Dospělý hokej už je seriózní, říká Volevecký po premiéře. Boleslavi věří i na titul
Tomáš Volevecký
|
Foto: hokej.hcf-m.cz
Sedmnáctiletý brankář Tomáš Volevecký ještě v minulém týdnu hájil barvy dvou klubů. Po ukončení hostování v juniorce Mladé Boleslavi už je pro tuto chvíli naplno zpět ve Slavii, kde si odbyl i svou premiéru v seniorském hokeji.
Tomáši, v letošní sezoně jste nastoupil za Slavii i Mladou Boleslav. Jak je to s vaší klubovou příslušností?
Můj kmenový klub je už čtyři roky Slavia, kde mám podepsanou smlouvu. V Boleslavi jsem byl na hostování. Už je to minulý čas, protože v neděli mi hostování vypršelo. Teď jsem tedy na Slavii a co bude dál, to se uvidí. Nejspíš se to dozvím v nadcházejících dnech.
Co vás vedlo k hostování v jiném klubu?
Bavili jsme se s naším manažerem panem Bednářem o tom, že by chtěl, abych dostal prostor v A-týmu a odchytal v tomto roce co nejvíce zápasů, a to v co nejvyšší soutěži. Za to jsem mu velice vděčný. Mně pak šlo akorát o to, abych chytal, protože gólman se posouvá hlavně v zápasech. Samozřejmě i trénink je důležitý, ale zápasy pro gólmana znamenají nejvíc. Když to shrnu, tak čím víc zápasů v kvalitnější soutěži, tím lépe pro gólmana.
„Minulý rok juniorka Slavie bohužel spadla, a tak přišla dohoda, že budu jezdit na hostování do Boleslavi.“
Proč padla volba zrovna na Boleslav?
Před sezonou vznikla spolupráce Slavie s Boleslaví, kdy se kluby dohodly, že budou spolupracovat na bázi toho, že si budou v uvozovkách půjčovat hráče, aby si navzájem pomohly. Slavia například využije některé hráče ročníku 2002, kteří ještě loni byli v juniorce a zatím na tom nejsou kvalitativně tak, aby už mohli hrát extraligu. Obdobnou nabídku jsem obdržel i já. Minulý rok juniorka Slavie bohužel spadla, a tak přišla dohoda, že budu jezdit na hostování do Boleslavi.
Kdy jste tedy k týmu přišel?
Přes léto jsem se připravoval s áčkem na Slavii. K týmu Mladé Boleslavi jsem se připojil až ve druhém kole. Začal jsem předzápasovým tréninkem a na druhý den jsem hned naskočil do zápasu.
Nedělalo vám problém dojíždění?
Boleslav je v docela dojezdové vzdálenosti. Když jsem jezdil ze stadionu, trvalo mi to průměrně do hodiny. Člověk samozřejmě neovlivní dopravní situaci, takže to se pak můžeme bavit klidně o hodině a půl. Pořád si ale myslím, že je to v rámci možností v pohodě. Nicméně já toho chci letos odchytat co nejvíc a jestli kvůli tomu budu muset jezdit dál, tak co se dá dělat.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Za dva kluby jste nastupoval i v loňské sezoně, kdy jste v jejím závěru oblékal dres Slavie i Kobry Praha. Jak to bylo tehdy náročné?
Náročné to bylo hodně. Pamatuju si, že jsem za dva týdny měl něco okolo deseti zápasů. Nenaskočil jsem do všech, ale tak do sedmi určitě. Bylo to způsobené hlavně tím, že v juniorce na Slavii se nám zranil druhý gólman a v podstatě jsem byl pro trenéry jediná volba. Bylo to těžké a namáhavé skloubit i se školou. Byl jsem pořád na hokeji a musel předvádět co nejlepší výkony, takže to vyžadovalo stoprocentní soustředění. Myslím si, že toto období mi z celé sezony dalo nejvíc. Hodně jsem toho odchytal a v obou případech to byly zápasy o udržení. Je to hrozné takhle slyšet a mrzí mě, že se to ani v jednom případě nepodařilo. Když se na to ale podívám zpětně, tak mi to dalo zkušenosti, hodně jsem si z toho vzal a ponaučil se do nadcházející sezony.
