Hrubec o ping pongu nebo bublině: Nefňukám, jsme tady kvůli hokeji
Foto: Lukáš Mayer
(RIGA, od našeho zpravodaje) Sobotní střetnutí s Velkou Británií sledoval pouze z tribuny, po náročném startu turnaje měl volno. Brankář Šimon Hrubec načerpal novou energii třeba při soubojích v ping pongu a nyní už vyhlíží následující bitvu s Dánskem.
Jak se vlastně zrodilo, že jste byl v sobotu úplně mimo sestavu?
Když jdete do zápasu jako druhý brankář, tak do něj přece jen máte zapojenou hlavu. Bylo to o tom, abych dostal fyzické i emoční volno. Sledovat to z tribuny je možná ještě horší, než to sledovat ze střídačky nebo chytat. Byly to nervy, protože víte, že s tím nemůžete vůbec nic dělat. Ale odehráli jsme to skvěle a získali povinné tři body. Jsem rád, že jsem mohl nabrat nějaké nové síly.
Dokázal jste si tedy vůbec fyzicky a emočně odpočinout? Co váš sobotní program?
Ráno jsem šel normálně na poradu. Podíval jsem se na to, jak hrají Britové a co budeme hrát my. Pak jsme si s nehrajícími kluky zahráli ping pong. Rozdrtili jsme Zohorniče (Tomáš Zohorna) a Ráďu (Lukáš Radil). Já jsem hrál s Adamem Musilem a musím říct, že neměli vůbec šanci. To tam klidně napište. (směje se)
Takže hlavu jste si asi vyčistil…
Jo, navíc bylo fajn, že se hrálo odpoledne. Po zápase jsme byli zase s týmem, odpočinul jsem si. Při ping pongu přemýšlíte nad vším, jen ne nad hokejem. Taky jsem si zavolal s rodinou, to bylo skvělé.
Váš gólmanský kolega Roman Will říkal, že se v ping pongu stává přeborníkem. Jak na tom jste vy?
Myslím, že jsem v něm silný. Možná si to s Willdou dáme. (směje se) Ale nevím, kdy na tuhle konfrontaci přijde čas. Zatím jsem ho hrát neviděl, ale super, že to vím. Budu ho po očku sledovat a zjišťovat, jestli ho mám vůbec vyzývat.
„Pak jsme si s nehrajícími kluky zahráli ping pong. Rozdrtili jsme Zohorniče a Ráďu.“
Zvykl jste si už na pobyt v bublině?
Upřímně, já už počítám každý den, abychom mohli odjet za rodinou. Hodně mi chybí. V sezoně jsem ji neviděl pět měsíců, teď to bude zase měsíc. Moc se na ni těším. Za mě to beru tak, že počítám každý den.
Ale počítáte až do finálové neděle, že?
Přesně tak, počítám do 6 června.
Každopádně to pro vás musí být velký stereotyp, ne?
Moc se toho tady dělat nedá. Jediné co, tak je tu takový výběh, kde jsou tři stoly. Vždycky jdu tam a ze sluníčka si volám s rodinou. Je to takové všelijaké.
Hotelová strava údajně není moc rozmanitá. Jak to snášíte?
Je tady ještě možnost pokojové služby, kde je nabídka rozšířená o další tři jídla. (usměje se) Ty už jsem taky protočil… Jsme tady kvůli hokeji a všichni to máme stejné. Nemyslím si, že bychom se na něco měli vymlouvat. Spíš se o tom s vámi bavím, abych vám přiblížil, jak to tady vypadá. Není to nějaké fňukání. Máme to tak všichni.
Třeba si spravíte chuť na dnešní týmové večeři, v úterý si ji všichni pochvalovali.
Moc se na ni těším, protože zrovna tahle večeře je na krásném místě. Projíždíme tam takovou barákovou oblastí, která je v lese, a jsou tam nejhezčí vily, co jsem v životě viděl. Upřímně se těším, až tou oblastí zase pojedeme a budu se dívat na ty domy, protože jsou nádherné. Je to přesně můj styl, kousek od moře. Je skvělé, že něco takového jde udělat a vypadnout z toho.
„Jsme tady kvůli hokeji a všichni to máme stejné. Nemyslím si, že bychom se na něco měli vymlouvat.“
Co týmové focení? Jak to dnes probíhalo?
Naskákali jsme do autobusu v zápasových dresech, což bylo zajímavé. Jeli jsme městskou hromadnou dopravou, za námi i před námi byli policajti. Tam už bylo všechno připravené, takže jsme se vyfotili, převlíkli a normálně potrénovali.
V pondělí vás čeká další klíčový duel proti Dánsku. Připravoval jste se už nějak na jeho konkrétní hráče? Fantastický turnaj prožívá třeba Nicklas Jensen.
Ještě nebylo oficiálně oznámeno, kdo bude chytat, takže se na jejich střelce připravujeme všichni brankáři. Zrovna na Jensena jsem se už ptal Sklendy (David Sklenička pozn. red.), a ten říkal, že má výbornou střelu. Všem nám řekl, ať si na jeho zakončení dáme pozor.
Share on Facebook
