Husák o šanci v extralize: Asi si nechám narůst vousy, aby si mě všimli
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
S Třincem loni zvedl nad hlavu Masarykův pohár, letošní ročník začal v prvoligové Porubě. Patrik Husák se v novém působišti zadaptoval skvěle a toužil po další šanci v extralize. V rozhovoru pro hokej.cz promluvil o mistrovských oslavách, skvělém začátku sezony nebo plánech do budoucna.
Sezona se vám z osobního hlediska vydařila. Jak jste spokojený se svými výkony?
Neřekl bych, že se úplně vydařila. Úspěšnou sezonu bych hodnotil trochu jinak. Osobně jsem čekal, že bych si mohl zahrát pár zápasů v extralize nebo se někam posunout, ale to se bohužel nestalo. Týmové hledisko za mě taky nebylo úplně vydařené, šesté místo jsme neuhráli a boj o lepší umístění nám vzal konec sezony.
Čemu podle vás vděčíte za takovou bodovou explozi?
Je to hlavně o týmu a spoluhráčích, s kým hrajete, sám nikdy nic neuděláte. Hlavní příčina byla, že nám dal trenér důvěru v přesilových hrách, jak máte icetime, tak to pak jde snadněji. Pokud máte vedle sebe hráče, kteří vědí, co hrát, tak body pak naskáčou. Hlavním přídělem je také štěstí, bez toho to nejde.
Určitě vám hodně pomohl famózní začátek, po devíti zápasech jste měl patnáct bodů.
Začátek sezony se nám povedl skvěle. Nikdo to moc nečekal, šli jsme pokorně do každého zápasu s tím, že chceme vyhrát, a to se nám dařilo. Pokud pak máte pět výher v řadě, tak si více věříte, dovolíte si, puky se odrážej, to si každý užívá. Ta síla v danou chvíli v týmu byla, věděli jsme, že když budeme prohrávat o jeden či dva góly, tak to můžeme otočit a vyhrát. Do toho pak naskakují osobní body, to je jedno s druhým.
„Pokud pak máte pět výher v řadě, tak si více věříte, dovolíte si, puky se odrážej, to si každý užívá.“
Více než polovinu bodů jste zaznamenal v přesilovkách. Berete je jako svoji silnou stránku?
Každý má v týmu nějakou roli. Já měl za úkol chodit na přesilovky, zkusit něco vymyslet. Další tam byli od toho, aby ubránili oslabení. Takže to neberu tak, že by to byla silná stránka, každý umí něco o trochu lépe než ten druhý a od toho je tam trenér, aby to celé dal dohromady a fungovalo to jako jeden celek.
V říjnovém rozhovoru jste říkal, že jste začal víc střílet. Sehrála častější střelba svou roli?
Možná jsem začal více střílet, ale na můj vkus to bylo pořád málo. Když jsem koukal zpětně na zápasy, tak místo, abych vystřelil, jsem hledal někoho do prázdné, ale mě to tak baví. (směje se)
Famózní Husákova forma! Obránce Poruby má už 13 bodů
Co říkáte na to, že váš výkon, co se bodů týče, je pátý nejlepší v prvoligové historii?
Je to každopádně skvělé, ale abych byl upřímný, tak to nikoho moc nezajímá. Radši bych zažil nějaký týmový úspěch, nejhezčí je sdílená radost.
Nebýt vynikající sezony Pavla Pýchy, tak byste ovládl bodování obránců...
Klobouk dolů před Pavlem, letos byl někde jinde, stejně tak celý tým Budějovic. První byl Pavel a pak všichni ostatní. Nebýt zranění Karla Plášila, tak by mu jistě sekundoval a udělal by podle mě přes padesát bodů.
Vnímáte letošní ročník jako určité zadostiučinění?
To ani ne, to by vypadalo jinak. Spíše loňský rok tak beru.
„Vždycky vytáhnu bezovou hůlku a snažím se všem vzít puk.“
Pořád vás tak trochu mrzí, že jste před sezonu nezůstal v Třinci?
