Norsko, nebo porodnice? Birner bojuje o Paříž a těší se na dceru

Foto: Michal Eger

6. dubna 2017, 16:46

Václav Jáchim

V úterý naskočil do přípravy národního týmu před mistrovstvím světa, Michal Birner udělá maximum, aby se po Světovém turnaji představil i na další velké akci sezony. Zároveň je ale také pořádně napnutý, jeho partnerka totiž očekává narození potomka. "Bude to dcera, chceme jí dát jméno Julie. Termín porodu máme ve středu, kdy nároďák hraje první zápas s Norskem," povídá útočník švýcarského Fribourgu.

Nový fanshop

Někdejší hokejista farem St. Louis, Anaheimu, Turku, Lva nebo Liberce sice vnímá určitou nervozitu, ale podle jeho slov není nikterak přehnaná. "Řekl bych, že ani jeden z nás to až tak neprožíváme. Samozřejmě se těšíme, ale bereme to normálně," konstatuje. Vzhledem k narození dítěte prý lehce zvažoval, zda se hned připojit k reprezentaci. "Malinko možná jo. Ale přítelkyně je super. Řekla mi, že jestli můžu, ať jedu. Ať se poperu o šanci být na dalším mistrovství. Stojí za mnou, to je pro mě hodně důležité. Chce, abych reprezentoval."

Nový život s dítětem? Zatím nemohu říci, sám jsem zvědav

Pokud všechno klapne, dcera přijde na svět už brzy. "Termín máme příští týden. Vyšlo to na den zápasu proti Norsku, s trenéry jsem domluvený, že budu moci odjet. Partnerka bude rodit v Roudnici, kde je nová soukromá porodnice. S Nory hrajeme v Chomutově, nebudu to mít daleko," plánuje. U porodu chce být samozřejmě přítomen, pak se bojovnému útočníkovi změní život. Teď o tom ještě nepřemýšlí. "To nevím, zatím nemohu říci. Je to první dítě, sám jsem zvědav," usměje se.

Možná i s ohledem na rodinu nevymýšlel stěhování někam do neprobádaných končin. A prodloužil ve Fribourgu, podobně jako krajan a kamarád Roman Červenka. "Rusko už je pro mě asi uzavřené, nedařilo se mi tam. To je jeden důvod. Druhý se týkal toho, že jsem chtěl zůstat ve Švýcarsku z hokejové i osobní stránky. Byl jsem tam maximálně spokojený. I když pro tým nebyla sezona nic moc, já si to tam užil." Ačkoli oba čeští útočníci pokračují, jinak hlásí Fribourg hodně změn. "Bylo to složitý. Sice jsme zachránili soutěž, jenže nikdo na to nekoukal nějak pozitivně. Sezona byla neúspěšná, organizace je zvyklá na úplně jiné výsledky. Hned se to projevilo v tom, že končí hodně hráčů. A jiní přijdou. I když kostra kvalitních Švýcarů zůstává. Věřím, že příští rok to bude úplně něco jiného."

Červenka mi na Fribourg neřekl špatné slovo. Vůbec jsem neváhal

Birner přišel do klubu během rozehrané soutěže, musel se rychle adaptovat. Ale už zakořenil, jen s komunikací má trošku problémy. "Ve Fribourgu se mluví francouzsky a německy, anglicky tam moc lidí neumí. Mimo stadion to je občas složitější, člověk se pak dorozumívá rukama a nohama. Ovšem mně to nevadí. Už jsme se i bavili s Romanem Červenkou, že by nebylo na škodu, kdybychom se trošku dostali do základů francouzštiny." Na předchozí štaci v Čeljabinsku kolem něj zněla pro změnu ruština, tu teď slyšel jen od konzultanta a trenérské legendy Vjačeslava Bykova. "Mluvil na mě a já rozuměl tak deset procent. Naštěstí Roman umí rusky, takže když mi Sláva chtěl něco říci, Červus překládal."

Pro našince platí s ohledem na švýcarskou NLA jedno letité pravidlo: Češi se do tamních klubů obtížně prosazují, manažeři chtějí především Kanaďany. Ovšem kdo uspěje, má vystaráno a kotvit pod Alpami může několik let. "S tímhle cílem jsem do toho šel. Když jsem končil v Čeljabinsku, měl jsem víc možností. Tak nějak jsem byl rozhodnutý, že se vrátím zpátky do Finska, kde to znám. Pak jsem se najednou musel během pár hodin rozhodnout, jestli chci do Fribourgu. Vůbec jsem neváhal. Na Světovém poháru jsem se trošku bavil s Romanem Červenkou a ten neřekl jediné špatné slovo. Hned jsem věděl, že do toho jdu."

Podmínky v soutěži jsou trošku odlišné od místních zvyklostí. Utkání probíhají převážně o víkendu, během týdne mužstva zpravidla jen trénují. "Je hezké, že každou noc spím ve své posteli. Člověk si musí v podstatě zvykat jen na to, že se hrají dva zápasy ve dvou dnech, což tady v Čechách není. A dá se říci, že ani jinde po Evropě. Brzy vám to ale přijde úplně normální, navíc utkání tam začínají pozdě večer, je tam celkem dost času na regeneraci," připomene.

Liberec beru jako svůj klub, i když jsem tam hrál jen rok

Michal teď švýcarské angažmá opustil, po skončení klubových povinností zamířil do národního týmu. A v pondělí se dozvěděl, že se najednou objevila poměrně velká šance zabojovat o olympiádu. Zámořská NHL totiž nepřeruší program a tamní hokejisté musejí na Koreu zapomenout. "Jasně, ale v první řadě si musíme přiznat, že to není moc šťastné rozhodnutí. Je to olympiáda, měli by tam být nejlepší sportovci. Jak říkal Martin Ručinský, degraduje to hokej na hrách. S tím souhlasím. Na jednu stranu by to měla být motivace pro nás z Evropy, ale hráči z NHL na olympiádu patří," potvrzuje.

Tahle výzva je teď ještě daleko. Birner se pere o mistrovství světa. Loni v Moskvě zaujal, pak odjel na World Cup. Zkušeností má spoustu, energie ještě víc. Michal po očku zároveň sleduje snažení Liberce v tuzemském play off. Před rokem pomohl k titulu, teď aspoň fandí. "Celou sezonu jsem v kontaktu s lidmi z klubu. S Filipem Pešánem, s Martinem Ševcem. Občas s Radimem Šimkem. Samozřejmě jsem kluky sledoval a sleduju. jelikož jsem měl ve Švýcarsku českou televizi, snažil jsem se koukat, kdykoli to šlo. Liberec beru jako svůj klub, i když jsem tam hrál jen rok. Ale udělal jsem si tam vztahy s lidmi, mám k nim blízko. Bílým Tygrům držím palce," potvrzuje.

Semifinálová série však zatím zůstává otevřená. "Je pravda, že Chomutov hraje neskutečně. Znovu se ukazuje síla Vládi Růžičky. Piráti jsou výborně nachystaní, Liberec to nebude mít jednoduché. Pátý zápas je z mého pohledu nejdůležitější, protože kdyby jel Liberec do Chomutova za stavu 2:5, to by pro Bílé Tygry nebylo nic hezkého," uzavírá.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz