Babička je tam nahoře hrdá, věří Potulny. Těší ho velká očekávání
Foto: Jan Vavřina, mountfieldhk.cz
Další parádní jméno pro Tipsport extraligu ohlásili v Hradci Králové, tentokrát už definitivně poslední. Americký centr Ryan Potulny by měl společně s Andrisem Džerinšem vyřešit otázku prvních dvou centrů, vždyť za sebou má 126 startů v NHL i úspěšné roky v nižších zámořských soutěžích. Loni hrál ve finském Lahti, teď okusí štaci v zemi, se kterou ho pojí rodinné kořeny. „Zaujalo mě, jak kvalitní je česká liga, jak dobrý hokej se tady hraje,“ vypráví Potulny po prvním tréninku. Bude i díky němu Mountfield černým koněm soutěže?
Máte za sebou první trénink, jak se cítíte?
Cítím se dobře. Bylo to trochu těžké, přiletět a hned jít na trénink. Ale potěšila mě úroveň hry, jsou tu kvalitní hokejisté. Zatím nevím, s kým budu v útoku, ale spoluhráči vypadají dobře.
Měl jste po příletu vůbec na něco čas?
Přistál jsem v Praze v úterý v 10:40. Pak jsem dorazil do Hradce, přímo na stadion, asi na druhou. Vyložil jsem si věci a měl jsem čas akorát na to, abych si zařídil telefon a bankovní účet. Potom jsem šel na hotel, abych si odpočinul.
„Když od vás nejsou očekávání, jaký má vůbec smysl hrát? Bude na nás trochu tlak, a já říkám, že to je dobře.“
Jak se vaše angažmá v Hradci zrodilo?
Můj agent je z Prahy. Dřív v létě mě kontaktoval, že Hradec má zájem. Měl jsem i nabídky z dalších klubů, tak jsem zvažoval všechny možnosti a zjišťoval, co a jak. Zaujalo mě, jak kvalitní je česká liga, jak dobrý hokej se tady hraje. Hradec byl jedno z mých finálních rozhodnutí, navíc jsem chtěl jít do týmu, se kterým budu mít šanci vyhrát. Tady měli už loni dobrý tým, takže snad to bude platit i letos.
Počítáte tedy s tím, že klub bude mít v extralize vysoké ambice?
Ano, řekl bych, že ano. Už podle toho, co jsem za tu krátkou dobu pochytil od generálního manažera, trenérů i hráčů, si myslím, že očekávání jsou opravdu velká. A to se mi líbí. Když od vás nejsou očekávání, jaký má vůbec smysl hrát? Bude na nás trochu tlak, a já říkám, že to je dobře. Protože to znamená, že patříte mezi top týmy. Snad to potvrdíme a budeme nahoře.
Co jste doteď věděl o České republice?
Něco málo jsem o ní věděl, protože když jsem byl před čtyřmi lety v Omsku, musel jsem jít na operaci ramene a mezitím jsem strávil v Praze asi pět dnů. Navíc jsem tady byl už jednou jako dítě na turnaji. Moje babička byla z Česka a kdyby ještě žila, byla by na mě hrdá. Vlastně vím, že tam nahoře je na mě hrdá.
V Omsku jste tehdy skončil skoro dřív než začal, neodehrál jste ani jedno soutěžní utkání...
Zranil jsem si rameno hned v prvním přípravném zápase a musel s ním na operaci. Bylo jasné, že zůstanu do konce roku bez hokeje. Omsk chtěl využít moje místo pro cizince, takže mě vykoupil a já jsem se vrátil zpátky do Ameriky, abych se dal do pořádku.
V Evropě vás teď čeká druhá sezona, loni jste hrál ve Finsku. Co vás přilákalo tam?
Říkal jsem si, že jak jsem starší, tak ten hokej bude pro moje tělo „lehčí“. A je zábava hrát na širokém ledě. Bylo to pro mě dobré řešení i z finanční stránky, taky jsem chtěl nabrat zkušenosti a podívat se po světě na místa, kam bych se asi jinak nedostal.
Jak byste srovnal styl hokeje v soutěžích, které jste hrál? Která vám nejvíc seděla?
Ve Finsku to bylo hodně o bruslení, nahoru dolů, víc soubojů jeden na jednoho. Tady v Hradci jsem už na prvním tréninku cítil, že to bude mému stylu bližší. Mám rád, když si můžeme dát puk, najít volného hráče a podobně. Řekl bych, že to má k americkému hokeji blíž než ten finský. I když každý říká, že je to naopak, ale já to vidím jinak. Zatím jsem tu jen jeden den, ale těším se. Klub je skvělý, každý mi tu se vším pomáhá.
„11? Bylo to moje první číslo v NHL. Říkal jsem si, že bude pěkné ho tady nosit.“
A jak se vy jako hokejista vidíte?
Jsem ofenzivně kreativní. Myslím, že mám na ledě dobrý přehled. A taky jsem spolehlivý dozadu, dívám se na sebe jako na obousměrného hráče.
Bavil jste se se svými novými šéfy a trenéry, co po vás na ledě budou chtít?
Zatím jsme moc nemluvili o tom, jaká bude moje role. Ale už říkali, že ode mě očekávají pomoc v přesilovkách. Tak snad využiju tu útočnou kreativitu a pomůžu.
Ve vašem týmu jsou i další zahraniční hráči, třeba Andris Džerinš z lotyšské reprezentace nebo Blaž Gregorc ze slovinské. Věděl jste o nich?
Ne, když jsem přicházel, neznal jsem nikoho. Ale jak říkám, jsem tu jeden den. Všichni mi pomáhají a snaží se se mnou bavit, většina z nich umí anglicky. Třeba je pár slovíček, která neznají. Ale v tom případě jim ukážu, co myslím, a oni řeknou „aha, dobře“. Víceméně ale nemáme žádné problémy se domluvit.
Na dresu budete mít jedenáctku. Proč jste si vybral právě tohle číslo?
Bylo to moje první číslo v NHL, když jsem hrál ve Philadelphii, proto jsem si ho vzal. Nic jiného v tom není. Říkal jsem si, že bude pěkné ho tady nosit.
Share on Facebook