Když se na to podívám zpětně, tak mě to mrzí. Neříkám, že bych udělal první mužstvo, to si ani nemyslím. Ale měl bych možnost zabojovat, porvat se o to a možná si zahrát nějaký zápas.
O vás je známé, že se nebojíte přitvrdit, letos jste nasbíral devadesát trestných minut. Patří i tohle k vaší hře?
To nevím, kdo to kdy řekl, já jsem nikomu nedal tělo alespoň dva roky. (směje se) Vždycky vytáhnu bezovou hůlku a snažím se všem vzít puk. Pro mě je tohle hodně špatná vizitka. Příští sezonu tohle číslo musí jít hodně dolů.
Utkvěla vám nějaká bitka zvlášť v paměti?
Moc jich nebylo, možná šest. Pamatuji si tu s Adamem Jánošíkem, když ještě hrával za Benátky. Myslím, že to skončilo remízou.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Porubě stejně jako vám skvěle vyšel úvod sezony, pak už to bylo horší. Jaké je vaše hodnocení ročníku z týmového hlediska?
Náš cíl na začátku sezony bylo udělat osmičku, to se nám díkybohu povedlo. Pak jsme chtěli dosáhnout šestého místa, to už bohužel nevyšlo. Hodně sil nám vzal Visegrádský pohár. Nikdy jsem nehrál v rozjeté sezoně za deset dní sedm zápasů a za pět dní čtyři zápasy. Měli jsme období, kdy jsme to tahali na tři pětky a síla docházela. Prohry se navalily a bylo hrozně obtížné se z toho vyhrabat.
Myslíte, že týmu tolik uškodil odchod Vladimíra Svačiny?
Sváča je skvělý hokejista, ne nadarmo má téměř sedm set zápasů v extralize a za poslední roky hrál třikrát finále, to není úplně náhoda. Byla radost si s ním zahrát. Věděl jsem, že když budu stát na modré, tak na sebe natáhne hráče a udělá mi prostor na střelu nebo nahrávku. Jeho odchod pro nás byla velká ztráta.
V závěru roku jste na výhru čekali třeba i osm zápasů v řadě. Co se v takové sérii hráčům honí hlavou?
Není to úplně jednoduché, všichni chtějí vyhrát. Puky se vám neodrážejí, nic v tu chvíli nefunguje a všechno se sype. Naštěstí ta série byla až v nadstavbě, takže jsme věděli, že hůř než na osmé místo spadnout nemůžeme. Jediná možnost je makat a čekat, že se to zlomí.
„Bylo fajn si zahrát rychlejší a kvalitnější zápasy, i když se nám úplně nedařilo. Lepší než jet do Kadaně na laser show.“
Jaké to bylo hrát stále s elitními týmy v lepší skupině?
Bylo fajn si zahrát rychlejší a kvalitnější zápasy, i když se nám úplně nedařilo. Lepší než jet do Kadaně na laser show.
V předkole play off byla série s Jihlavou vyrovnaná 1:1. Věříte, že byste přes Duklu postoupili?
Jihlava je doma silným soupeřem, takže u nich by to nebylo jednoduché. Škoda druhého zápasu u nás doma. Byli jsme lepším týmem, bohužel jsme neproměňovali šance. Osobně to vidím tak 60:40 pro nás. Ale to už teď nikdo neví.
Co říkáte na předčasný konec sezony?
Všichni se těšili na play off, a nakonec to dopadlo takhle. Co k tomu říct? Snad jen to, ať se všechno vrátí do normálu a můžeme si zase společně zahrát jakýkoliv sport. Nejdůležitější je, ať jsme všichni zdraví a podaří se nám nemoc zastavit.
Když se vrátíme o rok zpátky, s Třincem jste získal mistrovský titul. Byl to doposud váš největší hokejový zážitek?
