Houdek o bitkách, boxu i šanci ve dvacítce: O tom se mi mohlo jen snít!

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Těžko by se v extraligové historii hledal hráč, který si vysloužil takovou pozornost hned ve svém prvním střídání v životě. Plzeňský junior Michal Houdek má za sebou dvanáct zápasů a žádný bod, přesto ho už zná celá republika – hlavně díky dvěma bitkám.

HokejkaTV

Možná proto fanoušci nevidí, že Houdek je taky jenom kluk, který si plní sny. Málokdo mohl čekat, že by si ještě jako junior vysloužil takovou pozici v obraně silné Plzně. Zvládá ji solidně, což potvrdili trenéři reprezentace do 19 let, kteří ho nominovali na domácí trojutkání s Finskem.

Jenže to se ho nakonec týkat nebude. Dodatečně po něm totiž sáhl Václav Varaďa a Houdek poletí s dvacítkou na turnaj evropské elity do Finska, kde prožije debut v národním týmu!

„Hrozně mě to překvapilo. Musím říct, že jsem vůbec neočekával, že by se pro mě mohlo vůbec dít něco tak úžasného jako v posledních měsících!“ vypráví nadšeně.

Cloumá to s vámi hodně?
Je to zase obrovská motivace, vize nějaké cesty do budoucna, kterou jsem dřív neměl. Nebo měl, ale určitě nešla tak drtivým způsobem nahoru. Člověk začne po pár telefonátech trénovat s áčkem, což byl obrovský skok. Pak naskočí do zápasů, což je úžasná věc, ačkoli je pravda, že jsou dva hodně zkušení obránci zranění. A nominace do devatenáctky a jako náhradník do dvacítky? O tom se mi mohlo před sezonou jenom snít.

Jak velký díl přičítáte faktoru štěstí a jak moc cítíte, že jste si tohle všechno sám tvrdě vypracoval?
Ten faktor štěstí je samozřejmě hodně důležitý. Někdo na vás náhodou někde narazí a hned to jde jedno s druhým. Člověk ale zase musí vědět, že tomu obětoval všechno a makal každý den. Já můžu s čistým svědomím říct, že hokeji obětuju opravdu všechno. Oba dva aspekty, jak štěstí, tak tvrdá práce, jsou strašně moc důležité. Člověk musí jít štěstí tou tvrdou prací naproti.

„Nějak vás vnímá okolí, fanoušci, a jinak vás vnímají lidi, kteří si hokejem opravdu prošli nebo jsou znalci.“

Když je hráč už na hraně mládežnického věku jako vy a do té doby nikdy za reprezentaci nehrál, neříká si, že už to asi nevyjde?
Hlavně se soustředím na domácí situaci. Chci být co nejvíc nápomocný áčku. A tím, že si plním svou práci – tvrdou, jednoduchou a obětavou hru –, se mi otevírají další cesty. Vlastně je to... (přemýšlí) Je to úžasný.

Ano, z áčka vás teď už zná celá republika. Přišel jste do extraligy a hned v prvním střídání na Spartě jste si vysloužil nálepku rváče. Jak berete, že to máte „na čele“ napsané?
Jedna věc je nálepka a druhá, co se děje na ledě. Přece jenom vás nějak vnímá okolí, fanoušci, a jinak vás vnímají lidi, kteří si hokejem opravdu prošli nebo jsou znalci. Každý má nějakou roli: Někdo střílí góly, někdo právě brání hvězdy-spoluhráče, k tomu přidává tvrdou jednoduchou hru. To by měla být moje práce. A ta nálepka? V čisté míře pravidel by mě měla zdobit.

Foto: Milan Podpera, hcskoda.cz

Pral jste se i v mládeži?
Pár bitek jsem měl, ale řekl bych, že nic velkého. Na turnaji v Litvínově proti Němcům, jinak mám v hlavě svoji nejpozdější bitku ve starším dorostu na Kladně. V juniorce to šlo spíš směrem hry do těla. Svými parametry jsem tam přece jenom vynikal, takže se se mnou po bitkařské stránce nikdo moc do ničeho nepouštěl.

Vy máte vztah k bojovým sportům, viďte?
Ano, mám. Absolvoval jsem pár tréninků thajského boxu a MMA, ale co mě nejvíc baví, je box. Mám ho jako druhou největší zálibu k hokeji. Je výborný i ke kondičce a hlava tam taky pracuje trochu jiným způsobem, musíte být pořád pozorný. Je to podle mě úžasný sport a v České republice hodně nedoceněný.

„Box mám jako druhou největší zálibu k hokeji. Je to podle mě úžasný sport a v České republice hodně nedoceněný.“

Přemýšlel jste někdy o tom, že byste se boxu věnoval víc?
Myšlenky k amatérskému zápasu jsem měl, ačkoli je to hrozně časově náročné, jako například udělat váhu. Momentálně jsem se k tomu nedostal, ale tu vizi do budoucna mám. Přece jenom můžete trénovat, jak chcete, ale zápas je úplně něco jiného. To platí pro hokej i pro box.

Co vás naučily bitky v extralize? V první jste nařezal Janu Piskáčkovi, ve druhé jste to naopak schytal od Davida Musila. Berete to jako výhru a prohru, nebo že jste do toho zkrátka dvakrát šel?
Myslím si, že základem je z toho neustoupit. Ať se vyhrává, nebo prohrává. Člověk může v uvozovkách dostat do držky hodněkrát, ale hlavní je, že se soupeři postaví a neuteče. Že se z toho zkrátka nepo... Na Spartě na mě viseli dva hráči, dostal jsem se z toho a získal převahu, kterou jsem si udržel až do konce bitky, než jsem šlápl na hokejku. Když jsme to v Plzni shodili s Davidem Musilem, byla to snad čtvrtá rána. Bitka je o dobré ráně, kterou jsem já inkasoval. David Musil si výborně počkal, já jsem promáchl a trefil mě úžasně. Přijal jsem to sportovně. Je to pro mě další velká zkušenost a když budu takové zkušenosti sbírat, budou se třeba nabalovat i ty vyhrané bitky.

