Jubileum hrdiny z Nagana a milovníka psů. Bojovník Šmehlík slaví padesátiny
Foto: Karel Švec, Český hokej
Patřil k předním českým obráncům v NHL, Richard Šmehlík (na snímku vlevo) prožil unikátní kariéru s vrcholem v olympijském Naganu. Bývalý obránce Vítkovic prožil v dalekém Japonsku životní triumf, doma má také bronz z olympiády 1992 či ze světového šampionátu v témže roce. S New Jersey na sklonku kariéry vyhrál Stanley Cup. Dnes vyhlášený bojovník a neústupný zadák slaví kulaté 50. narozeniny!
Kariéra důrazného beka, který vojákoval v Jihlavě a poté dlouhé roky válel za Buffalo Sabres, byla bohatá na velké úspěchy. Ale marná sláva, Nagano bylo jenom jedno. Asi každý fanoušek si pamatuje, jak Šmehlík při erupci radosti dostal hokejkou do obličeje od Dominika Haška záhy poté, co skončilo finále s Rusy. „Ten šrám se zahojil rychle, víc mě tehdy zlobilo zápěstí. Týden před olympiádou jsem si ho otočil a nevěděl, jestli budu moci hrát. Vyšlo to, ovšem celou dobu jsem nemohl pořádně střílet," vzpomínal před časem v rozhovoru pro hokej.cz.
Životní turnaj postrčil odchovance ostravského hokeje do nejvyšší hokejové kategorie. V roce 2003 získal Stanley Cup s New Jersey, startoval na třech olympijských hrách, doma má bronz z mistrovství světa 1992. Nyní byste ho ale u ledových ploch hledali marně. Sympatický chlapík si našel zcela jinou životní náplň. „Vždycky jsem měl blízko ke zvířatům, hlavně ke psům. Dřív jsem je mít nemohl, v ostravském paneláku by to dost dobře nešlo. V Buffalu je jich teď kolem mě spousta, jsem totiž majitel hotelu pro psy," připomněl.
Pustil se do toho ještě v době, kdy aktivně hrál. Pozornost upnul novým směrem. „Nápad na psí hotel vyšel od mě. Sám jsem měl psa a věděl, že v okolí není podobně kvalitní péče. Lidé pro své miláčky obětují cokoli." První týden našlo azyl v novém hotelu deset pejsků, brzy pak už osmdesát. „Nepotřeboval jsem ani žádnou velkou reklamu, je to o kvalitě služeb. Kapacita hotelu je pro 160 psů, mám dvanáct zaměstnanců. Pejska si k nám dávají lidé, kteří jedou na dovolenou, když musejí na čas opustit domov. Mojí klientelu tvoří celkem zhruba deset tisíc lidí," zmiňuje nevídané číslo. „Z Ameriky i z Kanady. Na zájem si nemohu stěžovat. Svátky jsou třeba rezervované i osm měsíců dopředu, skoro pořád máme plno," mne si spokojeně ruce.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Šmehlík má vlastní psy, některé další připravoval i pro místní policii. „Německé vlčáky jsme vozil z Čech a pak je cvičil. Mým prvním pejskem byl vlčák, ale povedlo se mi to až tady v Americe. Předtím v Ostravě jsem žádného neměl," říká. Podnikání v tomto oboru je prý především o trpělivosti. „Když se psovi něco stane, je to vždycky vaše chyba." Musí se počítat s tím, že všechno pokaždé nejde hladce. „Problémy třeba vzniknou, když je pejsek zvyklý být sám, je mu osm let a u nás pak přijde mezi skupinu dalších. Dostane se do stresu, nesedí mu to," přibližuje.
Hotel pro čtyřnohé miláčky sídlí kousek od domu, kde Šmehlíkovi žijí. Amherst je poklidné městečko poblíž Buffala, někdejší skvělý obránce se tu usadil brzy poté, co nastoupil u místních Sabres k nevídaně dlouhému angažmá. „Do hotelu to je zhruba 15 minut, mám s tím dost starostí, ale pořád tam nejsem. Sám se psům také věnuju, určitě bych nechtěl být jen úředníkem, který sedí v kanceláři a se psy by dělali jiní."
Coby majitel hotelu se musí podnikání věnovat naplno, ale najde si i prostor k odpočinku. Hokej, kterému se aktivně věnoval do roku 2003, ovšem sleduje na dálku. „Když je možnost, podívám se na televizi, přehled mám." Že by se však vrátil v jiné roli, to reálně nevypadá. „Dělal jsem jeden čas trenéra. Kamarád měl syna, který je starý jako moje holka. Hrál hokej, jejich tým jsem trénoval. Bavilo mě to, ale u trenéřiny je velkou nevýhodou cestování. Stejné to mají skauti. Když jsem s některými hovořil, uvědomil jsem si, že tohle bych tedy nechtěl," řekl upřímně.
V určitém kontaktu je s organizací, kde působil nejdéle. Tedy s Buffalo Sabres. „Občas zajdu na hokej, s partou bývalých hráčů se účastníme charitativních akcí." V klubu prožil spoustu hezkých chvil. Zatímco jiní zlatí hoši z Nagana jsou neustále v centru dění a na očích veřejnosti, Šmehlík žije stranou. Nebyl to snad ani záměr, tohle prostě vyplynulo z okolností. „S rodinou jsme se usadili v Americe, dcery tady vyrůstaly, nechtěli jsme se vracet do Čech. Život ve Spojených státech je jiný. Taky tady narazíte na závistivé lidi, i v Americe má leckdo problémy, jen je nedává najevo. Všichni se tu pořád smějí," povídal před časem.
V Česku se objevuje nepravidelně, s kamarády z týmu olympijských vítězů se Šmehlík viděl naposledy při oslavách výročí 20 let od triumfu v Naganu. „Bylo to moc pěkné. S kluky jsme prožili senzační turnaj, vždycky si máme co říci. Moc příležitosti potkat se nemáme, jen s některými. Sem tam. Když se v Buffalo před dvěma lety hrálo mistrovství světa juniorů, bydleli u nás Robert Reichel s rodinou. To jsme toho probrali dost," usmál se.
Už je to skoro 22 let let, kdy se Šmehlík stal olympijským vítězem, zlatý triumf si prý ovšem připomene málokdy. "Medaili už jsem v ruce nedržel hodně dlouho. Mám ji doma, je v nějakém šuplíku," doplnil s úsměvem. Trošku zapomenutý velikán českého hokeje právě dnes slaví padesátiny. Tak Richarde, na dálku všechno nejlepší!
Share on Facebook
