Být kapitánem Šumperka je pocta, září Minařík. Chci na kluky vzpomínat v dobrém
Tomáš Minařík
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, to si určitě říká Tomáš Minařík, který bojuje s juniorkou Šumperka o play off. Týmový kapitán je se spoluhráči v nelichotivé situaci: Situaci nemají už zdaleka na svých hokejkách. Dvacetiletý forvard se v rozhovoru rozpovídal o prvních zkušenostech v dospělém hokeji, ale i o tom, jaký dostal tým impuls.
Tomáši, jak jste viděl poslední dva zápasy se Vsetínem a Salcburkem?
Abych pravdu řekl, výhru nad Vsetínem jsem moc nečekal. Došlo k výměně trenérů, což byl pro nás veliký impuls. Zvládli jsme oba zápasy bojovným výkonem, tohle nebylo u nás moc zvykem. Změna byla pozitivní, zvládli jsme to, což bylo pozitivní a mile mě to překvapilo.
Oba zápasy měly jedno společné – domácí prostředí. Hrálo to velkou roli?
Určitě. Myslím si, že domácí prostředí je pro nás přínosem, ať už jde o fanoušky, nebo o vlastní pocit, že nemusíme nikam cestovat. Známe zimák, takže domácí prostředí je určitě výhodou pro nás.
Zmínil jste se, že došlo ke změně trenéra. Nepřišla pozdě, když do konce základní části zbývá už jen pár kol?
Těžko říct. Myslím si, že to přišlo zavčasu, i když to mohlo být o trochu dřív. Není to tím, že bychom měli špatného trenéra, a najednou by přišel super trenér a vyhrávali bychom. Spíš šlo o impuls, který ten tým dostal a stmelil ho. Vlastně to mohlo být cokoliv.
„V Šumperku se hraje ve všech kategoriích víceméně to samé. Spíš bych řekl, že náš staronový trenér oživil mančaft.“
Přinesl nový trenér nějakou změnu ve hře, nebo prvky, které v sezoně chyběly?
Tím, že se trenéři znali, tak tam nebyla žádná výrazná změna. V Šumperku se hraje ve všech kategoriích víceméně to samé. Spíš bych řekl, že náš staronový trenér (Radek Kučera) oživil mančaft, proházel sestavu. Nečekal bych od hráčů, kteří hráli třetí lajnu, že se zapojí více do hry, hrajeme víc týmově.
V zápasech se Vsetínem a Salcburkem jste zvládli závěry duelů, bylo to hodně klíčové, že?
Určitě to bylo klíčové, ale rozhodně bych vypíchl zápas se Vsetínem. Celou dobu jsme hráli dobře, nebýt jednoho zbytečného oslabení, tak jsme mohli hrát na nulu. Za ten týmový výkon klobouk dolů před klukama, mile mě překvapili.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Pořád jste ve hře o play off, na které ztrácíte deset bodů. S čím půjdete do posledních utkání základní části, aby jste se dostali do vyřazovacích bojů?
Spíše se koukám pod sebe, ale kdybychom na to pomýšleli, tak se o tom v kabině mluví. Nemáme na výběr, musíme zvládnout všechny zápasy za tři body. Tohle není v našich rukách, záleží na tom, jak bude hrát Poruba.
Navážu na vaše slova, že se koukáte pod sebe. Je to sice nepravděpodobné, ale Chrudim vás může poslat i do baráže. Máte tohle v hlavách?
Tím, že jste teď uhráli šest bodů, tak jsem si já i tým oddychli. Víme, že to ještě není oficiální, ale možnost, že bychom prohráli úplně všechno a Chrudim nabrala tolik bodů, už je myslím malá. Pořád čekáme, až to bude oficiální, potom si všichni oddychneme. Pro nás bylo cílem udržet soutěž.
