Je to takové rozlítané, vypráví Výtisk o první lize. Proč už volal Dernerovi?
Foto: Kateřina Kundertová
Nový ročník Chance ligy je na velké osobnosti opravdu bohatý. V Ústí nad Labem si prodlužuje kariéru Michal Trávníček, zhruba dvacet kilometrů odtud pak působí další tvrďák Jan Výtisk. Vousatý bojovník od května hájí barvy prvoligových Litoměřic.
Pro mladé hráče Stadionu ideální mentor. Výtisk v extralize nasbíral přes tisíc startů, mimo jiné je podepsán pod mistrovským titulem Liberce nebo posledním zlatým úspěchem reprezentační dvacítky.
Stejně jako všichni se ale nyní devětatřicetiletý zadák musel vyrovnávat s dlouhou přestávkou způsobenou zhoršenou epidemiologickou situací. „Na ledě jsme poprvé trénovali ve čtvrtek. Měsíční pauza byla hodně dlouhá,“ hlásí upřímně.
Předpokládám, že jste si to užil, protože tréninky na suchu asi nebyly nic příjemného.
Na suchu se toho taky moc dělat nedalo. Bylo špatné počasí a posilovny jsou zavřené, dalo se dělat minimum. Těšili jsme se, že si zajdeme na led. Uvidíme, kdy to začne.
Jaký jste měl tedy během pauzy tréninkový režim?
Měli jsme plán od kondičního trenéra. Ale byl jsem dvacet dní v karanténě, takže jsem toho moc nestihl. Možná něco doma, běhal jsem a takové věci, co se dají dělat. Byl jsem v Ostravě, tam ale snad měsíc pršelo.
„Byl jsem doma a mohl jsem být s rodinou. Ale pořád je to naše práce a teď jsme o ni vlastně přišli.“
Aspoň jste mohl strávit nějaký čas s rodinou, ne?
Jo, to je jediný plusový bod. Byl jsem doma a mohl jsem být s rodinou. Ale pořád je to naše práce a teď jsme o ni vlastně přišli. Že jsem byl doma, tak to je plus, ale jinak to má hodně minusů.
Zatímco extraliga by se měla rozjet už o víkendu, osud Chance ligy je poměrně nejistý. Věříte, že by soutěž mohla splnit náročná hygienická opatření?
Pořád věříme, že začneme. Třeba o něco později, ale hlavně vůbec začneme. Úplně nevím, jaké jsou ty hygienické podmínky, ale jestli budeme muset před každým zápasem testovat, tak to určitě nikdo neutáhne. Možná Poruba. (směje se)
Foto: Karel Pech, hclitomerice.cz
Vraťme se ještě k vašemu konci ve Vítkovicích. V jednom rozhovoru jste uvedl, že vás zasáhl. Jak ho vnímáte s odstupem několika měsíců?
Byl to šok, protože jsem se to dozvěděl těsně před začátkem nové sezony. Kdyby mi to řekli o měsíc dřív, tak by situace možná byla jiná. Dozvěděl jsem se to čtyři dny před startem nové sezony, když se začínalo na suchu a všichni věděli, že doba nebude dobrá. Nikdo už moc hráče nepodepisoval. Byl to pro mě šok v tom, že jsem to nečekal. Měl jsem normálně začít a těsně před začátkem mi řekli, že je to tak, jak to je.
„Byl to pro mě šok v tom, že jsem to nečekal.“
Zamrzelo vás to?
Jenom v tom, že mi to řekli tak pozdě. Přišli noví trenéři a každý má jinou vizi, chce jiné hráče. Všechno to chápu, to je hokejový život. Zamrzelo mě ale, že jsem se to dozvěděl až tak pozdě.
Co se vám v dalších dnech honilo hlavou? O konci kariéry jste nepřemýšlel?
Dostal jsem nabídku, že bych trénoval ve Vítkovicích, ale věděl jsem, že ještě nechci skončit. Skončím, až to tak budu cítit a řeknu si, že to stačilo. Věřil jsem, že něco přijde. Nakonec to byla první liga a ne extraliga, ale pro mě to byl nejlepší krok, co jsem mohl udělat.
Přece jenom, neměl jste ambice zůstat v extralize?
