Kovář je jeden z nejlepších mimo NHL, hlásí Nestrašil. Kdy mluví s Kalousem česky?
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
V létě dřel jako mezek, věřil, že když dostane šanci v kempu, popere se o návrat do NHL. Andrej Nestrašil se nakonec nedočkal, krátce vypomohl Třinci, načež vyrazil zpátky do Ruska. Konstruktivní útočník oblékl dres Magnitogorsku a záhy se trápící tým začal probouzet k očekávaným výkonům. „Přišel jsem v pravou chvíli," libuje si bývalý hráč Caroliny či Detroitu.
Jeho stěhování k Uralu bylo bleskové, aktuálně je v týmu jediným českým hokejistou a navazuje na staré dobré časy, jež před ním prožila spousta krajanů. Především tedy Jan Kovář, který klubu dvakrát pomohl k zisku Gagarinova poháru. „Všichni ho tam milují, v Magnitogorsku je legenda," říká nestrašil s uznáním.
V jaké pohodě jste přijel na první podnik letošního Euro Hockey Tour?
Vzhledem k tomu, že se nám týmově daří, tak víceméně v pohodě. Z posledních 24 bodů jsme udělali 20. Mně osobně to bodově zase tolik nejde, určitě by to mohlo být lepší. Ale v Rusku je daleko důležitější, že tým vyhrává a šlape. A že se tím žebříčkem šplháme nahoru.
Jakmile jste do Magnitogorsku přišel, výsledky týmu se nevídaně zlepšily. Skoro to vypadá, jako byste mužstvo nastartoval.
Už jsem o tom také přemýšlel a říkal si, že kdyby to bylo naopak a my prohrávali, tak bych si za to kredit také nechtěl vzít. Stejně tak takhle. Už než jsem přišel, tak kluci ve třech posledních zápasech dělali body. Měnil se trenér, což je vždycky těžké,. Je nový systém, hraje se jinak. Než to hráči pochopí a vezmou za své, chvíli to trvá. Já tam přišel v pravou chvíli, od té doby nám to zaplaťpánbuh šlape.
Vy jste byl posledním transferem, který realizoval dlouholetý ředitel klubu Gennadij Veličkin. Krátce poté po 28 letech v klubu skončil.
Nevím, jestli je to pozitivní nebo negativní (směje se). Já když do klubu přišel, tam se událo tolik věcí... Pana Veličkina jsem vůbec neznal, ale takový je hokejový život. Jde to dál, druhý den máte trénink, a pak zase zápas. Člověk se musí připravit, vůbec není čas řešit, co bylo včera. Kluci, co tam jsou dlouho, by k tomu mohli říci víc. Já bohužel ne.
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Záhy po startu soutěže vyl odvolán trenér Josef Jandač. Má Magnitogorsk kádr na to, aby naplnil očekávání vedení a fanoušků?
Myslím, že mužstvo je silné. To byl jeden z důvodů, proč jsem tam šel. Byli sice v tabulce dole, ale věřil jsem, že tým je dost silný na to, aby se vrátil nahoru. A aby udělal nějaký výsledek. Pořád tomu věřím. Podle mě to je hodně kvalitní mužstvo.
V trenérském štábu pokračuje Jiří Kalous, který dělal asistenta Josefu Jandačovi. Je to pro vás plus?
S Jirkou se samozřejmě znám dlouho, kdysi býval na Slavii. Ale dva Češi v týmu, jeden trenér a druhý hráč – to je takové zvláštní. Ale určitě jo. Po zápase mi něco ukáže na videu, mluví s hlavním trenérem častěji a informací má víc. Je tam ještě kondiční trenér Martin Iterský. Vždycky je to lepší
V čem je zvláštní spojení českého trenéra a hráče v KHL?
V tom, že před ostatními nechceme mluvit česky,. Já tohle navíc nikdy nezažil, je to něco nového. Kdybychom se bavili stejným jazykem jako ostatní, je to určitě něco jiného, protože by nám každý rozuměl. Kdežto takhle si ti kluci mohou myslet leccos. V tomhle je to zvláštní. Jinak v pohodě.
Takže na sebe mluvíte rusky?
To zase ne. Když je kolem málo lidí, tak česky (usměje se). Kromě tréninků, rozborů u videa a mítinků se zase tak moc nevidíme.
Jak se vám líbí v Magnitogorsku?
Líbí, hlavně po hokejové stránce. Organizace je moc dobrá, hlavní trenér Vorobjov ví, co chce, je to inteligentní člověk. Rozumí tomu. Líbí se mi tam i z životního hlediska. První dva roky jsem hrál KHL v Nižněkamsku, tohle je pro mě krok nahoru. Samozřejmě, není to Moskva nebo Petrohrad. Ale půlku času jsme někde na tripech, když se vrátíme, člověk je rád, že si může na chvíli lehnout a odpočinout si.
Magnitogorsk má spousta lidí spojený s obřími ocelárnami a s občas špatným ovzduším. Je to nepříjemné?
Musím říci, že zatím dobrý. Možná byl jeden blbej den, kdy to bylo cítit. Vítr ale jde většinou na druhou stranu. Možná je to podobné jako v Třinci, tam také lidé ve městě nic necítí. Já tam byl tedy dva týdny a nic nepoznal. V Magnitogorsku jsem si myslel, že to bude o trošku horší, ale bez problémů.
Už jste absolvoval prohlídku po ocelárnách, jak je v případě hráčů Metallurgu tradičně zvykem?
Bohužel jsem tam přišel moc pozdě. Všichni noví hráči šli, ale to bylo před sezonou. Teď na to není moc času. Kdyby se ta možnost objevila, bych bych jedině rád. Stoprocentně bych šel.
Bavil jste se o Magnitogorsku s Janem Kovářem, než jste podepsal smlouvu?
Minimální kontakt byl. Já tam předtím hrál s Nižněkamskem a tudíž jsem věděl, do čeho jdu. Pro mě bylo spíš důležité, že jsem věděl, co tam je za hráče. Že to je tým, který má ambice a měl by být v play off. Všechno se odehrávalo tak rychle, že ani nebyl čas to nějak víc probírat se spoustou lidí a rozmýšlet se. Když jsem slyšel Magnitogorsk, okamžitě jsem řekl, že jdu.
Foto: Aleš Krecl, ČSLH
Na Jana Kováře v klubu hodně vzpomínají, že? Měl tam excelentní sezony.
Určitě, to je pan hokejista. Místní legenda. Než jsem jel na reprezentaci, všichni mi říkali, abych ho pozdravoval. V Magnitogorsku ho milují.
V národním týmu si teď zahrajete v jednom útoku.
Nechci ho úplně přechvalovat, ale pro mě je to jeden z nejlepších hráčů mimo NHL. Ne-li nejlepší. Dokazuje to už pět šest let. je hrozně chytrej. Sice není bruslař od pána Boha, ale s jeho chytrostí se nikdo nemůže moc srovnávat.
Vy jste si NHL zahrál, během léta jste usilovně pracoval na případném návratu, ale nakonec to nevyšlo. Jde už o uzavřenou kapitolu?
Vždycky jsem byl víceméně smířený s tím, že návrat nemusí vyjít. Byl jsem tam tři roky a po té době váš už lidé znají. Vědí, mají vás nějakým způsobem zaškatulkovaného. V dnešní době hrají kluci, kterým je 18 nebo 19 let, kdežto mně je osmadvacet. Což je v NHL pomalu hokejový důchod. Ani v hlavě nemám, že bych se tam měl ještě někdy dostat, ačkoli léto bylo super. Spoustu věcí jsem se naučila rozhodně nelituju. Ale liga se za poslední roky tolik změnila, stejně tak KHL a jiné soutěže. To je realita. My ji musíme přijmout a makat dál. Pořád máme spoustu jiných možností.
Share on Facebook
