Junior sezony Střondala: V Litoměřicích se mi hrálo úplně úžasně
Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
I když stihl v Chance lize odehrát jen 28 zápasů, stejně to Vojtěchu Střondalovi stačilo. Útočník reprezentační dvacítky za tři měsíce zaujal v Litoměřicích natolik, že získal titul nejlepšího juniora soutěže!
Máte z trofeje radost?
Samozřejmě mě moc těší, že ta práce a tréninky jsou k něčemu dobré. Jsem rád, že jsem dostal příležitost v Litoměřicích a získal cenu pro juniora sezony.
Nepřekvapila vás trochu vzhledem k tomu, že jste v Chance lize strávil jen polovinu ročníku?
Určitě překvapila. Moc jsem v to nedoufal, nebo spíš jsem nad tím nepřemýšlel. O to větší radost teď mám, že i když jsem tam odehrál polovinu sezony, tak jsem tu cenu dostal.
Sledoval jste i dál juniorské statistiky, které jste vedl skoro do konce? Až na poslední chvíli vás přeskočil Matyáš Filip.
Trochu jsem to sledoval, ne přímo body a statistiky, ale spíš zápasy. Viděl jsem, že mladí kluci dostávali čím dál víc prostoru. Dalo se čekat, že mě ještě někdo předstihne. Nakonec to byl Maty a já jsem byl akorát rád, že mě dohnal.
V nejlepší trojici vás doplnil Ivan Lytvynov, který byl možná i lehkým favoritem. Letos hodně zaujal...
Určitě zaujal! Hlavně si vybudoval úžasné místo v Českých Budějovicích, které měly letos kádr na úrovni extraligy. I on byl určitě aspirant na tu cenu a jsem rád, že manažeři vybrali mě. Myslím, že bychom si to zasloužili všichni tři, co jsme tam byli.
Sledoval jste i další vrstevníky, kterým se dařilo?
Já si myslím, že těm mladším klukům to šlo až ke konci sezony, hlavně v nižší skupině. Vím, že Maty Filip měl zápas, ve kterém posbíral pět bodů. Ivan na to, že je obránce, taky sbíral hodně bodů. A vím, že ostatní nás pak doháněli, třeba kluci z Benátek.
„Myslím, že bychom si to zasloužili všichni tři, co jsme tam byli.“
Jak se vám tedy v Litoměřicích hrálo?
Mně se tam hrálo úplně úžasně, jelikož jsme měli hodně mladých kluků a ti starší, kteří nám měli ukázat směr, tým táhli. My mladší jsme na ně navázali a po základní části jsme byli třetí, což asi nikdo nečekal. Když jsme viděli naše výsledky, věřili jsme si, a pak to šlo vidět.
V předchozí sezoně jste zhruba stejný počet startů i bodů nasbíral v Třebíči. Jak byste obě angažmá porovnal?
V Třebíči jsem byl většinou mezi staršími kluky, mezi chlapy, kdežto v Litoměřicích se dá říct, že mezi svými. V tom bych asi viděl ten největší rozdíl. Ještě navíc jsme tam byli spolu na pokojích, pořád jsme všechno dělali spolu, takže jsme byli takoví stmelení.
To vám společně s výsledky utužilo partu.
Určitě. Já si myslím, že tam nebyl nikdo, kdo by měl špatnou náladu. Na výsledky jsme potom koukali rádi a hráli jsme i pro diváky. Řekl bych, že jich chodilo dost, což mě taky překvapilo.
Foto: Kateřina Kundertová
Daniel Voženílek navíc dostal cenu pro nejlepšího útočníka soutěže, což je taky důkaz, že vám to šlapalo...
Přesně tak. Já jsem za Vóžu rád, protože měl parádní sezonu. Myslím, že letos má šanci si úplně v pohodě zahrát extraligu.
Když skončila základní část a začaly vám kempy dvacítky před mistrovstvím světa, tušil jste, že už se do Litoměřic nevrátíte?
My jsme byli domluvení s panem Zábranským, že tam budu do Vánoc, do mistrovství. A pak se uvidí, co dál. Nevědělo se, jestli tam budu pokračovat, nebo jestli už zůstanu v Kometě. Nakonec jsem zůstal v Kometě a ještě mi vyřídili starty do Poruby. Ale dopředu jsme nevěděli, že to tak bude.
Po tak výborné první polovině sezony, nedoufal jste, že dostanete na šampionátu víc prostoru? I předtím jste měl povedené reprezentační turnaje...