„Jsem v Šumperku nějakých sedmnáct let, takže si užívám poslední sezonu v juniorském hokeji. Přál bych si, abychom se udrželi, abych na kluky vzpomínal v dobrém.“
V minulém ročníku vám play off uniklo o devět bodů, teď jste na hraně. Jak můžete obě sezony porovnat?
Řekl bych, že tyhle sezony jsou si hodně podobné, třeba v tom, že jsme ztráceli zbytečně zápasy. Utkání byla podobná, třeba s Havlíčkovým Brodem jsme mohli bodovat úplně v pohodě, ale došlo ke zkratu. Určitě mě mrzí minulý rok, kdy jsme měli super partu. Byla to parta, kde jsem s klukama v Šumperku vyrůstal. Letos je to víc složené z hráčů Olomouce. Přece jen to byla škoda, že jsme nakonec nepostoupili. Nakonec jsme se do posledního zápasu klepali s Porubou o to, kdo půjde do baráže.
Vedete tým jako kapitán. Jak vnímáte svoji roli, cítíte se za výsledky týmu více odpovědný?
Jsem rád, že můžu být kapitánem Šumperka, je to pro mě pocta. Jsem v Šumperku nějakých sedmnáct let, takže si užívám poslední sezonu v juniorském hokeji. Je to hezký pocit, obzvlášť když jsem na ledě, cítím se pro tým důležitý. Samozřejmě, že to není jenom o mě, ale cítím se být pro tým důležitý.
Jak byste si jako odchovanec představoval zakončit sezonu, ve které se loučíte s mládežnickým hokejem?
Přál bych si zahrát si poslední zápas doma, ale to se mi bohužel nepoštěstí. Přál bych si, abychom se udrželi, abych na kluky vzpomínal v dobrém. Tady nejde už moc ani o výsledky, ale play off by bylo krásné. V Šumperku jsem ho hrál v dorostu, chtěl bych na poslední sezonu v mládeži vzpomínat v dobrém.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Osobně se vám daří, máte na kontě 27 bodů, což je vaše nové maximum. Jste se svými výkony spokojený?
Mohlo by to samozřejmě lepší, ale jak říkáte, těch bodů je nejvíc v dosavadní kariéře. Je to i tím, že jsem nejstarší. Když jste nejstarší v týmu, navíc ještě kapitán, tak nemáte moc na výběr. Musíte prostě přispět týmu body. Hraje se mi opravdu dobře, na začátku roku jsem hrál v útoku na prvním centru. Zhruba v půlce sezony jsem se přesunul do obrany, kde mi to sedí víc. Body chodily jak z beku, tak i z útoku, takže jsem spokojený. Mohlo by to být lepší, ale jsem rád, kolik mám bodů.
Vnímáte ve vaší hře aspekty toho, jak si do jednotlivých pozic najíždět?
Jsem spíše defenzivě laděný hráč, to znamená, že když jsem hrál centra, tak jsem se moc nehrnul do útoku. Spíš jsem bránil, hrál jsem centra zpátky, zajišťoval jsem beky. Radši kontroluji hru a mám nad ní kontrolu. Zezadu už jako kapitán jsem rád, že na to dohlížím a hlídám kluky, kteří vepředu bodují.
„V průběhu sezony jsme se naučili žít jako tým. My nemáme žádný zázračný tým, kde by měl každý třicet bodů a atakovali bychom první příčku v lize.“
Když zablokujete střelu, dokáže to nabudit střídačku k lepšímu výkonu?
Každá zablokovaná střela nebo vyhraný souboj jsou pro tým motivací. V průběhu sezony jsme se naučili žít jako tým. My nemáme žádný zázračný tým, kde by měl každý třicet bodů a atakovali bychom první příčku v lize. Musíme bojovat, hrát jako tým, odpíchnout se od malých věcí, to je třeba černá práce. Jinak nemůže být úspěšní.
Jak hodnotíte zkušenost ve druholigovém Hronově, kde jste odehrál šest zápasů? Jak vám to pomohlo v herním vývoji?
