HC Hamé Zlín

Rok založení: 1928 jako SK Baťa Zlín
Klubové barvy: žlutá a modrá

Kapacita stadionu: 6830 míst (z tohot 4270 k sezení)

Nejsou k dispozici žádná data
Nejsou k dispozici žádná data
P Jméno Tým Poz. Z G A B
Nejsou k dispozici žádná data
P Tým Z S B
Nejsou k dispozici žádná data
Nejsou k dispozici žádná data
Sezóna Soutěž Celkem ø Doma ø doma Venku ø venku
1999-2000 Extraliga 290567 5588 172436 6632 118131 4544
1999-2000 Extraliga - Playoff 25230 6308 13257 6629 11973 5987
2000-2001 Extraliga - Playoff 38623 6437 23543 7848 15080 5027
2001-2002 Tipsport Cup 2001 7700 1283 5500 1375 2200 1100
2000-2001 Extraliga 259363 4988 150863 5802 108500 4173
1999-2000 Zepter Cup - 2000 9231 1319 3414 1138 5817 1454
2001-2002 Extraliga 247038 4751 150136 5774 96902 3727
2002-2003 Extraliga 238841 4593 133418 5131 105423 4055
2002-2003 Tipsport Cup 2002 5230 872 2300 1150 2930 733
2001-2002 Extraliga - Playoff 78298 7118 43680 7280 34618 6924
1998-1999 Extraliga 98/99 119108 5955 68379 6838 50729 5073
2002-2003 Tipsport Cup 2003 - sk. D 6516 1086 4176 1392 2340 780
2003-2004 Tipsport extraliga 248414 4777 144063 5541 104351 4014
2003-2004 Extraliga - Playoff 123644 7273 67296 6730 56348 8050
2004-2005 Tipsport extraliga 270104 5194 135225 5201 134879 5188
2004-2005 Česká pojišťovna play off 127254 7486 57114 6346 70140 8768
2005-2006 Tipsport extraliga 231189 4446 116060 4464 115129 4428
2005-2006 Česká pojišťovna play off 51149 8525 16969 5656 34180 11393
2006-2007 O2 extraliga 230858 4440 117439 4517 113419 4362
2006-2007 Česká pojišťovna play off / O2 extraliga 45475 9095 12991 6496 32484 10828
1993-1994 Extraliga - základní část 3506 3506 0 0 3506 3506
1994-1995 Extraliga 91167 4558 52478 5248 38689 3869
1997-1998 Extraliga 205820 5416 111785 5883 94035 4949
Historie

Jak to všechno začalo

Počátky ledního hokeje ve Zlíně se datují od roku 1929, kdy byl založen klub SK Baťa Zlín. Mužstvo nového hokejového oddílu sehrálo 13. ledna 1929 své historicky první utkání se Sokolem Kroměříž (některé prameny uvádějí jako soupeře SK Přerov) a prohrálo 2:7. V dalších letech se stal lední hokej jedním z nejoblíbenějších sportů ve Zlíně a získával stále více příznivců. Bohužel však byl odkázaán na milost a nemilost počasí, které mu nebylo zvláště nakloněno.

V sezoně 1930/31 sehráli hokejisté celkem šest zápasů, z toho pět utkání bylo odehráno ve Zlíně a jedno v Kroměříži. Bilance těchto utkání byla tři vítězství, dvě remízy a jedna porážka s celkovým skóre 11:8. Nejlepšími střelci branek byli Hobl, Hošek, Smejkal, Mareš, Perek a Wastl. Mužstvo v této sezoně bojovalo ve druhé třídě a připravovalo se na postup do nejvyšší soutěže.

To se podařilo hned v následující sezoně 1931/32, kdy po sehrání pěti utkání druhé třídy bývalé hanácké hokejové župy mužstvo dobylo první místo a postoupilo do první třídy s osmi body a poměrem branek 7:4. druhý úspěch v této sezoně byl na olomoucké turnaji Moravského večerníku, kde se Zlín probojoval až do finále a umístil se druhý za tehdejším výborným týmem Olmutzer E.V. V této sezoně Zlínští sehráli celkem 12 utkání (osm ve Zlíně a čtyři na cizích kluzištích) s pasivním poměrem branek 16:17. Nejúspěšnějšími hráči a střelci byli Smejkal, Mareš, Hobl, Wastl a brankář Čermák.

Byl dán rovněž podnět k založení prvního dorosteneckého mužstva a k rozšíření tohoto sportu mezi mládeží. I v další sezoně 1932/33 nebyly přírodní podmínky lednímu hokeji příliš nakloněny. Zápisy z tehdejší doby smutně konstatují, že tomuto krásnému sportu se věnovalo velmi mizivé procento mladých lidí. I přes všechny nepříznivé okolnosti dosáhlo mužstvo řady pozoruhodných výsledků. Sehrálo celkem 15 utkání, z toho 5 vítězných, 2 nerozhodná a 8 prohraných. Z toho bylo 5 mistrovských a 10 přátelských utkání s celkovým pasivním poměrem branek 29:49. V jednotlivých zápasech se vystřídalo celkem 10 hráčů.

