Čechy učil hokej, pak zahynul na Titanicu. Neuvěřitelný příběh Quigga Baxtera
Na fotografii týmu Loyola College je Quigg Baxter první zleva.
V roce 1912 se hrál lední hokej v naší zemi nějaké tři roky, a to ještě jen v případě, že se příroda nad milovníky zimních sportů ustrnula a dostatečně zamrazila vodní plochy, protože v českých zemích nebyl, a ještě dlouho ani neměl být, žádný stadion s umělou plochou.
Čechům se i přes tyto překážky podařilo takřka nemožné, vždyť vyhráli hned první evropský šampionát, na který vyrazili, to bylo v roce 1911! O rok později v únoru chtěli reprezentanti obhájit titul doma v Praze a na to bylo nutné se řádně připravit. Jenže jak, když led nikde v Čechách pořádně nebyl? Nejlepší tým země, pražská Slavia, která tvořila i páteř reprezentace, si na leden domluvila turnaj ve francouzském horském středisku Chamonix. Dopadl neslavně, ale jednu novou a užitečnou schopnost si odtud hráči přivezli.
Remíza s Kanaďany? Ale kdeže!
Turnaj v Chamonix byl pro nerozehrané Čechy těžkým soustem. Soupeři jim byly celky z měst, kde byl umělý led. A co hůř, Pražany kosila jedna nepříjemnost za druhou. Dva hráči se zranili, bratři Fleischmannové odjeli předčasně domů kvůli smrti matky a brankář Hamáček dostal od pařížského hráče Baxtera takovou ránu do úst, že přišel o sedm zubů (Mimochodem od té doby odmítal chytat a přeorientoval se na obránce, a to i reprezentačního).
Nejprve tak sešívaní prohráli s německým týmem Berliner SC 0:5, následovala porážka s pařížským celkem Club des patineurs 1:5, aby vše ukončil potupný debakl 2:22 s kanadskými studenty univerzity v Oxfordu. Doma noviny omylem napsaly, že utkání skončilo 2:2, což vzbudilo nebývalý ohlas. Ale ukázalo se, že to byla tisková chyba. Ve skutečnosti Slavia oslabená o jednoho hráče a s útočníky v brance obdržela potupný debakl o 20 branek. Sečteno, podtrženo, tahle akce se nepovedla. Ale jednu věc se slávisté přece jen naučili.
Jednooký kanadský ďábel
Za tým Paříže hrál proti Slavii i vynikající Kanaďan Edmond Baxter známý pod jménem Quigg, ano, byl to ten, který střelou vyrazil zuby brankáře Hamáčka, čímž z něj udělal do budoucna obránce. Rodák z Montréalu měl doma nakročeno k profesionální hokejové kariéře, jenže po nešťastném úderu hokejkou přestal vidět na jedno oko. Začal se věnovat škole, ale v roce 1911 přerušil studium aplikovaných věd na McGillově univerzitě a odjel s matkou a sestrou do Evropy. V Paříži brzy zjistil, že i zde se hraje jeho milovaný hokej, a tak se nechal umluvit, aby se mezi místní nadšence zapojil. A vedl si skvěle, jeho umění bylo na tehdejší evropská měřítka nevídané. S týmem CdP odjel i na turnaj do Chamonix. Jeho mužstvo celý turnaj bez zaváhání ovládlo a sám Baxter hrající v obraně dal i jeden gól, právě v duelu se Slavií.
Čeští nadšenci mu byli zjevně sympatičtí, když bylo možné se mezi zápasy družit, neváhal Baxter a jal se české borce, mezi nimiž vynikal skvělý střelec Josef Šroubek, učit novinky. Právě dlouholetý reprezentant Šroubek po letech v novinách vzpomínal: „Jednalo se nám tehdy zejména o technické ovládání puku a hlavně naučiti se backhandu. Z bandy jsme byli zvyklí hráti forehandem, což při střelbě znamenalo velké zdržení. A to nám všechno ukázal právě kanadský hráč francouzského mužstva Baxter.“ Získané dovednosti Češi dokázali uplatnit a domácí evropský šampionát v únoru 1912 vyhráli. Později jim byl sice titul administrativně odejmut, ale to už je jiná písnička.
Milovat a zemřít
Po lednovém turnaji se Quigg Baxter s Paříží rozloučil a s matkou a sestrou jezdil křížem krážem po Evropě. Pocházel z velmi bohaté rodiny, jejíž jmění nastřádal jeho otec James. Jak se ukázalo, nebylo to ale úplně legálními cestami. Jamese Baxtera v Kanadě uvěznili a záhy zemřel. Peníze ale mezitím dokázal „uklidit“ do Evropy, zejména do Švýcarska. Jeho žena Helene je tam jezdila každý rok spravovat. Tentokrát s ní odjel i syn Quigg, kterému se na starém kontinentu zalíbilo. Ale nejen kvůli hokeji. V Bruselu totiž potkal čtyřiadvacetiletou zpěvačku a dámu údajně velmi společenskou, která se jmenovala Bertha Antonine Mayné. A na světě byla velká láska.
Quigg byl tak zamilovaný, že pro svou známost zajistil i místo na lodi pro cestu zpět do zámoří. Aby matka se sestrou na nic nepřišly, přihlásil Berthu pod jménem paní de Villiers. Tou luxusní lodí, která měla Baxterovic rodinu i s milenkou přepravit zpět do Ameriky, byl Titanic. A za jedno z nejluxusnějších apartmá na něm zaplatil Baxter v dnešním přepočtu 26 000 dolarů! Co se dělo dál, to jistě všichni víte. Ledovec poslal tuhle nejmodernější loď světa ke dnu. Dřív, než se tak stalo, vyslechnul ale Quigg rozhovor kapitána a věděl tedy velmi dobře o tom, co brzy nastane. Svou matku, sestru i milenku tak urychleně z luxusních apartmánů dostal do záchranného člunu číslo 6. A právě až v něm svou milenku Berthu poprvé představil své matce. Všechny tři dámy blízké Quiggu Baxterovi tragédii přežily, tělo čtyřiadvacetiletého Quigga, vynikajícího hokejisty a mladého zamilovaného muže, však Atlantický oceán už nikdy nevydal.
Bertha nějaký čas po tragédii strávila v Kanadě s rodinou svého milého, pak se ale vrátila do Evropy a znovu se začala živit jako zpěvačka, zejména v Paříži. Nikdy se nevdala a v pozdějším věku často lidem vyprávěla o tom, jak se zamilovala do bohatého Kanaďana a byla pasažérkou na Titanicu. Nikdo jí to ale nevěřil. Až po její smrti v roce 1962 objevil její synovec v pozůstalosti dopisy, fotografie a další důkazy o tom, že její neuvěřitelná historka byla naprosto pravdivá.
Bertha Antonine Mayné přežila svého milého hokejistu o 50 let.
Share on Facebook
