidíme, co bude potom. Chci co nejvíc hrát, a proto jsem tady. Od této sezony bych se chtěl nějak odrazit do budoucna.
„Teď dohraju sezonu v karlovarské juniorce a uvidíme, co bude potom.“
Ve čtyřech zápasech jste zatím nasbíral pět kanadských bodů. Jak jste spokojený se svými výkony?
Já si myslím, že zatím jsem na tom dobře. Taky jsme nějaké zápasy vyhráli, i když tedy poslední utkání ve Zlíně se nám úplně nepovedlo. Máme i dobrý tým, ve kterém se cítím dobře. Mluvil jsem i s trenérem, a ten je také spokojený, takže doufám, že to tak bude i nadále.
Pomáhá vám, že hned od začátku sbíráte body?
Chtěl jsem se ukázat, takže motivaci jsem měl. Chtěl jsem udělat i nějaké body, ale hlavně pomoct týmu, protože to je v důsledku to nejdůležitější, abychom se teď umístili co nejvýš a v play off se dostali co nejdál.
A co říkáte na týmové výkony?
Myslím si, že máme dobrý tým. Celkově jsme ale mladý tým, máme hodně hráčů ročníku 2005, z nichž někteří mají opravdu budoucnost. Zápasy, které jsem zatím odehrál, byly na dobré úrovni. Je to velmi vyrovnané. I třeba zápasy s Hradcem a Pardubicemi, které jsou dole v tabulce, byly kvalitní a vyrovnané. Týmy naspodu nejsou vůbec tak špatné, jak by se mohlo zdát. Nicméně si myslím, že my máme velice dobře poskládaný tým.
Foto: Archiv Borise Babeliaka
Jak jste se celkově aklimatizoval v novém týmu?
Aklimatizoval jsem se dobře. Kluci mi ukázali co a jak, ukázali mi město. Po této stránce je to zatím dobré, jsou tu super lidi, ať už třeba spoluhráči, nebo trenéři. Máme dobrý kolektiv, cítím se tady skvěle.
V tomto týdnu jste hráli ve Zlíně, kde jste dříve působil. Jste s někým z týmu v kontaktu?
Ano, byl jsem s nimi v kontaktu celou dobu, psali jsme si. S některými kluky, kteří ještě hrají juniorku ve Zlíně, se kamarádím. Určitě jsem je všechny rád viděl, rád jsem se s nimi setkal.
Sledoval jste český hokej během toho, co jste tady nehrál?
Ano, občas jsem se například podíval, jak vypadá tabulka nebo jak se daří kamarádům. Myslím si, že každý, kdo změní soutěž, se občas podívá, jak se daří bývalému týmu nebo lidem, které zná. Takže jsem občas sledoval výsledky, abych měl ve sportu v Česku trochu přehled.
„Skoro vůbec jsem nehrál, půlku sezony jsem v Nových Zámcích proseděl, takže jsem si ani nedělal naděje, že bych tam mohl být.“
Změnila se podle vás nějak juniorská extraliga?
Z mého pohledu určitě ano. Ale hlavně kvůli tomu, že to bylo před třemi lety. Byl jsem mladý a vnímal jsem to jinak, než to vnímám teď. Nicméně kvalita tady v nejvyšší juniorské lize stále je a je to dobrá soutěž.
Na začátku rozhovoru jste zmiňoval reprezentaci. Co vy a slovenský národní tým v tuto chvíli?
Já a reprezentace už nic. Ale chápu to. Skoro vůbec jsem nehrál, půlku sezony jsem v Nových Zámcích proseděl, takže jsem si ani nedělal naděje, že bych tam mohl být. Mrzí mě to, protože juniorský šampionát je podle mě vrchol mládežnické kariéry. Nic se ale neděje. Pro mě je teď důležité, abych se směrem do budoucna usadil v nějakém týmu. Nemám nic jisté, rád bych tuto sezonu využil jako odrazový můstek do své další kariéry.
Takže to je teď váš cíl?
Přesně tak. Chci hrát co nejvíc a co nejlépe umím, abych si zajistil co nejlepší výchozí pozici pro příští sezonu. Jinak je samozřejmě vyhrát s juniorkou celou soutěž. Mám i nějaké další osobní cíle, ty ale nechci prozradit.
Foto: Archiv Borise Babeliaka
Share on Facebook
