Navrátilec Fučík bere štaci v Jihlavě jako restart. Proč chtěl skončit s hokejem?
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Tomáš Fučík se před touto sezonou vrátil do českých soutěží. Šestadvacetiletý brankář bere angažmá v Jihlavě jako restart kariéry. V otevřeném rozhovoru vypráví o strastech i radostech své hokejové pouti.
Před touto sezonou jste se vrátil do Jihlavy, co vás k tomu po několika letech v zahraničí vedlo?
Co mě k tomu vedlo… Ještě loni jsem působil v polském Gdaňsku, kde to bylo fajn. Dost možná nejlepší destinace, kterou jsem s hokejem zatím navštívil. Je to opravdu pěkné město se vším všudy. Každopádně šlo o to, že přišla možnost vrátit se do Česka, protože se změnila pravidla v tom, jak se můžu jako hráč přesouvat mezi kluby.
V jakém smyslu?
Vezmu to trošku zeširoka. S hokejem jsem začínal v Třebíči. Před nějakými šesti lety jsem pak zamířil do Znojma, které už v té době hrálo mezinárodní EBEL, tudíž bylo pod rakouským svazem. Ptáte se proč? Důvod je celkem prostý: přišla mi nabídka, abych podepsal smlouvu na tři roky s Libercem, počítalo se s tím, že ze začátku budu působit v Benátkách nad Jizerou. Jenže Třebíč a Liberec se v rámci tabulkových hodnot nedokázaly domluvit na přestupu ani hostování. Za mě jsou ta tabulková pravidla otrokářská.
„Třebíč a Liberec se v rámci tabulkových hodnot nedokázaly domluvit na přestupu ani hostování."
Kolik za vás tehdy Třebíč chtěla?
Částku vám přesně neřeknu, to by udělaly spíš povolanější osoby. Ale vzhledem k tomu, že jsem v té době už chytal za Liberec jedno soutěžní utkání v extralize, čímž moje tabulková hodnota automaticky vzrostla, řekl bych, že to bylo něco kolem jednoho milionu.
Neměl jste chuť s kariérou seknout? Člověk se snaží na sobě pracovat a pak se mu do cesty postaví překážka, kterou neovlivní…
To si řekněme naprosto upřímně… Jednoznačně to tak je, tahle možnost tam byla. Dneska už se tomu dokážu zasmát a povznést se nad tím, ale tenkrát to bylo obrovsky demotivující. Byl jsem nadšený, že o mě má zájem liberecká organizace, asi málokdo si umí představit lepší hokejovou organizaci u nás v Česku. Makal jsem na 160 procent, abych se všem odvděčil, ale bohužel… Když pak nemůžete pokračovat, je to frustrující. Navíc za mnou nikdy nestál žádný vlivný agent, který by dokázal zatahat za nitky.
„Dneska už se nad tím dokážu povznést, ale tehdy to bylo obrovsky demotivující. Byla možnost, že s kariérou skončím."
Chyba, ne?
Víte… S agenty jsem nikdy neměl dobrou zkušenost. Z tohoto důvodu už člověk ani o žádného nestál. Razil jsem filozofii, že si trenéry i lidi kolem hokeje budu získávat svými výkony a pracovitostí.
Jeden čas se o vás mluvilo jako o velkém talentu naší brankářské školy, ale štace v Polsku nebo Anglii, kam jste musel po výše popisovaných patáliích, člověka moc neposunou. Zazdilo vám to kariéru?
Chtěl bych zdůraznit jednu věc – opravdu teď nehodlám plakat do médií. Nechci si stěžovat, odpovídám jen z důvodu toho, že se mě na to ptáte. Mou kariérou to ale určitě zamávalo. O tom není sporu. Na druhou stranu… Jsem vděčný za cestu, kterou kráčím, nejsem Bartošák ani Mrázek a další podobně úspěšní kluci. Mám svou cestu, která podle mě vůbec není špatná. Další věc je ta, že cokoliv v životě prožijete, tak vás daná zkušenost něčemu naučí.
Ale přesto, dalo se něčemu z toho zabránit?
Pokud se bavíme o situaci v Liberci, tak tam nešlo udělat nic jinak. Bylo to vyloženě o klubech, které se nedohodly. Trošku mě mrzí Znojmo, tam jsem to mohl zvládnout lépe. Přicházel jsem do Znojma už v trochu jiné roli. Ve Znojmě mě nikdo moc neznal a nejspíš moc nevěděl, co ode mě může čekat. Musím upřímně říct, že v té době jsem ještě neuměl úplně pracovat v prostředí, kde nad vámi visí trochu otazník a pochybnosti. V dnešní době to beru jako nedílnou součást svojí práce a vždycky vlastně jako ten největší hnací motor a motivaci tohle zvládnout. Ve Znojmě jsem tehdy musel lidi kolem klubu přesvědčit a možná vyvrátit lehké pochybnosti, které jsem tehdy cítil. Myslím, že jsem nevyužil možnosti, které mi dali k tomu, abych ze sebe ukázal to nejlepší.
Jenže právě pocit podpory je zvlášť u gólmana klíčový, nemyslíte?
Souhlasím, vždycky je dobře, když brankář cítí podporu. Ale ne vždycky to tak je hned. Pak musíte okolí přesvědčit svými výkony na ledě. Mně bylo tehdy dvacet a úplně se mi to bohužel nepovedlo. Potřeboval jsem asi spíš cukr než bič. (usmívá se) Dnes už se na spoustu těch věcí dívám jinak.
„Myslím, že jsem ve Znojmě nevyužil možnosti, které mi dali k tomu, abych ze sebe ukázal to nejlepší."
Připadáte mi odolnější.
Věřím, že to tak je. Docela hezky se mi poslouchá, jak o mně mluvíte. (směje se) Víte… Já si nikdy nepřipadal jako nějaký extra talentovaný brankář, od toho jsou tu jiní. Moje největší přednost byla vždycky dřina a přístup k práci. Každé zklamání mě o to víc namotivovalo, abych makal ještě usilovněji. Přesně takhle to bylo po sezoně ve Znojmě, kde jsem nebyl spokojený s tím, jak jsem se svou příležitostí naložil. V následující letní přípravě jsem dřel jako nikdy, aby byla další sezona o poznání lepší.
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
A to se povedlo, následující ročník v Polsku jste měl parádní.
Je to tak. Tam šlo o to, že jsem dostal prostor a počítalo se se mnou, což je věc, o které mluvím prakticky v celém rozhovoru. Jasně… Není to tak, že za vámi přijdou a dají vám automaticky čtyřicet zápasů… I v Polsku jsem musel dokazovat svou výkonnost. Každopádně se mi dařilo, strávil jsem tam dva roky a mám pocit, že oba byly dobré. Bylo to o tom, že buď se mi ta štace povede, nebo nepovede, což by bylo signálem, že se mám ubírat jinou než hokejovou cestou. I takové myšlenky tehdy padly. Takže polská štace byla v mojí kariéře určitý zlom.
Máte pocit, že je hokejové prostředí v Polsku v porovnání s tím naším narovnanější?
Nerad bych se pouštěl do hodnocení věcí, o kterých nemám úplně přehled. Ale podle informací, které mám od hráčů, tak v Polsku taky existuje určitá forma tabulek. Ale není to tam o tom, že vám nějaký klub v podstatě blokuje kariéru jen na základě toho, že jste v něm začal ve čtyřech letech hrát hokej, ale žádnou profesionální smlouvu jste s ním nikdy neuzavřel… Myslím, že se v tom spousta lidí uvidí a třeba to i někomu pomůže. Na druhou stranu… O tomhle jsem se bavil i s panem Ščerbanem, který mi řekl, že spousta hráčů brala tabulky jako určitou výmluvu na to, proč se jim nepovedl transfer. Má to vždycky dvě strany, ale kdybyste se zeptal pana Pešána, věřím, že by vám potvrdil, že si ve svém vlastním případě nevymýšlím.
„Polská štace byla v mojí kariéře určitý zlom."
Teď se s Třebíčí budete utkávat, budou pro vás vzájemné zápasy o to pikantnější?
Možná to bude znít zvláštně, ale já jsem vděčný za cestu, kterou mi to všechno dalo. Necítím žádnou zášť, Třebíč jako takovou mám rád, mám tam rodinu, spoustu kamarádů… Z tohoto důvodu pro mě ty zápasy budou zvláštní, jinak je to ale normální soupeř. Když jsme tam hráli v létě přípravný zápas, tak možná polovina návštěvy v hledišti mohla být od Fučíků… Takoví trošku Hujerovi. (směje se)
Vy jste se před rodinou předvedl vítězným zápasem. Hezký pocit, co?
To určitě jo. Bylo to zvláštní hned z několika důvodů – byl to první zápas sezony, první zápas pod Petrem Jarošem, se kterým jsme nějaké věci na mém chytání upravovali, takže jsem nevěděl, jak to bude fungovat, jestli to budu umět… Nakonec to vyšlo a bylo to fajn. Štěstí bylo v tom, že jsem nastupoval až do druhé poloviny zápasu, ve které jsme podle mě hráli mnohem líp než v té první.
Vraťme se ještě k vašim zahraničním štacím. Chytal jste v Polsku a na Slovensku, jak byste obě soutěže porovnal?
Novináři na Slovensku se mě na tohle často ptali. Řekl bych, že styl tamní soutěže se hodně mění, protože před dvěma lety – když jsem tam byl, tak ještě nebyl omezený počet cizinců, kteří smí v jednotlivých klubech hrát. Teď už tam takové omezení funguje. Obecně bych každopádně řekl, že slovenská extraliga je kvalitnější, ale v Polsku jsou týmy, které by na Slovensku určitě byly konkurenceschopné.
Foto: Nela Dittrichová, hcdukla.cz
Probrali jsme Polsko Slovensko, chybí nám ještě Anglie. Jak se člověk dostane do takto hokejově exotické země?
Začal bych tím, že v té době jsem za sebou měl dvě statisticky velmi dobré sezony v Polsku. Díky tomu jsem doufal, že bych se mohl posunout do lepší soutěže, než je ta polská. Byť z Polska přišla řada skvělých nabídek – můžu jmenovat třeba Krakov, tak moje myšlenky směřovaly jinam. Pořád si říkám, že bych se rád probojoval zpět do naší extraligy. Po neustálém čekání mi v srpnu bylo jasné, že už přihořívá, žádná nabídka nepřicházela, takže padlo rozhodnutí jít do Anglie. Bral jsem to tak, že mi to pomůže s jazykem, že budu na ledě a budu čekat na nějakou příležitost v době, kdy se rozjede sezona. Ta nakonec přišla ze Žiliny a já po pár zápasech zamířil na Slovensko.
„V Anglii jsem sice byl jen krátkou dobu, ale hodně jsem se tam naučil. Hlavně s ohledem na fungování klubů a marketing."
Úroveň hokeje ale v Anglii asi moc valná není, že?
To máte pravdu, ale já jsem to ani nečekal. Bylo to hlavně o tom, abych byl na ledě a cítil emoce, které k hokeji patří. Navíc nabídka byla finančně zajímavá. Fajn věcí bylo i to, že jsem v Anglii nebyl sám, potkal jsem se s bývalým fotbalistou Sparty Ondrou Mazuchem.
Prý jste se v Anglii proslavil také konfliktem s rozhodčím.
Nebyl to vyloženě konflikt. Šlo o to, že v Anglii nebrali zřetel na skutečnost, kdy branka vypadne ze svého postavení. Nebyl to pro rozhodčí pokyn, aby přerušili hru, což pro mě bylo nepochopitelné. Hráli jsme důležitý zápas na 0:0, pár minut před koncem nám pak dal soupeř jednoznačně neregulérní gól do posunuté branky a ve mně bouchly saze. Jedním úchytem, který branku drží, jsem pak hodil přes celé hřiště, ale na nikoho jsem nemířil.
Propíral vás poté známý britský bulvár?
Hodně se to nafouklo, propíralo se to snad všude. Vůbec jsem si nemyslel, že Angličané mají v povaze dělat ze všeho senzace, ale je to tak. Pro ně je tak nějak všechno WOW. Ale mohl bych ještě něco zmínit?
Jasně.
V Anglii jsem sice byl jen krátkou dobu, ale hodně jsem se tam naučil. Hlavně s ohledem na fungování klubů a marketing, který mají podle mě mnohem lépe zvládnutý než třeba v Česku, na Slovensku nebo v Polsku. Je až neuvěřitelné, jak dokážou v podstatě s druholigovým hokejem naplnit haly k prasknutí a udělat show.
A to jsem si vždycky myslel, že v Anglii je hokej vnímán jako okrajový sport.
Je pravda, že hokej v Anglii není na prvních příčkách popularity. Ale zaujala mě jejich schopnost pracovat s fanoušky, například v rámci různých doprovodných akcí. Díky tomu dokážou na stadion přivést mladou generaci. Klubová provázanost s firmami je taky na velmi dobré úrovni. To podle mě u nás v první lize moc nevidíte, extraliga už je trochu jiný level přirozeně. Zvlášť u klubů typu Liberec, které se mohou opřít o výborné zázemí.
„Angažmá v Jihlavě beru jako určitý restart kariéry."
Vraťme se ještě k Jihlavě. Pro vás je nynější štace tak trochu restartem kariéry, že?
Jo, můžeme to tak klidně nazvat. Bylo by fajn, kdyby mi to vyšlo. Už jsem říkal, že jednu z klíčových rolí sehrál při mém návratu Petr Jaroš a chtěl bych to ještě zopakovat. Díky němu se na každý trénink těším, je skvělé mít možnost pracovat s takovým trenérem, za něhož hovoří výsledky. Jsem si jistý, že spousta brankářů by ráda byla v mojí pozici.
Začátek jihlavského restartu se vám povedl.
Jojo, pro mě je důležité vítězství. Na sebe zas tolik nekoukám. V tomto ohledu pro nás byl zdviženým ukazováčkem zápas v Benátkách, ale pak si to podle mě sedlo. Na druhou stranu… S Petrem jsme v kontaktu pořád, pořád pracujeme na tom, co by se dalo zlepšit. To je práce, která nikdy nekončí.
Jihlavští hráči teď chodí po brigádách, jak to máte vy?
Řešili jsme to společně s Honzou Brožem, protože peníze samozřejmě potřebujeme. Někteří lidé si asi myslí, že v první lize jsme za vodou, ale samozřejmě to tak není. Peníze potřebujeme k živobytí jako každý obyčejný člověk. Je super, že nám nabídl brigádu Petr Jaroš, který má svoje soukromé aktivity. Plus pak chodíme na brigády do Pozemních staveb Jihlava, což nám nabídl sponzor. I za to jsme samozřejmě rádi.
Na závěr: kolektivních úspěchů jste zatím moc nezažil, tak teď by to chtělo napravit v Jihlavě, co?
Naprosto souhlasím. Klidně bych se pod to i podepsal. Jak už jsem říkal, beru to jako restart, jako možnost dál se zlepšovat. Bylo by krásné Jihlavě pomoct zpátky do extraligy. Pro mě by to bylo o to speciálnější, že by to bylo v klubu, který mi dal v podstatě jako první šanci v seniorském hokeji.
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Partneři HC Dukla Jihlava
Share on Facebook
