Zraněný Smoleňák po nefér hitu: Beru to jako chlap, taky hraju na hraně
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Nadšení z nového týmu, kde všechno na začátek klape, netrvalo dlouho. Přesněji – ani jeden zápas sezony KHL. Hned v ligové premiéře za Slovan Bratislava totiž schytal pořez Radek Smoleňák nevybíravý vypínák na hlavu od obrovitého Stěpana Zacharčuka z Kazaně. Nevěděl o světě, pádem na led si zlomil klíční kost a už má za sebou operaci v Olomouci. Celkem pech, chtělo by se říct. „Takový začátek jsem si rozhodně nevysnil, ale nebudu sedět v koutě a brečet,“ reaguje 29letý útočník.
Čekal bych, že z toho budete víc mrzutý, když vám soupeřova neférovost vystavila už v srpnu stopku na dva měsíce.
„Já se vždycky snažím být v podobných věcech pozitivní. Už jen proto, že celá ta situace mohla dopadnout daleko hůř. Bohužel, musel jsem pod kudlu, ale já si na tom hledám i to dobré. Aspoň budu mít čas se dát do ještě lepší kondice, abych byl týmu schopný pomoct v důležitých zápasech kolem Vánoc, v boji o play off.“
Zacharčuk ani nebyl za svůj hit vyloučený, ale podle záběrů vás trefil na hlavu, navíc v situaci, kdy jste se nemohl bránit. Zlobíte se na něj, že vám mohl ublížit ještě mnohem víc?
„Určitě to nebyl košer zákrok. Naskočil ze střídačky, já ho vůbec neviděl. Chvilku předtím jsem se totiž díval a nikdo tam nebyl. Trefil mě na hlavu, to je fakt, takové věci bych v hokeji vidět nechtěl, ale holt stalo se. On byl ten zápas vzhledem k tomu, že šlo o start sezony, docela vyhecovaný a já tam zrovna tohohle kluka taky na začátku párkrát dohrál, taky jsem mu trochu nandal. Proto to musím vzít jako chlap a poprat se s následky. Věřím, že Zacharčuk není blázen, který mi chtěl ublížit, navíc se mi i po zápase omlouval. Prostě mě chtěl dohrát a stalo se tohle, takových hitů už jsem za svůj život dostal víc, tenhle jen bohužel dopadl zraněním. Jednou to přijít muselo.“
Je pravda, že s vaším stylem hry neustále na hraně je zázrak, že jste skoro do třiceti vydržel bez vážnější zdravotní újmy, že?
„Něco na tom bude… Tohle je opravdu první větší věc za deset let. Musím si tím holt projít, nejsem jediný. Z hokeje už jsem ale otrkaný a za ty roky jsem poznal, že všechno špatné bylo vždycky pro něco dobré. Tak se na celou situaci dívám a doufám, že se vrátím v ještě lepší formě, než jsem byl. Přes léto jsem se totiž cítil suprově, trénoval jsem opravdu dobře, tak snad mě náš kondiční kouč Bérco, Róbert Bereš, zase nachystá tak, abych do toho vletěl v plné palbě.“
Vaši spoluhráči se ve zbytku zápasu Zacharčukovi snažili dát co proto. Svědčí to podle vás o správném týmovém duchu?
„Protože mě vypnul a měl jsem asi lehčí otřes mozku, tak si pamatuju, až jak jsem odjížděl do nemocnice, ale v sestřizích jsem potom viděl, že moji spoluhráči z pětky Cheechoo a Taffe na něj hned startovali a šel do něj pak třeba i Žiga Jeglič. Podobné zákroky se prostě stávat nemají, a když se takhle potom hráči za sebe postaví, tak to o něčem vypovídá. Udělal bych úplně to samé. Jo, mám z toho radost. Ne proto, že se kluci postavili zrovna za mě, ale z toho, že Slovan má velký potenciál, co se týká party a týmového ducha.“
Na to, že se v létě podstatná část kabiny obměnila, jste si skutečně hodně rychle sedli, je to tak?
„Je. My položili výrazný základ už v Litoměřicích, kde jsme spolu strávili prvních čtrnáct dní na soustředění. Byly to galeje, kde jsme dřeli, ale byl tam i prostor na různé soutěže a hry, kde se to nedělilo na mladé a staré, ale mixovali jsme skupiny, abychom právě tomuhle předešli. V týmu se sešlo pár národností a tyhle dva týdny nám pomohly vytvořit dobrou partu. Ukázalo se to hned v zápasech v přípravě. V téhle sezoně rozhodně nebude problém v kabině, protože od začátku tam nic takového není ani v náznaku. Z toho mám hodně dobrý dojem.“
Zdá se také, že si vás oblíbil náročný kouč Miloš Říha. Cítíte to stejně?
„Každý trenér je svůj. Já samozřejmě zažil i ty, kteří mě nemuseli. Než jsem ve Slovanu podepsal smlouvu, přemýšlel jsem i o tomhle a věřil jsem, že trenér Říha je ten typ, pod kterým bych chtěl hrát a který mě jako hráče baví, pokud to tak můžu říct. Líbí se mi, jak tým vede, jak s ním žije na střídačce. Myslím, že v pár věcech jsme stejní, oba zápasy hodně prožíváme. Rychle se mi potvrdilo, že to je skutečně trenér, se kterým rád spolupracuju. Teď jde o to, aby kluci začali vyhrávat a já až se vrátím, abychom udělali nějaké vítězné šňůry. Ono je hezké, že se všichni budeme mít rádi, ale ve finále to je stejně vždycky jen o vítězství na ledě. Proto věřím, že si všichni navzájem pomůžeme.“
Ještě povězte, jak daleko jste měl ke kapitánskému céčku, které jste nosil v přípravě a nakonec ho dostal Andrej Meszároš.
„Před sezonou se v kabině dalo pár návrhů a volilo se. Bylo to mezi mnou a Mesem, on vyhrál o pár hlasů. Já s tím naprosto souhlasím, taky jsem pro něj hlasoval, protože je to super lídr. Jsem trochu jiný než on, hlučnější, ale on je v kabině výborný, navíc super obránce se spoustou zkušeností z NHL i nároďáku. Jsem rád, že se stal naším kapitánem. Já nešel do Slovanu sbírat písmena na dresu. Teď jsem asistent, což mě samozřejmě potěšilo, ale i kdybych nebyl, nic by se nedělo, svoji práci bych dělal pořád stejně.“
Share on Facebook
