Zážitek do konce života, hlásí Zadina. Finále rozhodla dvojka z Pardubic
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Už na dubnovém šampionátu osmnáctek nasbíral průměrně bod za zápas, a to byl ze všech hráčů třetí nejmladší. Hned zkraje nové sezony Filip Zadina zase potvrdil, že je za talent světové extratřídy považován právem. Na Hlinkově memoriálu mu skvěle sedlo hlavně play off: V semifinále se Švédy byl u obou českých gólů, ve finále s Američany sám dva vstřelil. Vypadá to, že se pomalu můžete začít těšit na draft 2018.
Pardubický talent se totiž narodil v listopadu, proto se ho týká až výběr za dva roky. I tak je ale zvyklý brát na sebe v jakémkoli mužstvu odpovědnost, jako by byl největším mazákem. To byl i případ břeclavského finále. Nejdřív otevřel skóre a ve druhé třetině pak vyrovnal na 3:3. Gólem po parádní nahrávce Jana Kerna ukončil americký tlak a Češi si vzali zpátky sebejistotu, která později vedla k vítězství.
„Určitě nejcennější gól v kariéře. Osm let tady byla vítězem Kanada, a teď jsme my.“
„Já jsem hlavně strašně rád, že jsme vyhráli. To bylo jediné, s čím jsme sem šli. Chtěli jsme vyhrát a ukázat, že český hokej je výborný a patříme mezi top země. Nepoložili jsme se a pak jsme to ubojovali srdíčkem. Předvedli jsme neskutečný výkon,“ radoval se Filip Zadina. Přitom si ve třetí třetině ještě brousil zuby na hattrick, ale v největší šanci zachránil Američany brankář Cayden Primeau. Jestli vám tohle příjmení něco připomíná, pak zcela správně, protože jeho otcem je legenda Philadelphie Keith Primeau. „Zkusil jsem to, nevyšlo to. Ale kluci mě doplnili,“ děkoval Zadina.
Konkrétně druhý z trojice útočníků, které na turnaj vyslaly Pardubice. Byť pochází z líhně ve Žďáru nad Sázavou, stejně jako Martinové Kaut a Nečas. Když se čekalo na rozhodující chybu, rozhodčí poslali do sprch amerického kapitána a dlouhou přesilovku využil Ondřej Machala. „Určitě nejcennější gól v kariéře. Když trefíte vítězný gól, jsou to neuvěřitelné pocity. Osm let tady byla vítězem Kanada, a teď jsme my,“ kroutil nevěřícně hlavou.
Javorové listy byly jednoznačně největším zklamáním letošního ročníku. Tedy svým výsledkem. Historii turnaje Kanada jasně vládne, od roku 2008 nikdy neodjela domů bez zlatých medailí, ale tentokrát nepostoupila ani do semifinále. „Docela jsme se divili, ale nevím. Asi neměla tak silný ročník jako ty předešlé,“ přemýšlel Machala. Hlavní favorit ale rozhodně nehrál špatný hokej, vaz mu zlomilo hlavně neproměňování šancí. Na pátém místě skončil i přesto, že padl jen jednou. A za celou základní skupinu prohrával pouze minutu a osm sekund! V takových případech už je na místě říct – prostě smůla.
„Rusové? Ty bychom taky porazili.“
Ani Kanaďané ovšem nedokázali vyzrát na český tým. V přípravě je porazil 3:2 v prodloužení, což odstartovalo jeho spanilou jízdu. „Dokázali jsme si, že můžeme porazit mistra. A přenesli jsme si to do dalších zápasů. Byly tady nejlepší týmy světa, a my jsme vyhráli. Takže obrovská radost,“ pokýval Machala, jemuž v hledišti fandila i sestra a reprezentantka Barbora. Češi našli recept na čtyři celky ze světové špičky, což je úžasný kousek! Nepotkali jenom Rusy. „Ty bychom taky porazili,“ smál se Zadina.
Domácí reprezentace bojovala o úspěch jako tým, ale každý hráč zároveň věděl, že bojuje i o svoji budoucnost. Tribuny břeclavského stadionu jsou každým rokem obsypané skauty a pozorovateli z NHL, ti někdy řadí Hlinkův memoriál ještě výš než mistrovství světa.
„Jestli ho takto řadí, je to jedině dobře, protože jsme se ukázali v tom nejlepším světle. Doufám, že teď kluci půjdou na draftu hodně vysoko, moc jim to přeju,“ přiznal Filip Zadina. Když pomineme Čechy, na turnaji se ukázala spousta hráčů, kteří by podle předběžných odhadů měli přijít na řadu hodně brzo. Třeba Owen Tippett či Maxime Comtois z Kanady, švédský bek Timothy Liljegren, nahoru určitě vystřelí nejproduktivnější hráč turnaje Sasha Chmelevski z USA.
To je ale pro všechny ještě hodně daleko. Hlavním cílem českých mladíků bude potvrdit výsledky i výkony také na dalších akcích osmnáctky, hlavně pak na dubnovém šampionátu na Slovensku. „Bude hodně těžké, aby nám to vydrželo a nebyl to jen výkřik do tmy,“ uvědomuje si Zadina. Ale třeba finálový skalp Američanů má velkou cenu, neboť právě oni udělili v předchozí sezoně lekci osmnáctce i dvacítce. A nic na tom nemění ani fakt, že na Hlinkův memoriál nevozí to nejlepší. „Myslím, že i kdyby přijeli v plné sestavě, byl by to hodně vyrovnaný zápas,“ reagoval.
„Je to neskutečný pocit, každému bych přál, aby tohle zažil. Strašně klukům děkuju, taky fanoušům, trenérům, prostě všem.“
Tak či tak, česká parta má za sebou dva týdny, na které nikdy nezapomene. V Břeclavi si splnila nejkrásnější přání. „Je to neskutečný pocit, každému bych přál, aby tohle zažil. Je to prostě zážitek do konce života. Strašně klukům děkuju, taky fanoušům, trenérům, prostě všem. Jsou úžasní a díky nim jsme to zvládli,“ smekl Filip Zadina. Ročník 1999 takový úspěch hodně potřeboval. „Předchozí sezony jsme neměli tolik štěstí. Teď jsme ho dostali a karta se nám obrátila.“
Václav Varaďa zkrátka po svém příchodu k týmu okamžitě napumpoval hokejisty vítěznou mentalitou. „Jsme po něm. Dal nám to, co on celý život hrál. Je prostě nejlepší,“ řekl Zadina. „Hrál v NHL a vždycky nás nakopne nahoru, abychom hráli líp. Na konci nám řekl, že nám děkuje, že by nás chtěl mít všechny v jednom týmu a pracovat s námi,“ dodal Ondřej Machala.
Share on Facebook
