Maxime Comtois o kanadském startu, Ducks i kyberšikaně
Foto: Markéta Křížová
Kanadskému hokejistovi Maximu Comtoisovi je teprve dvaadvacet, ale už toho má za sebou v kariéře opravdu spoustu.
Hned po draftu vyhrál s týmem javorových listů mistrovství světa do dvaceti let v Buffalu, v následující sezoně skočil do NHL a hned ve svém prvním zápase vstřelil gól.
Poté zažil kvůli neproměněnému nájezdu na domácím MS do dvaceti let dokonce kyberšikanu. Nyní, po osobní stránce, celkem povedené sezoně reprezentuje poprvé Kanadu na MS dospělých.
Maxi, do turnaje jste vstoupil třemi porážkami, to na psychiku nemohlo být úplně příjemné, že?
Jasně, mentálně to bylo hodně těžké, navíc si myslím, že proti všem těm třem týmům jsme hráli celkem dobře. Většinou jsme celý zápas dominovali. Ale vždycky se našly nějaké malé chvilky, kdy jsme ztratili koncentraci, puky se i nešťastně odrazily, a byly z toho góly. Hlavním problémem bylo však to, že my jsme vůbec nestříleli góly. Ale v posledním zápase s Norskem jsme hráli lépe, byl to od nás skvělý comeback poté, co oni srovnali. Také jsme dali více než jeden gól. A máme tak první body v tabulce.
Takže říkáte, že hlavním problémem bylo to, že jste nedávali góly. Je to tak?
Myslím, že jo. Neproměňovali jsme šance, a to i z bezprostřední blízkosti. Každého jsme v těch zápasech přestříleli, stejně tak jsme měli i více šanci než soupeři. Všechno to bylo o nás, prostě jsme museli najít cestu, jak vstřelit více gólů. To je potřeba k vítězství.
V duelech s Amerikou i Německem jste za nepříznivého stavu hráli celkem dost tvrdě, občas i trochu za hranou. Byl to záměr?
Jasně, fyzická hra je součást našeho týmu. Získáváme víc prostoru na ledě od soupeře, když hitujeme a forčekujeme. A proti Norsku jsme poté viděli, že se nám dařilo, když jsme hráli trochu fyzičtěji. Můžeme si z toho vytvořit i více šancí.
„Prostě jsme museli najít cestu, jak vstřelit více gólů. To je potřeba k vítězství.“
Co bylo rozhodující v duelu s Norskem? Pomohla vám i nová posila Mangiapane?
Hlavně jsme museli vstřelit více gólů, pokud jsme chtěli vyhrát zápas. Na jeden gól se nedá vyhrát. Sice jsme tam měli takovou chvilku ve druhé třetině, kdy jsme jim dovolili vrátit se do zápasu, ale pak jsme se dostali zpět do vedení. Víte, zápas je prostě ukázka toho, co v něm uděláte dobře. A my už jednoduše nemůžeme prohrát, takže jsme nyní v situaci, kdy musíme najít správný směr naší hry a taky nesmíme dovolit žádnému týmu otáčet a dramatizovat zápasy s námi. Pokud chceme vyhrávat, a to chceme.
V zápase s Norskem jsem si všiml, že jste zkoušel za brankou nabrat puk na čepel a vstřelit gól, jako třeba Jevgenij Svěčnikov v NHL. Je to tak?
Je to tak, zkoušel jsem to a málem se to i povedlo. Letos jsem to zkoušel i v NHL. Když mám dost prostoru za brankou, tak to zkusím vždycky.
Nyní jste už celkem pod tlakem, nemůžete si dovolit žádnou ztrátu. Jak vám to vyhovuje?
Myslím, že to je dobré. Kanada je vždycky pod tlakem, když hraje proti komukoliv. Každý tým proti nám hraje svůj nejlepší zápas. O to více tlaku jsme si na sebe namířili sami, když jsme třikrát prohráli. Nyní je však pro nás turnaj něco ve smyslu vyhraj nebo zemři. Jsme sice celkem spokojení s tím, jak ve hře působíme nyní, ale víme, že musíme vyhrávat. A tak v tom musíme pokračovat.
V Lotyšsku nemáte praktický žádný volný čas, musíte být v bublině. Jak moc je to pro hráče z NHL náročné, vzhledem k tomu, že jste se musel hlídat celou sezonu v Anaheimu?
Je to fakt těžké. Nemůžeme tu dělat fakt skoro nic. Máme hodně limitované možnosti, kdy se můžeme podívat ven. Jsme prostě tak nějak zavření na pokojích a na ledě, ale na druhou stranu si to tu můžeme užít jako tým. Více se poznáme, můžeme spolu trávit čas nebo obědvat. Aspoň máme tohle, ale nebudu lhát, není to lehké být v bublině.
Nemáte tedy žádnou možnost, jak více poznat město. Je to tak?
Je to tak. Jsme tu samozřejmě kvůli hokeji, ale taky bychom se rádi podívali do města, protože třeba já osobně a myslím, že i většina kluků tady nikdy nebyli. Většinou to takhle prostě je, že chcete vyhrát zlato, ale také chcete poznat město a vidět, co zajímavého v něm je. Ale tak to prostě je, máme covidovou sezonu a už to takhle funguje celkem dlouho. Musíme se soustředit jen na hokej a najít způsob, jak se bavit, i když jsme zavření na hotelu.