Určitě měl. Jak říkám, kdybych to věděl o tři týdny dřív… Co jsem pak mluvil s některými kluby, tak možnost jít do extraligy jsem měl. Bohužel to přišlo v době, kdy už všichni měli podepsané hráče a je tahle špatná doba, takže místo už nebylo. Pak jsem dostal nabídku z Litoměřic, řekli jsme si nějaké podmínky. Měl jsem rychle jasno.
Údajně vám volal i prezident Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král. Přesvědčil vás?
Ptal se mě na můj konec, co míním dělat dál. Pak mi dal nabídku jít do Litoměřic. Volal mi i pan Sadil, to byl taky perfektní rozhovor. Ještě jsem mluvil s hlavním trenérem, všechno to tak nějak zapadlo do sebe. Jen jsem to musel probrat doma, protože jsem čtyři sta kilometrů daleko a nacestovali jsme se dost. Teď už bych rodinu určitě nebral sebou, protože manželka chodí do práce a děti do školy. Lidi by se na mě dívali divně. Sedli jsme si a probrali jsme to, pak jsem to přijal.
„Zvládám to v pohodě, ale člověku je smutno. Nebyl jsem sám už devatenáct let, vždycky s rodinou.“
Jak jste to zvládal daleko od rodiny?
Zvládám to v pohodě, ale člověku je smutno. Nebyl jsem sám už devatenáct let, vždycky s rodinou. Byli jsme nachystaní, že za mnou budou jezdit o víkendech. Vlakem je to do Prahy tři hodiny, pak bych je vyzvednul. Zkomplikovalo se to, protože byli v karanténě, pak zase já. Potom se moc nesmělo cestovat. Ale zatím to všechno zvládáme.
Foto: Karel Pech, hclitomerice.cz
V Litoměřicích působí mnoho mladých hráčů. Lákalo vás i to, že byste jim mohl předávat zkušenosti a pracovat s nimi?
Byla to taky jedna z priorit. Jsem na to zvyklý dlouho, už od Liberce jsem většinou hrál s někým mladým. Byl jsem na to zvyklý, že jsem kolem sebe měl někoho mladého. Tohle pro mě úplně novinka není. Přiznám se, že jsem ani nevěděl, že je v Litoměřicích nějaký projekt propojený se svazem. Až potom mi to bylo řečeno. První ligu jsem sledoval jen po očku, byla to pro mě novinka, že něco takového je.
Co si obecně myslíte o svazovém projektu Dukla? Mladí tam mají opravdu dobré podmínky, aby se mohli rozvíjet v dospělém hokeji.
Za nás to tak nebylo. Tady mají kluci před dvacítkou možnost hrát seniorský hokej a zkusit si něco jiného než juniorku, protože je to o úroveň výš. Zázemí je tady skvělé, všechno mají jako na podnose. Záleží jen na nich, jestli to vezmou, nebo ne.
„Mladí si neprošli tím, čím jsme si prošli my. Když jsme byli mladí, tak to opravdu byly galeje.“
Vidíte na hráčích, že jsou za takovou možnost rádi a váží si jí? Občas zaznívají hlasy, že mladí jsou příliš rozmazlení.
Doba je taková, jaká je. Mladí si neprošli tím, čím jsme si prošli my. Když jsme byli mladí, tak to opravdu byly galeje. Tady je to ale nastavené tak, že když nebudeš makat a podávat výkony, tak přijde další mladý hráč. Kluci mají možnost se do projektu zapojit a na konci roku jet na mistrovství světa. Pro ně to musí být motivace, jestli se někam chtějí dostat.
V některých případech by jim ale vojna možná prospěla, nemyslíte?
Myslím, že jo. Doba je trochu jiná, na mladé se dívá jinak. Když jsme si my jako mladí otevřeli hubu a neplnili jsme to, co jsme měli, tak to byl hukot. Udělali jsme to jednou, a pak už jsme si to nikdy nedovolili.
Jak to vnímáte z vaší pozice? Musíte někdy hráče nějak usměrnit, nebo zvýšit hlas?
Občas to je potřeba. Tady jsou ale hráči, kteří nakukují do dvacítky a mají možnost jet na mistrovství světa. Je to trochu jiné, než když přijdou z juniorky, jsou mladí a reprezentací neprošli. Tihle kluci jsou vyspělejší. V některých věcech tedy ne, něco se ještě musí naučit. Třeba ohledně pořádku a toho, že co se řekne, tak to platí. To jsou ale i věci do života.
