Kalous vypráví o štaci v KHL nebo mládežnickém hokeji. A co další angažmá?
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Patří k nejzkušenějším hokejovým trenérům v tuzemsku. Jiří Kalous vedl Spartu, Třinec a v neposlední řadě byl součástí realizačního týmu u české reprezentace. Jeho nejaktuálnější štace se váže k mezinárodní KHL, kde stál na střídačke Magnitogorsku. V otevřeném rozhovoru popisuje specifika nejkvalitnější evropské soutěže, řeč přišla rovněž na další vývoj českého hokeje.
Od loňského března nikde netrénujete. Je hlavním důvodem to, že jste si chtěl dát od hokeje pauzu?
Přesně tak, cítil jsem, že si potřebuju odpočinout. Bylo to cílené volno. Po třiceti letech práce, prakticky nonstop bez výraznějšího odpočinku, to byl přesně ten pocit, kdy vám tělo i hlava říká, že by bylo fajn trošku zvolnit. To poslední trenérské období bylo opravdu hodně náročné. Druhý důvod byl ten, že jsem chtěl strávit po dvou letech v zahraničí víc času s rodinou.
Získal jste za rok odpočinku v něčem jiný náhled na hokej?
První měsíce byly o tom, že jsem opravdu odpočíval a byl s rodinou. Poté jsem měl možnost si uskupit veškeré materiály a podklady, které jsem za všechna ta léta nasbíral. Samozřejmě, že člověk neustále sleduje trendy a vývoj. Mě mrzí, že mi nevyšly zahraniční stáže v několika klubech, které jsem měl domluvené, ale všichni víme, jaká je covidová situace. Každopádně jsem sledoval a sleduji hokejové soutěže, naše i zahraniční.
Cítíte se už nyní dostatečně odpočatý?
Myslím, že pauza byla dostatečně dlouhá. Vnímám, že mám novou energii. Pokud přijde nabídka, určitě o ní budu uvažovat.
Mám tomu rozumět tak, že zatím ještě nikde podepsáno nemáte?
Jak říkáte, dneškem nemám ještě nikde podepsáno. (rozhovor vznikal v sobotu 27. března pozn. aut.)
„Nabídka mi musí v první řadě dávat smysl."
Jaká by tedy měla být nabídka, aby vás oslovila?
V první řadě mi musí dávat smysl. Jsem rád součástí týmu, který se chce posouvat dopředu a je tam šance, že dostanu prostor realizovat věci, které jako trenér realizovat chci.
Takový prostor jste dostal i v Magnitogorsku, což je vaše dodnes poslední angažmá. Jak štaci v hokejovém velkoklubu s odstupem hodnotíte?
Kladně. Měl jsem velké štěstí v tom, že taková nabídka vůbec přišla. Možnost poznat fungování takového klubu zevnitř byla nesmírně obohacující. Nasbíral jsem celou řadu nových poznatků a zkušeností, bylo to opravdu velmi zajímavé.
Dokázal byste vypíchnout jeden nejvýraznější poznatek, který jste v KHL získal?
Nechtěl bych zmiňovat jednu konkrétní věc, protože ty věci byly provázané. Ať je to zázemí klubu, práce s hráči, celkové fungování organizace… Stejně tak celý denní režim, perfekcionismus ve vztahu k přípravě týmu, který byl věnován každému detailu. Bylo to opravdu hodně zajímavé a hodně mě to bavilo.
Řekl bych, že realizační tým je u top ruských klubů mnohem rozsáhlejší, než na co jsme zvyklí třeba v Česku. Jak to vidíte vy?
Každý klub má svůj realizační tým postavený na základě vlastních možností. Obecně je ale pravda, že v KHL je kladen opravdu velký důraz na podmínky pro celkovou přípravu týmu. To znamená, že o hráče je postaráno už od okamžiku, kdy ráno vstoupí na stadion. Aby vše bylo zajištěné, je potřeba na to mít širší tým lidí. Jsou nachystané snídaně, připraveni jsou kondiční trenéři, videokouč, jsou tam maséři, kustodi, starající se o pitný režim a doplňky stravy, regeneraci. Po tréninku je nachystán oběd. Lékař je neustále k dispozici. Kluby v KHL dělají maximum pro to, aby se jejich hráči mohli soustředit opravdu jenom na hokej.
„Možnost poznat fungování takového klubu zevnitř byla nesmírně obohacující."
Stejně tak se v KHL klade velký důraz na práci s videem, že?
