Andrašovský: Medaile je náš cíl i přání. Na holky ale netlačíme
Foto: Martin Voltr
Jasně – i české juniorky by mistrovství světa mnohem radši odehrály v klasickém lednovém termínu. Díky jeho odsunutí na červen však aspoň měly dost času, aby se sžily s novým trenérem Dušanem Andrašovským, jenž k týmu nastoupil až na podzim.
Poslední měsíce zároveň Andrašovského naplnily relativním optimismem. Hráčky mladších ročníků totiž získaly zlato jak na Evropském olympijském festivalu mládeže, tak na Evropském poháru kategorie U16.
Na druhou stranu – všichni vědí, že teď bude konkurence silnější i připravenější a že bude z větší míry rozhodovat kvalita i forma ročníku 2004.
Česká reprezentace by každopádně mohla mít velmi vyrovnaný tým, což – ruku na srdce – nebývá v mladších kategoriích vždy pravidlem.
„Máme individuality na všech postech. Výborné, řekl bych i odskočené hráčky. Máme super týmový duch. Když potřebujeme, vytáhneme to ze dna, což se nám v těžkých situacích několikrát povedlo,“ zmiňuje kouč Dušan Andrašovský pár dnů před startem šampionátu.
Zajímá mě, jak hráčky v posledních dnech a týdnech pracovaly. Nejsem si úplně jistý, jak snadno se naladí hlava, aby v tomhle zvláštním období jela naplno...
Já věřím, že pro ten účel, který máme, a sice mistrovství světa do osmnácti let, není potřeba nějaké extra motivace. Je ale pravda, že máme trošku větší objem přípravy a na holkách se podepisuje únava. Věřím ale, že všichni v realizačním týmu víme, co děláme, protože ten objem potřebujeme trošku dohnat, když tam byla delší pauza a holkám chyběl led. Postupně budeme zvolňovat a věřím, že to naladíme podle našich představ.
Pomůže krtek? Juniorky chtějí na MS ukončit čekání na medaili
Jak jsou holky fyzicky připravené? Po olympijském festivalu jste zmínil pohled, že v klubech se nepracuje úplně ideálně, ale na druhou stranu bych stejně řekl, že v poslední době to bylo víc na hráčkách samotných.
Myslím, že se to hodně zlepšilo. Jak jsme se o tom předtím bavili, úplně jsem to nemyslel tak, že by se v klubech nepracovalo. Spíše jsem mluvil o taktice, ta není taková, jako my chceme. Holky ale udělaly kus práce, i díky tomu, že jsme s nimi o tom mluvili. Daly si říct. Speciální dík za mě patří naší kondiční trenérce Zuzaně Maňasové, která s nimi během těch pauz dělala online tréninky. Jsem rád, že tým takhle funguje a holky pro to chtějí udělat maximum. To je takové naše motto: Ať z toho bude jakýkoli výsledek, tak abychom se mohli jeden na druhého podívat a říct si, že jsme pro to udělali maximum.
A co ta druhá stránka připravenosti, tedy mentální? Co děláte pro to, abyste budovali tým, soudržnost party?
Nemáme v týmu žádného psychologa. To je možná škoda, ale já věřím, že to, co s nimi uděláme my, bude stačit. Je to teď trošku těžké, protože v té únavě musíme hlavu pořád dostávat do záběru. Ale neděláme z toho vědu. Chceme, aby v týmu panovala taková uvolněná atmosféra. Nechodíme holky kontrolovat, věříme, že všechno dělají. Chemie v týmu celkem funguje. Snad všechno ještě vyladíme do začátku turnaje.
„Máme vysoké cíle. Všichni z realizačního týmu jsme od začátku tak nastavení, že úspěchem by pro nás byla medaile.“
Větší část hráček z vašeho kádru zaznamenala v letošní sezoně jeden, nebo i dva zlaté úspěchy. Cítíte z nich chuť přidat další, a to přece jen na mnohem těžší akci?
Jasně, i s ohledem, že je to poslední akce sezony. Všichni bereme jako zadostiučinění, že nakonec můžeme na mistrovství světa jet. Na holky ale nevytváříme žádný tlak. Budeme spolu dlouho a víme, že to nebude jednoduché. Když se nám něco nelíbí, občas jim připomeneme, že jedeme na mistrovství světa, ale nechceme je stresovat, protože to vůbec není nutné. Já si myslím, že důležitá je dobrá nálada, a tu je vždycky nejtěžší vybudovat.
K nominaci jsem napsal větu, že letos máte k dispozici tým, který by měl usilovat o medaili. Můžete s tím souhlasit?
My s tím souhlasíme. Máme vysoké cíle. Všichni z realizačního týmu jsme od začátku tak nastavení, že úspěchem by pro nás byla medaile. Ale zajímá nás hlavně předvedená hra, na té musíme stavět. Chápu, že hodnocení se bude odvíjet od toho, jestli bude, nebo nebude medaile, ale já považuju za důležité, abychom na mistrovství potvrdili ten kus práce, který jsme udělali za celou sezonu. A věřím, že pak to bude odměněné tou medailí.
Po půlroce už můžete kvalifikovaně říct, v čem by měly spočívat přednosti vašeho týmu.
Máme individuality na všech postech. Výborné, řekl bych i odskočené hráčky. Máme super týmový duch. Když potřebujeme, vytáhneme to ze dna, což se nám v těžkých situacích několikrát povedlo: Dokázali jsme otočit zápas nebo po utkání, které se nám nepovedlo, se připravit na další den. Máme ty indicie, ze kterých se skládá puzzle. Věřím, že máme tým dobře poskládaný a vybrali jsme si ty správné hráčky. Chtěl bych se možná omluvit těm, které se do závěrečného kádru nedostaly, protože pro nás bylo hrozně těžké mezi holkami vybírat a hrozně mě to mrzelo. Některé jsme nebrali i s tím ohledem, že budou mít šanci zahrát si na mistrovství ještě příští rok, zatímco pro některé je to poslední šance. Hlavně to ale bylo o výkonnosti a o typologii hráček, které jsme potřebovali.
