Venkrbec: Vsetín? Super, ale má hra mě trápí. Rodina zůstala doma
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
S Motorem zažil postup do extraligy, kde oblékal jeho dres minulou i současnou sezonu. Matouš Venkrbec patří mezi skvěle bránící útočníky, letos stále čeká na kanadský bod a nepomohly mu ani zranění… I proto ho poslaly České Budějovice na hostování do konce k ambicióznímu prvoligovému mužstvu.
Jak se přesun do Vsetína uskutečnil?
No, rychle. Ráno jsem přišel v Českých Budějovicích na zimák a bylo mi řečeno, že to takhle je. Po sportovní stránce to pro mě bylo super, protože v Motoru jsem už nedostával tolik prostoru a role tam pro mě nebyla. Ale bylo to složité skrz rodinu, protože tam zůstává, musel jsem je tam nechat.
Proč?
Máme ve školce a ve škole děti. I tohle člověka ovlivňuje a přesun nebyl jednoduchý. Ale hokejově to je pro mě perfektní štace.
Takže jste si nemohl vybírat ani, kam byste chtěl?
Nemohl. Ale na druhou stranu… Co bych si vybral jiného než Vsetín? (usmívá se) To nebylo co řešit. V úvahu by připadal jedině Prostějov, kde jsem dříve působil, ale bylo to vše tak rychlé a za Vsetín jsem rád!
Motor avizoval, že uzavřené dveře zpět nemáte. Je váš cíl, abyste si tam získal smlouvu na další rok?
Musím říct, že úplně nevím, jak to tam přesně je. Absolvoval jsem tam nějaké výstupní pohovory, kde jsme si něco řekli. Cestu zpět úplně uzavřenou nemám – Motor mě před sezonou koupil, takže jsem jejich hráč. Já se nechci dívat takhle dopředu, to moc nepomáhá. Chci se soustředit na Vsetín a na každé střídání, abych se dostal do hry. A abych si hokej taky trošku užíval… To pak hrajete nejlépe.
„Že nemám bod? To je tristní… Bez ohledu na to, že jsem nehrál tolik v Budějovicích."
Vy jste letos ještě nebodoval, ale asi tomu přispělo i zranění.
Že nemám bod? To je tristní… Bez ohledu na to, že jsem nehrál tolik v Budějovicích. I když nemám ofenzivní roli, tak nějaký bodík tam padnout měl a šance tam na to byly. Ve Vsetíně obzvlášť – dostávám hodně prostoru a šance jsou… Kolikrát se to motá kolem brankoviště a nedaří se to tam dostat.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Asi to není jednoduché, když to tam nepadá…
Na psychice to člověku nepomůže, když jsou ve statistice furt vajíčka… Ale nesmím se tím nechat srážet – já tvrdím sám o sobě, že jsem týmový hráč a teď to je boj s egem…
Jak to myslíte?
Člověka to trápí, že nemá body a je to vnitřní boj: soustřeď se na tým, na každé střídání a nekoukej na své statistiky… Takhle se s tím člověk pere, ale když ten bod udělá, tak to pomůže jemu, spoluhráčům i týmu. Já doufám, že se to brzy prolomí.
„Ale nesmím se tím nechat srážet – já tvrdím sám o sobě, že jsem týmový hráč a teď to je boj s egem."
Neprolomilo se to v utkání s druhou Třebíčí, kde jste prohráli 0:3.
Zatím se pořád rozkoukávám v první lize, Třebíč je ale výborně organizovaný tým, dobře bránila a měla rychlé protiútoky. Byla lepší a výhru si zasloužila. My jsme tam neměli tolik šancí, a když už jsme se k brance dostali, chyběl nám důraz a nedali jsme ani gól. Soupeř šel naopak do vedení a po celý zápas pak byl o něco lepší.
Říkal jste, že se zatím rozkoukáváte. Jak jste zapadl do vsetínského celku?
Prostředí a organizace týmu je super. Je to paráda, ale pro mě to je složité – čímž se ale nechci vymlouvat. Je tu pro mě několik věcí zcela nových – liga je hodně jiná. A to nemyslím ve smyslu, že by byla o moc horší, ale je odlišná. S tím se peru a hraje se hokej nahoru dolů.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
V čem to je jiné?
Je zde spousta bruslení, mám v týmu nějakou roli, za což jsem rád. Potřebuju se ale do toho dostat, nemám takovou herní praxi a nejsem moc rozehraný – všechno mi chybí a je tam spousta mezer v mojí hře. Tohle mě trošku trápí a sráží, ale tým je dobrý, jsem i rád za prostor na ledě. Věřím, že se mnou budou trenéři trpěliví.
Trpělivá musí být i rodina, když s vámi na Vsetíně není. Na bytě jste sám?
Ano, je to takové smutné, jsem poprvé od rodiny. Vyhlížím čas, kdy pojedu domů, ale je to taky práce s hlavou. Nemůžu tam sedět a koukat do zdi. Má to i své výhody: když jste zvyklý být pořád s dětmi, tak si taky rádi odpočinete. (usmívá se) Snažím se to využít k tomu, abych byl fit – můžu se věnovat sobě a mému tělu, kde mám nějaké mezery. Snažím se ten čas nepromarnit.
„Je to takové smutné, jsem poprvé od rodiny. Snažím se to využít k tomu, abych byl fit."
Jak je tedy volno, tak hned jezdíte za rodinou…
Ještě jsem se domů nedostal, teď volné dny moc nebyly. Je to nabité, jak se hraje středa, sobota a někdy pondělí. Ještě nebyl jediný volný den. Ale jak bude, tak nasednu do auta a pojedu.
A jak na vás působí přímo tým? Má přeci jen ambice zabojovat o postup.
Jsou tady moc šikovní kluci – máme dva výborné brankáře. Je vidět, že kluci hrají dobrou sezonu a že jim to šlape. První liga je hodně hektická, v play off je pak potřeba najít cestu k tomu, abychom nedarovali soupeřům tolik šancí. Věřím tomu, že na tomhle ještě zapracujeme. Chyby pak rozhodují a může být po sezoně… Nesmíme být tak propustní.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Share on Facebook