Musím říct, že s videem jsme pracovali všichni trenéři. Měli jsme hlavního videokouče, který připravil podklady podle požadavků trenérů a trenéři to pak dávali do finální podoby. KHL je specifická svým cestováním, dostanete se večer po zápase na letiště, celou noc jste na cestě, do hotelu se dostanete mnohdy až ráno, spát jdete třeba ve čtyři hodiny ráno a další den máte hned trénink. Následující den vás pak okamžitě čeká další zápas, takže toho času na přípravu je opravdu dost málo a všichni jedou v maximálním zápřahu, abyste všechno stihli. Proto si úkoly rozdělíte a poté to společně dáváte dohromady. Alespoň takto jsme fungovali v Magnitogorsku.
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Když se pak nedaří, tak je nejen na trenéry vyvíjen extrémní tlak, že?
Obrovský tlak. V Rusku je dejme tomu osm až deset týmů, pro které neexistuje nic jiného než vyhrávat a získat titul. Jak už jsem říkal, tak týmy dělají maximum pro to, aby těchto cílů dosáhly. Když se pak prohrává, tak se to hodně řeší, hned po zápasech se analyzují příčiny a podobně, takže tlak na výsledky je v KHL opravdu obrovský.
Dá se v takovém prostředí vůbec pracovat koncepčně s výhledem několikaletého horizontu?
Nechci posuzovat koncepční práci s mládeží v jiných klubech, protože jsem v nich nebyl. Ale obecně se dá říct, že v klubech KHL hraje několik mladých špičkových hráčů, kteří dostávají prostor. Souvisí to s tím, že oni mají hodně širokou základnu a ti nejlepší pak dostávají prostor právě v KHL. Je jich dost. Ale zároveň má každý tým na soupisce i cizince, snaží se získávat ty nejlepší hráče z Evropy nebo zámoří, aby měli šanci v té obrovské konkurenci uspět.
„Kluby v KHL dělají maximum pro to, aby se jejich hráči mohli soustředit opravdu jenom na hokej."
Jakmile výsledky máte, tak vám v Rusku zaplatí téměř cokoliv, ale mnohdy je to vykoupeno ohromnými nároky na zdraví, že?
Nároky na organismus jsou tam opravdu velké. Není to jen o cestování, vzdálenostech jako takových, ale musíte si k tomu připočíst také rozdílná časová pásma, která v Rusku mají. Kvůli tomu je biorytmus organismu opravdu dost rozbouraný. Celý program výjezdu se vždy maximálně uzpůsoboval tak, aby byl časově co nejbližší časovému pásmu, ve kterém žijete.
Jaký vztah jste měl k ruským médiím?
Přiznám se, že jsem to moc nevnímal. Ale v Rusku je to podobné jako u nás. Hokej je mediálně sledovaný, fanoušci to prožívají, řeší se to… Média jsou den co den součástí života každého profesionálního sportovce, ať na celostátní, nebo klubové úrovni.
„Ruská média jsem moc nevnímal."
Takže podle vás je z mediálního pohledu prakticky totožné, když trénujete Magnitogorsk, Třinec nebo Spartu?
Myslím si, že je to velmi podobné. Hokej se řeší všude tam, kde je o ten daný sport zájem. Hokej je navíc jenom jeden. Lišit se vám můžou pouze podmínky, ve kterých ho děláte. Takový je můj názor.
Dovedete si představit, že byste se v budoucnu do KHL ještě vrátil?
Musím říct, že pro mě je to velmi zajímavá soutěž, která mě bavila. Bavilo mě sledovat špičkové týmy, jak a co hrají, tréninky, hráče… Takže když taková možnost přijde, určitě bych ji zvažoval.
Pojďme zabrousit k mládeži. Sám jste řekl, že v KHL dávají dost prostoru mladým hráčům. Je něco, co dělají vyloženě lépe než my v Česku?
Jedna věc je šířka základny, která je v Rusku samozřejmě o hodně větší než u nás. Musím říct, že když byla možnost, tak jsem se šel podívat na mládežnické zápasy i tréninky a bylo to zajímavé. Těch možností ale zase tolik nebylo, protože jsme se většinou míjeli. Oni hrají mládežnickou MHL, když to tak řeknu, defacto jako profesionální soutěž. To znamená, že jsou tam stejně jako v KHL týdenní tripy a podobně. Každopádně bych zmínil ještě jednu věc.
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
A to?