Oporou mužstva byla obrana Smejkal, Mareš, dále hráli Tomáš Baťa, Hrbáček, Šimák, Drápal, Janota, Kašpárek, Neumann a Potzel. Nejlepším střelcem byl Smejkal se 17 brankami, následovali Hrbáček 6, Mareš 5 a Tomáš Baťa 1. Vznikl také odbor ledního hokeje u bývalého SK Prštné. Základní hráčský kádr byl získán originálním způsobem, kdy byl podniknut "lov na hokejisty", kteří hrávali na Zboženských rybnících.

Sekretář Barvíř zjistil, že tam hrají hlavně zlínští hoši, kteří byli brzy pro Prštné získáni, a tak měl hokej hned v začátku znamenité úspěchy. "Kanaďané z Prštného" si získali hodně příznivců hned prvním vítězstvím nad SK Malenovice a výhrou nad SK Viktoria Přerov i dobré jméno v tehdejší hanácké hokejové župě.

Zrání zlínského hokeje

Rok od roku vzrůstal mezi zlínskou mládeží zájem o lední hokej. V roce 1936 byla již naplno rozehrána soutěž jednotlivých táborů mladých zlínských mužů. Uvedený rok však byl pro zlínský hokej jedním z nejméně příznivých. Led prakticky vydržel bez přestávky pouze týden, a tak byli nuceni hokejisté prvního mužstva odehrát pět utkání v jediném týdnu. První zápas v Kroměříži byl přátelský a skončil nerozhodně 1:1.

Všechny ostatní byly mistrovské, v Přerově porazilo zlínské mužstvo SK Přerov 3:0, další dva byly sehrány následující den ve Zlíně, dopoledne s SK Olomouc 5:1 a odpoledne s ČSS Olomouc 3:0. V posledním utkání roku zdolali Zlínští sousední SK Prštné 5:0. Hokejový tým SK Baťa Zlín sehrál 5 utkání (2 přátelská a 3 mistrovská) s celkovým poměrem branek 17:2. Nejlepším střelcem byl Ešler s 6 brankami, Havlíček a Hrbáček dali po dvou gólech, po jednom zaznamenali Smejkal, Červinka a Neumann.

V roce 1937 byla příroda hokeji více nakloněna, a tak SK Baťa sehrál celkem 12 zápasů. V sedmi mistrovských utkáních celkem třikrát zvítězil, třikrát remizoval a jednou prohrál, když dosáhl celkem devíti bodů při poměru branek 22:13. Sezona byla úspěšná, neboť mužstvo se kvalifikovalo pro postup do bývalé moravskoslezské hokejové divize. Nejvíce branek nastřílel Hrbáček 12, Havlíček, Ešler po 6, Smejkal, Novák, Neumann po 2, a Červinka 1. Mužstvo hrálo v této sestavě: Pavlík, Drápal, Smejkal, Havlíček, Ešler, Hrbáček, Neumann, Novák, Červinka a Jurda. Stále více se však ozývalo volání po vybudování umělé ledové plochy a po regulérním průběhu mistrovských soutěží s možností přiblížení se nejlepším moravským celkům.

V roce 1938 se příroda zachovala k hokejistům opět macešsky.V moravsko slezské divizi bylo možno sehrát pouze dvě mistrovská utkání. Hokejisté na domácím ledě prohráli s týmem ČSS Olomouc 1:2 a ve druhém duelu zvítězili v Prostějově nad místním SK 1:0. Celkově tým sehrál pouhých pět utkání se skóre 10:5. Střelci branek byli Brosch, Ešler po 3, Havlíček 2, Janíček a Stloukal. V mužstvu se vystřídali v průběhu sezony: Pavlík, Havlíček, Smejkal, Hrbáček, Brosch, Ešler, Stloukal, Prokop, Froněk a Janíček.

Pohnuté válečné události následujících let mnoho příležitostí k provozování ledního hokeje nedávaly. A tak jsou v archivu zajímavé údaje až ze sezony 1940/41, která byla celkem příznivá. Mužstvo sehrálo celkem 13 utkání, čtyřikrát vyhrálo, šestkrát remizovalo a třikrát prohrálo.

