Kdo nemaká v tréninku, nehraje. Pšenička nejen o konkurenci v USHL
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Ondřej Pšenička v uplynulé sezoně pomohl juniorům Sparty ke stříbrným medailím. Letos se rozhodl vyzkoušet zámořskou juniorku a v týmu Waterloo Black Hawks nastupuje v USHL. Za sebou má osm zápasů, ve který dal tři góly a přidal jednu asistenci. Co mu dělalo největší problémy a jak musel změnit svoji hru? V přiloženém videu, jehož autorem je přímo Pšenička, můžete omrknout i zázemí klubu.
Jak jste si za mořem zvykal?
Chvíli to trvalo, je to každý den lepší a lepší. Ale myslím, že mi ještě chvíli potrvá, než si úplně zvyknu na život tady, protože je to opravdu velký rozdíl.
Jak vás přijali jako Evropana a jak jste zvládl angličtinu?
Všichni mě přijali skvěle. Jak rodina, u které bydlím, tak kluci v týmu i vedení. Já naštěstí s angličtinou nikdy neměl nějaký velký problém, ale stejně se mi ještě stává, že požádám, aby mi to zopakovali pomaleji, protože někdy na mě mluví až moc rychle.
Kde bydlíte a jak daleko to máte na stadion?
Bydlím u jedné rodiny, která se o mě výborně stará. Na zimák jezdím s klukem z týmu, který bydlí kousek od nás, máme to na stadion nějakých patnáct minut.
Ondřej Pšenička představuje zázemí Waterloo Black Hawks v USHL
S jakou nejtěžší věcí jste se musel popasovat?
V hokeji to určitě byla hra na menším kluzišti, která je strašně rychlá. A nehokejová věc? Nejtěžší asi je, že jsem teď na všechno sám, musím si s tím vždy poradit. Na dálku můžu věci konzultovat s rodiči po telefonu, ale stejně to pak musím vyřešit sám.
Co jste musel změnit na své hře?
Svoji hru jsem musel dost změnit, ale zároveň se snažím, aby ve mě zůstalo něco z mé hry, kterou jsem předváděl v Evropě.
„Tady nikdo nemá nic garantovaného, vše se odvíjí od vaší aktuální hry.“
Jak vypadají vaše tréninky? Jaká děláte cvičení?
Tréninky jsou velmi náročné, řekl bych, že to je taky jedna z věcí, na kterou si musím ještě zvykat. Tady nikdo nic nevypustí, ani centimetr. Každý trénink probíhá v neskutečnem tempu, každý hráč maká na sto procent. Kdo nemaká, jednoduše nebude hrát. Je nás v týmu šestnáct útočníků a osm obránců. Tréninky trvají obvykle hodinu a půl, potom máme volný led, takže každý může zlepšovat, co potřebuje. Všichni vědí, proč to dělají a kam směřují.
Jak vypadá komunikace s trenérem?
S trenérem jsem se bavil vždy po kempu, chce mi pomáhat, abych to dotáhl co nejdál. Tady nikdo nemá nic garantovaného, vše se odvíjí od vaší aktuální hry.
Poslední gól Ondřeje Pšeničky (v čase 6:40):
Jaký hrajete hokej v porovnání s českými soutěžemi?
Je to velký rozdíl, hraje se tu přímočařeji, tolik si to tady člověk nenahraje. Hra je agresivnější, tvrdší a rychlejší.
Jak se cítíte aktuálně, po náročné přípravě a několika odehraných zápasech?
Cítím se velmi dobře, mám určitě větší jistotu na kotouči, tudíž si i víc dovolím. Myslím si, že i rychlostně jsem udělal nějaký pokrok a také silově jsem na tom lépe. Strávil jsem hodně času v létě v posilovně s kondičním trenérem a ve dnech, kdy jsem neměl posilovnu, jsem běhal.
„Spartě na dálku fandím. Moc bych jim přál, aby to dotáhli co nejdál.“
Máte nějaký plán a cíl pro tuhle sezonu?
Chtěl bych hrát tak, aby se mnou byl trenér spokojený, a já z toho měl dobrý pocit. Chtěl bych být prospěšný pro náš tým, od toho se bude všechno odvíjet.
Zbývá vám čas i na mimohokejové aktivity?
Zatím jsem tu volno moc nezažil, ale to je asi tím, že jsem stále buď na tréninku, nebo na zápase. Musím si ale vždycky udělat čas na věci do školy, jelikož dělám dálkově čtvrtý ročník gymnázia. Dál bych se chtěl připravovat na SAT, tedy testy kvůli případnému studiu na univerzitě. Bavím se tady se všemi, má to tak každý. Nejsou tu žádné partičky, jsme jeden tým.
Stíháte sledovat zápasy Sparty a svého bratra?
Bráchovy zápasy sleduji dost, Spartě na dálku fandím. Moc bych jim přál, aby to dotáhli co nejdál.
Share on Facebook
