Jeřábek otevřeně o zranění: Prý jsem měl štěstí v neštěstí, při životě mě drží...
Foto: Twitter HC Oceláři Třinec
Obránce Jakub Jeřábek stále zůstává na chirurgickém oddělení v třinecké nemocnici, kde se zotavuje z vážného zranění z předposledního kola základní části. Po souboji s pardubickým útočníkem Richardem Pánikem utrpěl otevřenou zlomeninu holenní i lýtkové kosti a hned musel podstoupit operaci.
„Poslední dny už se cítím líp, teploty mi šly trošku dolů. Předtím bylo ubíjející, když byl můj stav pořád stejný. Vždycky jsem propotil celou postel, pak všechno převlékat, nějak přežít noc a zase nanovo. Teď jsem rád, že už jsou všechny hodnoty čisté a věřím, je to na dobré cestě,“ hlásí Jeřábek v rozhovoru pro klubový Dračí podcast.
Vrací se i k nešťastné kolizi, která mu předčasně ukončila sezonu. „Hrálo se prodloužení, Růža (Martin Růžička, pozn. red.) střílel, hra se otočila a s Nestym (Andrejem Nestrašilem, pozn. red.) jsme dojížděli Ríšu Pánika. Pak už mám před očima jen to, jak mi šla noha jinam a křičel jsem. Ne z bolesti, ale z šoku. Chtěl jsem, ať se něco rychle děje. Hned jsem věděl, že to je průser,“ líčí.
Nepříjemné byly i následné momenty na ošetřovně. „Bylo to hrozné. Chtěl jsem po našich kustodech, ať se ujmou sundávání výstroje z nohy. Pak už si toho moc nepamauju, dostal jsem nějaké drogy (prášky na bolest, pozn. red.) a cesta sanitkou prý byla docela zábavná. Ani jsem nevěděl, kde jsem, a potom jsem se probudil až na operačním stole,“ pokračuje 32letý zadák.
„Trošku jsem se divil, když doktoři říkali, že to je klasická bouračková zlomenina. Že takových dělají hodně. Zákrok se povedl, snímky vypadají dobře. Prý jsem měl štěstí v neštěstí, že je to zlomené na dobrém místě. Navíc mi díky tomu našli trombózu na druhé noze, která tam zřejmě byla už déle,“ nachází také nějaká pozitiva.
„Předtím bylo ubíjející, když byl můj stav pořád stejný. Vždycky jsem propotil celou postel, pak všechno převlékat, nějak přežít noc a zase nanovo. Věřím, že teď už je to na dobré cestě.“
Možná je překvapením, že sádru nemá, na nohu se však stále nesmí postavit. „Hned jsem říkal, že koukám jen na první týden, po něm na další a teď je prognóza taková, že koukám na šestý až osmý týden, kdy by se měl jeden ze šroubů vyndat a možná bych mohl začít s chůzí, respektive lehkým našlapováním na nohu,“ prozrazuje Jeřábek, který pravidelně cvičí pod dohledem rehabilitačního pracovníka.
Na Pánika, který mu na nohu spadl, se rozhodně nezlobí. „Stojím si za tím, co jsem už dřív napsal. Byla to nešťastná náhoda. Ríša se mi hned po zápase ozval. Když tady byl, tak i naše partnerky si rozuměly, takže si taktéž psaly. Dostali jsme od něj a celé jeho rodiny i přání brzkého uzdravení,“ prozrazuje Jakub Jeřábek, jenž si nedostatek návštěv nemůže stěžovat.
„Podpora známých a blízkých je pro mě moc důležitá, za to bych jim chtěl poděkovat. Mám spousty návštěv a všichni mi říkají, že to je hlavně o hlavě. Nebudu říkat, že jsem se tady jen smál, nějaké slabší chvilky byly, ale bylo jich málo. Vždycky se snažím zase přepnout, dívat dopředu a být pozitivní. Drží mě vůle a lidi okolo sebe,“ pokyvuje.
Oporou mu jsou také třinečtí spoluhráči. „Kluci za mnou chodili od prvního dne, donutili mě hodit špatné myšlenky jinam, bavit se o něčem jiném a být pozitivní. Některým se něco podobného stalo a dávají mi, nechci říct svoje fígle, ale podporu, že to bude dobré. Když se hlava nastaví a přeberete si zkušenosti druhých, tak věřím, že to může udělat hodně. Nejen s léčbou, ale i životem okolo,“ dodává.
„Nebudu říkat, že jsem se tady jen smál, nějaké slabší chvilky byly, ale bylo jich málo. Vždycky se snažím zase přepnout, dívat dopředu a být pozitivní. Drží mě vůle a lidi okolo sebe.“
Zápasy sleduje z nemocnice. „Upřímně, hokej je jedna z mála věcí, co mě drží při životě. U televize jsem emotivnější než na ledě, ať už koukám na hokej nebo na zápasy ségry, která hraje házenou. Prožívám to stokrát více. Už když si představuju ty situace na ledě, tak mi někdy cukne noha,“ usmívá se třinecký bojovník.
Když se ho parťáci ptali, jestli po propuštění z nemocnice pojede domů, jeho odpověď zněla jasně: „Ani náhodou, zůstanu v Třinci až do konce sezony!“ A rád by viděl nějaký zápas i naživo ve Werk Areně. „Ale nevím, jestli to stíhnu. Uvidíme, jak se budu cítit a co mi řeknou doktoři,“ potvrzuje Jeřábek.
Share on Facebook
