Lucic o svém původu, zápalu a českých vzorech: Krejčí ze mě udělal hráče
Milan Lucic.
|
Foto: nhl.com
(RIGA, od našeho zpravodaje) Je mu 34 let, vyhrál Stanley Cup a v NHL má odehráno 1 309 zápasů. Kanadu ale poprvé reprezentuje až letos v Rize, kde si užívá evropskou atmosféru, pozici zkušeného lídra i obávaného drsňáka. Milan Lucic je ikonický powerforward, který s úsměvem zvládá i rozhovory.
Jeho táta odešel ze Srbska v roce 1984 a živil se jako přístavní dělník ve Vancouveru. Mladý Milan Lucic za tamější Giants nastupoval ve WHL, společně s Michalem Řepíkem tam vyhrál Memorial Cup a odrazil se do světa velkého hokeje.
Rukama se živí taky, jen už trochu jiným způsobem. Momentálně na světové scéně v Lotyšsku. Vůbec poprvé se mu ozvali, aby jel reprezentovat javorové listy.
„Osobní motivace? Na mistrovství světa jsem ještě nikdy nehrál! Moc bych si přál, kdybych letos mohl zažít úspěch,“ začíná Lucic své vyprávění. V zámoří mu končí smlouva, novou zatím podepsanou nemá.
Milan Lucic | Foto: NHL.com
Jako veterán už pomalu tuší, že se jeho kariéra chýlí ke konci. Proto ten dojatý tón a rozzářené oči s přáním, aby se podobně mohl usmívat i po posledním zápase turnaje.
„Samozřejmě chcete vyhrávat v NHL a bojovat o Stanley Cup… Ale reprezentovat Kanadu, to je pro mě speciální motivace a pocta,“ popsal důvody, proč nabídku od národního týmu nezvažoval dlouho.
Přestože sezona v Calgary nebyla z týmového hlediska vůbec povedená. „Podávali jsme nevyrovnané výkony a chybělo nám štěstí. Prohráli jsme sedmnáct zápasů v prodloužení, měli jsme v celé sezoně šílený počet zápasů, kde rozhodovala jediná branka. A dali jsme asi 85 tyček. Spousta smůly…“
A tak Lucic místo play off vyrazil na „IIHF Worlds,“ jak by řekli Kanaďané. Kromě širšího hřiště si musí zvykat i na plexi štítek, který v NHL vůbec nenosí. Hráčů typu Lucice už moc nenajdete, patřili spíš do nultých let…
„Snažím se být silný, hrát tvrdě. Chci předvádět svůj standard, na který jsem zvyklý. Takže ode mě můžou soupeři čekat jen nepříjemnou hru,“ usmívá se vysoký tvrďák. Ramena a záda má tak silná, že z něj čiší respekt i po cestě na rozcvičku.
„Ode mě můžou soupeři čekat hlavně nepříjemnou hru.“
Na MS je ale nováčkem. „Zatím je to dobré. Cítím, že se zlepšujeme s každým zápasem. Vyrovnanou bitvu se Švýcarskem jsme nedokázali dotáhnout do vítězného konce, ale pokrok je znát. A hlavně ta místní atmosféra je super, dobře se bavím. Evropští fanoušci jsou hodně vášniví, podporují svůj národ za všech okolností. Na ledě se mi to hodně líbí.“
Jak hodnotí houževnaté soupeře? Většina týmů je proti Kanadě jasným outsiderem, i když ze zámoří nedorazily největší hvězdy. „Všichni jsou dobří bruslaři, poctiví bojovníci, šikovní na puku… Všude po světě je tolik dobrých hokejistů, že prostě nesmíte nikoho podcenit,“ tvrdí Lucic a možná i trochu překvapí, když se rozpovídá o týmových cílech.
„Umíme dávat góly a víme, čeho jsme schopní. Ale o tom, jestli vyhrajeme celý turnaj, rozhodne náš výkon v obraně,“ popisuje rodák z Vancouveru.
Svého oblíbeného hráče si ale našel jinde. Od dob, kdy hrál jeho strýc v Pittsburghu, byla volba jasná. Dokonce se s ním v dětství fotil.
„Měl jsem to štěstí, že jsem si s ním mohl zahrát a poznat ho i jako spoluhráče. Snad se brzy zase potkáme,“ usměje se Lucic, když přijde řeč na Jaromíra Jágra.
„Pořád maká, miluje hokej a ta jeho obrovská vášeň mu dodává energii,“ věděl Lucic, že kladenská legenda ještě stále hraje v extralize.
A podobně mluvil o dalším parťákovi ze zlaté éry Bostonu, Davidu Krejčím. „Krejčovi se letos fakt dařilo. V rámci celé mojí kariéry je to můj oblíbený spoluhráč, kterého bych vybral do svojí TOP lajny. Moc si vážím toho, že jsme spolu odehráli osm sezon. Udělal ze mě dobrého hráče… S radostí jsem teď sledoval, jaké výkony předvádí.“
„Krejča byl můj oblíbený spoluhráč, kterého bych vybral do svojí TOP lajny.“
Možná i díky slovanským předkům si Lucic za oceánem rozuměl o trochu víc s Čechy nebo Slováky.
„Mluvil jsem nedávno se Zdenem Chárou, zrovna potom, co zaběhl bostonský maraton. Je to fakt blázen! Rád si dává do těla. S ním i s Mariánem Gáboríkem jsem pořád hodně v kontaktu. Přeju jim to nejlepší,“ otevřel se Lucic. „Já se svým srbským původem... Máme spoustu společného…“
Jakmile pak před vzájemným utkáním s Českem dostal otázku na Prahu, spustil: „Hráli jsme tam s Bostonem v roce 2010 proti Phoenixu, to byla hezká zkušenost. Bydleli jsme v hotelu Four Seasons, procházeli jsme se po Karlově mostě, pamatuji si i Staroměstské náměstí. Vzpomínám si, že je to krásné město se skvělými lidmi i jídlem. Těším se, až se tam jednou vrátím.“
Tak třeba na další mistrovství světa, v roce 2024?
Share on Facebook
