Holky mi se vším pomáhají, říká kapitánka Brichová. Jak se jí hraje s kluky?
Foto: Andrea Cardin / IIHF
(ÖSTERSUND, od našich zpravodajů) Kapitánkou národního týmu žen do osmnácti let byla vybrána Natálie Brichová. Jak si váží pocty, kterou na světovém šampionátu dostala, a kdo jí z domova drží palce? Útočnice Kutné Hory zároveň porovnala rozdíly mezi mužským a ženským hokejem.
Máte za sebou den volna, jak jste ho prožily?
Zapracovaly jsme na tom, abychom ho trávily trochu jinak, spíše nějakými hrami a společnými aktivitami. Šly jsme si zahrát hokej ven, byl to takový srandamač. (usmívá se)
Už jste byla kapitánkou na Evropském olympijském festivalu mládeže. Je velký rozdíl šéfovat kabině na mistrovství světa? Jaké to vlastně je?
Určitě je čest moct reprezentovat náš tým a stát za ním, protože holky jsou skvělé a se vším mi pomáhají. Je to fajn.
Jak se seběhlo, že jste se stala kapitánkou? Hlasovaly o tom hráčky?
Předtím za mnou přišli trenéři s tím, jestli by mi nevadilo, kdybych byla kapitánkou. Zajímalo je, jestli by mě to nelimitovalo. Tento rok mě taky vybrali trenéři.
Rozhovor s kapitánkou juniorek Natálií Brichovou
A jste ráda, že vybrali zrovna vás?
Určitě, je to čest.
Plynou z toho i nějaké zvláštní povinnosti?
Samozřejmě, povinnosti s tím jsou spojeny. Například když holky něco potřebují, jdou za mnou a já pak jdu za trenéry. Když se v týmu něco děje, tak bych za nimi měla jít.
„S kluky se hraje více kontaktně, takže u holek do toho tak naplno jít nemůžu jako v mužském hokeji. Spíše mě baví tvrdší hra.“
V průběhu sezony hrajete dorosteneckou ligu v Kutné Hoře. Je velký rozdíl hrát ve smíšeném týmu a pak jenom s holkami?
Určitě. S kluky se hraje více kontaktně, takže u holek do toho tak naplno jít nemůžu jako v mužském hokeji, protože kluci jsou samozřejmě o hlavu vyšší. Když do nich nalítnu, oni ani nespadnou. (směje se)
A s kým vás to více baví?
Spíše mě baví tvrdší hra.
Martin Pouska o dosavadním průběhu MS juniorek
Dříve jste na otázku, jaký byl váš největší hokejový zážitek, odpovídala, že jim byl turnaj ve Světlé nad Sázavou. Předpokládám, že se to už změnilo, je to tak?
Určitě. (usmívá se) Toto mistrovství a třeba také olympiáda v Laussane byly velkým zážitkem.
Za vašimi hokejovými začátky stál i bratr Tomáš. Hraje ještě hokej?
Dva roky nehrál, protože se mu stalo nějaké zranění, ale nyní už hraje univerzitní hokej, takže se k tomu vrátil zpět. Hodně mě podporuje. Vždycky si voláme, často i posílá zprávy, že fandí.
„U všeho to je o hlavě. Když máte dobrý den, tak vám tam padne cokoliv. Když je naopak blbej den, tak to prostě nejde.“
Sleduje vás z domova, nebo je v dějišti turnaje? Případně přijel někdo další z rodiny?
Dívají se na mě z domova, protože dva roky zpátky se mi narodila sestřička a letět sem by bylo pro rodinu obtížné.
Máte nějaké předzápasové rituály?
Speciální rituály nemám, ale snažím se dělat to, co dělám vždycky. Že bych to nazývala rituály, to se říct nedá.
A v kabině nějaké rituály jsou kromě tanečku na píseň „Cotton Eye Joe“?
Tuto píseň máme už od zmíněného Laussane. Pak je tu samozřejmě třeba pokřik.
Foto: Chris Tanouye / IIHF
Diváci si mohli všimnout, že máte i speciální taneček po gólu. Kdo to vymyslel?
To jsem byla nemocná, takže vlastně ani nevím. (směje se)
Na loňském světovém šampionátu jste skončily na pátém místě. Co od týmu očekáváte letos?
Určitě bychom chtěly útočit na medaile. To je rozhodně cíl, za kterým si jdeme.
Bude to hodně o hlavě, jak řekl trenér?
U všeho to je o hlavě. Když máte dobrý den, tak vám tam padne cokoliv. Když je naopak blbej den, tak to prostě nejde.
Share on Facebook