Beru to jako svůj největší úspěch v hokejové kariéře. Kluk z Kralup, který chtěl skončit s hokejem, a nakonec se mu podařil vyhrát titul. Chtěl bych poděkovat panu Varaďovi, že mi dal šanci tohle všechno zažít, opravdu bych to přál každému. Tenhle moment si budu pamatovat navždy.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Jaké pro vás bylo přivézt Masarykův pohár do rodných Kralup nad Vltavou?
Pamatuji si, jak jsem byl osobně na Spartě, když vyhráli titul 2006 a 2007... Vidět těch třináct tisíc lidí, jak byli všichni šťastní, jak hráči v bruslích skákali za svojí rodinou na tribunu, tak tohle přesně jsem chtěl prožít i já. Byl to můj sen a ono se to splnilo. Nejhezčí moment byl ten, když moje mamka s přítelkyní a bráchou vlítli přes pořadatele na led a já je všechny objal. Mamce jsem dal medaili a řekl jsem jí, že je to pro ni, protože mě k tomuhle sportu odmala vedla. Úsměvná byla také oslava s mojí rodinou a nejbližšími ve Vojkovicích, kde byl i můj velký kamarád Míra Forman. Chodil okolo poháru kilometrovým obloukem, aby ho mohl také jednou zvednout nad hlavu. Moc mu to přeji, aby to zažil, a věřím, že se mu to brzo povede. Jen mě mrzí, že jsme ho nevyhráli spolu. (usmívá se)
Nedoufal jste během letošní sezony, že by po vás mohl sáhnout některý extraligový tým?
Manažeři asi hodili mé číslo do špatného hrníčku. Zkusím zavolat agentovi, ale ten má podle mě taky špatné číslo. Jeden vám řekne, že jste moc starý, druhý že máte špatně zavázané tkaničky, to je pořád něco. Jsem kmenový hráč Sparty, trochu jsem doufal, ačkoliv naivně, že mě loni nebo letos mohli vzít na zkoušku, abych si o to zabojoval. Rád bych to vzal, ale bohužel se tak nestalo, to je hokej. Možná si nechám narůst dlouhé vousy, aby si mě někdo všiml. (směje se)
V Porubě máte smlouvu ještě na rok. Jak vypadá vaše hokejová budoucnost?
Když jsem loni podepisoval v Porubě smlouvu s panem Hinnerem, tak mi slíbil, že pokud přijde nabídka z extraligy, tak by mě pustil. Nemyslím, že by něco zajímavého přišlo. Když se lehce posílí, tak si myslím, že by se mohlo hrát vysoko. Pan Hinner tady odvádí skvělou práci. A když jsem slyšel, co by mělo přijít za posily, tak tým bude vypadat slušně. Dál jak další rok se nedívám. Uvidím, co přinese další sezona.
„Když jsem loni podepisoval v Porubě smlouvu s panem Hinnerem, tak mi slíbil, že pokud přijde nabídka z extraligy, tak by mě pustil. “
Po podpisu v Porubě jste říkal, že nechcete každým rokem řešit budoucnost. Vadilo vám, že jste skoro po každé sezoně měnil dres?
Zjistil jsem, že mě to docela baví. Poznávám nová města, nové lidi, je to fajn. Nebýt toho, tak bych nikdy nepoznal svoji skvělou přítelkyni. (usmívá se) Zase když to vezmu zpětně, je docela fajn mít v uvozovkách klid na dva roky a nemuset řešit, co a jak. Žít ve stresu, kde a kdy podepíšu.
Sehnal jste během sezony parťáka na každodenní dojíždění z Třince?
Bohužel nesehnal. Je celkem na palici jezdit každý den sám dvě hodiny v autě, ale dá se na to zvyknout. Měl jsem tři kamarády na glosování: Honzu Daleckého, Dana Vrdlovce a Davida Roupce. Kolikrát to byly i patnáctiminutové hlasové zprávy, probíralo se úplně všechno, takže cesta vcelku utekla.
Máte před sebou do budoucna nějaký osobní cíl?
Hlavně dělat to, co mě baví. Ať už je to pár let hokeje nebo nějaké jiné zaměstnání. Hlavně být šťastný. Chci žít a ne přežívat.
Share on Facebook
