Gazda upřímně o zlínském hororu: Trpěl jsem. Ve Finsku si chce napravit chuť
Foto: beranizlin.cz
Přes čtyři dekády trvalo nepřetržité působení Zlína v elitní tuzemské hokejové soutěži. Na konci letošního ročníku bude tato úctyhodná šňůra přetržena a Berani sestoupí o patro níž. O prachbídné sezoně tradičního klubu hovoří v upřímně laděném a obsáhlém rozhovoru obránce Daniel Gazda, který je s jednadvaceti body stále ještě nejproduktivnějším hráčem PSG v letošní sezoně. Však si i díky tomu vysloužil zahraniční angažmá: sezonu dohrává ve finském klubu Ilves.
Po katastrofální sezoně Zlína je pro vás štace ve Finsku asi vysvobození, že?
Je to pro mě příjemné zpestření. Sezona ve Zlíně nebyla z týmového hlediska vůbec dobrá, takže jsem rád, že jsem dostal možnost zahrát si tady ve Finsku. Vážím si toho, že mi v Ilves dali příležitost. Abych pravdu řekl, vůbec jsem s něčím takovým nepočítal.
Kdo dal původní podnět k vašemu finskému angažmá?
Volal mi agent, jestli bych měl zájem sezonu ve Finsku dohrát, protože ve Zlíně to dopadlo tak, jak to dopadlo. Řekl jsem mu, že jo, že bych to chtěl zkusit. Bral jsem to tak, že angažmá v cizině by pro mě bylo splněným snem. Pak se asi týden nic nedělo. Následně mi v pátek volal agent, že bych měl po zápase Zlína podepsat smlouvu. Tak to i dopadlo.
Zlínu už sice v té době prakticky o nic nešlo, ale i tak je fajn, že vám vedení klubu vyšlo vstříc a pustilo vás…
Jo, jsem za to rád, že mi tuhle výzvu umožnili. Je to od nich hezké gesto. Samozřejmě bylo potřeba dořešit určité věci, ale tak je to vždycky. Jen mě mrzí způsob, jakým to ve Zlíně dopadlo.
Klub na vás každopádně uplatnil před vaším odchodem opční právo. Opravdu je ve hře, že bude příští sezonu hrát obránce vašeho formátu Chance ligu?
(zamyslí se) Co k tomu říct… Co je dneska stoprocentní, že se stane. Podívejte se kolem sebe, svět je naruby. Takže uvidíme.
„Angažmá v cizině je pro mě splněným snem."
Jak se vám jako odchovanci stravuje zlínský sestup po více než čtyřech dekádách v nejvyšší soutěži?
Je to těžké. Ale když se na to podíváte, byli jsme prakticky od prvního do posledního kolna na posledním místě tabulky. Nepovedl se nám začátek soutěže. Pak bylo takové období, kdy se dlouho čekalo na finální nominaci trenérů. V něm jsme odehráli tuším patnáct zápasů bez bodového zisku. V závěru sezony jsme sice výkony zlepšili a lidem udělali alespoň trošku radost, jenže to nestačilo.
Takže vy si myslíte, že kdyby byl nový realizační tým po rezignaci Roberta Svobody s definitivou jmenován dřív, mohla se sezona zachránit?
Jak jsem říkal, byl to začátek sezony a nikdo pořádně nevěděl, jak to bude. Bylo to takové období nikoho. Samozřejmě jsme se i tehdy snažili každý zápas urvat a příčin, proč to nešlo, tak bylo víc. Nechci všechno svalovat jen na tohle.
Foto: beranizlin.cz
Ale v podvědomí jste to bezvládí podle vašich slov tedy měli.
Možná to v podvědomí bylo. My dostali informace, že realizační tým bude fungovat do chvíle, než se někdo sežene. Jak jsem říkal, bylo to dost nejisté období. Ale zásadní vliv tohle na naše výkony asi nemělo.