Tým dobyl v této sezoně mistrovství zlínského okrsku se ztrátou pouhého jediného bodu. V kvalifikačních zápasech vítězů okrsků o postup do nově ustanovené divize remizoval ve Zlíně s mužstvem DSK Lipník nad Bečvou 3:3, nicméně v rozhodujícím zápase podlehl v Olomouci tamnímu ČSS 1:2, a tak zůstal i nadále v první třídě bývalé hanácké župy. Mužstvo hrálo v této sestavě: Pavlík, Janovský, Roubíček, Hrbáček, Mansfeld, Růžička, Závěšický, Prokop, Fiedler, Skoumal a Cívka. nejlepšími střelci byli Hrbáček 8, Závěšický 7, Růžička, Skoumal po 6, Mansfeld 4, Fiedler a Prokop po 2. Za pozornost stojí přátelské utkání prvního mužstva s AC Sparta ve Zlíně s výsledkem 1:7. Kluziště byla upravena na tenisových hřištích u stadionu, jedno pro bruslaře, jedno pro hokej.

Stále na přírodním ledě

Zlínský hokej i po pohnutých letech vegetoval pouze na přírodním ledě. V ročence ZSJ Svit z roku 1949 se opět konstatuje, že lední hokej ve Zlíně vzdychá a dívá se směrem k Ostravě, Brnu, Olomouci, Jihlavě, i dále do zemí českých a slovenských, kde všude již našli způsob, jak úroveň ledního hokeje zvýšit. V této sezoně bylo odehráno pouhých devět utkání, což je opravdu směšné číslo. První mužstvo ještě před vytvořením Gottwaldovského kraje bojovalo o titul mistra hanácké župy se Sokolem Těšetice a prohrálo 2:9. V tomto roce se 1. oddíl umístil na prvním místě a 2. oddíl na druhém místě mistrovství první třídy.

Dochází ke změně názvu, v roce 1945 se klub přejmenoval na ZK Baťa Zlín, o tři roky později na Sokol Botostroj Zlín. V roce 1949 je město Zlín přejmenováno na Gottwaldov. Více nám napovídá kronika TJ Spartak Gottwaldov, který byl založen v roce 1952 z hráčů oddílů SK Prštné a SK Letná, zaměstnaných v ZPS. Hráči Svitu přešli do TJ Jiskra. V sezoně 1952/53 hrálo 2. mužstvo bývalého Spartaku Gottwaldov v okresním přeboru, dvě starší dorostenecká mužstva v samostatných soutěžích a první tým dobyl úspěch postupem z krajské soutěže do krajského přeboru. Všechna utkání byla sehrána nakluzišti vybudovaném brigádnicky na hřišti v Prštném.

V sezoně 1953/54 zvítězilo A mužstvo v severní skupině krajského přeboru, podlehlo však v rozhodujícím utkání o přeborníka kraje celku Tatran Uherský Ostroh. Dorostenecké mužstvo se stalo přeborníkem kraje. Zároveň byly zaháleny přípravné práce pro vybudování umělé plochy v místě dnešního zimního stadionu. Svá utkání hrál TJ Spartak na kluzišti v Prštném a TJ Jiskra na Podvesné. V sezoně 1954/55 se po sportovní stránce doslova opakovala historie uplynulé sezony, neboť A mužstvo opět zvítězilo v severní skupině krajského přeboru, ale ve finále podlehlo Jiskře Chropyně.

V této sezoně byla sehrána mezi Spartakem a Jiskrou opět dvě mistrovská utkání. V prvním zvítězil Spartak 6:3 a ve druhém překvapivě vysoko podlehl 0:10. Příznivci ledního hokeje uvítali radostnou zprávu, že byla povolena stavba zimního stadionu. Přesto v dalších dvou sezonách hrál Spartak na přírodním ledě, ale již v centru města - u škol. I v následující sezoně (1955/56) prohrálo mužstvo Spartaku Gottwaldov opět v boji o titul přeborníka kraje, tentokráte s týmem Spartaku Vsetín.

V sezoně 1956/57 pokračovala gottwaldovská mužstva v mistrovských soutěžích bez výraznějších úspěchů. Týmy byly zařazeny do severní skupiny krajského přeboru, ve kterém se umístil Spartak na prvním a Jiskra na druhém místě. Ve vzájemném utkání zvítězil Spartak vysoko 11:2. V boji o přeborníka kraje však již počtvrté za sebou prohrál, tentokrát s vítězem jižní skupiny Jiskrou Staré Město na olomouckém ledě.

Mezi elitu

Sezona 1957/58 byla přelomem v rozvoji gottwaldovského hokeje, neboť město se dočkalo svého zimního stadionu. Po několika letech očekávání přízně přírody byla konečně na světě vlastní umělá ledová plocha. Sezona přinesla rovněž i první významný výsledek Spartaku, který v přípravném utkání zdolal účastníka 1. ligy Spartak Praha Sokolovo v kompletní sestavě 7:6.

Branky Gottwaldova vstřelili Kouřil 3, Charous 2, Kasálek a Kománek. Největším úspěchem však bylo konečně vybudování titulu krajského přeborníka a postup do divize, zajištěný dvěma výraznými výhrami nad Slovanem Hodonín poměrem 8:0 a 7:1.

