Častá zranění či ohromný tlak klubů. Zajíc ve 25 letech končí profi kariéru
Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz
Obránce Josef Zajíc, jenž uplynulou sezonu strávil v Prostějově a Kolíně, se rozhodl ve 25 letech uzavřít profesionální kariéru. Uvedl to v rozhovoru pro Kladenský deník.
„V tuhle chvíli je to konec mého profesionálního hokeje. Za svou cestu jsem měl spoustu vzestupů a pádů a řekl jsem si, že už to asi stačí. Bohužel jsem musel tuhle životní etapu a svůj sen opustit. Každý hokejista chce být nejlepší na světě, dostat se do NHL a je hrozně těžké to v sobě uzavřít a říct si, že se tohohle snu vzdávám a nedokázal jsem to. Bylo to náročné, už jsem to ale nějak přijal a vzal za své,“ líčí Zajíc pro Kladenský deník.
Rozhodl se tak z několika důvodů. „Jedním z hlavních je zdraví. Na mé hokejové cestě mě potkala spousta zranění, za posledních šest let jsem každý rok nějaké měl. Zranění mi hodněkrát zkřížilo cestu a já pokaždé zase spadl zpátky. Každý, kdo byl zraněný, ví, o čem mluvím. Dostat se každý rok z nuly na sto a spadnout zase na nulu a snažit se vstávat zpátky, je náročné. Jak fyzicky, tak psychicky,“ vysvětluje kladenský odchovanec.
„Jedním z dalších důvodů je i tlak. Vždycky, když je hráč zraněný, tak je na něj ohromný tlak, aby se co nejrychleji vrátil, aby nebyl zraněný, protože majitelé a trenéři nechtějí zraněné hráče. Měl jsem na sebe velký tlak, který jsem si tvořil i já, abych se co nejrychleji vrátil. Před minulou sezonou jsem měl dvě operace v jednom měsíci a za tři měsíce jsem byl zpátky na ledě a hrál. To pro mě nebyla dobrá volba, ale tlak z mého klubu byl ohromný. Bylo to ale špatně,“ doplňuje.
„Upřímně už mi i trošku začalo vadit české hokejové prostředí. To, jak to funguje, jak se zachází s hráči, tlak od majitelů, trenérů…“
Poslední ročník začal v Prostějově, ale v průběhu sezony se přesunul do Kolína. „Už to bylo takové, že jsem přemýšlel, co budu dělat dál. Tahle sezona mě k mému rozhodnutí taky posunula. Měl jsem po dvou operacích, dohrával jsem předchozí sezonu s utrženým ramenem a kolenem, protože nás v play off bylo málo. Já jsem mohl jít na operaci už v prosinci, ale myslel jsem, že to vydržím, a pak se mi urvala i noha. To bylo náročné. Měli jsme ale super tým, super partu a udělali jsme asi po osmnácti letech semifinále. Byla super atmosféra, chtěl jsem do toho dát všechno. Po sezoně jsem šel na dvě operace a najednou začala nová sezona a bylo to, jako když se všechno zapomene. Je problém, když člověk má ještě mít nějakou rekonvalescenci. Všichni se snažíme vrátit co nejrychleji, protože se bojíme o místo, takže jsme tam polorozbití. Postupem času můžu říct, že všem zraněným doporučuju, ať se vyléčí a jsou stoprocentní. I když chcete týmu pomoct a dáte mu své zdraví, tak se vám to stejně všechno vrátí. Všichni na to zapomenou a všechno je pryč. Na základě toho jsem pak z Prostějova odešel do Kolína a tam jsem dohrával. Neměl jsem úplně stoprocentní zdraví, protože jsem to uspěchal,“ mrzí Zajíce.
„Upřímně už mi i trošku začalo vadit české hokejové prostředí. To, jak to funguje, jak se zachází s hráči, tlak od majitelů, trenérů… Řekl jsem si stop a rozhodl jsem se, že budu hrát hokej blízko domova, kde z toho budu mít radost. Proto jsem se vydal touhle cestou,“ pokračuje čerstvá posila druholigového nováčka z Kralup nad Vltavou, kde si chce zahrát takříkajíc pro radost.
Josef Zajíc mladší | Foto: Facebook SC Marimex Kolín
„To mě láká moc. Lidi si myslí, že si jdete zahrát hokej a všechno je v pohodě, děláte, co vás baví. Je to ale tak ohromný stres, že si to málokdo dokáže představit. Vytváříte si ho sami, vytváří ho okolí, trenéři, fanoušci… Dneska se píše spousta věcí na sociální sítě a když se na to člověk mrkne, tak ho to může hodně poznamenat. Proto se těším, že si teď opravdu chci hokej moc užít,“ přiznává Josef Zajíc.
Aktuálně se po zdravotní stránce cítí už lépe. „Teď to musím zaklepat. Jak jsem tomu dal klid, odpočinul jsem a postupně trénuju, tak se mi to velmi zlepšuje. Doufám, že naskočím v plné formě. Je možné, že to bude z mé strany dobré, ale je možné, že i špatné. To ukáží až zápasy. Moc se tam ale těším. Mám tam kamarády, myslím, že vytvoříme fajn partu, a věřím, že si sezonu společně užijeme,“ hlásí natěšeně.
„Můžu říct, že mi hokej spoustu věcí vzal a spoustu dal. Jsou tam super vzpomínky i ty méně populární. Tak to má ale každý. Nebudu na to chtít nikdy zapomenout.“
V novém působišti bude nosit číslo 22, které nosil i jeho otec při štacích v Pardubicích a v Německu. A nudit se nebude ani mimo led. „Mám super práci a jsem za ni hrozně vděčný. Je toho dost, ale baví mě to a jsem tam spokojený. Pracuju jako obchodní zástupce v jedné firmě. To mě baví, snažím se v tom zlepšovat. Beru to podobně jako hokej, chci na sobě pracovat a zlepšovat se. Věřím, že to všechno půjde skloubit a budu spokojený na obou frontách,“ přeje si Zajíc.
A jak se bude ohlížet za profesionální kariérou? „Můžu říct, že mi hokej spoustu věcí vzal a spoustu dal. Mám strašně moc vzpomínek, na které budu vzpomínat hrozně rád. Můžu všem dětem doporučit, ať sportují, dělají hokej nebo jiné sporty. Extrémně to tvoří osobnost člověka. Mám spoustu zážitků na klukoviny, co jsme jako hokejisti vyváděli. Já hokej miloval, dělal jsem to s láskou, chtěl jsem se zlepšovat a být ve všem nejlepší. Ne vždycky se to povedlo, ale touha tam byla vždycky. Na to vzpomínám velmi rád.“
Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz
„Jsou tam ale zároveň i ty hořké věci, kdy se to nepovedlo a něco se stalo. Jak jsem říkal, dost mě limitovalo zdraví. Šest let po sobě jsem měl vážné zranění, takže jsem si užil dost bolesti. Čím víc jsem dospíval, tak jsem začal vidět věci kolem celého hokeje. Jsou tam super vzpomínky i ty méně populární. Tak to má ale každý. Nebudu na to chtít nikdy zapomenout,“ uzavírá rozhovor pro Kladenský deník majitel 26 extraligových startů za Rytíře a Dynamo.
Share on Facebook
