Švédové mají jinou mentalitu, líčí Altrichter. Ukončení sezony nechápe
Foto: Archiv Jakuba Altrichtra
Mezi českými talenty v zahraničí je Jakub Altrichter hodně vidět. Sedmnáctiletý syn bývalého vynikajícího brankáře Martina Altrichtra hraje rok a půl ve Švédsku a nyní vyhlíží premiéru v druhé nejvyšší seniorské lize.
Altrichter v minulém ročníku oblékal dres Lidingö Vikings společně s kupou českých parťáků, následně se posunul do mnohem větší organizace Mory. Ačkoli věkově ještě spadá do osmnáctky, dostal místo v místní juniorce.
Český forvard zaznamenal v jedenácti zápasech deset bodů (3+7), jenže švédský svaz potom mládežnickou sezonu přerušil a následně i ukončil. Jakub Altrichter však dostal „laso“ od A-týmu, do jehož sestavy se teď zkouší prosadit.
Nejdřív mě zajímá vaše srovnání: Co dělají Švédové jinak než my?
Hodně času věnují tréninku dovedností. Systémy se tady tolik nehrají, je to takové volnější. U dětí se ten trénink ještě moc neřeší, spíš si celou dobu hrají. Pak teprve začínají dělat skills cvičení a v osmnáctkách nebo ve dvacítkách už je ten rozdíl hodně vidět.
Když jdou naši mládežníci do Finska, vždycky vyprávějí, jak pro ně byly první tréninky strašně tvrdé. Vypadá to ve Švédsku podobně?
Kluci jsou ve Švédsku zvyklí hodně dřít. Trenér s námi nechodí na suchou ani do posilovny, prostě nám věří. Řekne nám, co máme dělat, a všichni to dělají na sto procent.
Je ta samostanost daná konkurencí?
Přesně tak. Ale Švédové mají i jinou mentalitu než Češi. Když přijdou na zimák, jsou hlavou nastavení na trénink a přemýšlejí jenom o tom, co budou dělat na ledě, co budou dělat v posilovně a podobně.
Foto: Archiv Jakuba Altrichtra
Po první sezoně v Lidingö jste zvažoval z několika nabídek a vybral jste si Moru. Jak po půl roce přestup hodnotíte?
Mora mi pomohla v hodně směrech a hodnotím to jedině kladně. Dali mi spoustu šancí ve dvacítce, kde jsem hodně hrál i přesilovky. Do oslabení jsem se tolik nedostával, ale taky mě tam občas dávali. Jakmile stopli soutěž, začal jsem chodit i na tréninky s áčkem. Teď čekám na šanci v zápase, která by snad měla přijít příští týden.
Váš otec v létě zmiňoval, že jste před přestupem mluvil i s Davidem Kašem, který v Moře hrál v sezoně 2017/18…
Ano, když jsem dostal tu nabídku, bavil jsem se s ním, jaký má na Moru názor. On říkal, že na ni nemá jediné negativní slovo. Takže asi nebylo co řešit.
„Rozhodně mě to strašně štve a myslím si, že je to úplně zbytečné.“
Juniorskou soutěž vám přerušili už na začátku listopadu. Mohli jste potom aspoň trénovat?
U nás se to dlouho neřešilo, Švédové tomu nechávali volný průběh. Jakmile nás zastavili, mohli jsme trénovat dovednosti a chodit do posilovny v menších skupinkách. Potom jsem se právě dostal k áčku a před Vánoci jsem odletěl do Česka na kemp osmnáctky.
Jenže teď už všechny mládežnické soutěže ukončili. Co jste na to říkal?
Rozhodně mě to strašně štve a myslím si, že je to úplně zbytečné. Nejvíc mě mrzí, že jsme měli fakt super partu a dobře našlápnuto, a najednou přišlo tohle. Nechápu, že když tam juniorské soutěže drželi tak dlouho, tak je najednou ukončili.
„Nedá se toho tady dělat tolik jako ve Stockholmu, ale zase je to dobré v tom, že se můžu soustředit jenom na hokej.“
Řešili jste to se spoluhráči?
Hodně jsme se o tom bavili. Oni pro to taky nemají pochopení. Uškodilo to hlavně klukům z ročníku 2001, kteří jsou v juniorce posledním rokem.
Loni jste měl v týmu hodně českých spoluhráčů, zato v juniorce Mory už jsou kromě Švédů jen Nor a Rakušan. Cítil jste se zpočátku méně komfortně?
Samozřejmě, že když jsem tam měl Čechy, bylo snadnější zapadnout do týmu. Já jsem ale rád, že jsem sem šel sám, aspoň se líp naučím švédsky. Kluci mě vzali, hned na prvním tréninku se se mnou všichni seznámili a byli hrozně super. Jsem jim za to hrozně vděčný.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak tedy v současné době vládnete švédštinou?
Už všemu rozumím a teď se snažím víc mluvit. Kluci mi všechno říkají švédsky a když náhodou něčemu nerozumím, tak mi to zopakují anglicky. Takhle se s nimi snažím mluvit.
Líbí se vám Švédsko jako země?
Je to krásná země. Mora má deset tisíc obyvatel a je tady krásná příroda. Nedá se toho tady dělat tolik jako ve Stockholmu, ale zase je to dobré v tom, že se můžu soustředit jenom na hokej.
Jaké máte další vyhlídky?
Teď se hlavně upínám k áčku. Dostal jsem taky nějaké dotazníky směrem k draftu, takže uvidíme, jak to vyjde.
Váš ročník to má před draftem hodně složité. Jak vás může aktuální situace poznamenat?
To je pravda, jak nás nemůžou sledovat, je to těžké. Určitě nás to nějak poznamená, ale nedá se nic dělat. Holt je taková doba, jaká je. Nikdo to nemohl tušit.
Foto: Archiv Jakuba Altrichtra
Share on Facebook
