Cílem je vrátit se do NHL, hlásí Kaše. Teď se ale soustředí na Spartu
Foto: hcsparta.cz
Dorazil jako velká letní posila: on má být jedním z těch, kteří Spartě pomůžou k úspěchu. Útočník David Kaše si po anabázi v zámoří mohl vybírat ze zahraničních nabídek, nakonec ale zvolil klub z hlavního města.
Jak dlouho ve vás zrálo rozhodnutí, že opustíte zámoří a podepíšete v Česku?
Největší zlom u mě nastal, když přišla pozvánka do prvního týmu Flyers. Tam jsem pořádně nedostal šanci, a když mě poslali dolů, tak jsem věděl, že je něco špatně. Potom už jsem začal jednat.
Nakolik to pro vás bylo frustrující? V NHL jste podle svých slov odehrál solidní zápasy.
Trochu zklamání to bylo. Už jenom z toho důvodu, že jsem přišel rozehraný z Česka, byl jsem v laufu a cítil jsem se dobře. Navíc jsem chytil začátek na farmě, kde se mi dařilo. Podle mě byli všichni překvapení. Pak mi pomohlo taky to, že hodně hráčů bylo na covid listu. Říkal jsem si, že tohle je ta šance, abych se o to porval a něco ukázal. Bohužel jsem dostal jen jeden zápas. Pak nevím, co se stalo. Trenéři sestavu dokonce lepili tak, že obránce dávali do útoku, i když jsem mohl hrát. Byl jsem z toho zklamaný, ale teď se soustředím na novou kapitolu.
Máte představu, proč vám trenér nedal větší příležitost?
Vůbec ne. Ani jsem nad tím extra nepřemýšlel, je to jeho rozhodnutí. Nikomu nemám nic za zlé, je to každého volba.
„Trenéři sestavu dokonce lepili tak, že obránce dávali do útoku, i když jsem mohl hrát.“
Na druhou stranu jste si ale pořád splnil sen, ne? S hvězdami NHL si nezahraje každý…
Určitě, proto odmala všichni dřeme, abychom si to mohli zkusit. Neříkám, že se tam nechci vrátit, to je samozřejmě můj první cíl. Ale ten sen jsem si splnil a teď uvidím, jak to se mnou půjde dál.
Philadelphie na vás po sezoně podala kvalifikační nabídku. Působení v jiné organizaci tak zatím nepřichází v úvahu, že?
Ne. Nabídku jsem sice dostal, ale věděl jsem, že teď je čas na změnu. Flyers na mě aktuálně mají práva, ale uvidíme, jak to bude v budoucnu.
Jak se pak upekl váš přestup do Sparty, lákalo vás také zahraničí?
Řešili jsme všechny možnosti. Švédsko nebo Finsko bylo hodně ve hře, s Ruskem to bylo trochu složitější. Kvůli draftu tam připadal v úvahu jen jeden tým, s tím to bylo v tu chvíli těžké. Ale Sparta mě oslovila jako první, má ambice a chce vyhrávat. Měla obrovský zájem, takže jsme se domluvili. Jsem za to rád.
Velký vliv při jednáních údajně sehráli sportovní ředitel Petr Ton a sportovní manažer Jaroslav Hlinka.
Jednoznačně. Když jsme začali jednat, tak jsem byl ještě v zámoří. Když jsme potřebovali něco vyřešit, tak mě hned kontaktovali a vyřešilo se to. Popovídali jsme si o nějakých věcech, třeba jakou mám vizi a jakou ji mají oni. Komunikace byla velmi dobrá, bylo vidět, že jsou to parádní chlapi. Pak už to rozhodování bylo snadné.
„Komunikace byla velmi dobrá, bylo vidět, že jsou to parádní chlapi. Pak už to rozhodování bylo snadné.“
Extraligu jste si vyzkoušel loni na podzim v dresu Karlových Varů. Překvapilo vás na ní něco a dá se případně nějak porovnat s hokejem v zámoří?
Překvapilo mě to, že má velkou úroveň. Všude slyším, že český hokej upadá, ale s ostatními kluky ze zámoří jsme si fakt říkali, že má kvalitu. Možná se nám tolik nedaří na mezinárodní úrovni, ale extraliga na tom je opravdu dobře. Teď se navíc vrátili zajímaví hráči jako třeba Andrej Nestrašil. Přestup do Sparty vůbec neberu jako krok zpátky, spíš mě ještě může nakopnout výš.
Budoucnost kromě toho před časem řešil také váš bratr Ondřej. Předpokládám, že jste to spolu hodně probírali.
My spolu řešíme úplně všechno, bavili jsme se třeba o tom, jestli mám zůstat v zámoří. On mi poradil, že je čas na změnu, protože taky viděl, že žádná extra šance nepřišla. Jsem hrozně rád i za něj, že mu přišly nějaké nabídky. Předtím toho kvůli zraněním moc neodehrál, takže jsme se trochu báli, co bude a jak na tom bude. Teď se ale cítí parádně, chodili jsme spolu na led. Je stoprocentně připravený. Jsem rád, že si ho vybralo Toronto, protože tam má velkou šanci ukázat, jaký je hokejista.
Vraťme se ke Spartě. Klub má tradičně vysoké ambice, vnímáte na sobě o něco větší tlak?
Je to tím známé. Ale tlak si nepřipouštím, to je to nejhorší, co jako hráč můžete udělat. Když to pak přijde, tak to je o to těžší. Sparta má každý rok nejvyšší cíle a já si myslím, že je to dobře. Když nechcete vyhrávat, tak je něco špatně.
„Sparta má každý rok nejvyšší cíle a já si myslím, že je to dobře. Když nechcete vyhrávat, tak je něco špatně.“
Na rozdíl od zámoří nastupujete na centru, což je váš přirozený post. Jak vám to vyhovuje?
To jsme samozřejmě taky řešili. Odmalička jsem hrál centra, cítím se tam nejlíp, je to moje pozice. V Americe jsem hrál křídlo, protože jsem tak odcházel ze Švédska. Původně mě tam hodili v Chomutově a myslím, že mi to trochu uškodilo. Ale když jsem byl ve Varech, tak jsem byl na centru. Cítím se tam nejsilnější.
Jak jste si sedli ve formaci s Filipem Chlapíkem a Erikem Thorellem?
Parádně. S Chlápou jsem hrál od šestnáctky v nároďáku, jsme stejný ročník. Tam jsem věděl, že to bude klapat. Erik je šikovný a zkušený hráč. Důležité ale bude, co ukážeme v extraligových zápasech. Myslím, že máme vyrovnaný tým a budeme silní.
Foto: hcsparta.cz
Share on Facebook
