Jaroš upřímně: S tímhle týmem se první liga hrát nedá. Po sezoně šel makat na stavbu
Foto: kozel83.rajce.idnes.cz
Mohli bychom ho označit jako jeden z objevů sezony. Tadeáš Jaroš si druhou nejvyšší soutěž zahrál před čtyřmi lety za Frýdek-Místek, poté se ale vrátil o patro níž. Přes 2. ligu se postupně prokousal zpátky a letos patřil mezi tahouny Šumperka.
Sedmadvacetiletý útočník nasbíral ve 34 zápasech 28 bodů za dvanáct gólů a šestnáct asistencí, na soupisce Draků byste produktivnějšího hráče nenašli.
Z týmového hlediska to ale mohlo být lepší. Hokejisté Šumperka skončili v nováčkovské sezoně předposlední, za sebou nechali jen Kadaň. Poslední utkání odehráli minulou sobotu doma proti Kladnu. Teď je čeká volno.
U některých to ale neplatí. „Moc volného času mít nebudu, protože musím do práce. Pracuju na stavbě, byl jsem tam už během pauzy. Další dva měsíce tam budu pokračovat a v květnu už snad budu mít někde podepsanou smlouvu a začnu letní přípravu,“ povídá Jaroš.
Pracoval jste na stavbě i v průběhu sezony?
Ne, právě jen při té přestávce kvůli koronaviru. Tehdy jsem tam chodil, teď se po sezoně zase vrátím. Neměl jsem možnost to nějak skloubit. V Šumperku jsme trénovali dopoledne, takže chodit do práce nešlo.
Z platu prvoligového hokejisty se v množství případů nedá moc dobře uživit, že?
Sezona byla plná takových neočekávaných věcí, navíc jsem působil v průměrnějším týmu. Platy se pohybují různě, my jsme je ale asi měli nižší. Proto taky po sezoně musím jít do práce. (usmívá se)
„Platy se pohybují různě, my jsme je ale asi měli nižší. Proto taky po sezoně musím jít do práce.“
Teď k hokeji. Jaké je vaše hodnocení nováčkovského ročníku v podání Draků?
Za mě se z toho dalo vytěžit trochu víc. Ostatní týmy třeba během pauzy trénovaly, my jsme se nepřipravovali ani na suchu. To nás podle mě hodně zabrzdilo, protože když už jsme se rozjeli, tak přišla zase nějaká přestávka. Věděli jsme, že budeme hrát spodek, ale podle mě jsme mohli mít lepší výsledky. Plno zápasů jsme prohráli o gól, nechali jsme si to utéct v posledních minutách. Mrzí mě to, ale měli jsme hrozně mladý mančaft. Já jsem byl v týmu druhý nejstarší, to jsem ještě neviděl. Myslím, že další sezona bude kvůli sestupu úplně o něčem jiném. Asi i Šumperk hodně posílí.
Nakolik se na výsledcích podepsala právě nezkušenost, kterou jste zmínil?
Osmdesát procent našeho týmu se skládalo z kluků, kteří ještě nehráli seniorský hokej. Pro ně to bylo hrozně těžké. Když přijede Jágr a Plekanec, tak je jasné, že mladí kluci kvůli té nezkušenosti udělají víc chyb. Podle mě jsme tím přišli o hodně zápasů.
Posledních pár let jste hrál ve druhé lize. Dají se tyto soutěže nějak porovnat, ať už z hlediska kvality nebo herního stylu?
Měl jsem štěstí, že jsem ve druhé lize vždycky hrál v top klubu, který chtěl postoupit. Podle mě to není zas takový rozdíl, ale musím říct, že první liga je jinde. Kluci jsou rychlejší a silnější. Ve druhé lize hrají kluci, kteří normálně chodí do práce. Jestli někdo jde ráno do práce a večer na trénink nebo zápas, tak je to hodně rozdílné. Když ráno odtrénujete, dáte si led a posilovnu, tak pak máte celý den na regeneraci. To se zkrátka projeví.