Také mužstvo Jiskry bojovalo výborně. V této sezoně však projevy přízně k oddílům Jiskry a Spartaku začaly mít příznaky nezdravého klubismu, přecházejícího až k zaslepenému fandovství. Proto závěrečné boje o postup do divize přestaly být jen sportovní záležitostí, a tak po bezvýsledných jednáních byl na žádost převážné většiny gottwaldovských závodů, škol a složek Národní fronty ustanoven přípravný výbor pro novou sloučenou Tělovýchovnou jednotu Gottwaldov.

V sezoně 1958/59 bylo započato v přípravách na novou soutěž i s novým názvem - TJ Gottwaldov. Sezona byla generálním obratem ve výkonnosti gottwaldovského hokeje, neboť jako nováčku soutěže se A mužstvu podařilo zvítězit ve své skupině divize (oblastní skupiny) a vítězstvím v předposledním kole nad Duklou v Olomouci 6:3 si zajistilo postup do druhé hokejové ligy. Tím bylo také splněno usnesení slučovací schůze nové TJ Gottwaldov a dokázáno, že sloučení hokeji opravdu prospělo.

Celkem bylo sehráno 38 utkání, z toho 20 přátelských, 10 mistovských, 4 v turnaji o pohár Naší pravdy a 4 ve spartakiádním turnaji. Nejlepšími střelci v mistrovských utkáních byli Stuchlík, Matějů s 12 brankami a Charous s 10 góly. Sezona 1959/60 byla nejúspěšnější v rozvoji gottwaldovského hokeje. Mužstvo jako nováček II. hokejové ligy dovedlo k všeobecnému překvapení v soutěži zvítězit, když od prvního do posledního kola neopustilo vedoucí postavení. Ve 20 utkáních dosáhlo celkem 31 bodů a poměru branek 106:57. Celkem třináctkrát zvítězilo, třikrát hrálo nerozhodně a pouze třikrát bylo poraženo. Nejlepším střelcem mistrovské sezony byl Konečný s 18, před Matějů se 17 a Stuchlíkem se 14 brankami. Celkem v této sezoně bylo odehráno 43 utkání, z toho 20 mistrovských, 16 přátelských, 3 spartakiádní a 4 v turnaji o pohár Naší pravdy. Velkou zásluhu na úspěchu mají i diváci, kteří ve velkém počtu přijížděli povzbudit své mužstvo i na cizí stadiony.

Například na předposlední utkání v Opavě přijelo 12 autobusů, 5 "stojedenáctek" a mnoho osobních vozů. Mimo úspěch ve vybojování účasti v nejvyšší soutěži, dovedl i tým zvítězit v turnaji o pohár Naší pravdy, čímž se stal definitivním držitelem tohoto putovního poháru. Ve spartakiádním turnaji se dokázal probojovat až do třetího kola. Nejvyšší soutěž vybojovali pod vedením trenéra Nováčka následující hráči: Baroš, Vyoral, Bezouška, Pavelka, Láryš, Heller, B. Kožela, Matějů, Stuchlík, Charous, Tlusták, Kozel, Karlík, Vaďura, Konečný, Bořuta, Mrlík a Belant. Významného úspěchu dosáhlo také druhé mužstvo oddílu, které se po vyrovnaných výkonech umístilo na prvním místě I. třídy před Jiskrou Staré Město a zároveň postoupilo do divize.

Nejistá léta

Gottwaldovští hokejisté sice slavně postoupili do nejvyšší soutěže, ale zaplatili krutou nováčkovskou daň a skončili na posledním, 12. místě. Soutěž tenkrát vyhrál po celá šedesátá léta neporazitelný tým RH a později ZKL Brno s oporou Vladimírem Nadrchalem v brance. Hokejisté TJ se logicky po sezoně propadli do nižší soutěže a dva roky se snažili o postup zpět mezi elitu. Povedlo se jim to v sezoně 1962/63, kdy vystřídali tým Slavoj Č. Budějovice, který své účinkování v 1. lize zakončil doslova tragicky s bilancí 0 vítězství, 4 remízy a 28 porážek a poprávu se tak ocitnul ve 2. lize.

Sezona 1963/64 znamenala začátek lepších časů pro gottwaldovský klub, ti se totiž dokázali propracovat až na 10. místo a udržet se tak v nejvyšší soutěži. V následujících letech bojoval nedávný nováček statečně mezi prvoligovými starousedlíky a zaznamenal dokonce mírný vzestup. V sezoně 1964/65 skončil TJ Gottwaldov na 9. místě, když ze 32 utkání 11 vyhrál, 5 dovedl k remíze a 16 prohrál. Jeho poměr branek byl pasivní 113:142, ale Gottwaldovští mohli být v tabulce mnohem výše, neboť týmy na 6. - 9. místě měli shodně po 27 bodech. V dalším ročníku ligy se počet účastníků zúžil na 10 a Gottwaldov si oproti loňské sezoně ještě o jedno místo polepšil a skončil osmý.

