Nahradit Gulaše? Nechci od toho dávat ruce pryč, tvrdí Bulíř
Foto: hcplzen.cz
Dlouhé roky byl zvyklý na to, že na hrudi nosí logo s tygrem. Kromě krátké zastávky v ruském Magnitogorsku nikdy neopustil libereckou organizaci. Až letos na jaře – Michal Bulíř bude od nadcházející sezony hájit barvy Plzně.
„Začátek pro mě byl takový zvláštní, protože jsem od narození byl jen v Liberci. Ale je to výzva,“ ohlíží se třicetiletý útočník za prvními měsíci v novém působišti.
Není se čemu divit. Bulíř pod Ještědem udělal první hokejové kroky, přes partnerské Benátky nad Jizerou si rychle vysloužil šanci v A-týmu a brzy se vypracoval v jednu z jeho opor.
V sestavě Bílých Tygrů se podepsal pod řadu úspěchů a v roce 2016 s mateřským klubem oslavil zisk mistrovského titulu. Jenže v průběhu minulého ročníku cítil, že už to není ono.
„Sezona nebyla úplně ideální, když neberu play off. Nevyvíjelo se to podle představ, víc než měsíc jsem byl zraněný. Dospěl jsem k názoru, že udělám tuhle změnu a třeba se do Liberce jednou vrátím,“ vysvětluje.
Severočeská parta přitom došla až do finále vyřazovacích bojů, ve kterém se musela sklonit před nadupaným Třincem. Rozlučce chybělo jediné – zlatá tečka.
„Sezona nebyla úplně ideální, když neberu play off. Nevyvíjelo se to podle představ, víc než měsíc jsem byl zraněný.“
„Na jednu stranu to byla škoda. Člověk to hraje kvůli tomu, aby vyhrával. Na druhou stranu bylo super zakončit sezonu mezi dvěma nejlepšími týmy v extralize. Finále by si chtěl zahrát každý a my jsme tam byli,“ přemítá Bulíř.
Jako nový domov si vybral Plzeň. Na stole sice podle jeho slov ležely také nabídky z ciziny, produktivního forvarda ale žádná výrazně nezaujala. A tak vsadil na klub, kde v podstatě startuje nová éra.
„Vybíral jsem podle toho, jaký o mě byl zájem, jak na mě ta organizace působila a kolik bych dostal prostoru. S Tomášem Vlasákem byla super jednání. Líbilo se mi, že mě chtěl hodně získat,“ přiznává rodák z Liberce.
Případný odchod do zahraničí zatím Bulíř nevylučuje, v tuto chvíli má v hlavě ale jen angažmá na západě Čech: „Určitě by mě lákalo. Ale neobjevilo se nic zajímavého, po čem bych skočil. Budu rád, když mi vyjde sezona a třeba dostanu možnost něco takového ještě zkusit.“
„S Tomášem Vlasákem byla super jednání. Líbilo se mi, že mě chtěl hodně získat.“
Indiáni si musí zvykat na nové pořádky, po čtyřech letech přišli o elitního kanonýra Milana Gulaše. Právě Bulíř by mohl být tím, kdo na sebe vezme jeho úlohu. Navázat na zřejmě největší personu extraligy ale nebude jednoduché.
„Guli je nejlepší hráč extraligy, potvrzuje to roky. Pro mě je to těžký úkol, ale nechci od toho dávat ruce pryč, nebo se něčeho bát. Budu dělat všechno pro to, abych se této role zhostil dobře,“ ubezpečuje.
Bulíř si mimo jiné pochvaluje dosavadní spolupráci s trenérským štábem. Škodu po odchodu Ladislava Čiháka povedou Václav Baďouček a Miloš Říha mladší.
„Zatím je to super. Máme nastavenou nějakou koncepci, nám hráčům by to mohlo vyhovovat. Jdeme správným směrem, snad se to pak odrazí v sezoně,“ doufá.
„Se Šmíďákem jsme se nedávno bavili, že až bude první vhazování, tak přijedeme k sobě a obejmeme se.“
„Budeme chtít hrát aktivně, hodně bruslit, získávat kotouče. To by nám mohlo sedět, nikdo nechce být někde zalezlý,“ pokračuje.
A jak se těší na návrat na liberecký led?
„Nevím, co od toho očekávat. Poprvé v životě přijedou domů jako soupeř, bude to zvláštní. Se Šmíďákem jsme se nedávno bavili, že až bude první vhazování, tak přijedeme k sobě a obejmeme se,“ dodává Bulíř na závěr.
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Share on Facebook