V Rusku, resp. v Magnitogorsku, měli mladí hráči skloubenou školu a hokej. To znamená individuální plány, ve kterých to mají uzpůsobené tak, že se můžou věnovat hokeji na nejvyšší úrovni, ale také si plnohodnotně dodělávat vzdělání. U nás jsem v mládeži už delší dobu nepracoval, takže to nemohu v současnosti hodnotit, jak to tu přesně funguje. Zřejmě se to řeší město od města nebo klub od klubu, ale je velký rozdíl, když hráč má možnost plnohodnotného tréninku v normálním čase, nebo když musí trénovat třeba od šesti ráno, protože na osmou musí být ve škole, a pak až ve večerních hodinách.
„Je velký rozdíl, když hráč má možnost plnohodnotného tréninku v normálním čase nebo když musí trénovat třeba od šesti ráno, protože na osmou musí být ve škole."
Jak jsme na tom z tohoto úhlu pohledu v Česku?
Podle mě se na tom intenzivně dělá, myslím si, že svaz tomu dává maximum. I kluby se v rámci svých konkrétních možností snaží. Proč tady ale téměř po každém mistrovství světa dvacítek a osmnáctek posloucháme kritiku? Je jasné, že výsledky nejsou, a tak asi něco děláme špatně, ale nemyslím si, že špatně děláme úplně všechno. Nicméně je to velmi široké téma a já jsem rád, že se otevřelo. Je dobře, že ta diskuze tady probíhá, vidím, že se něco děje. Proto věřím, že ty pomyslné rozevřené nůžky budeme postupně zavírat. Opravdu vnímám, že svaz i kluby se snaží pracovat na zázemí, trénincích, způsobu trénování a podobně. Pro mě jde o pozitivní signály.
Vámi zmíněnou diskuzi rozpoutal zejména svazový šéftrenér Filip Pešán, za což si pak vysloužil možná až přehnanou kritiku.
Ta diskuze tady byla už před iks lety, pokaždé, když jsme neudělali výsledek na dvacítkách nebo osmnáctkách, ale vždycky tak nějak vyšuměla. Tím, že Filip Pešán vznesl kritiku na kluby, možná trošku nešťastným vyjádřením, tak se to dotklo citlivého nervu řady lidí. Ale podle mě to od něj určitě nebylo myšleno špatně. Právě naopak. Faktem je, že my výsledky v posledních letech prostě nemáme, tak asi něco děláme špatně. Neříkám, že se všech klubech pracuje s mládeží špatně. Jsou kluby, které fungují výborně, zabudovávají svoje mladé do prvního týmu, dodávají hráče do reprezentací, jejich odchovanci se prosazují v zahraničí, ale abychom byli do budoucna mezinárodně dlouhodobě konkurenceschopní, tak musíme být nároční sami na sebe a dobře pracovat na všech úrovních. Nejen ve vrcholovém, ale i výkonnostním hokeji, a zároveň ve všech věkových kategoriích, od těch nejmenších až po juniory i dospělé. Já jsem strašně rád za to, že se v tomhle ohledu něco děje směrem dopředu. Přesně to náš hokej potřebuje.
Co zamýšlená redukce mládežnických soutěží?
Jednoznačně správný krok. Struktura musí jít pyramidově do špičky, aby se zvýšila konkurence. Rád bych zmínil ještě tréninkový proces, v něm máme podle mě rezervy. Když hráči odejdou do zahraničí, a pak se vrátí, tak vám všichni řeknou, že v cizině se trénuje jinak, a to prostě není náhoda. Je tam úplně jiná intenzita tréninku. Mně přijde, že za posledních několik let se u nás stalo fenoménem slovo skills, ale je potřeba si uvědomit, že to je pouze jedna součást hokeje. Dovednosti např. s pukem jsou nezbytnou nutností, ale musí být součástí komplexní připravenosti hráčů, včetně bruslení, zdatnosti v osobních soubojích a další a další věci. Občas jsem měl pocit, že se tu začíná hrát jen nějaký skills hokej, ale právě kondiční připravenost, bruslení, přihrávky a zpracování kotouče v nejvyšší rychlosti, umění přesně a rychle vystřelit a tak dále, jsou věci, kde na mezinárodní scéně v mládeži někdy zaostáváme a ztrácíme tak zápasy.
Jste s ohledem na budoucnost našeho hokeje optimista?
Žádné změny se samozřejmě neprojeví hned, je to dlouhodobá záležitost. Ale já věřím, že půjdeme nahoru. Máme u nás schopné lidi, kteří mají hokej rádi a obětují mu všechno. To je pro český hokej šance.
Foto: Aleš Krecl, ČSLH
Share on Facebook