Tohle je na trenérech. Trenéři měli určitý výběr hráčů a já jsem jenom doufal, že tu šanci dostanu. Byl jsem trpělivý. I kdybych ji nedostal, tak jsem byl rád, že jsem tam s klukama byl. Taky jsme tam měli skvělou partu.
Nakonec to vyšlo tak, že jste včetně přípravy odehrál dva zápasy proti Švédům a jeden proti Kanadě. Těžká prověrka, viďte?
Těžké to určitě nebylo jenom pro mě, ale i pro celý tým. Akorát si z toho můžeme vzít zkušenosti, které se nám budou hodit do dalších let, do další kariéry. I když ta šance přišla později, byl jsem strašně rád, že jsem si na mistrovství mohl zahrát a zažít atmosféru v Ostravě.
Gól do sítě Kanady vám asi zůstane dlouho v paměti, že? To se jen tak někomu nepovede, navíc doma...
No, to mi asi zůstane v paměti (usmívá se). Ale bylo by hezčí, kdybychom ten zápas vyhráli. Z téhle stránky mě to mrzí.
Nejvíc vás ale asi mrzel ten tvrdý náraz ve čtvrtfinále, kde jste neměli nárok.
Určitě tam rozdíl byl, ale nechci říct, že bychom nějak zaostávali. Musíme pracovat o to víc, abychom se dostali na stejnou úroveň.
Foto: Alena Zapletalová
Po návratu do Brna už jste mohl využít zkušeností z předchozí sezony. Zabydlel jste se tam rychle?
Určitě. Čím déle tam jste, tím je to lepší. I ti starší chlapi vás berou. Tím nechci říct, že nováčky neberou, ale že se v šatně cítíte lépe a pak i vidíte na ledě, že máte větší klid a takovou pohodu.
Čím to, že jste se v Porubě ani nestihl mihnout?
Ona byla v Brně marodka, kvůli tomu to nevyšlo a zůstal jsem tam.
Nemrzí vás, že jste neodehrál třeba aspoň jeden zápas? Vrátit se domů po několika letech...
Bylo by to určitě pěkné, ale povinnosti v Brně jsou důležitější a musel jsem být tam. Je škoda, že jsem si tam nezahrál, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem mohl hrát do konce sezony za Brno a sbírat zkušenosti v extralize.
Navíc jste měl pomoci i juniorce k titulu. Když jste přišel vy a další zkušení, občas jste soupeře válcovali.
Jo, letos jsme se tam sešli parádní ročník, hodně šikovných kluků, kteří podle mě budou v další sezoně nastupovat za A-tým. V tomhle nás ten konec všechny mrzí. Ambice jsme měli vysoké a s klukama jsme si věřili.
„Podle mě budou týmy nasazovat mladé hráče a je akorát dobře, že se extraliga může zrychlit a posunout.“
Budete všichni pokračovat v Kometě?
Na to je ještě brzo. Až se bude blížit sezona, tak se všechno vyjeví a ukáže se, kdo bude pokračovat a kdo ne. Já bych si chtěl to místo vybojovat a udržet se v A-týmu.
Libor Zábranský už říkal, že pro vás mladé by mělo být víc prostoru...
Myslím si, že to je pro nás všechny příležitost se ukázat. Bude na panu Zábranském, kdo se mu bude líbit a nechá si ho tam.
Očekáváte, že podobný trend zvolí víc klubů v extralize? Že budou šetřit a hrát víc mladých?
Já si myslím, že ano, že teď je doba ne úplně dobrá a kluby to budou chtít nějak kompenzovat. Podle mě budou týmy nasazovat mladé hráče a je akorát dobře, že se extraliga může zrychlit a posunout. Pro mladé kluky, včetně mě, je to skvělá zkušenost.
Vy byste určitě chtěl dál hrát vedle Karla Pláška, že?
S Karlem jsme si sedli už ve starším dorostu. Když jsme oba přišli do Brna, tak jsme hráli spolu. Myslím, že si rozumíme, a byl bych jedině rád, kdybych si s ním mohl zahrát.
Rozumíte si i lidsky?
Já bych řekl, že to je hlavně o té lidskosti. Když si lidi rozumí v civilu, tak si budou rozumět i na ledě. Je to o tom si vyhovět, a my s Karlem to mezi sebou máme nastavené výborně.
Foto: Roman Kantor, hc-kometa.cz
Share on Facebook