Předpokládám, že už máte dohromady určité vazby, na které budete chtít sázet. Můžete je naznačit? A necháte spíš hráčky stejných ročníků pospolu, nebo to bude víc promíchané?
Je to podle toho, jak se nám dvojice krystalizovaly v průběhu celé sezony. Gruntová–Bartáková, Pištěková–Plosová... Se Šapovalivovou víme, že můžeme počítat kdekoliv. To samé s Bárou Juříčkovou. Pořád hledáme, kam koho umístit, aby to bylo nejlepší. Holky vědí, že budeme mít dvě přesilovkové lajny a další hráčky se postarají o oslabení. Myslím, že se s tím hned na začátku ztotožnily. Aby tým fungoval, je nejdůležitější, aby každý přijal svou roli. Holky, které nebudou hrát přesilovku, nejsou uražené.
„Věřím, že máme tým dobře poskládaný a vybrali jsme si ty správné hráčky. Chtěl bych se možná omluvit těm, které se do závěrečného kádru nedostaly, protože pro nás bylo hrozně těžké mezi holkami vybírat a hrozně mě to mrzelo.“
Máte dané pozice kapitánky a asistentek?
Ono to bylo dané už v průběhu sezony, kdy byla Lucka Gruntová kapitánkou. Jako stejného vůdce vidím Andy Trnkovou, to jsou holky, které se nejvíc starají o tým. A kdyby mohla být kapitánka nebo asistentka, tak by se k nim určitě přidala Míša Hesová. Ale to je gólmanka, takže tu funkci má jenom vevnitř, neoficiální (usmívá se). Kterékoli z hráček, které si během sezony vyzkoušely áčko, k tomu taky mají co říct. Hlavní je, aby měl každý pocit, že je v týmu důležitý, a nejenom kapitán a asistenti. Já jsem jako hráč byl vždycky rád, když jsem věděl, že mám v týmu nějakou roli.
Zmiňujete Michaelu Hesovou. Platí, že by měla být vaším základním stavebním kamenem?
Nejlépe by se k tomu měl vyjádřit Venca Vacek jako trenér gólmanek, ale ano, Míša Hesová je základní kámen. Ale i s dalšími hráčkami. Co se týče brankářského postu, je jednička, ale i další holky nám zamotaly hlavu. Bára i Denisa odchytaly skvělé zápasy. O brankářský post se nebojíme, stejně jako o ty ostatní.
V základní skupině turnaje vás čekají Slovensko, Německo a Švýcarsko. Jaká je to konkurence?
Je pravda, že severští nebo potom zámořští soupeři by byli silnější, ale pro nás je dobře, že po té pauze si zahrajeme s papírově slabšími soupeři. Jak víme, pro nás je každý ze začátku těžký. První zápasy na akcích nám úplně nejdou, potřebujeme se do toho dostat a zbavit se nervozity. Potvrdit si, co potřebujeme, náš systém a tak dále. A věřit si.
Foto: Martin Voltr
Přijímáte roli favorita v téhle skupině?
Ona je asi daná. My chceme skupinu vyhrát, a od toho se potom bude odvíjet čtvrtfinálový soupeř.
Všichni víme, že v klíčovém utkání turnaje s největší pravděpodobností potkáte buď Finsko, nebo Švédsko. O to víc si na ně chystáte přípravu? Finky už znáte výborně, se Švédkami hrajete v přípravě...
Švédky jsme měli na olympijském festivalu, i když bez nejstaršího ročníku. Celkově jsou ale ty týmy podobné. Fyzicky dobře připravené, těžké, silové hráčky. A velmi dobré individuality. Spíše se ale koukáme na sebe a na to, co chceme hrát. Snažíme se holkám fixovat v hlavách, aby tomu věřily. Potom to bude fungovat.
„Podřídili jsme tomu, co jsme mohli. Věřím, že se nám povede nastavit hlavy tak, abychom to mohli prodat a potom jsme všichni mohli být spokojení.“
Máte indicie, jak vysoko nad ostatními by letos mohly být Spojené státy a Kanada, které jindy nemáte možnost potkat?
Není vůbec o čem pochybovat, že by to měly být jednička a dvojka. Máme nějaké informace třeba od Míši Hesové nebo z internetu, máme pár kontaktů. Ale jak říkám, potřebujeme se koukat na sebe.
Na šampionátu vám bude pomáhat i trenérka ženského A-týmu Carla MacLeodová. Jaká bude její role?
Pro nás to určitě bude obohacení po stránce trenérského pohledu. Já se na to těším, protože jí potom budu asistovat u áčka. Zatím jsme domluvení tak, že by nám při zápasech měla přinášet postřehy zeshora. Asi by neměla nějak víc vstupovat do týmu. Spíš nám pomůže formou pozorování a konzultací. Samozřejmě každý tip od člověka, který je v ženském hokeji tak dlouho, pro nás bude inspirativní.
Ať to uzavřeme: V neděli jsme v českém hokeji oslavili „mužskou“ medaili po deseti letech čekání, bylo by teď hezké přidat i tu „ženskou“, a sice po osmi letech?
Je to náš cíl, i naše přání. Podřídili jsme tomu, co jsme mohli, s ohledem na podmínky, které jsme měli. Věřím, že se nám povede nastavit hlavy tak, abychom to mohli prodat a potom jsme všichni mohli být spokojení.
Share on Facebook
