Na hraně zákona. Jenom řídítka, plyn a brzda, líčí Eremiáš
Foto: Archiv Adama Eremiáše
Adam Eremiáš je osmnáctiletý indián, který prožívá adrenalin nejenom na ledě, ale také za řídítky své motorky. Když zrovna opustí své oblíbené zatáčky, vyrazí se svojí partou nazvanou Vesnický tuning na letiště, kde zapaluje zadní gumu a učí se různé triky.
Jak jste se dostal k motorkám?
Kamarád si koupil jako první motorku babetu, ze které jsme byli všichni prostě nadšení. Přemlouval jsem rodiče, aby mi taky něco takového koupili. Ve třinácti letech jsem dostal první motorku Jawu Mustang 23, na které jsem se všechno učil. Hodně mi pomáhal děda, abych se o celý stroj uměl starat, dělat servis, míchat benzín s olejem a podobně. Takhle nějak jsem začínal.
Jak jste to měl s řidičákem?
Mustang neměl papíry, takže jsem jezdil hlavně po polích a loukách v okolí. Po silnicích jsem jezdil jenom výjimečně. Pak jsem dostal silnější motorku a udělal jsem si řidičák A1, který je do 125 kubických centimetrů.
A od kolika let už tedy opravdu jezdíte?
U první motorky jsem se se vším seznamoval, abych se naučil řadit, používat spojku, nakopávat ji a celkově se o ni starat. První silnější motorku jsem dostal v patnácti letech. Byla to Yamaha, na které jsem se učil jezdit už doopravdy. Jela po silnici i 90 kilometrů za hodinu. Do osmnácti jsem vystřídal ještě tři motorky. Měl jsem dvě Yamahy a Husqvarnu, na které se mi ale zadřel motor, takže jsem ji prodal. Za získané peníze jsem si podle svého vyladil od motoru Yamahu DT, kterou mám doteď. Co se týče financí, šetřím si na všechno z kapesného, pomáhám doma a chodím na brigády, ale bez finanční podpory rodičů by to nešlo.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jaký jste motorkář?
Jezdím spíš na silnici, ale dlouhé vyjížďky mě moc nebaví. Mám radši zatáčky a podobně. Baví mě dělat triky na letišti, jezdit po předním i zadním kole a nějaké to gumování, což umím z naší party asi nejlépe. Spíš takové adrenalinové věci. Párkrát jsem jel na krosové dráze anebo na upravených motorkách u strejdy v lese, protože on je zkušený motorkář a hodně mě v motorkářství posunul.
Jak jste se naučil všechny triky?
Je na to potřeba dlouhá dráha, takže se to učím na letišti. Nejlehčí je zapálit zadní gumu a dělat kolečka. Jízda po předním kole – stoppie – už mi trochu jde. Teď se učím jízdu po zadním kole, při čemž už jsem párkrát i spadl, ale pády k tomu patří. Osobně bych řekl, že to ještě moc neumím a pořád se musím učit, zvládám jenom kousek. Všechno potřebuje svůj čas a já trávím většinu svého času hokejem.
„Hokej je pro mě priorita. Motorka je takové odreagování se od všeho okolo. Jsou to jenom řídítka, plyn a brzda.“
Máte ho jako hlavní náplň?
Ano, jasně. Proto mám teď volné v podstatě jenom víkendy. Hokej je pro mě priorita. Motorka je takové odreagování se od všeho okolo. Jsou to jenom řídítka, plyn a brzda. Je to super, vyčistím si při tom hlavu. Navíc máme skvělou partu, je tam legrace a adrenalin.
Jak dlouho trvá, než se naučíte třeba jízdu po zadním kole?
Jak u koho. Je potřeba, aby se jezdec sžil s celou motorkou – plynem, zadní brzdou a spojkou. Člověk to musí umět vyhoupnout na zadní kolo a pak se udržet v mrtvém bodě, což je moment, kdy nepřidáváte plyn a malinko brzdíte. Je to bod, do kterého je potřeba se dostat a pak ho plynem a brzdou udržet. Někomu to jde rychle, někdo se bojí, takže záleží na více věcech. V týmu máme borce, kteří tohle jezdí na skútru, což je hustý. A minimálně dva kluci na stejných motorkách, co mám já, už zvládají opravdu plynulou jízdu po zadním kole.
Foto: Archiv Adama Eremiáše
Zmínil jste letiště v Táboře – jak to tam funguje?
Nejedná se o veřejný prostor, ale je to nějakým způsobem tolerováno, tak tam jezdíme taky. S kamarády, se kterými už dlouhou dobu na Jawách a Pionýrech jezdíme, jsme si založili takovou naši skupinu. A jelikož jsme všichni z vesnice, jmenuje se to Vesnický tuning. Když jsme si založili VT Crew, začali jsme dělat i svůj merchandising. Za jeden rok, co funguje, se už rozšířila po Táboře, Bechyni a v podstatě po celém okrese. Je nás kolem čtyřiceti. Máme zastoupení od skútrů až po velké motorky o obsahu 500 kubických centimetrů. Pronajmuli jsme si celé letiště v Bechyni, kde budeme mít celou natáčecí sobotu, abychom měli materiál na náš Instagram a YouTube kanál. Chceme to mít trochu jako profíci. Všichni sledujeme zahraniční scénu, hlavně v Německu. Hrozně nás to baví. Za normálního provozu se to na silnicích ale nedá moc dělat, už jsme kvůli tomu měli i problémy s policií.
To je trochu adrenalin, co?
Vždy je to trochu ve sporu se zákonem. Už jenom to, že jedeme ve dvaceti po městě. Navíc kluci, co to umí, jedou po zadním kole a dělají třeba smyky, což rozhodně není v pohodě. Adrenalin mám rád, vyhledávám ho v hokeji, na kole, na lyžích, na vodním skútru, ale nejvíc to prožívám na motorce. K té to prostě patří.
Co na to říká mamka?
Když jsem si kupoval první motorku, rodiče mi v tom nebránili. Mamka byla pro, abych se na tom naučil. Teď, když to zachází trochu do extrémů, říkají před každou vyjížďkou, ať na sebe dávám pozor a nic se mi nestane. Určitě mají strach.
Kdybyste si mohl vybrat jakoukoliv motorku, jaká by to byla?
Vzhledem k tomu, že mi teď bylo osmnáct a rozšiřuju si řidičák na A2, což je na motorky do výkonu 35 kW, mojí vysněnou motorkou je KTM EXC500.
Foto: Archiv Adama Eremiáše
Foto: Archiv Adama Eremiáše
Foto: Archiv Adama Eremiáše
Foto: Archiv Adama Eremiáše
Share on Facebook
