Jandač má na olympiádě druhou šanci: Jsem vděčný, ale je to i závazek

Foto: Jan Šimek

13. února 2018, 15:28

Jan Šimek Jakub Slunečko

• Reprezentace
• OH 2018

(KANGNUNG, od našich zpravodajů) Podruhé zažívá ze střídačky národního týmu olympijskou atmosféru. Premiéru absolvoval po boku Vladimíra Růžičky coby jeho asistent ve Vancouveru před osmi lety, kde Češi vypadli ve čtvrtfinále. Teď je Josef Jandač hlavním trenérem české reprezentace a se svým mužstvem moc touží pod pěti kruhy uspět. „Člověk si říká, že už se na olympiádu možná nikdy nepodívá. Já jsem ale šanci dostal ještě jednou a jsem za ni vděčný,“ přiznává.

Po přesunu ze Soulu do Kangnungu vedl úvodní trénink a po něm se na chvíli zastavil v Českém domě. „Konečně už cítíme olympijskou atmosféru. Připravovali jsme se v Soulu, kde mi přišlo, že o olympiádě moc nevědí. Tady v olympijské vesnici vidíme ostatní vlajky a víme, že jsme tady,“ hlásí natěšeně.

Hokejisté by se rádi zašli podívat na jiné sporty. Trenéři taky, ti ale mají volného času o poznání méně než hráči. Musí připravovat tréninky, šít taktiku a sledovat soupeře. „Všichni kluci, které tady máme, jsou z drtivé většiny na své první olympiádě. Kromě samotného zážitku je atmosféra na olympiádě trochu jiná než na mistrovství světa. Trenér ale žije trošičku jiným životem než hráči,“ uvádí Josef Jandač.

„Také bychom rádi viděli jiné sporty, ale program je poměrně náročný. Za chvíli začnou zápasy, které jdou v rychlém sledu. Potřebujeme se dobře připravit a kvalitně regenerovat. Asi tady nebudeme lítat s baťůžkama na zádech po závodištích. Zejména v horách dost fouká a je zima, ještě by někdo nastydl. Musíme to pečlivě zvážit. Program ještě nemáme přesně daný, ale když něco vyjde, rádi bychom šli někoho podpořit. Spíš ale někam do haly,“ dodává.

Společně se svými asistenty musel řešit první trable. Zranění Milana Gulaše se ukázalo jako vážné, a tak plzeňský útočník odletí zpět do Česka. Nahradí jej Martin Růžička. „Sestavu jsme museli trochu pozměnit. Pokud se nic nestane, bude pondělní sestava ta, se kterou půjdeme do zápasu,“ prozrazuje Jandač.

Letošní olympiáda je specifická v tom směru, že se jí neúčastní hráči z NHL. „Otevřel se tak prostor pro kluky, kteří by se tady jen tak nepodívali. Je to turnaj, který se hraje jednou za čtyři roky. Na mistrovství se můžete podívat daleko častěji než na olympiádu. Zrovna v tom roce třeba nemáte formu, nebo přijde zranění,“ říká.

Olympijské hry bere jako vrchol trenérské kariéry. Byť už má zkušenost z roku 2010, teď je hlavním trenérem českého národního týmu. „Na olympiádě ve Vancouveru jsem byl jako asistent Vládi Růžičky a musím říct, že pro mě to byl velký zážitek, ale zároveň i velké zklamání, když jsme jeli domů po čtvrtfinále. Člověk si říká, že už se na olympiádu možná nikdy nepodívá. Já jsem ale šanci dostal ještě jednou a jsem za ni vděčný. Jsem hrozně moc rád, že tady můžu být. Zároveň je to závazek, abychom odjížděli šťastnější,“ tvrdí.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• OH 2018