„Sestup Zlína se mi stravuje těžko.“
Co byl tedy hlavní problém?
Prohry se nám kumulovaly. Navíc jsme neměli pořádného lídra. Když se na to teď podíváte, pořád jsem s jednadvaceti body jako obránce nejproduktivnější hráč týmu. A to už jsem nějakou dobu pryč. V jiných týmech mají jednadvacet bodů pomalu i hráči třetí lajny.
Nutno říct, že odborníky špatné výkony Zlína nepřekvapily. Klub byl už před sezonou pasován na největšího adepta pro sestup. Jaký dojem z kádru jste měl vy?
Tyhle prognózy jsem vůbec nečetl. V prvním týmu jsem nastupoval šestým rokem a skoro pokaždé jsme během té doby byli adepty na sestup. Ta situace se opakovala. Ale letos už to bohužel vyšlo. Myslím si, že nám chyběl rozený střelec. Když se podíváte, tak produktivita prostě byla žalostná. Tak trochu se opakoval loňský rok, kdy jsme skončili třináctí. S tím rozdílem, že letos už se nám to nepovedlo ani ubojovat.
Osobně mám dojem, že Zlín skladbu kádru na letošní sestupový ročník podcenil.
Já se k téhle otázce vyjadřovat nechci. Nezlobte se.
Kdy vám začalo docházet, že situace je opravdu špatná?
Asi po deseti zápasech nám bylo jasné, že už musíme začít bodovat. Kladno nám sice většinu času až tak neodskakovalo. Rozdíl byl většinu času osm nebo devět bodů, ale i tohle nám svazovalo ruce. Každý si uvědomoval tíhu okamžiku. Všichni jsme si byli vědomi důležitosti každého jednoho zápasu.
Jaká byla v téhle době role zkušených hráčů, kterými u vás byli Tomáš Žižka nebo Ondřej Němec?
Tihle starší hráči si v kabině často brali slovo. Nikomu nebyl ten vývoj jedno. Všichni jsme věděli, jak to všechno může skončit. Ale budu se opakovat… Začátek byl velice špatný. Tam si myslím, že nám to ustřelilo.
Vzpomínám si na jedny vaše ohlasy po prohraném zápase pro klubový web. Tehdy jste snad na všechny otázky sklesle odpověděl se slovy: je to těžké. Celou situaci jste snášel hodně bídně, že?
Máte pravdu. Osobně jsem hodně trpěl. Věděl jsem, že tíha okamžiku hodně visí i na mně. Měl jsem nějakou formu a bylo mi jasné, že když ji nepředvedu, tak se naše šance hodně snižují. Dobře jsem se naladil a měl období, kdy mi tam spadlo docela dost gólů. Jenže v zápase, kdy jsem se netrefil, jsem si to všechno možná zazlíval až moc. Bral jsem to jako selhání.
„V zápase, kdy jsem se netrefil, jsem si to všechno možná zazlíval až moc. Bral jsem to jako selhání.“
Mluvíte o pocitu osobní zodpovědnosti. Bylo to i takové, že jste se snažil střílet od modré čáry víc a vzít to na sebe, když jste viděl, že se útočníci trápí?
(pousměje se) Takhle to asi úplně nebylo. Tam bylo zlomové, že přišel Roberts Mamčics, se kterým jsme si sedli hokejově i lidsky. Hodně gólů jsem dal po jeho nahrávkách. Noví trenéři nám zároveň hodně věřili. Na ledě jsme dostávali hodně prostoru, takže jsme se jim důvěru snažili splácet výkony.
Na zápas proti Spartě, který jste v prosinci vyhráli 6:4 a vy osobně jste si připsal hattrick asi jen tak nezapomenete, že?
To máte pravdu. Tam mi sedlo úplně všechno. Navíc to bylo na Spartě v období, kdy jsme potřebovali každý bod. Nikdo s námi nepočítal a my si ze Sparty najednou odvezli všechny tři. Byl to můj nejlepší letošní zápas.
