Kytarista Šťovíček o Třebíči i svatbě. Bere si sestru exspoluhráče
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Za Chomutov okusil Tipsport extraligu v 89 zápasech. Martin Šťovíček pak ale zamířil před třemi lety do Třebíče, kde se usadil. Dokonce ho čeká svatba a začal opět hrát na kytaru. Letos hraje jeho Horácká Slavie navíc parádní hokej a je na druhém místě v Chance lize.
Martine, kdo by to před sezonou čekal?
Těžko říct. Asi nikdo… My jsme měli super začátek, kdy jsme se uklidnili a vyhráli jsme pár zápasů v řadě. Od té doby jedeme prakticky to stejné – hrajeme stejný systém – výborně vzadu – i ve středním pásmu. Přináší nám to ovoce a doufám, že to bude pokračovat.
Litoměřice vám ale už hodně odskočily. Půjde to ještě dohnat?
Pokusíme se o to, ale samozřejmě sezona začíná až v play off. Jestli tam půjdeme z prvního nebo druhého místa, je asi jedno. Ale uznávám, že by bylo skvělé to vyhrát, to je jasné. Chleba se však láme později, v play off až začíná pravý hokej.
Koukáte se tedy před sebe, nebo spíš pod sebe, abyste se moc nepropadli?
Chtěli bychom hlavně udržet první čtyřku, to bychom začínali čtvrtfinále doma. Pak si soupeře vybírat už nemůžeme.
„Sezona začíná až v play off. Jestli tam půjdeme z prvního nebo druhého místa, je asi jedno. Ale uznávám, že by bylo skvělé to vyhrát."
Teď jste se zvedli. Ale v prosinci jste si prošli těžším obdobím…
Asi to potká každý tým – nedá se furt vyhrávat. Křeč nebo deka padne na každého a nemyslím si, že to bylo tak hrozný. Prohráli jsme tři zápasy v řadě dvakrát. Pak přišla pauza kvůli covidu a od té doby jsme zase začali vyhrávat… A hráli jsme parádně.
Takže covidová pauza vám prospěla.
(usmívá se) Jo, je to tak. Nakonec nám to pomohlo.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Prošlo si tím hodně hráčů z týmu?
No, já myslím, že skoro všichni. Vyhnulo se to asi pěti nebo šesti klukům, ale příznaky nebyly moc velké a většinou nikomu nic moc nebylo. Buď rýma nebo kašel, nebylo to nic hrozného, z čeho bychom se dostávali dva týdny… Udělali jsme dva tři tréninky a bylo to zase v pohodě.
Oproti minulé sezoně máte s lídry týmu méně bodů. Máte to hodně rozdělené mezi více hráčů.
K čemu jsou body, když se prohrává… Není to pak s kým slavit a nálada je špatná. Za mě jsou lepší týmové body. Myslím si, že by to řekl každý, kdo by z našeho týmu o tom tady mluvil. Podle mě v tom je i naše síla – nikdo si na nic nehraje a nikdo nehoní statistiky. Všichni makají pro tým, aby se vyhrávalo. Někdy dá gól první lajna, jindy zase čtvrtá – všichni hrajeme výborně.
„K čemu jsou body, když se prohrává… Není to pak s kým slavit a nálada je špatná."
Minulý rok se vám dařilo ve formaci s Matějem Psotou a Ladislavem Bittnerem, ale Matěj je zraněn…
Byl dlouho mimo, ale začal už s námi trénovat, takže doufám, že se nám vrátí co nejdříve. On je skvělý hráč, který se bude do play off hodně hodit. Ale já ani nevnímám, že by nám tato formace chyběla: hlavní je, že vyhráváme.
Vy jste v Třebíči už třetím rokem. Docela jste se zde usadil, že?
Jo, mně se tady líbí a nemám si na co stěžovat. Těžko říct, zda bych našel vůbec nějaké negativum. Všechny tři roky byly docela povedené – byli jsme vždy v play off a letos to vypadá taky dobře. Je to paráda.
Třebíč vám tehdy někdo doporučil?
Vlastně ani ne. Komunikoval jsem ale s panem Barvířem a Novákem a od té doby jsem cítil velký zájem, oni stáli o to, abych hrál za Třebíč. Mně se to líbilo, a tak jsem sem šel.
„Komunikoval jsem ale s panem Barvířem a Novákem a od té doby jsem cítil velký zájem, oni stáli o to, abych hrál za Třebíč."