Co říkáte na situaci reprezentační dvacítky, která se kvůli vládním opatřením dlouho nemohla připravovat na blížící se MS? Až tento týden se mužstvo sešlo v Litoměřicích.
Na rovinu bych nechtěl být v jejich kůži. Jestli všechny týmy trénují, hrají a oni jsou mimo a nemůžou se připravovat, tak to asi pocítí. Nezávidím ani trenérům a realizačnímu týmu. Pak tam pojedou a budou muset být předtím v karanténě, co jsem slyšel. Není to jednoduché.
„Na rovinu bych nechtěl být v jejich kůži. Jestli všechny týmy trénují, hrají a oni jsou mimo a nemůžou se připravovat, tak to asi pocítí.“
Předpokládám, že tedy vítáte rozhodnutí trenéra Filipa Pešána, který na seniorský Karjala Cup nominoval deset juniorů, aby alespoň tam získali tréninkovou a herní praxi.
Pro ně je to hlavně čest. Budou hrát za seniorskou reprezentaci, to je podle mě v hokeji nejvýš, co může být. Vyzkouší si to už v takhle mladém věku, což je dobře.
Vy jste byl součástí poslední dvacítky, které se na mistrovství světa podařilo získat zlatou medaili. Neptali se vás na to mladí spoluhráči?
Nevím, jestli o tom ví. Nemluvili jsme o tom, třeba na to přijde řeč, až se to bude blížit. Zatím jsme to neprobírali.
Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz
V Chance lize jste zatím naskočil do šesti duelů. Musel jste si na soutěž zvykat?
Je to trochu něco jiného, ale jsou tam kvalitní hráči. Někdy se člověk na soupeře připravuje, a pak je to úplně jinak. Je to takové rozlítané, všichni napadají. Taktika je o něčem jiném, v extralize je všechno propracované. Tady se najednou připravujeme na to, že soupeři nebudou napadat, a oni pak jen napadají a nedělají nic jiného. Člověk se nemůže připravit na určitý zápas.
Cítíte na ledě, že si vás soupeři všímají, nebo že se proti vám chtějí vytáhnout? Momentálně patříte mezi největší osobnosti soutěže.
Určitě jsem něco pocítil. Když to jde, tak se mě snaží dohrát a udělat si jméno, když to tak řeknu. Jinak to ale nějak nepociťuju, moc to neřeším. Pro mě je to lepší, když se chtějí vytáhnout a má to náboj. Vždycky to bylo tak, že jsem se do toho pak dostal.
„Spadlo to tam brzo. Aspoň jsem mohl zavolat Lukášovi Dernerovi, že už jsem dal gól a teď je to na něm.“
V lize už jste se jednou trefil, na kontě máte i asistenci...
Spadlo to tam brzo. Aspoň jsem mohl zavolat Lukášovi Dernerovi, že už jsem dal gól a teď je to na něm. Celou kariéru se předháníme, kdo dá první gól. Jsem rád, že se mi to teď povedlo a musí mě dohnat. (usmívá se)
Loni Litoměřice skončily na historickém šestém místě. Myslíte, že v této nejisté sezoně mohou takové umístění zopakovat?
Určitě bychom chtěli postoupit do play off a udělat tam co nejlepší výsledek. Ale je to takové, že se hraje, pak zase nehraje… Teď je měsíc pauza. Začneme třeba v půlce listopadu a v prosinci nám všichni mladí odejdou na dvacítku. V tom to bude strašně těžké. Kluci tady vždycky nahrávali nejvíc bodů do Vánoc, pak jim všichni odešli. Ale přijdou jiní a budeme se s tím muset poprat.
V současné době studujete trenérskou licenci. Chtěl byste u hokeje zůstat i po kariéře?
Chybí mu udělat poslední trénink, abych ji dostal. Asi to dělám úplně nejdéle ze všech. (směje se) Ještě to nemám dokončené, ale snažím se. Pak uvidím. Když už ji budu mít a naskytne se možnost, tak bych to chtěl zkusit. Teď ale ještě nevím, jak to všechno bude, až skončím.
Partneři HC Stadion Litoměřice
Share on Facebook