Byly tyto důležité zápasy náročné i na psychiku?
Ano, nervy tam možná taky trochu byly. Pro mě to bylo po třech čtyřech letech na Slavii poprvé naostro, kdy šlo o něco víc než jen, v uvozovkách, o body. Myslím si, že první zápasy to bylo trošku vidět, ale pak jsem se do toho dostal a nebylo to podle mě tak špatné.
„Já budu čekat na každou příležitost a budu se jí snažit využít k tomu, abych pomohl týmu.“
Osobní statistiky jste neměl vůbec špatné. Měl jste aspoň z toho dobrý pocit?
Osobní statistiky jsou hezké, ale samozřejmě chcete co nejvíc pomoct týmu. Když se týmu nedaří, sveze se to po vás taky. Můžete dostat pět gólů a přesto vyhrát 6:5, nebo dostat dva góly, ale prohrát 1:2. Jedno je ale pořád výhra a druhé je prohra. A že máte hezké osobní statistiky? Je to dobré pro osobní rozvoj a další počínání v hokejovém životě, z pohledu klubu to ale mrzí o něco víc. Chtěl jsem pomoct klubu co nejvíc a udržet ho tam, kam si myslím, že právě Slavia určitě patří.
Výkony vás ale vynesly do A-týmu…
V áčku to máme nastavené tak, že Roman Málek je jasná jednička. Minulou sezonu chytal výborně, akorát se potom zranil, čímž si vlastně pojistil pozici jedničky. My jsme tam s Michalem Pittrem šli do brány víceméně jako takoví benjamínci a mezi sebou jsme celou přípravu bojovali o místo dvojky. Michal je starší a má v bráně co nabídnout, takže právě i tím se nakonec na místo dvojky dostal on. Já budu čekat na každou příležitost a budu se jí snažit využít k tomu, abych pomohl týmu.
Vy jste ale mladí všichni tři. Jak takovou brankářskou trojici vnímáte?
Zrovna teď jsme se o tom s Romanem bavili. On se bere jako starý, ale všichni jsme mladí a máme před sebou ještě minimálně deset slušných let. Beru to tak, že každý máme šanci si zachytat druhou nejvyšší českou soutěž, což je pro nás obrovská motivace a může nás to do budoucna hodně posunout.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Vidíte tohle jako největší výhodu?
Ano, myslím si, že gólmana to posune hodně. Přece jen přechod z juniorky do chlapů je znatelný a gólman se musí trošku vychytat a chodit na tréninky každý den, aby si zvykl na intenzitu a rychlost. Já jsem v juniorce druhým rokem a myslím si, že to jen tak někdo v Česku nemá, aby mohl takto jednoduše nakouknout do Chance ligy. Pro mě je to obrovské plus a obrovská motivace v tom, abych se dál zlepšoval.
Znáte se s kluky už déle?
Na tréninky s áčkem chodím už třetím rokem. Minulý rok tam ještě byli gólmani dva a my se tam točili jako třetí. Stejně tak to bylo předminulý rok, kdy jsem byl ještě v dorostu. Ty dva tři roky už se tedy známe, navíc jsme se vídali na kempu Goalie Service, kterou zaštiťuje náš gólmanský trenér pan Roman Málek starší. S Michalem se znám i z dorostu, hned v mém prvním roce jsem mu dělal dvojku.
Minulou středu jste se poprvé objevil na soupisce mistrovského zápasu Chance ligy, a to ve Frýdku-Místku. Naopak chyběl Roman Málek. Jaký byl důvod?
Roman měl zdravotní problém, jednalo se o kotník. Specificky úplně nevím, co se stalo, ale jednoduše nebyl připravený na zápas a museli jsme zaujmout jeho místo.
„Člověk si musí dát velice záležet nejen na tom, jak chytá v bráně, ale i na tom, jak je připraven uvnitř.“
Jak jste se na zápas těšil?
Pro mě to byla obrovská zkušenost a zážitek. Poprvé jsem se dostal na lavičku v Chance lize, což je úplně něco jiného než v juniorce. Tam jsme ještě mladí a máme z toho trochu srandu. Dospělý hokej už je seriózní. Srandičky jsou samozřejmě trochu taky, ale odsud posud. Už je to úplně jiný level a jde znát každý detail. Člověk si musí dát velice záležet nejen na tom, jak chytá v bráně, ale i na tom, jak je připraven uvnitř.
