Zacha po MS nekličkuje: Nedaří se nám semifinále, mezi nejlepší nepatříme
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
(HELSINKY, od našeho zpravodaje) Přijel na své třetí mistrovství světa dvacetiletých, Pavel Zacha byl připraven, že by měl být jedním z tahounů české dvacítky. Jenže naděje New Jersey zůstala napůl zaparkovaná v garáži, šestý muž posledního draftu NHL musel ze zdravotních příčin vynechat dva duely a do čtvrtfinále nešel v optimální herní pohodě. "Snažil jsem se pomoci, jak to nejvíc šlo. Ale bohužel, čtvrtfinále se nám nepovedlo. Prohrát 0:7, to je debakl," říká upřímně.
Letošní bojovníci toužili navázat na úspěch z mladší kategorie do 18 let, nicméně skončili podobně jako předchozí ročníky. Tedy ve čtvrtfinále. "Jelikož na postup čekáme dlouho, mezi nejlepší nepatříme. Tam jsou jasní Švédové, Rusové, Amerika a Kanada, i když té to teď po letech také nevyšlo," hlásí. Před sebou má druhou polovinu sezonu v juniorském týmu Sarnia Sting, ale v myšlenkách zůstane Zachovi turnaj ještě dlouho.
Už se trošku rozleželo zklamání ze čtvrtfinálového vyřazení? Co bylo podle vás hlavní příčinou?
"Myslím, že jsme ze začátku hráli dobře, ale pak jsme dostali dva góly, což samozřejmě nahrálo soupeři. A také jsme udělali blbé fauly, oni přesilovky proměnili, takže bylo víceméně po nadějích. Snažili jsme se, ale když Amerika vede 5:0, je to strašně těžké."
"Mezi nejlepší týmy nepatříme. Na osmnáctkách jsme měli štěstí, Rusáky a Kanadu jsme vyřadili v prodloužení, teď nám štěstíčko trošku chybělo. Ale když jedenáct let nedostaneme dvacítku do semifinále, je něco špatně."
Jaký máte osobní pocit z turnaje? Čekala se od vás role jednoho z lídru, ovšem měl jste zdravotní problémy.
"Přijel jsem sem, abych co nejvíc pomohl týmu, ale bohužel se mi to nepodařilo. Ve skupině jsem musel dva zápasy vynechat. Porazit Bělorusy a Slováky bylo důležité, naštěstí to kluci zvládli, což bylo super. Dívat se na hokej z hlediště je těžké, ale já se do toho snažil dostat proti Finům. Potřeboval jsem se rozehrát, zápas jsme bohužel nezvládli, což nám poslalo do čtvrtfinále Američany."
A tam jste nedali ani gól, podobně jako loni...
"...to jsem chtěl právě říci. Nevím, čím to bylo. Prohrát o sedm, navíc bez vstřelené branky. Šance jsme tam měli, jenomže jejich gólman je vychytal. Naopak americké příležitosti byly úplně tutové, že oni těch sedm gólů mohli dát úplně v pohodě."
Na mistrovství světa dvacetiletých jste zažil už tři čtvrtfinále, k postupu bylo možná nejblíž před dvěma lety, kdy jste po dvou třetinách vedli nad Finskem. Ale ani tenkrát to nevyšlo.
"Jo, to si pamatuju. Moc jsem nehrál, byli jsme tam nejblíž. Na Finy jsme si tehdy tolik nevěřili, ale jak zápas běžel, tak jsme je přehrávali. Bohužel ve třetí třetině se něco zlomilo a my utkání nedotáhli. Hodně to zamrzelo, další rok jsme si věřili na Slováky, ale prohráli 0:3. A teď jsme měli Amíky, které jsme ještě nikdy neporazili."
Jste ročník 1997, můžete hrát ještě za rok. Motivace asi bude veliká, že?