Sezona 1966/67 znamenala nástup jihlaské Dukly na prvoligový trůn, TJ Gottwaldov zopakoval své umístění z minulého ročníku a 8. místem si zajistil nejvyšší soutěž i na příští rok. Ročník 1967/68 znamenal největší úspěch v prozatimní historii ledního hokeje v tehdejším Gottwaldově. Mužstvo skončilo na 6. místě a nechalo za sebou i takové týmy, jakým byl Litvínov, Pardubice či Košice. Další ročník už tak úspěšný nebyl. Gottwaldovští hráči uhájili předposlední místo a tím i první ligu pro další sezonu, ale ukázalo se, že to byla jen labutí píseň klubu od řeky Dřevnice. V sezoně 1969/70 skončil tým na poslední příčce a po šesti letech se opět podíval mezi druholigisty.

28. ročník 1. ligy byl v roce 1970 zahájen s jiným hracím systémem, ke slovu se poprvé v historii dostaly vyřazovací boje, čili play-off. Přílišné oblibě se mu ale nedostávalo, a tak bylo od něj upuštěno a liga se hrála, až na ročník 72/73 - opět neúspěch se systémem play-off, tradičním způsobem. TJ Gottwaldov se do první ligy podívala v sezoně 1971/72, bylo to ovšem opět pouze na rok. Nejinak se hráčům vedlo v sezonách 1974/75 a 1976/77, kdy se jako nováčci umístili opět na posledním místě a museli znovu o úroveň níž. Toto jednoroční "hostování" v nejvyšší soutěži si Gottwaldovští vyzkoušeli ještě v sezoně, kdy se jediného titulu ve federální lize dočkal Slovan Bratislava - v sezoně 1978/79. Byl to opět neúspěch, ale, jak se později ukázalo, neúspěch tohoto rázu poslední.

Natrvalo v nejvyšší soutěži

Sezona 1980/81 znamenala významný milník v historii zlínského hokeje, první mužstvo tehdejšího TJ Gottwaldov se totiž natrvalo usadilo v 1. lize. Svou novodobou prvoligovou karieru odstartoval klub 10. místem, kdy o 2 body uhájil prvoligovou příslušnost. V sezoně 1981/82 byla liga velmi vyrovnaná a týmy od 5. do 12. místa dělilo pouhých 8 bodů. Gottwaldov skončil opět s rezervou dvou bodů, tentokráte však na místě devátém. Další sezona vypadala nadějněji, tým se umístil na sedmé příčce, když se z ligy poroučel slavný klub SONP Kladno, o rok později měli však hráči TJ velké štěstí, kdy získali stejný počet bodů jako poslední Plzeň a od sestupu je tak zachránilo více vítězství a lepší skóre. Toto varování týmu stačilo a v ročníku 1984/85 dosáhl ještě lepšího umístění, než v sezoně 1967/68 a získal bronzové medaile za třetí místo. Ligovým vítězem se stala Dukla Jihlava se skvělým průměrem 5,6 vstřeleného gólu na zápas.

Zajímavostí je, že nejméně branek za celou sezonu obdrželi právě hráči TJ Gottwaldov. Od roku 1985 se u nás opět zavedl systém vyřazovacích bojů, tentokrát se však nápad hrát play-off uchytil a atmosféru napínavých závěrečných zápasů si diváci mohou vychutnávat dodnes. Hned napoprvé se borci TJ Gottwaldov do play-off ze 6. místa probojovali, narazili však na pozdějšího finalistu, Duklu Jihlava, a to byl tvrdý oříšek. Stejný osud je potkal i v dalším roce, kdy narazili na budoucího mistra, Teslu Pardubice a opět podlehli v nejmenším možném počtu zápasů. Sezony 1987/88 a 1988/89 si byly v mnohém podobné, především v tom, že se klub nedokázal probojovat mezi osm nejlepších a skončil tak těsně před branami play-off. Nejprve uhájil 10. příčku a v boji o 9. -12. místo se ještě posunul o jeden stupínek výše, v druhé sezoně byl 10. po základní části i celkově.

Konec staré éry

Politické změny roku 1989 zasáhly i do hokejových sfér a klubový název TJ Gottwaldov se stal minulostí. Mužstvo tak bojovalo v sezoně pod hlavičkou TJ Zlín a po základní části okupovalo 6. místo. V play-off se mu ovšem, jako již v posledních letech tradičně, nedařilo a opět si neporadilo s pozdějším finalistou, Duklou Trenčín. O rok později klub zasáhl jev pro dnešní dobu více než tipický, a to další změna názvu. Nejprve se objevil tým SK Zlín, aby do nové sezony vstoupil klub pod novým jménem - AC ZPS Zlín. Do play-off se dostaly jen první čtyři celky, a tak se Zlín musel spokojit se 7. místem.

