Debut? Nečekal jsem to, líčí Drančák. Zahrál si také s tahouny
Samuel Drančák (vlevo)
|
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Českobudějovičtí hokejisté se svými fanoušky v Budvar aréně prožili speciální večer. Domácí tým v neděli 11. prosince nastoupil ke 2 500. utkání mezi mantinely nejvyšší soutěže. Úctyhodnou metu oslavili Jihočeši vítězstvím 3:1 nad brněnskou Kometou. Velký rozměr dostal zápas také pro šestnáctiletého debutanta Samuela Drančáka.
Dorostenec Motoru a první borec ročníku 2006, který okusil Tipsport extraligu. Aktivním pohybem dával o sobě vědět hlavně v první třetině, kdy naskakoval na levém křídle čtvrté útočné řady.
„Nečekal jsem pozvání do týmu. Oznámili mi to den před utkáním, když jsme se vraceli s dorostem z Kladna. Samozřejmě jsem rád, že jsem dostal od trenérů možnost vyzkoušet si dospělý hokej,“ povídá Drančák s dobře namixovanou skromností a sebevědomím.
Ve druhé třetině se lámal zápas a pro člena reprezentační sedmnáctky se nenašlo tolik prostoru jako v úvodu. Slovo si vzali matadoři. Ve 24. minutě objevil Lukáš Pech milimetrovou přihrávkou Milana Gulaše, jenž chytře vyplaval v mezikruží a nápřahem bez přípravy poslal kotouč za záda brankáře Furcha. Hostům mohl vrátit náskok Jakub Flek, ale neuspěl sám před budějovickým gólmanem. Naopak domácí otočili stav po rychlé akci, na jejímž konci stál Martin Hanzl.
„Nečekal jsem pozvání do týmu. Oznámili mi to den před utkáním, když jsme se vraceli s dorostem z Kladna. Samozřejmě jsem rád, že jsem dostal od trenérů možnost vyzkoušet si dospělý hokej."
V úvodu třetí části si oba soupeři vypracovali příležitosti, Jihočech Vopelka dokonce trefil tyčku. Potom šel za katr brněnský Ščotka a pět vteřin před vypršením jeho trestu vypálil od modré čáry Daniel Gazda a potřetí překonal Furcha. Rána byl tak prudká, že kotouč odrazem vyletěl z klece. Mezi tyčky ho pro jistotu vrátil všudypřítomný Lukáš Pech.
Hosté byli rozhození, ležela na nich tíha sedmi neúspěchů v osmi předchozích vystoupeních. A budějovičtí trenéři znovu dali prostor debutujícímu mladíkovi. Tentokrát na křídle vedle Pecha s Gulašem. „Absolvoval jsem s nimi už pár tréninků,“ pochlubí se.
„Takže to bylo pro mě takové krásné ukončení zápasu. Musím být spokojený i se svým ice timem,“ doplňuje pyšně k času 7:27 strávenému na ledě.
Rodák ze Strakonic a odchovanec tamního klubu se přestěhoval do krajské metropole jako žák deváté třídy. Za necelé tři roky prošel týmy čtyř věkových kategorií. Stále je kmenovým hráčem motoráckého dorostu, ale objevil se také v juniorce a teď otevřel dveře do extraligy dospělých.
„Kolem byli jenom starší hráči, kteří mají víc zkušeností a jsou lépe fyzicky připravení. Ale po pár střídáních to ze mne úplně spadlo a byl jsem schopný s nimi hrát."
„Zpočátku tam byl stres,“ přiznává bez obalu. „Kolem byli jenom starší hráči, kteří mají víc zkušeností a jsou lépe fyzicky připravení. Ale po pár střídáních to ze mne úplně spadlo a byl jsem schopný s nimi hrát. Všichni kluci mi moc pomáhali, tím to bylo pro mě jednodušší,“ těší ho.
Samuel Drančák mohl těžit z letní přípravy, kterou z valné části absolvoval s extraligovým A-týmem. Sehrál i přípravné zápasy.
„Určitě mi to dalo nějakou zkušenost. Trošku jsem věděl, co od toho očekávat. Jistěže, proti Brnu to bylo první mistrovské utkání a tedy velký rozdíl. Vnímal jsem neskutečnou diváckou kulisu a další pro mě nové věci. Určitě na to nezapomenu,“ komentuje milník začínající kariéry.
Talent českého hokeje nezapomíná, odkud vzešel. „Ve Strakonicích mě naučili bruslit a dali mi hokejové základy. A když vidím pod stropem strakonické haly vyvěšené dresy slavných odchovanců, je to pro mě takové motto. Jednou se k nim alespoň přiblížit. V Budějovicích jsou samozřejmě top osobnosti a je to čest hrát s Gulim nebo Pecháčkem,“ vyzdvihuje spoluhráče ve věku svých rodičů.
„Sleduju hokej po celém světě a nemůžu nekoukat na NHL. Dost se mi líbí Austin Matthews z Toronta,“ prozrazuje jméno svého vzoru.
„Ve Strakonicích mě naučili bruslit a dali mi hokejové základy. A když vidím pod stropem strakonické haly vyvěšené dresy slavných odchovanců, je to pro mě takové motto."
Zůstává však nohama na zemi a vedle sportovního růstu hledí také na vzdělání. „V Budějovicích jsem dokončil první ročník na střední škole polytechnické. Dál už to nešlo skloubit s hokejem. Vyšli mi vstříc v Kladně, kde studuju dálkově druhý ročník sportovního managementu. Díky tomu mám dost času na trénování, ale musím si najít čas i na školu,“ uvědomuje si svůj úděl.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