„Musíme se soustředit jen na hokej a najít způsob, jak se bavit, i když jsme zavření na hotelu.“
V Areně Riga, kde hrajete zápasy, je celkem široké a velké kluziště, jak moc vám to sedí, vzhledem k tomu, že jste zvyklý hrát na užším kluzišti?
Je to celkem těžké, a to speciálně pro můj hokejový styl. Hodně rád forčekuju a dorážím na hráče u mantinelu, což je jednoduší, když máte menší led. Ale když jsem hrál v juniorce (QMJHL pozn. red.), tak se našel alespoň jeden tým, který hrál na větším ledě. Trochu pak víte, co čekat, ale když jsme hráli první zápas tady, tak jsme dlouho hledali správné načasování v různých situacích. Byli jsme z toho trošku mimo. Proti Norsku už jsme ale trošku soupeři zkracovali led, to bylo dobré – hráli jsme starý dobrý severoamerický styl hokeje (usmívá se).
Kdo vás vlastně kontaktoval, abyste reprezentoval Kanadu. Byla to vaše volba nebo vás kontaktovali lidé z kanadské reprezentace?
S Anaheimem jsme v rebuildu, a tak jsme se nedostali do play off. Měli jsme celkem těžký rok, já jsem si chtěl prodloužit sezonu a ještě si trochu užít hokej. A když mi zavolali z Hockey Canada, tak jsem hned řekl, že pojedu. Pokaždé, když mi zavolají, abych reprezentoval svou zemi, tak řeknu ano. Takže bylo fakt skvělé, že mě chtěli. Jsem rád, že mohu na svém dresu nosit javorový list.
Kyberšikana? Pomohli mi rodiče a kamarádi, nyní se snažím jít příkladem
Zmiňujete současnou situaci Ducks, jak náročné je hrát za tým, který tolik nevyhrává a přestavuje tým?
Je to celkem těžké, ale máme spoustu mladých kluků. V kabině je fakt zábava. Musíme se jen naučit, jak vyhrávat zápasy. Myslím, že jsme letos asi sedmadvacet zápasů prohráli o jediný gól. Kdybychom v nich třeba vstřelili o branku navíc, tak by to mohly být úplně jiné zápasy. Tento rok to tedy bylo těžké, ale myslím, že nás čeká zářivá budoucnost. Máme kluky jako Zegras, Drysdale, Terry, kteří mají skvělé dovednosti. Doufejme, že se nám povede rebuild celkem rychle, abychom byli rychle zpět. To by bylo super.
Vy osobně jste však zažil hodně dobrou sezonu, že? Předtím jste asi nebyl tolik spokojený, ale uplynulý ročník jste měl bodově hodně výrazný.
Jo, jsem celkem šťastný, jak se mi letos dařilo. Předchozí sezonu jsem neměl tak dobrou, a tak jsem bylo moc rád, že jsem to otočil, měl lepší rok a hrál naplno v NHL.
Vzpomínám si, že jste byl kapitán na MSJ v Kanadě 2019. A ve čtvrtfinále váš tým vypadl, vy jste navíc neproměnil trestné střílení a následně jste dostal hromadu nepříjemných zpráv od kanadských fanoušků. Bylo to nejtěžší okamžik ve vaší kariéře?
Určitě, mimo led to v tu chvíli bylo fakt náročné. Kyberšikana se bohužel neustále řeší. Je to hrozné. Vlastně máme další příklad i v poslední doby – prošel si tím Ethan Bear z Edmontonu po jejich vyřazení z play off. Je to něco, co vůbec nepatří do sportu. Musíme s tím bojovat a snažit se o prevenci kyberšikany i u mladší generace, která začíná s hokejem a snaží se prorazit. Chceme, aby hokej byl pro děti zábava.
„Kyberšikana se bohužel neustále řeší. Je to hrozné.“
Kdo vám pomohl se přes to přenést?
Určitě rodina, hlavně rodina. Ale i přátelé se ujišťovali, jestli jsem v pohodě. Ale nebylo to tak hrozné, protože jsem se tehdy snažil nevnímat ty negativní věci kolem. Většinou to jsou komentáře lidí, kteří nejsou lepší než vy. Většinou ani nikdy nehráli hokej. Tak to prostě je. Do našeho sportu to však jednoznačně nepatří. Takže se spolu s ostatními sportovci snažíme o prevenci mladší generace.
Vy jste se na sociálních sítích následně stal ambasadorem v boji proti šikaně. Co za tím stálo?
Je to moje podpora lidí, kterým se podobná situace stala. Dozvěděl jsem se o velké kampani proti kyberšikaně, a tak jsem se přidal. Naším cílem je pomoct dětem a informovat je o mém příběhu. Říct jim, že nikdy nejsou proti takovému chování sami, a že existují i další lidé, kteří si tím prošli nebo procházejí. Můžeme tohle chování v budoucnu zastavit.
Změnila vás tahle nepříjemná situace nějak jako člověka?
Trochu to vystavělo můj charakter, pomohlo mi to dospět. Stal jsem se díky tomu lepším lídrem a myslím si, že i lepším člověkem. Bylo to fakt nešťastná věc, která mi pomohla stát se takovým člověkem, jakým nyní jsem.
Foto: Markéta Křížová
Share on Facebook