Když jsme se díval na vaše výsledky, tak mě zaujaly dlouhé série porážek. Jak jste je snášel po psychické stránce? Nejspíš to nebylo nic příjemného…
Za mě to byla hrozně těžká sezona. Jak říkáte – mít sérii třeba osmi prohraných zápasů, to je na hlavu fakt těžké. Člověk navíc nevěděl, jestli je to poslední zápas, nebo jich odehrajeme ještě deset, a pak nás zase zavřou. Z tohohle hlediska to bylo dost těžké. Ale myslím, že se s tím celá soutěž poprala statečně. Věřím a doufám, že příští rok už to bude lepší, na stadion se pustí diváci a budeme moct hrát tak, jak jsme zvyklí. Kdo nehrál před prázdným stadionem, tak to nemůže pochopit. Na hlavu je to hrozné.
„Vždycky se prioritně řešila extraliga a my jsme byli až na druhé koleji.“
Chance liga byla navíc v porovnání s extraligou tak trochu upozaděna.
Je to tak. Vždycky se prioritně řešila extraliga a my jsme byli až na druhé koleji. Snažil jsem si užít každý zápas, protože jsem nevěděl, jestli není poslední. Doufám, že už nás taková sezona nikoho nečeká. Měli jsme hrát přes padesát kol a bylo jich 34. To každého hráče štve, když si zahraje jen přes polovinu toho, co se mělo odehrát.
Mluvil jste také o divácích. To vás muselo hodně mrzet, že? Předpokládám, že v Šumperku by po postupu udělali parádní atmosféru.
Myslím, že to byl taky jeden z aspektů, proč jsme hráli dole. Věřím, že na lepší zápasy a derby by přišlo hodně diváků a my bychom soupeře dokázali víc potrápit. Jak jste říkal, v Šumperku byli vždycky skvělí fanoušci, i když je to menší stadion. Podle mě nám to taky uškodilo.
Když vezmeme v potaz všechny tyto nepříjemnosti: zvládal jste si i vyvětrat hlavu a od hokeje si odpočinout?
Když je všechno zavřené, tak je to těžké. Člověk si nemůže zajít do restaurace na jídlo, nebo někam posedět na kávu. Řešili jsme to spíš nějakými procházkami a kávou s tím, že si to musíme vzít s sebou. Moc se toho dělat nedalo, nějaké kino nebo večeře…
Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz
Šéf šumperského hokeje Vladimír Velčovský v rozhovoru pro klubový web nastínil, že se kádr do příštího ročníku výrazně obmění. Co na to říkáte a jak to vypadá s vaším pokračováním?
Viděl jsem to na internetu, něco jsem si přečetl. Myslím, že je to pravda a pan Velčovský si uvědomuje vážnost situace. Musí se do toho opřít a tým obměnit. Řeknu to úplně upřímně, ať je na mě klidně někdo nas*aný: s tímhle týmem se první liga hrát nedá. Podle mě to ale všichni ví. Pokud jde o mě, tak jsem mluvil akorát s panem Janečkem. Moje pokračování budeme řešit dál, mám i nějaké jiné nabídky. V průběhu března se to snad vyřeší.
Velčovský kromě toho uvedl, že starší hráči nenaplnili očekávání. Vnímáte to stejně?
Hrozně těžká otázka. Je to jeho názor, já si myslím, že v něčem má pravdu. Ale na druhou stranu – my jsme jako starší hráči s první ligou neměli tolik zkušeností jako kluci v ostatních týmech. Měli jsme na starost i mladší hráče, ale zase má pravdu v tom, že jsme mohli podávat lepší výkony. Jde to ruku v ruce s těmi diváky, sériemi proher a tak dále. Bylo to náročné, takovou sezonu jsem ještě nezažil.
„Moje pokračování budeme řešit dál, mám i nějaké jiné nabídky.“
Jak vlastně fungovala spolupráce mezi vámi a mladšími spoluhráči?
Věřím, že jsem to zvládal dobře. Mladší kluci poslouchali a nechali se vést. Někdy to s nimi sice bylo těžké, ale myslím, že nás respektovali. Za mě se nám to dařilo dobře.