Ten hokej je rychlejší. Řekl bych, co do přehledu je to dobrá zkušenost. Jsem menší postavy, takže hrát proti mužům, kteří jsou vyšší a těžší, je obtížné. Jsou to zkušenosti, které můžete aplikovat v Lize juniorů, určitě to má pro hráče přínos.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Čím to, že jste se podíval právě do Hronova? Nebyl ve hře nějaký geograficky bližší klub?
Do druhé ligy jsem se dostal skrze to, že jsem chodil trénovat s A-týmem. Někdejší kouč Lukáš Majer mě tenkrát oslovil s tím, že bych si mohl zkusit druhou ligu. Byly tam podepsané střídavé starty, které měli moji spoluhráči – Milky a Křivas (Milan Ryšavý a Milan Křivohlávek). Řekl, že by bylo pro další vývoj fajn osahat si ligu. Za tohle mu vděčím.
Už koukáte, kam povedou vaše další hokejové kroky?
Byl bych nejšťastnější, kdybych mohl zůstat v Šumperku. Bohužel, asi víte, jak to v Šumperku aktuálně vypadá s áčkem. Bylo by to krásné, celý život na to čekám, abych si mohl s klukama zahrát. Třeba i druhou ligu, i když vím, že do Šumperku patří jedině první liga. Když jsem byl s nimi na tréninku, tak jsem potkal hráče, na které jsem koukal jako malý kluk za plexisklem. Mohl jsem si s nimi zahrát na tréninku, bylo to krásné. Kdybych se stal jedním z nich, byl by to splněný sen.
S prvním týmem trénujete od začátku sezony, nebo jste se připojil až později?
Trénuji s nimi od Vánoc až doteďka.
„Byl bych nejšťastnější, kdybych mohl zůstat v Šumperku. Celý život na to čekám, abych si mohl s klukama zahrát. Třeba i druhou ligu, i když vím, že do Šumperku patří jedině první liga.“
A v Lize juniorů sledujete závěrečná kola základní části, nebo se soustředíte na svůj tým?
Dá se říct, že pečlivě sleduji každý zápas. Samozřejmě teď sleduji každý zápas Chrudimi, když vím, že bych si mohl odškrtnout, že se zachráníme. Taky se to týká Poruby, jestli ztrácí body, nebo ne. Případně koukám na to, jaké bychom měli šance na postup do play off.
Jak byste jako kapitán charakterizoval svůj tým, který vedete a za který de facto dýcháte?
Řekl bych, že ten tým, tedy jakýkoliv, se během sezony vyvíjí. Na začátku sezony jsem měl obrovský strach z toho, že to letos nezvládneme. Koukal jsem na kluky, jak mezi sebou mluvíme... Neměl jsem z toho dobrý pocit, jako kapitána a odchovance mě to trápilo. V průběhu sezony jsme zaznamenali pro Šumperk důležitá vítězství. Zmínil bych tu v Chomutově, kam jsme jeli jakože: Wow, Chomutov, velký klub. Nakonec jsme tam vyhráli v prodloužení, a mohli jsme i vyhrát za tři body. Tým se postupem sezony budoval, teď přišel impuls a tým se stmelil. Řekl bych, že máme dost silný tým, kluci jsou parťáci, jací mají být. Mohli bychom dokázat větší věci než pátou příčku.
Kdy podle vás přišel zlom a řekl jste si, že sezonu zvládnete?
U nás to bylo tak, že jsme hráli dobrý zápas v pátek. Řekli jsme si s klukama, že když budeme hrát takhle, tak to play off může cinknout. Potom hrajeme zápas v neděli a bum, jako kdyby to byl jiný tým, prohrajeme. Katastrofa, tým na sestup. U nás to bylo takhle na houpačce, ale ten zlom přišel teď se Vsetínem. Přišlo to v závěru, kdy jsem viděl hrát tým takovým způsobem jako nikdy v sezoně. Jak jsme hráli... Klobouk dolů před klukama.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