"Já doufal, že to přijde už letos. Jak jsme měli úspěch s osmnáctkami, trošku jsme si přáli větší úspěch, než končit ve čtvrtfinále. V našem ročníku je řada dobrých hráčů,měli bychom předvést lepší výkon než loni na osmnáctkách ve Švýcarsku. Tam jsme prohráli ve čtvrtfinále také s Amerikou. Další šampionát dvacítek bude v Montrealu a Torontu, což je pro turnaj asi nejlepší místo na světě. Teď jsme skončili s šestadevadesátkami a já se těším, že za rok budu moci jet ještě jednou. Už jsme se bavili s Milanem Hniličkou nebo s Kubou Zbořilem. Doufám, že zůstanou stejní trenéři. Hodně kluků hrálo mistrovství už letos, což by měla být také výhoda."
"Uvidíme. Pro mě bude priorita udělat první tým v New Jersey. Letos se mi naskytla šance pomoci na dvacítkách, tohle byla první myšlenka, když mi na konci tréninkového kempu řekli, abych šel ještě do juniorů. A za rok? Nikdy nevíte. I kdybych hrál NHL, třeba by měl klub mohl poslat na turnaj podobně jako letos Davida Pastrňáka."
Nakolik výkony a výsledek týmu ovlivnily zdravotní potíže některých opor?
"Je zajímavé, že na stříbrných osmnáctkách nikdo zraněný nebyl, teď mělo problém nějakých šest sedm hráčů. Zápěstí, přitahovače a podobně. Nedalo se s tím hrát na sto procent, to se pak ve čtvrtfinále také projeví. Snažili jsme odmakat turnaj, jak to šlo, ale třeba já přijel skoro zdravý a teď odjíždím trochu rozpáraný. Nicméně všichni kluci do toho dali všechno, navzdory zranění. Nedá se nic dělat."
Cítil jste zranění přitahovače ve čtvrtfinále?
"Měl jsem problémy, když jsem zabrzdil a pak potřeboval při startech udělat tři rychlé kroky. Mimo led jsem nemohl ani běhat a zraněné místo hodně tejpoval. Bral jsem si elastické kraťasy, které mi pomáhaly bolest tlumit. Trošku jsem to samozřejmě cítil, doktoři mi řekli, že hrát mohu, ale v pořádku to nebylo. Šel jsem do toho, čtvrtfinále proti Amíkům se musí dát přes bolest."
Vyřazení mrzí určitě i kvůli partě, s níž jste hodně prožil. A teď všechno končí. Je to tak?
"Určitě. Pro mě je to víc osobní záležitost, protože s klukama jsem od šestnáctek. Když to přeženu, hrál jsem s nimi od malička. Moc jsem věřil, že uděláme úspěch. A když to nevyšlo, tak to mrzí ještě víc."
Co turnaj i ty minulé ukázaly? Že česká dvacítka může medailově překvapit, ale výkonnostně patří do druhého sledu?
"Na to je těžké odpovědět. Hrál jsem tři dvacítky a pokaždé jsme vypadli ve čtvrtfinále. Něco na tom bude. Mezi nejlepší týmy nepatříme. Na osmnáctkách jsme měli štěstí, Rusáky a Kanadu jsme vyřadili v prodloužení, teď nám štěstíčko trošku chybělo. Ale když jedenáct let nedostaneme dvacítku do semifinále, je něco špatně."
Neměli někteří čeští hráči z Američanů až příliš velký respekt?
"My s nimi ještě nikdy nevyhráli. Šli jsme do utkání s tím, že můžeme jenom překvapit. Na osmnáctkách nám to vyhovovalo, tam jsme také nebyli v roli favorita. Teď jsme věděli, že čtvrtfinále bude zlomovým momentem. A Američané to umí. Pokud před zápasem víte, že jste s nimi nevyhráli jediný zápas, to vám také nepomůže. Škoda, že jsme tu bilanci nezměnili."
Share on Facebook