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Možná i nejlepší za celou dosavadní kariéru, ne?
To se mi těžko posuzuje. Co se týče gólů, tak ano. Hattrick se obránci nepovede každý rok. Ale doufám, že zažiju ještě nějaký lepší zápas.
Věřili jste, že právě tenhle zápas na Spartě vás nakopne?
Nesměřoval bych to na jeden zápas. Tuším, že to byl celý prosinec. Tam jsme Kladno jednu chvíli dostihli na tři body a já věřil, že se vzchopíme. Přišlo mi to blízko, ale bohužel to bylo pořád hodně daleko.
„Zlín je moje rodné město a nedovedu si představit, že by v něm dlouhodobě nebyla nejvyšší soutěž.“
Věříte, že sestup do Chance ligy bude pro Zlín paradoxně novým začátkem?
Věřím, že jo. Přeju si to. Zlín je moje rodné město a nedovedu si představit, že by v něm dlouhodobě nebyla nejvyšší soutěž.
Pojďme teď ještě do Finska. Jaký dojem na vás nový klub dělá?
Je tu neuvěřitelné zázemí. Nechci říct, že by se to ve Zlíně dělalo špatně, ale tady máte všechno, na co si vzpomenete. Je to úplně něco jiného, než na co jsem býval zvyklý. Snažím se si to všechno maximálně užívat. Klub se tuším v prosinci nastěhoval do úplně nové haly, kde je všechno. Veškerý možný komfort. Všichni jsou tady milí a snaží se mi se vším pomáhat. Doufám, že naše sezona bude co nejdelší.
A z hokejového úhlu pohledu?
Když srovnám finskou a českou ligu, tak rozdíl je za mě velký. Ne nadarmo Finové vyhráli olympiádu a mistrovství světa. Hodně se bruslí a napadá. Je tu dost přečíslení, jde o těžkou ligu.
Vy jste mi vždycky přišel jako velmi dobrý bruslař. Takže vám styl založený zejména na bruslení sedí, ne?
(rozesměje se) Abych vám řekl pravdu, taky jsem si o sobě myslel, že jsem dobrý bruslař… Než jsem sem přišel. (směje se) Dělám si srandu. Je paradox, že někteří trenéři mi v minulosti vyčítali, že špatně bruslím. Ale lidé, kteří mě sledují, tak říkají, že na ledě vypadám dobře. Tím, že je to tu trochu jiný styl, tak chodím ze zápasů víc unavený. Ale jde možná taky o aklimatizaci, na kterou jsem zatím neměl moc času. Každopádně nemůžu říct, že bych nestíhal.
Jakou roli jste v Ilves dostal?
Trenéři mi hned dali příležitost na přesilovce. Z druhé strany ji hraje Petri Kontiola. Je pro mě obrovským zážitkem si s takovým hráčem zahrát. Podařilo se nám využít přesilovku hned v prvním zápase. V tom druhém už ne, ale snad to bude časem lepší. Já víc poznám tým a trenéři víc poznají mě. Pak by to mohlo jít.
„Tohle angažmá jsem ani neplánoval. Přišlo jako blesk z čistého nebe.“
Kam podle vás může Ilves letos dokráčet?
Co jsem se bavil s klukama, tak hodně lidí tady čeká na titul. Mám pocit, že od roku 1985. Vedení má jen ty nejvyšší ambice.
Případný zisk mistrovského titulu by pro vás byl vítanou náplastí na sestup rodného Zlína, co?
Bylo by to krásné. Jak říkám, tohle angažmá jsem ani neplánoval. Přišlo jako blesk z čistého nebe. Tahle sezona už pro mě vždycky bude z části ta, ve které věci nedopadly, jak jsme chtěli. Ale bylo by hezké si ji tady ve Finsku nakonec zpříjemnit.
Foto: hokej.zlin.cz
Share on Facebook