Na lavičku Šumperka se vrací úspěšný trenér Martin Janeček. Co na to říkáte? Pod jeho vedením jste ve druhé lize dominovali.
Je to obrovský profík. Osobně jsem rád, že se vrátil a oslovil mě. Má zájem, abych pod ním v klubu pokračoval. Uvidíme, jak se to vyvine v dalších týdnech.
Nyní k vám. Po osobní stránce jste zažil slušnou sezonu, stal jste se nejproduktivnějším hráčem Draků.
Na jednu stranu spokojený nejsem, protože vím, kolik jsem spálil šancí. Mohl jsem úplně v pohodě mít o patnáct nebo dvacet bodů víc. Ale kdyby mi to někdo před sezonou řekl, tak to sbalím do kapsy a beru to.
Hodně vašich gólů padlo z předbrankového prostoru. Vidíte to jako místo, kde jste hodně silný?
Určitě. Před bránou se cítím nejlépe, asi je to moje největší přednost. Třeba i pan Janeček mi to řekl, vlastně si mě kvůli tomu do Šumperka vzal.
Akce Tadeáše Jaroše v úvodu Chance ligy
Vraťme se ještě k loňskému postupu. Pro vás to byl v kariéře už třetí postup do první ligy, jste tedy takovým postupovým odborníkem?
(směje se) Možná se to tak dá říct. Znám dva nebo tři kluky, kteří to mají stejně jako já. Asi jsem na to měl štěstí, všechny tři postupy byly krásné. Byly to moje nejlepší sezony, co jsem zažil. Když válcujete jeden zápas za druhým, tak je to úplně něco neskutečného.
Dokážete vybrat nejcennější?
Když to vezmu z mojí pozice, tak asi ten v Šumperku. Dostal jsem největší roli, ale zase mě mrzí, že se to nedohrálo do konce.
Pojďme ještě o pár let zpátky. S hokejem jste začínal v Opavě, pak jste prošel třineckou mládeží. Jak na tyhle roky vzpomínáte?
Byla to obrovská škola. Z malého klubu jsem šel do Třince, kde bylo v šatně dorostu 35 lidí. Říkal jsem si, co se tady děje, to neznám. (směje se) V Opavě nás bývalo tak patnáct, maximálně dvacet. Zkrátka to byla obrovská škola. Navíc jsme měli všechno, na co si vzpomenete. Ocelářská mládež je na špičkové úrovni. Vzpomínám na to jenom hezky.
„Mladí si vůbec neváží toho, jakou dneska dostávají šanci.“
Cesta mladého hráče do seniorského hokeje je každopádně velmi těžká, že? Třinec teď hodně využívá farmu ve Frýdku-Místku, za vás to tak ale ještě úplně nebylo.
Ne každý dokáže v devatenácti hrát za chlapy, někdo prostě potřebuje víc času, aby se oťukal. Myslím, že to byl i můj případ. Šel jsem do Frýdku a nebyl jsem připravený na mužský hokej. Plácal jsem se přes druhou ligu, asi jsem dozrál později. Mladí si ale vůbec neváží toho, jakou dneska dostávají šanci. V posledních letech to mají v uvozovkách na zlatém podnose, za mě to tak nebylo. Každý si to musel vybojovat, teď to mají v podstatě zadarmo.
Možná proto se v souvislosti s mládežnickým hokejem mluví o úpadku…
Může to být jeden z aspektů. Neříkám, že je to tak vždycky, ale když do týmu přijde osmnáctiletý kluk, tak mi připadá jako mistr světa, který si myslí, že by měl hrát minimálně extraligu nebo NHL. Měli by si šance víc vážit a makat. Někteří kluci se chovají hrozně.
Setkal jste se s tím i během uplynulé sezony v Šumperku?
Abych byl upřímný, tak ano.
Otázka na závěr. Máte před sebou nějaký osobní cíl, který byste si chtěl do budoucna splnit?
Určitě. Motivaci mám velkou, hokej hraju celý život. Chci se dál posouvat, ať už to bude top tým první ligy nebo třeba extraliga. To už asi nechám osudu. Ale nechci to zabalit po dvou sezonách v první lize.
Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz
Share on Facebook
