Kouč o Krejčího genialitě: Hokej vidí jako z devátého patra, je o dva kroky napřed
David Krejčí
|
Foto: nhl.cz
Hokejový Mozart. Pan Finesa. Mr. Clutch. Když přijde řeč na Davida Krejčího, vytáhnou fanoušci vzletná a trefná přirovnání. Ať už čeští, nebo ti zámořští, především pak z Bostonu, kde šternberský rodák odehrál svou celou zámořskou kariéru a tento týden v dresu Medvědů absolvoval už tisící start. A další dva navrch. Ze zmíněných poklon je evidentní, co na šestatřicetiletém machrovi hokejová veřejnost obdivuje. Tvořivost, precizní techniku hole a velké výkony ve velkých zápasech.
Pozornost nevyhledává, nevadí mu stín, co vrhal Zdeno Chára a vrhají Patrice Bergeron s Davidem Pastrňákem.
Nepotrpí si na silácké řeči, ani na přílišnou extravaganci.
Že už jste to o Krejčím slyšeli? Bývalí parťáci i trenéři, kteří geniálního forvarda během svých kariér zažili, to vždy rádi připomenou. Snad aby vynikl kontrast mezi Krejčího nenápadností v civilu a heroickými skutky mezi mantinely.
A také kvůli tomu, že do jednoho mají oprávněný pocit, že se Krejčímu nedostává takové úcty a respektu, jaké by si zasloužil.
„Nedělá kolem sebe humbuk, načež je na konci sezony mezi nejproduktivnějšími hráči mančaftu. Poté ještě vyhraje bodování v play off. A stejně zůstane nedoceněný,“ shrnul narativ, který Krejčího provází prakticky celý hokejový život, Tuukka Rask.
Bývalá gólmanská opora Medvědů dokonale ví, o čem mluví. Má přesnou představu o tom, jak je "Krech" vnímaný za velkou louží i v Česku, kde sympatický Fin krátce působil v extraligové Plzni. A byl by rád, kdyby se to změnilo.
Protože sledovat Krejčího mezi mantinely je požitek z nejvybranějších. Protože Krejčího umělecký dojem ve chvílích, kdy se láme chleba, nevyprchá. Protože má lví zásluhu na tom, že Bruins hráli za posledních 12 let hned třikrát finále Stanley Cupu.
David Krejčí | Foto: Twitter Boston Bruins
Dvakrát byl králem produktivity vyřazovacích bojů, jednou vládl i mezi kanonýry.
„Čím důležitější zápas jsme hráli, tím lepší hokej předvedl. On ty situace miluje,“ smeká před ním v rozhovoru pro NHL.com jeho někdejší trenér Claude Julien.
Jeho přínos pro tým dokládá i takto: „Když se v roce 2010 zranil v sérii s Philadelphií, prohráli jsme bez něj čtyřikrát za sebou a Flyers nás vyřadili. Na tom bylo skvěle vidět, jaký měl vliv na výkony a výsledky celého kádru.“
Jistě, oko fajnšmekrovo potěší nejeden současný i už vysloužilý hokejista. Pustí si sestřihy jejich vybraných akcí a žasne. Ale ne každý z nich uměl to nejlepší předvádět v okamžicích, kdy byly sázky nejvyšší.
V tom je Krejčího ohromná síla. Ve vyřazovacích bojích hrál prakticky vždy tak, jako by na kluziště přijel rovnou z Hokejové síně slávy.
„Hokej vidí, jako by se na něj díval z devátého patra, je vždy o dva kroky napřed. Bez něj bych Stanleyův pohár nevyhrál.“
Chris Kelly, někdejší spoluhráč "Kreche" a nyní jeden z bostonských trenérů, vše shrnul ve dvou větách, co by zasloužily tesat do kamene.
„Hokej vidí, jako by se na něj díval z devátého patra, je vždy o dva kroky napřed. Bez něj bych Stanleyův pohár nevyhrál,“ pravil Kelly, sám kdysi přemýšlivý a velmi obětavý hráč. Další ex-parťák Milan Lucic zase označil svou souhru s Krejčím za "sen".
Z těch slov, ať už Raskových, Julienových, Kellyho či Lucicových je cítit obrovské uznání. A Krejčímu se po roce v extralize a především pak bronzu z posledního MS dostává čím dál častěji i v Česku. Zcela právem.
Byla by věčná škoda si neuvědomit jeho hokejové mistrovství tak, jako se to stalo u Milana Hejduka či Patrika Eliáše. Mimořádných plejerů, hvězd první velikosti, na které se u nás dlouho zapomínalo a po hříchu zapomíná.
Foto: nhl.com
Share on Facebook