Vaši spoluhráči minulý rok prozrazovali, že jste se hodně navštěvovali a společně si vařili. Pokračuje tato tradice?
Ale jo, ovšem už to není tak často, protože většina z nás si našla přítelkyně a je to trošku jiné. Ale návštěvy tam stále jsou – chodíme po zápasech často na večeři. S klukama, kteří zde v Třebíči přímo bydlí, tak trávíme hodně společného času. Naše jádro z posledních tří let je defacto stále stejné.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Říkal jste, že většina z vás si zde našla partnerky. I díky tomu jste se tady usadili?
Asi jo, pokud můžu mluvit za sebe, tak to je fakt super. Máme tady pohodu, není tu přehnaný stres a město je navíc taky moc pěkné. Pohoda doma se pak odráží i na ledě.
Vy jste minulý rok požádal partnerku o ruku…
Jo, už bude v létě dokonce svatba.
Jo? Spoluhráči jsou už pozvaní?
Ano. (směje se) Ale nemůžu bohužel pozvat všechny, to by se pak asi prodražilo. (usmívá se) Už teď máme asi 70 lidí, původně jsme jich chtěli přitom asi 40, někteří ale už dostali pozvánku. A těšíme se na to s partnerkou, oba! Aspoň doufám, že to tak je. (usmívá se)
Vaše snoubenka je sestra od bývalého spoluhráče Michala Kunce. On vás seznámil?
On ne. Když tady Michal byl tehdy prvním rokem (za Třebíč odehrál v sezoně 2019/2020 16 utkání, pozn. red.), tak jsem ani nevěděl, že má ségru… Jak pak covid přerušil sezonu, tak jsme si začali psát – šli jsme ven, a láska na první pohled. (pousmál se)
A co na to říkal její brácha Michal?
Asi mu to nevadilo. Teď je určitě spokojený, protože vidí, jak se chovám. Ale nevím, jak na to reagoval ze začátku. Určitě tam byla nějaká narážka… (směje se)
„Když tady Michal byl tehdy prvním rokem, tak jsem ani nevěděl, že má ségru… Byla to láska na první pohled."
On hraje za extraligovou Olomouc. Koukáte na jeho výkony někdy?
Určitě, my hodně času trávíme u jejich rodičů v Brně a když máme volno, jedeme je pozdravit. A hokej se tam řeší hodně, na Michala jsme se byli občas podívat také v Olomouci. Myslím si, že ho sleduju dost a on se asi také občas podívá, jak jsme hráli my.
A vy jste neměl možnost zkusit si zase extraligu? Třeba minulá sezona se vám bodově moc povedla.
Je pravda, že se mi dařilo a asi jsem čekal, že se něco objeví… Nakonec to tak nebylo. Já si z toho ale nedělám těžkou hlavu. Já to nemám tak, že bych na tom trval. Pokud to přijde, tak by to bylo super – dělám pro to vše. Když se to nepoštěstí, tak z toho smutný asi nebudu.
Všiml jsem si, že hrajete na kytaru. Jak jste se k tomu dostal?
(zapřemýšlel se) Já hrál jako mladší, pak jsem toho však nechal. Ale první rok v Třebíči jsem byl sám a neměl jsem asi moc co dělat ve volném čase. Dovezl jsem si sem kytaru a zase mě to chytlo… Začal jsem se učit podle internetu a od té doby hraju docela často. Až to občas doma vadí… Musím počkat, až jsem sám a pak si můžu hrát. (usmívá se) Jinak po dvou minutách slyším: No, tak už to polož. (směje se)
„Začal jsem se učit podle internetu a od té doby hraju docela často. Dokonce u toho zpívám, ale to se nedá poslouchat."
A zpíváte u toho také?
Jako jo, ale to se nedá poslouchat… Je to hrozný, mně to však nevadí a směju se sám sobě u toho.
Spoluhráčům jste už zahrál?
První rok jsme něco hráli na závěrečné akci. Letos jsme byli na Silvestra skoro celý tým pohromadě – měli jsme domluvenou chatu. Tam mě donutili vzít kytaru a zpívali jsme i, bylo to pěkné.
Vy jste dříve trávil i čas v útulku pro psy, že?
Ano, bylo to také první rok v Třebíči. Jak jsem měl hodně času, tak jsem tam jezdil za mým kamarádem a pomáhal jsem mu. Bylo to bezva, dva tři víkendy jsem tam strávil a já mám obecně k přírodě velký vztah i s mojí přítelkyní. Doma máme kočku a do budoucna plánujeme i pejska.
Share on Facebook