Akorát jste asi nečekal, že budete muset nastoupit za situace, jaká nastala…
Ano, trošku jsem s tím nepočítal. Samozřejmě jsem tam šel s tím, že ať se stane cokoliv, budu připraven do zápasu zasáhnout. Stalo se to, co se stalo. Nechci se k tomu nějak vracet. Z mé strany to nebyl optimální výkon, ale i to beru jako dobrou zkušenost. Holt musím makat dál a přesvědčit trenéry, že si šanci znovu zasloužím.
Foto: Helena Smetanová
Co se vám honilo hlavou, když jste šel za stavu 2:5 do brány?
Přiznám se, že většinou jsem spíš kliďas a flegmatik, ale když jsem vjel na led, tak nervy působily. Byl jsem trošku vyklepaný. Navíc první střela na bránu byla ze strašně krkolomné situace, kdy se puk zamotal našim bekům pod nohy a vyplul přímo před hráčem soupeře, který dal gól. Člověku to moc nepomůže, ale musí jet dál. V tomto zápase se mi to moc nepodařilo a trošku jsem se nechal unést. Potom, a vlastně ani předtím, nebyly mé výkony optimální.
Soupeř celkově neměl moc střel. Hrálo to roli?
To je taky pravda. Pro gólmana to byl hodně špatný zápas. Soupeř dal z 22 střel sedm gólů, vlastně moc nestříleli, spíš jen hledali gólové pozice a vyložených šancí měli fakt hodně. Frýdek byl v tomto velmi produktivní, takže to dopadlo tak, jak to dopadlo.
O dva dny později jste naposledy nastoupil za juniorku Mladé Boleslavi, a to proti Hradci Králové. Spravil jste si chuť?
Zápas to pro mě byl rozlučkový, takže jsem si ho chtěl užít a pomoct klukům k pro mě v tomto týmu možná posledním bodům. Měl jsem tam s kluky takový lehký nešvar, kdy si oni asi v kabině řekli, že v základní hrací době nedají víc než jeden gól. Abych to upřesnil – když jsem chytal, tak se jim povedlo vstřelit víc gólů jen proti Kometě. To byl můj první zápas za Boleslav a vyhráli jsme 2:1. Potom jsme hráli s Karlovými Vary, kde se za stavu 1:1 prodlužovalo. Ještě jsem teda chytal v utkání s Litvínovem, ale tam to byl velmi smolný start pro kolegu Marka Stuchlíka, který ze začátku dostal blbé tři góly. Řekl bych, že kdybych byl v bráně já, tak je dostanu taky. No a pak jsem chytal teď proti Hradci, a tam jsme zase dali jenom jeden gól. Zápas jsme pak rozsekli ve čtvrté sérii nájezdů.
Po uplynulém víkendu se juniorka Mladé Boleslavi dostala na třetí místo. Jak se, teď už možná s odstupem, díváte na ambice týmu?
Myslím si, že cílem tohoto týmu by mohl být bez problémů titul. Je to výborný tým. I když se teď trochu hledají v koncovce, tak jsou na tom střelecky velmi dobře a věřím, že se jejich smůla za čas prolomí. Přál bych jim to, protože kluci jsou moc fajn. Přijali mě skvěle, mohl jsem tam s nimi působit a vůbec nebylo znát, že přijíždím jenom na předzápasové tréninky a zápasy. Když jsem chytal, tak hráli výborně do obrany a hodně mi pomohli. I díky tomu mám teď lepší statistiky. Až prolomí střeleckou smůlu, tak můžou mířit až na vrchol.
A kam v této sezoně míříte vy?
Mé cíle jsou takové, že bych chtěl odchytat co nejvíc zápasů v A-týmu. Potom bych chtěl ještě společně s Michalem pomoct naší juniorce v play off, abychom se vrátili do juniorské extraligy. Celkově chci odchytat co nejvíc zápasů, abych se posunul, co nejdál to jen bude možné.
Share on Facebook
