KOMENTÁŘ Michala Mikesky: Naši repre hráči nejsou produkty systému
Michal Mikeska
|
Foto: hcdynamo.cz
(KOMENTÁŘ) Politika, lobbing, známosti, peníze. I tohle vstupuje do hry při plánování mládežnických soutěží. Postupuje se tak, aby všichni byli v nějaké shodě. V mých očích už se ale tím hokej upozaďuje a dostávají se tam jiné vlivy, které nerad vidím…
Mně by se líbilo, kdyby se prostě řeklo: „Hokej to vyžaduje, musíme mít osm mančaftů. Nebo deset. A když uvidíme, že to ještě není ono, tak jich uděláme ještě míň.“
Ale šli bychom nějakou cestou, něco hledali. My se pořád točíme na místě.
Nemáme tolik hráčů, abychom měli šestnáct mančaftů… To prostě nemáme. A když to uděláme, okay, bude hrát víc klubů. Ale přijdeme o ty nejlepší, protože oni tady nemají co najít.
Druhým problémem i po zúžení soutěží je samozřejmě tabulkové odstupné. Tady vidím cestu v tom, že tabulky rostou s věkem hráčů. Pořídit si hráče v deváté třídě, kterého sledujete a skautujete, je tedy velmi levné.
„Tahle cesta se mi líbí v Karlových Varech, Liberci, Plzni, Boleslavi… Všechny kluby, které jsou dneska na špici dorostu a juniorky, tak jdou touhle cestou."
Klub může nadějného hráče získat do svého dorostu – a má pět let na to, než bude dospělý. Během těch roků se z něj v rámci tabulek stane cenný hráč, o kterém zároveň víte, že už prošel systémem klubu. A je zvyklý na prostředí, město, spoluhráče…
Tahle cesta se mi líbí v Karlových Varech, Liberci, Plzni, Boleslavi… Všechny kluby, které jsou dneska na špici dorostu a juniorky, tak jdou touhle cestou. Jiná cesta nikam nevede.
Ano, může se vám povést vychovat Matěje Blümela. Ale jemu se sešlo tělo, nohy, rychlost… Měl určité vlohy. A taky to byl kluk, který dělal spoustu individuálních věcí mimo hokejový systém!
To samé platí pro Filipa Zadinu. Tihle kluci nebyli produkty systému. A mně by se líbilo, kdybychom mohli říct: Z našeho systému něco vypadává!
„To je produkt rodiny, produkt sám sebe, protože za něčím jde a pracuje na sobě."
Ale není to tak. To je produkt rodiny, produkt sám sebe, protože za něčím jde a pracuje na sobě. Samozřejmě se vám musí sejít spousta věcí, nějaký talent, šikovnost, ale musíte mít i štěstí na trenéry, někdo vám musí dát šanci. Faktorů je spousta.
Jenže náš systém hráče nevychovává.
Michal Mikeska | Foto: hcdynamo.cz
Přechod do dospělého hokeje
Hodně mluvím o hokeji s Jánem Lašákem. V létě spolu hrajeme golf a potkáváme se. On vždycky říká, že jsou tři kariéry: dětská, juniorská, dospělá.
Někdo je hvězdou ve čtvrté třídě, dává mraky gólů a vypadá to, že NHL mu bude malá. Najednou v dorostu kolem něj všichni vyrostou, bruslí rychleji a zjistí se, že byl dětská hvězda.
Přijdou kluci, co ho nahradí. A taky se může stát, že během dalších pěti let je přeskočí jiní hráči. Někomu to docvakne v hlavě, někdo dospěje, získá cílevědomost… Ve finále může být právě on tím hráčem, kdo skočí do dospělého hokeje.
Někomu to jde dřív, někomu později. Někomu to trvá celý život…
„Ján Lašák vždycky říká, že jsou tři kariéry: dětská, juniorská, dospělá."
Na světových turnajích pravidelně vidíme, že Kanaďani už dospělý hokej mají dávno zažitý, i když jim je třeba teprve osmnáct.
No, protože musí.
Každý Kanaďan od svého útlého věku pořád něco potvrzuje. Pořád musí být dobrý, aby ho někam vybrali. Už i žákovské týmy tam skládají jako výběrové…
Nechci se nikoho dotknout, ale zase se můžeme bavit o tom, že naše hráčská základna k žádné výběrovosti nevybízí. A proto by se mi líbila cesta výběrovosti. Nějaký tým si řekne, že nastaví systém a ten výběr si od deváté třídy vytvoří.
Michal Mikeska | Foto: hcdynamo.cz
Návaznost kategorií a regionální trenéři
Občas jsem říkal kolegům v Pardubicích: „Podívejte se, co mi přijde do dorostu.“ Mělo by to přece být jako ve škole. Něco se učíš v páté, něco v šesté a sedmé třídě a postupně se to sbírá a nabaluje.
A není dobré zjištění, pokud čtrnáct ze dvaceti hráčů v ročníku propadá z „hokejových činností.“ To je pak i vysvědčení pro trenéry a metodiku klubu.
My ale často máme přístup, že chceme jenom vyhrávat. Tak to budu dělat tak, abych vyhrával, a do dorostu potom přijdou nevytrénovaní, nevybavení kluci, kteří už se pak těžko posouvají na vyšší úroveň.
Slováci si najali Fina, který jim nastavil kompletní metodiku pro celé Slovensko. My jsme tady měli regionální trenéry, kteří se teď zrušili, protože jsou prý k ničemu.
Tak Slováci si regionální trenéry udrželi. Jezdí k tomu Finovi na osobní konzultace, prezentace. Aby byli naučení od jednoho člověka, který to celé zastřešuje. Jedou pak do regionu, objíždí města a ty samé prezentace dělají pro kluby v regionech. To se mi zdá naprosto bezvadné.
Prý už od páté třídy probírají s dětmi role. „Dneska děláme jenom role…“ Takže když na to přijde, seběhnou se trenéři, jeden si na starost vezme pravá křídla, druhý obránce, další centry – a vysvětlují jim jejich roli. „Ty děláš tohle, myslíš na tohle, bruslíš takhle…“
„Už od páté třídy je učí, jak přemýšlet v dané situaci. To je nádherný mentální trénink."
A už od páté třídy je učí, jak přemýšlet v dané situaci. To je nádherný mentální trénink. Zatímco my si tady řekneme: „Jsou to děti, nech je být…“
Dneska je doba, kdy máte ve všech odvětvích spoustu dostupných informací. Víte, jak to dělají ti nejlepší. Máte spoustu návodů, jak dělat věci efektivně. Ale my to furt děláme ve stylu: „Jo, ty mi budeš něco říkat…“
Za mě je to čistý neštěstí…
Foto: hcdynamo.cz
Share on Facebook
