Bow o řízení v Česku, tréninkové sezoně i Jágrovi s Plekancem: Chomutov nás vysával
Foto: Roman Mareš, rytirikladno.cz
Úspěšnost zákroků držel nad devadesáti procenty a Rytíře udržel nad sestupovými vodami. Landon Bow v extralize zúročil své pětileté zkušenosti z AHL a během sezony na Kladně se stihl učit česky, cestovat po republice i vytvořit rekord v počtu odchytaných zápasů. Vysoký a sympatický Kanaďan bude tahounem Středočechů i letos.
Kladno je vaším prvním angažmá v Evropě. Jak se vám líbí české prostředí?
Česká extraliga je super. Loni jsem nevěděl, do čeho jdu, poprvé jsem opustil Severní Ameriku. Ptal jsem se tedy několika bývalých spoluhráčů, ale dokud si na tom místě nezahrajete, nevíte, co vás čeká. Nicméně hned od svého příchodu jsem šťastný. Líbí se mi, jaká je tu soutěživost, jak je extraliga náročná a jak je vyrovnaná. A Českou republiku si vyloženě užívám. Máte tady spoustu věcí, které stojí za návštěvu. Bydlím blízko Prahy, za 30 minut jsem jednoduše v centru. Potkal jsem spoustu skvělých kamarádů. Miluju to tady.
Zvykl jste si na středoevropský životní styl?
Velkou výzvou pro mě bylo naučit se řídit. Sice se tady taky jezdí vpravo, ale všechny ty značky, pravidla, úzké silnice… A samozřejmě jazyk. Čeština je pro mě opravdu těžká, i když se snažím trénovat. Naučil jsem se zatím jen pár slovíček, ale lidé jsou tu velmi milí a snaží se mi pomáhat. Komunikují se mnou, jsou přívětiví. Česko pro mě znamená zábavu. Máte bohatou historii, je tu spousta možností, co dělat. Co se týče památek, přírody… Moc si to užívám.
Daří se vám v češtině zlepšovat?
Neřekl bych, že je tam velký posun. (směje se) Jsou to spíš dětské krůčky. V mobilu mám aplikaci, pomocí které trénuju. Můj cíl je vždy naučit se pár slovíček a pak je zkusit poznávat, když mluví jiní. Protože poslouchat vyprávění v češtině je pro mě dost složité, moc mi nejdou poznat jednotlivá slova. Občas se mi ale povede zaslechnout slovíčko, které znám. To je pro mě úspěch, i když nerozumím celé větě. Doufám, že v budoucnu budu schopný začít mluvit v jednoduchých větách a s někým si i popovídám.
„V mobilu mám aplikaci, pomocí které trénuju. Můj cíl je vždy naučit se pár slovíček."
Poslouchat v kabině Jaromíra Jágra nebo Tomáše Plekance musí být zajímavá škola jazyka i hokeje.
Oba už hrají hrozně dlouho. Jágrovi bylo v únoru padesát let, všude kde hrál, byl superhvězdou. Moc dobře ví, co udělal pro to, aby měl takové úspěchy a vydržel na nejlepší úrovni. Mluvit s Jaromírem je vždy velmi zajímavé, popisuje své bohaté zkušenosti a vypráví i zábavné historky. Pleky je trochu tišší typ, je vždycky ohromně milý a ochotný. Všem hráčům ze zámoří pomohl k tomu, aby se na Kladně cítili pohodlně. Anglicky mluví velmi dobře a také on nás má hodně co naučit. Je skvělé, že máme takové legendy ve svém týmu.
Byla i jejich přítomnost důvodem, proč jste se loni rozhodl zamířit do Kladna?
Určitě. Když máte možnost zahrát si s takovými borci… Je celkem vtipné, že jeden náš rodinný známý hrál s Jágrem v Pittsburghu, když byl ještě mladý kluk. Sám jsem se narodil v roce 1995, ale teď jsem Jardův spoluhráč já. (směje se) Těšil jsem se taky na novou příležitost, v sezoně 2020/2021 jsem totiž odchytal jen dva zápasy. Věděl jsem, že tady budu jedničkou, což pro mě bylo velké lákadlo. Užíval jsem si, že můžu zase pořádně chytat, mohl jsem ukázat, co v sobě mám. S loňskou sezonou jsem tedy osobně spokojený. Doufám, že se letos zase trochu posuneme a zlepšíme. Uděláme maximum pro to, abychom postoupili do play off.
Foto: Josef Poláček, hc-kladno.cz
Trápilo vás loni dojíždění na domácí zápasy do Chomutova?
Bylo to zajímavé. Nikdy jsem tohle nezažil po celou sezonu. Na začátku roku to nebylo zas tak špatné, byli jsme plní energie a celkem se nám dařilo. Jste prostě jen šťastní, že můžete hrát zápasy. Ale jak sezona pokračovala, byli jsme z toho víc a víc unavení. Autobus, balení a vybalování věcí… A hlavně nám to dost prodloužilo den domácího zápasu. Postupně vás to začne vysávat, máte méně sil.
O to větší výhodou je teď domácí hřiště do nové sezony. Konečně bude mít Kladno opravený stadion.
Bude to skvělé, po rekonstrukci to vypadá parádně. Věřte mi, že psychicky nám domácí prostředí všem pomůže. Už jen to, že stačí přijít na zimák dvě hodiny před zápasem… Když jsme loni hráli v Chomutově od 18:00, sraz na Kladně jsme mívali už po obědě.
„Po rekonstrukci to vypadá parádně. Věřte mi, že psychicky nám domácí prostředí všem pomůže."
Navíc si zase zachytáte na užším hřišti.
Je to tak, jen Sparta a Litvínov jsou na tom podobně. Můžeme přizpůsobit naši hru domácímu kluzišti, soupeřům to na Kladně uděláme těžší, protože oni kvůli pár zápasům na rozměrech NHL nebudou svou hru měnit. Snad bychom toho mohli využít a být doma opravdu dobrým týmem.
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Minulý rok působilo na Kladně šest Severoameričanů, do nové sezony ale jdete jen vy a Jake Dotchin.
Bude to určitě trochu jiné. Ale pro nás, co tu budeme hrát už druhým rokem, to nebude problém. Už nejsme nováčci, nemusíme se představovat týmu, nemusíme si zvykat na jiné prostředí. Už jsme tady usazení a spoluhráči nás dobře znají. Třeba Lotyš Kristaps Sotnieks s námi teď tráví hodně času. Taky on umí perfektně anglicky, takže se mu snažíme pomoct s aklimatizací v Česku. Oskars Cibulskis se vrací po operaci, ale už se těším, až se víc poznáme. Všichni na Kladně jsou každopádně přátelští, perfektně nás uvítali, takže i teď se budou snažit, aby se všichni cítili dobře.
Je Kladno komfortní i pro vás? Přeci jen jde o menší město i na české poměry.
Ano, je menší, ale má všechno, co potřebuji. A zbytek máme půl hodiny vlakem přímo v Praze. Tohle se mi hrozně líbí. Nepotřebuji žít uspěchaným životem. Kladno je přesně takové pomalejší, uvolněné. Když pak člověk zatouží po centru velkoměsta, Praha je na dosah. A nemusíte jezdit tři hodiny autem, abyste se někam dostal. Takže paráda. Asi bych dlouhodobě nemohl žít ve velkém městě.
„Nepotřebuji žít uspěchaným životem. Kladno je přesně takové pomalejší, uvolněné."
Právě v Praze se v prosinci uskuteční Winter Hockey Games, máte tenhle speciální zápas v hlavě?
Jasně! Už loni jsem se hodně těšil, když jsem sledoval, jak vyrůstá hřiště. Plány pak bohužel narušil covid. Jsem šťastný, že i letos budeme mít příležitost zahrát si hokej v rámci takové akce. Snad už teď všechno vyjde tak, jak má. Doufám, že přijde dost fanoušků a budeme mít všichni společně radost ze hry.
Díky za dárek! Bow věnoval dorostenci Šalému první gól v TELH
Mimo hokej vás baví hrady a zámky, máte rád historii. Měl jste už možnost trochu cestovat po Česku?
Několikrát jsem navštívil hlavně Prahu. S manželkou jsme toho ale podnikli víc, vyrazili jsme třeba skoro k polským hranicím, kde bylo takové hezké skalní město Adršpach. Byli jsme i v Krkonošském národním parku. Když máme volno, rádi podnikáme takové výlety. Vyjet do přírody, chodit ve skalách a v údolích je skvělé. Snad budu mít letos ještě víc příležitostí.
Nejen s turistikou, ale i ohledně extraligy vám prý radil útočník Dallasu Radek Faksa.
Říkal mi, že se mi tu bude líbit. Věděl jsem, že se tady hraje dobrý hokej, ale recenze od Radka byla součástí mého rozhodnutí. I jeho slova mě popostrčila k odchodu z Ameriky. Je fajn slyšet pozitivní hodnocení od kluka, který tady v Česku vyrůstal a učil se hrát hokej, než kdyby mi angažmá doporučoval jen agent, který vždycky říká hezké věci. (směje se)
Byl pro vás přesun do Kladna výstupem z komfortní zóny?
V Česku jsem nikdy předtím nebyl. Do Evropy jsem cestoval jen jednou, když jsme procestovali Španělsko, Francii a Itálii. Dál jsem se už nedostal, takže jsem trochu nevěděl, co očekávat. Byl jsem ale příjemně překvapený. Měl jsem obavy z toho, že neumím jazyk, že tady nikoho a nic neznám. Nebyl jsem si jistý, jestli se zvládnu přizpůsobit. Od chvíle, kdy tady jsem, se ale neobjevilo nic, co bych si neužíval.
„Od chvíle, kdy tady jsem, se ale neobjevilo nic, co bych si neužíval."
Jak už jste sám říkal, v předminulé sezoně jste v AHL dostal pouze dva zápasy. Teď jste najednou stál v brance ve všech 61 kladenských utkáních v ročníku. Zvládal jste takovou změnu a zátěž?
Jo, je bláznivé, že jsem odchytal tolik zápasů. Naštěstí mi vydrželo zdraví. Předloni jsem celou dobu jen trénoval a když nehrajete zápasy, začnete se tím trápit, jste na sebe přísný, nemáte takovou sebedůvěru. Začínal jsem o sobě trochu pochybovat: Co tu dělám? Opravdu mám na to, abych chytal? Potom jsem najednou naskočil do všech zápasů sezony a zase jsem začal cítit, proč hraju hokej.
Důvěra trenérů pomohla i na psychiku.
Přesně. Když hrajete jeden zápas za druhým, hlava se neustále soustředí na to, co je před vámi: Okay, pojďme si zahrát a bavme se hokejem. Ale když vás trenér nestaví, jste pak trochu dole, začnete o všem až moc přemýšlet. A je mnohem těžší se z toho dostat. Být v neustálém zápřahu pro mě bylo o dost lepší. Užíval jsem si to, dokonce jsem prý překonal nějaký dlouhodobý rekord, protože extraligu hrálo patnáct týmů a bylo více zápasů.
Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz
Share on Facebook
