Ocelářský sen o obhajobě padl. Nemáme se ale za co stydět, ví Ramik
Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
Do loňské i letošní sezony vstoupili třinečtí junioři prachbídně, takže jejich starosti se změnily na záchranářské. Nakonec z nich ale Oceláři „vybruslili“ fantasticky. Tým kolem střelce Michala Ramika došel až do semifinále play off, kde marně vzdoroval Liberci.
Pět porážek z prvních šesti zápasů ročníku jistě zažehlo v ocelářské kabině velké obavy, když pětice týmů sestupovala z extraligy přímo. Slezané nicméně krizi zažehnali, pak už měli jen jedno slabší období a jinak se jim dařilo parádně.
Proto se krůček po krůčku vyšroubovali až na šesté místo po základní části. Proto následně postoupili i z nadstavby, která se pro ně také zpočátku nevyvíjela dobře. Proto ve čtvrtfinále překvapili Mladou Boleslav, která je přitom ve čtvrtém duelu vypráskala.
Liberec už byl ale nad jejich síly. Prohrávali už 0:3 na zápasy, když doma konečně dosáhli na první vítězství, nicméně pátý souboj ztratili v posledních šesti minutách a porážkou 2:5 se rozloučili s celým ročníkem.
Oceláři tak ztratili šanci na obhajobu titulu z roku 2019, u něhož bylo i několik hráčů současného kádru. Včetně reprezentačního forvarda Michala Ramika, byť ten se před třemi lety neprokousal do sestavy pro – později zlaté – play off. Teď hrál výborně.
„Liberec má velkou kvalitu, ale bojovali jsme a určitě bolelo, že jsme skončili.“
Michale, můžete prozradit, co po vypadnutí s Libercem padlo v kabině?
V sérii nám nějaké zápasy nevyšly, ale i ten poslední byl hodně těsný. Liberec má velkou kvalitu, ale bojovali jsme a určitě bolelo, že jsme skončili.
Myslíte, že jste se Tygrům vyrovnali?
Snažili jsme se jim vyrovnat právě tou bojovností. Myslím ale, že s ohledem na celou sezonu se nemáme za co stydět. Začátek pro nás nebyl nejlepší, ale nakonec jsme se z toho nějak dostali a postoupili až do semifinále.
Co se na startu sezony dělo? Stejně špatný úvod měl Třinec i v předchozí sezoně, kdy jste vy tedy hrál ve Frýdku.
Nevím, asi jsme si všichni mysleli, že to nějak půjde samo, aniž bychom bojovali nebo se sráželi. Nakonec jsme si to po pár zápasech uvědomili, potom jsme to nastartovali pár těsnými výhrami a už to šlo líp.
Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
Nakonec jste bez větších problémů prošli do nadstavby, kde bych pro váš pozdější úspěch vypíchl dvě věci. Že jste si přenesli tři bonifikační body a že jste v závěru otočili klíčový zápas v Hradci Králové...
Jo, to jsou takové ty malé momenty, co tým nakopnou, posílí do dalších bojů a posunou dál. A potom v play off jsme s Boleslaví jeden zápas prohráli 0:7, a přesto jsme ten další dokázali vyhrát.
Vaše vzepětí po domácím výprasku je za mě jedním z největších momentů letošního play off. Jak se to povedlo?
Asi si vždycky musíme uvědomit, že to nejde jen tak. Vždycky si myslíme, že když jsme vyhráli jeden zápas, tak už to umíme hrát, ale samo to nejde. Musíme vždycky chtít víc.
„Už je to dávno a tým je teď úplně jiný.“
Třinec byl posledním juniorským mistrem, i když od té doby utekly už tři roky. Říkali jste si, že by bylo pěkné to zopakovat?
Jo, pár kluků jsme v týmu měli, kteří to tehdy vyhráli. Určitě jsme to měli v hlavách, ale už je to dávno a tým je teď úplně jiný.
Vy jste tehdy hrál jenom v základní části, pak už jste se jako bažant do sestavy nevešel. Bleskly vám hlavou vzpomínky?
Tehdy tam byli Adam Raška nebo Jonáš Peterek, to byli velcí hráči. A určitě Nick Malík v bráně. Ale my jsme teď měli Patrika Švančaru, který byl podle mě stejně kvalitní. Možná chybělo málo, a vypadalo by to jinak.
Stejně jako celý tým, i vy osobně jste prožil povedenou sezonu. Troufnu si říct, že vaše forma gradovala.
Jo, podle toho, jak sezona začala, jsem čekal, že bude hrozná. Ale postupně jsem se zvedal. Hlavní ale bylo, že se nám to docela povedlo týmově.
Kvůli zužování soutěží bylo víceméně jasné, že kluci jako vy budou hrát v juniorce místo první ligy mužů, kde jste přitom už měli našlápnuto. Jak jste to bral?
Asi to tak mělo být. Já si myslím, že je lepší, že v juniorce bude hrát méně týmů a bude kvalitnější. Určitě se soutěže mohly zúžit už dávno, ale naštěstí se to udělalo aspoň teď.
„Určitě se soutěže mohly zúžit už dávno, ale naštěstí se to udělalo aspoň teď.“
Snad každý se před sezonou bál, aby se ho sestup nedotkl... I váš tým?
Jo, každý se bál. Ten strašák tam byl vždycky.
Vy máte před sebou ještě jeden juniorský rok. Zůstáváte v Třinci?
Uvidím, co se teď stane. Určitě bych ale už chtěl nakouknout do mužského hokeje a zkusit se tam probojovat. Ale záleží, jestli na to budu mít.
Třinec je skvělá organizace, na druhou stranu dostat se do jeho áčka je vzhledem ke kvalitě týmu dost těžké...
Jasně, ale organizace funguje výborně a je tady ten Frýdek, takže se nebojím. Člověk musí dělat postupné krůčky a ne že hned půjde do extraligového áčka.
Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
Share on Facebook