V roce 1991 přišla další novinka - rozdělení ligy na dvě skupiny. Zlínský tým obsadil v relativně slabší, východní skupině, 4. místo a v play-off se potkal s pražskou Spartou. Dokázal konečně vyhrát alespoň jedno utkání vyřazovacích bojů, ale nakonec podlehl 1:3. V sezoně 1992/93 postupovalo do play-off 12 celků a týmu AC ZPS Zlín se poprvé podařilo přejít přes první kolo. Klub se slavnou minulostí Dukla Jihlava mu podlehl 2:3 na zápasy, ve čtvrfinále se ale o vyřazení Zlína postarala pražská Sparta.

Tento ročník 1. ligy byl posledním, kdy mohly české a moravské týmy změřit síly se soupeři ze Slovenska. Rozdělení ČSFR totiž znamenalo i rozdělení hokejové soutěže. A do prvního ročníku extraligy vstoupil AC ZPS Zlín úspěšně a základní část dokončil na 4. místě, v play-off se však opět projevil "sparťanský komplex" a tým z Holešovic vyprovodil Berany po dvou těsných výhrách i výsledkem 10:0. Zajímavé je, že se ve finále potkal 7. a 6. tým po základní části a první extraligový titul překvapivě získali hráči Olomouce.

Do druhého ročníku postoupili mezi elitu dva nováčci. HC Slavia Praha a HC Dadák Vsetín. Zatímco pražané si hlídali těsný postup do play-off, Vsetín se od začátku překvapivě zařadil mezi absolutní špičky extraligy. AC ZPS Zlín patřil mezi nejlepší týmy také, neboť dokázal po základní části obhájit čtvrté místo z loňska. A právě od dobrých výkonů ve dlouhodobém měření sil se Zlínští odrazili k nejvyšším metám.

Nejprve si po vyrovnaných bojích poradili s nepříjemným celkem Plzně a pak je čekal soupeř z nejtěžších. HC Kladno bojovalo celý rok o první místo se Vsetínem a se slavnou útočnou řadou "blue line" bylo hodně silné. Kladenští se zachránili ve čtvrtém zápase až na trestná střílení, ale rozhodující duel na domácím ledě nezvládli a hokejisté z města obuvi tak putovali zaslouženě do finále. V něm se potkali s rivalem ze sousedního Vsetína a na světě bylo první valašské finále.

Zlín první zápas na Lapači začal výborně, dokonale domácí zaskočil a po dvou třetinách vedl 6:0. Ve třetí třetině nastal nepatrný zlom v tomto zápase, ale určitě rozhodující pro celou sérii. Vsetín dal 3 góly, utkání sice prohrál, avšak nastartoval vítěznou jízdu za titulem. Druhý zápas vyhrál 2:1, ve Zlíně zvítězil 4:2 a v posledním zápase z offsidu vyrovnávající Josef Štraub už nezabránil Vsetínu v celkovém triumfu.

Na začátku prodloužení totiž kotouč rozehrávajícímu Kowalczykovi nešťastně uvízl v louži po úpravě ledu a kapitán Vlach ho zpoza brány zasunul za záda nicnetušícího Kameše. Vsetín tak překvapivě jako nováček vybojoval extraligový titul a, jak se později ukázalo, nebyl to titul poslední ... Po hodech obvykle přichází bolení břicha, a tak kdekdo čekal, že se valašské kluby nahoru příliš šplhat nebudou, opak byl ale pravdou. Vsetín uhájil své pozice z minula a Zlín si postup do play-off také pohlídal.

Do extraligy přibyly další dva týmy, kdysi slavná Kometa Brno a ambiciózní tým z Třince. Konečně se alespoň v základní části prosadila Sparta, honosné plány pražského velkoklubu však překazil Litvínov. Stejný klub vyřadil i zlínské hokejisty po neuvěřitelně vyrovnaném čtvrtfinále. Zastavil ho až Vsetín, který tak po již tradičním zaváhání v prvním zápase "sesřílel" hráče Chemopetrolu z ledu. Po třech letech víceméně úspěšného působení v samostatné české extraligy přišly na zlínský tým dva špatné roky. Neúspěch v podobě 10. a 11. místa, který znamenal stop v cestě do play-off, byl velkým rozčarováním pro vedení klubu a hlavně hořkým zklamáním pro fanoušky.

Odcházeli a přicházeli hráči, měnili se trenéři a před sezonou 1998/99 se o ambicích týmu s beranem na prsou mluvilo spíše potichu. Na trenérském postu se objevila dvojice Zdeněk Venera, Antonín Stavjaňa a v prvé řadě bylo potřeba urovnat kádr. Odešli zkušení hráči typu Krajíček, Kuchyňa, Jánoš, Haščák a především někdejší nejlepší extraligový střelec Pavel Janků. Volná místa v sestavě byla zaplněna mladými, neznámými hráči a vyváženost kádru zajištěna zkušenými borci jakými jsou Hučko, Tomek, Zadina či Kapusta. Uzdravil se i brankář Jaroslav Kameš, což bylo jedním ze základních stavebních kamenů úspěchu.