Berou vás soupeři, cítíte mezi vámi určitý respekt? Nebo si na vás ukazují a říkají vám – ty jsi ten, co se umí jenom prát?
Myslíte hlášku pětivteřinový bek, nebo jak to bylo? (směje se) To je hokej. Na ledě jsou prostě emoce, jde o důležité body, tabulka je strašně moc našlapaná. Emoce musí na ledě být. Kdyby to nemělo emoce, tak nebudou chodit diváci. A i vy sám chcete vyhrávat, k tomu se emoce připojují. Nějaké pokřikování, to je normální taktika, každý chce rozhodit protihráče. Tím ho donutíte buď udělat chybu, nebo vás třeba zbytečně sekne a dostane dvě minuty. To je hokej. A když někdo řekne „tak pojď“, tak se jde na bitku.

A když se přesuneme k té čistě hokejové stránce: Plzeňští trenéři ve vás vložili na juniora velkou důvěru, která asi svědčí o tom, že defenzivní práci odvádíte dobrou.
Já jsem hodně sebekritický člověk. Pro mě je hlavně důležité, že jsem se nikdy neuspokojil tím, že jsem něco dokázal. Tady v áčku mám ještě větší snahu se neuspokojit. Mám kolem sebe hráče, kteří mají strašně zkušeností. Už jenom sbírat je od nich a poslouchat, co vám poradí, vás každý den posouvá dál. Nějakou práci jsem zatím asi odvedl, ale mám odehráno dvanáct zápasů? To není vůbec nic oproti klukům, kteří jich mají x stovek. Po každém zápase se zhodnotím – ať už sám sebe individuálně, druhý den s trenéry na videu, nebo individuálně na videu s panem Hanzlíkem. Rozebíráme situace, pracujeme na všem. Myslím, že v některých věcech mám velké rezervy a v některých menší. Extraliga má velkou úroveň a přecházet z juniorky je strašně náročné.

„Člověk může v uvozovkách dostat do držky hodněkrát, ale hlavní je, že se soupeři postaví a neuteče. Že se z toho zkrátka nepo...“

To máte pravdu. V aktuální době se hráči z juniorky do extraligy vždycky drápou, pak se zase pustí a jdou zpátky do juniorky, nebo třeba do první ligy... Kdežto vy jste přišel a držíte se bez větších problémů.
Ne úplně bez problémů. Mám nedostatky, které se snažím odstraňovat a neustále na nich pracovat. Ať už je to obratnost, bruslení, nebo i jednoduchost a rychlost v rozehrávce. Trenéři vědí, jaký je můj styl hokeje. Využíváme toho v oslabeních, kde se snažím zblokovat každou střelu, při situacích jeden na jednoho být tvrdý a čistý, rozdávat hity. Mojí vizí do budoucna by měl být styl hry Davida Šticha nebo Honzy Výtiska. Body Radegast Indexu by pro mě, myslím, měly být důležitější než kanadské body.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

A co teď čekáte od reprezentace? Jak to tam bude vypadat?
Absolvoval jsem jeden kemp s osmnáctkou ve Slaném, takže malinko tuším, jak by to mohlo vypadat. Ale zase to bude úplně jiné, protože to už je dvacítka. Plus odlet do Finska a zápasy světové úrovně... Musím být strašně moc připravený a koncentrovaný, abych odvedl svůj výkon, který mě zdobí v extralize. Musím to předvést i na reprezentačním poli. I tam bych chtěl hrát tvrdě a jednoduše, a potvrdit, že jsem v nominaci správně.

Těšíte se hodně?
Strašně moc. Je to něco, co vás zase posune dál, že se srovnáte s kluky svého ročníku po republice i těmi z ciziny. Třeba ve Finsku hrají jiný styl hokeje, což jsme zjistili v Lize mistrů. Snažím se na to připravit a jsem hrozně moc natěšený, ale zase nechci být moc, abych z té přemíry nadšení neudělal nějakou chybu.

„Ať se bude dít cokoli, jsem připravený se spoluhráčů zastat. I kdybych měl třeba dostat naloženo, tak se jich prostě zastanu.“

Přemýšlíte vůbec o tom, že zničehonic máte šanci na šampionát dvacítek, což by byl další splněný sen do vašeho letošního výčtu?
No, je to sice hrozně daleko, ale je to asi sen každého hráče ročníku 2000 a mladších v Česku. Domácí mistrovství světa je obrovský sen. Byl by to strašně velký zážitek, odehrát na domácí scéně mistrovství dvacítek. To je pro mě zatím něco nepředstavitelného. Ale vidíte: Nepředstavitelné pro mě bylo, že bych si zahrál před domácím publikem v extralize, a taky se to povedlo. Věřím, že když odvedu svoji práci, tak to trenéři ocení. A uvidíme, co bude dál.

A když teď budete hrát třeba zápas s Ruskem a dojde k nějaké strkanici před bránou... Půjdete do toho?
Samozřejmě, já jsem připravený pořád. Akorát teďka radši ještě nosím košík po zranění z bitky, ačkoli jsem neměl žádnou zlomeninu nosu, pouze prasklou chrupavku. Ať se bude dít cokoli, jsem připravený se spoluhráčů zastat. I kdybych měl třeba dostat naloženo, tak se jich prostě zastanu. I tohle by měla být v reprezentaci moje role.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz