Nejraději vzpomínám na titul z Prahy a olympiádu v Sarajevu, přiznává Arnold Kadlec
Důrazný bojovník, který nikomu neuhnul. Obránce s výbornou rozehrávkou, střelbou, přehledem. Arnold Kadlecem byl v 80. letech minulého století prototypem téměř ideálního zadáka. Černovlasý odchovanec Litvínova pronikl mezi elitu v Jihlavě, za národní mužstvo hrál několik let a nasbíral spousty úspěchů. "Nejvíc vzpomínám na zlatou Prahu 1985 a také na olympiádu o rok dřív. Před šampionátem jsem neměl ideální formu, ale dostal jsem se do týmu a byl u zlaté radosti. V Sarajevu nám zase všechno vycházelo nad očekávání. Tedy až na finále proti Sovětům," vzpomíná Kadlec.
Jeho vstup do světového hokeje byl raketový. "Měl jsem za sebou jedinou sezonu za Litvínov a šel jsem do Jihlavy. V Dukle byl vynikající trenér Neveselý, který spoustu kluků posunul na určitou úroveň. Výborný chlap. Díky němu jsme se dostal do nároďáku, byť jsem byl tehdy hodně mladý," děkuje na dálku proslulému kouči.
V Jihlavě si vždycky zakládali na výborné kondici hokejistů, Kadlec v tomto ohledu patřil k nejlepším. "Vyhrál jsem klubové testy, pan Neveselý mě pak vzal na akci reprezentace, abych se při testech kondice ukázal tam. Vyhrál jsem zase. Předtím jsem dostával od trenéra kapky. Zhubl jsem, Standa ze mě sundal třináct kilogramů. Měj jsem fyzičku jako hrom," usmívá se.
Zlatou Prahu málem nestihl
V národním týmu dostal Kadlec šanci i na ledě. "Vyšel mi první zápas, vyšel i druhý. Když se povedl třetí, nechali mě v týmu. Odjel jsem na olympiádu do Lake Placid, což pro mě bylo něco neuvěřitelného. Dala by se o tom napsat kniha, vztahy v mužstvu i na hrách mě v mnoha ohledech překvapily. Každopádně to pro mě znamenalo velikou zkušenost," komentuje svůj první velký turnaj.
Arnold Kadlec startoval celkem na pěti světových šampionátech, olympijské hry absolvoval také v roce 1984. "Tam nám to šlo neskutečně. Dostali jsme se do finále, kde jsme na Sověty měli. Bohužel Česťa Šindel dostal smůlovatý gól po odrazu puku od zadního mantinelu, moc nechybělo a mohli jsme být první. I ta stříbrná je ale fajn."
Na návrat výpravy domů Kadlec nezapomene. "Během olympiády do nás lili čaje a jiné nápoje, jenže se ukázalo, že ze všeho nejlepší na regenaraci a organismum je malé pivo. Když jsme se vraceli z olympiády, dost piv zbylo. Jelo se autobusem, postupně jsme plechovky otevírali a pořádně si tu radost užili. Kluci vystupovali podle toho, odkud kdo byl. Já vydržel mezi posledními, končilo se před pražským Parkhotelem," konstatuje.
O rok později přišla zlatá radost na mistrovství světa v Praze. Kadlec přitom málem chyběl. "Neprožil jsem nejlepší sezonu, moje forma nebyla taková. Měl jsem určité problémy, rozváděl jsem se. Ale o místo v národďáku jsem bojoval. Pan Bukač mě znal z dřívějška, nakonec jsem se do mužstva vešel. A pak zažil nejlepší turnaj v životě. Dobře to dopadlo," říká s úlevou.
Chtěla mě Minnesota, ale emigrovat bych nedokázal
Na šampionát odjel i v roce 1986, poté se s národním týmem pozvolna loučil. Přednost dostali mladší, litvínovský bek si ale nadále držel výtečnou úroveň. V každé z devíti ligových sezon nasbíral pokaždé minimálně 20 kanadských bodů, v defenzivě Krušnohorců hrál důležitou roli. Kdyby tomu bylo dnes, bezpochyby by odešel do NHL.
Jenže před pětadvaceti lety vedla do zahraničí jediná cesta - emigrace. "Draftovala mě Minnesota a během turnajů jsem několikrát osobně mluvil s koučem Lou Nannem. Říkal, že se mnou počítá, měl bych prý místo jisté. Ale já ne emigraci nebyl. Nedokázal bych to. Jiní odešli a vykládali, že tady byli diskriminováni. Blbost, nebyli. Já ty kluky dobře znám, udělali to hlavně pro peníze," přidává svůj názor.
Na sklonku kariéry sám okusil hokej v cizině. "Rok jsem hrál ve finské Raumě, pak následovalo angažmá v italské Fasse. Měl jsem po třicítce a už to nebylo ono. Prodělal jsem dost zdravotních problémů, třeba koleno mi operovali třikrát. Jít ven dřív, možná by to vypadalo jinak. Ale o něčem podobném nemá cenu spekulovat," líčí realisticky.
Po skončení aktivní činosti se zdálo, že z Kadlece bude trenér. "Vedl jsem mládež i chlapy v Chomutově nebo v Mostě, hráči mě brali. Ale nebylo to pro mě. Dneska do hokeje mluví sponzoři a rodiče, což mi hodně vadilo. Dal jsem se tedy na něco jiného. Udělal jsem se pro sebe a založil firmu, jejíž náplní byly natěračské a jiné práce. Fungovala osm let," vypráví. Poté odjel do Spojených států, kde zůstal rok.
Rok v Americe, potom pomoc nezaměstnaným
"Kamarád mě pozval na Floridu. Přijel jsem s tím, že si chvilku odpočinu, ale nakonec jsem tam zůstal rok. Bylo mi řečeno, že umím různé věci, kamarád potřeboval mistra k partě lidí. Moc se mi tam líbilo. Jelikož jsem velký rybář, chodil jsem pravidelně chytat. Byl bych tam déle, ale nakonec jsem si řekl, že se vrátím zase domů," hodnotí.
Kadlec momentálně žije v Litvínově, pracovní dny je zvyklý trávit převážně v terénu. "Jsem státní zaměstnanec. Dělám pro firmu, která se podílí na projektu rozvoje pracovních sil pro občany Mostecka a Ostravska - tedy dvou regionů s nejvyšší nezaměstnaností. Jde o program Evropské unie, naše společnost oslovuje podniky v regionu a snaží se klientům získat práci. Realizujeme také rekvalifikační kursy, spolupracujeme s pracovními úřady a podobně," vypočítává.
Činnost je prá docela zajímavá. "Nesedím v kanceláři, i když určité dokumenty samozřejmě vyřídit musím. Ale hlavně chodím po firmách, hledám kontakty, snažím se," říká s úsměvem. Arnold Kadlec je veselý člověk. Vypráví příjemně a věcně. Je s podivem, že o něm nebylo delší dobu slyšet. "Ještě před cestou do Ameriky jsem hrával za starou gardu. Ale měl jsem zdravotní potíže, brzy mi bude padesát. Myslel jsem, že skončím, ale možná ne. Třeba se mezi kluky ještě objevím," mrká spiklenecky.
Ve volném čase sleduje výsledky Litvínova, za který sehrál desítky skvělých zápasů. "Letos se to klukům povedlo, úspěch by mohl pomoci," reaguje. Zůstala mu prý i jedna zajímavá životní radost. Když má možnost, zahraje si na kytatu. "Sem tam ji do ruky vezmu. Pokud máme nějaký oheň, dám pár oblíbených písniček. Pěkně si zazpívám. Tohle jsem měl rád už jako kluk," přiznává závěrem.
Share on Facebook