Herní taktika byla zcela jasná. Zabezpečená obrana měla být hlavním prostředkem pro dosažení lepšího umístění. A Zlín začal opravdu výborně. Hráči překvapili celou hokejovou veřejnost a někdy snad i sami sebe. První porážka přišla až v osmém kole, další v patnáctém a potřetí vyšli Berani naprázdno až ve 26. utkání sezony. Výsledkem bylo, že největším ohrožovatelem vedoucího Vsetína byl právě Zlín a tyto dva týmy se spolu dlouho přetahovaly o nejvyšší příčku v tabulce. Spolehnout se Zlínští mohli na skvělého gólmana Kameše, kterého dobré výkony vynesly až do reprezentace, dobrou obranu a na nedobytnou domácí pevnost. Na stadionu Luďka Čajky tým neprohrál rekordních 24 utkání v řadě a zapsal se tak výrazným písmem do hokejových statistik. Dobrými výkony se však Zlín neuspokojil a všichni věděli, že pravé boje a ta rozhodující utkání přijdou v play-off.

Před začátkem vyřazovacích zápasů se začala v tisku objevovat vyjádření potencionálních soupeřů. Nikdo si nepřál Vsetín, pár mužstev si prý věřilo na Spartu, ale naprosto všichni byli ochotni vyzvat Zlín. To však mohlo zlínským hráčům jedině pozvednout sebevědomí. Jako první na podceňovaný tým narazily Pardubice. Nutno dodat, že to byl pro hráče IPB Pojišťovny náraz velmi tvrdý. Brankář Kameš doma neinkasoval a Zlín vyhrál sérii 3:0 na zápasy. V semifinále se žlutomodří potkali s Třincem, který měl v nohou pětizápasovou štaci s Plzní.

První dva duely Zlín hrál doma a to byla pro Berany jistota. Na sever Moravy tak odjížděli s dvouzápasovým vedením, ale dobře rozjetou sérii nedotáhli do konce. Když ve čtvrtém utkání zvyšoval kapitán Okál již na 4:1, zdálo se být všechno jasné. Bohužel, takový je hokej, lehký oblouček vystřelený od půlící čáry, který si, jinak výborný, Kameš srazil do sítě znamenal vítězství Třince a rozhodující zápas ve Zlíně.

Měrou vrchovatou se naplnil pohár smůly, když náhradnímu brankáři Hrazdírovi při vlastní přesilovce proklouzl lehký kotouč do sítě a finálové závaží se naklonilo na stranu Třince. Pak si ale Berani vzpomněli, že hrají doma a třemi góly konečně prolomili prokletí posledních zápasů. Oslavy byly střídmé, ve finále totiž čekal opět rival ze Vsetína s Paterou a Procházkou v sestavě, nažhavenými na svůj první ligový titul. Problémy s brankáři ale přišly v nejméně vhodnou dobu. Vsetín sice soupeře nepřeválcoval tradičním drtivým způsobem, ale vedení si vždy dokázal pohlídat, i když Zlínští bojovali ze všech sil. Třetí zápas ve Zlíně dohráli domácí se vztyčenou hlavou a ačkoli si vítězstvím nevynutili další boje, diváci ocenili výkony předváděné v celé sezoně a oslavovali své borce jako vítěze, přestože pátý titul držel v rukou opět Vsetín.

Názvy klubu:

1928 - SK Baťa Zlín, 1945 - ZK Baťa Zlín, 1948 - Sokol Botostroj Zlín, 1949 - Sokol Svit Gottwaldov, 1952 - Spartak a Jiskra Gottwaldov, 1958 - TJ Gottwaldov, 1990 - SK Zlín, AC ZPS Zlín, 1997 - HC ZPS Barum Zlín, 1999 - HC Barum Continental, 2000 - HC Continental Zlín, 2002 - HC Hamé Zlín, 2007 - RI Okna Zlín

Nejlepší ligová umístění:

  • Československo: 3. místo (1984/85)
  • ČR: Mistr ligy (2004), 2. místo (1995, 1999 a 2005)

Mistrovský kádr:

  • 2003/2004: I. Murín, M. Altrichter - M. Hamrlík,  M. Blaťák, J. Dlouhý, P. Macholda, D. Nosek, R. Tesařík, L. Vosátko, P. Zubíček - P. Barinka, M. Čech, P. Leška, J. Balaštík, M. Hlinka, M. Jenáček, T. Kapusta, T. Karný, P. Mokrejš, M. Okál, O. Veselý, E. Weissmann, R. Vlach, M. Záhorovský. Trenér: Ernest Bokroš.

Nejhorší ligová umístění:

  • Československo: 12. místo (1960/61, 1974/75, 1976/77, 1978/79)
    ČR: 13. místo (02/03) 11. místo (1997/98)

Nejvyšší soutěž:

  • 1960/61, 1963-70, 1971/72, 1974/75, 1978/79, od roku 1980

Mezinárodní úspěchy:

  • semifinálová skupina Poháru federace 1995

Výsledky od roku 1993:

  • 1993-94:   7. místo (ZČ 4. místo, čtvrtfinále se Spartou 0:3)
  • 1994-95:   2. místo (ZČ 4. místo, finále se Vsetínem 1:3)
  • 1995-96:   5. místo (ZČ 5. místo, čtvrtfinále s Litvínovem 1:4)
  • 1996-97: 10. místo
  • 1997-98: 11. místo
  • 1998-99:   2. místo (ZČ 2. místo, finále se Vsetínem 0:3)
  • 1999-00:   5. místo (ZČ 2. místo, čtvrtfinále s Litvínovem 1:3)
  • 2000-01:   8. místo (ZČ 8. místo, čtvrtfinále se Vsetínem 2:4)
  • 2001-02:   3. místo (ZČ 2. místo, semifinále s Vítkovicemi 1:3)
  • 2002-03: 13. místo
  • 2003-04:  MISTR  (ZČ 2. místo, finále se Slavií 4:1)
  • 2004-05:   2. místo (ZČ 1. místo, finále s Pardubicemi 0:4)
  • 2005-06:   6. místo (ZČ 3. místo, čtvrtfinále se Spartou 2:4)
  • 2006-07:   5. místo (ZČ 5. místo, čtvrtfinále se spartou 1:4)

Trenéři od roku 1993:

  • 1993-94: Josef Augusta a Miloš Říha/Miloš Říha a Josef Kožela 
  • 1994-95: Vladimír Vůjtek a Zdeněk Čech
  • 1995-96: Vladimír Vůjtek a Zdeněk Čech
  • 1996-97: Horst Valášek a Jiří Vodák/Eduard Novák a Jiří Vodák
  • 1997-98: Eduard Novák a Zdeněk Čech/Zdeněk Venera a Zdeněk Čech
  • 1998-99: Zdeněk Venera a Antonín Stavjaňa
  • 1999-00: Antonín Stavjaňa a Stanislav Přikryl
  • 2000-01: Antonín Stavjaňa a Zdeněk Venera
  • 2001-02: Zdeněk Venera a Stanislav Přikryl
  • 2002-03: Antonín Stavjaňa a Stanislav Přikryl/Zdeněk Venera, Jaroslav Stuchlík a Horst Valášek
  • 2003-04: Ernest Bokroš a Jaroslav Stuchlík
  • 2004-05: Ernest Bokroš a Jaroslav Stuchlík
  • 2005-06: Ernest Bokroš a Jaroslav Stuchlík
  • 2006-07: Ernest Bokroš a Jaroslav Stuchlík

Vítězové kanadského bodování:

  • Petr Leška (2001/02)

Zlatá hokejka:

  • Jiří Králík (1985)

Galerie slavných:

Zdeněk Uher (trenér), Jiří Králík, Horst Valášek, Antonín Stavjaňa, Rostislav Vlach, Jaroslav Otevřel, Roman Hamrlík, Radek Bonk, Roman Meluzín, Pavel Janků, Jaroslav Kameš, Josef Štraub

Nejlepší ligová umístění:

VEDENÍ KLUBU:

  • Prezident: Martin Janečka 
  • Členové představenstva: Martin Janečka, Petr Ingr, Ing. Leoš Novotný, Ing. Jiří Dlabač, Ing. Miroslav Hladík, Ing. Radomír Zbožínek, Bohumil Kožela, JUDr. Stanislav Knotek

Výkonný aparát:

  • Generální manažer: Miroslav Michalovský   
  • Sportovní manažer: Stanislav Přikryl 
  • Ekonom: Ing. Věra Jandová
  • Provozní ředitel: Radomír Novotný 
  • Tiskový mluvčí: Bc. Roman Ordelt 
  • Šéfredaktor: Bc. Roman Ordelt 
  • Asistentka: Iva Pecinová
  • Sekretář: Oldřich Šolc

REALIZAČNÍ TÝM:

  • Trenér: Ernest Bokroš
  • Asistent: Ing. Jaroslav Stuchlík
  • Vedoucí: Oldřich Šolc
  • Masér: Lubomír Pálka
  • Lékaři: MUDr. František Zálešák, MUDr. Jiří Gatěk, MUDr. Bohumil Dudešek, MUDr. Lukáš Hnátek 
  • Kustod: Miloslav Sedlák
Adresa: